Malby a fresky lze zachránit i z demolovaných domů
Nutnost demolice zchátralých budov v obcích a městech nemusí vždy znamenat ztrátu hodnotných architektonických či uměleckých prvků, které se v těchto domech nacházejí. Platí to dokonce i o nástěnných malbách a freskách.
„I když je to až krajní řešení pro případ, kdy nelze zachránit celý dům, technologicky lze transfer malby či fresky ze stěn těchto domů provést,“ uvedla Daniela Prekop Staňková z odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Lokti. „Vždy je však nutné tuto práci svěřit odborníkovi, tedy restaurátorovi,“ upozornila. Pro vlastníka domu znamená záchrana malby či fresky výdaje navíc, avšak obvykle lze většinu nákladů pokrýt z dotací.
Zachráněné nástěnné malby či fresky pak mohou najít nové umístění, například v reprezentačních prostorách radnic či jiných historických objektů. V Karlovarském kraji se tak v minulosti podařilo zachránit řadu fresek ze staveb, jež podléhaly zkáze na území vojenského újezdu Doupov. Nové umístění našly v Národní galerii v Praze, v Plasech či na státním hradě Švihov.
„Ideálně by však měly zůstat co nejblíže původnímu místu – jsou dokladem historie toho místa, mnohdy velmi názorným, a je škoda, pokud daná obec o součást své historie takto přichází,“ řekla Daniela Prekop Staňková. Zdůraznila, že přenesené malby či fresky by měly být umístěny do objektů, jež se typově i dobou vzniku alespoň blíží původnímu umístění těchto děl.
Aktuálně jsou touto technikou snímány nástropní malby při obnově loketské Dvorany. „To je již příklad dalšího použití takzvaného transferu – nástropní malby z 19. století tak budou uchovány a po dokončení rekonstrukce Dvorany vráceny na původní místo, tedy opět na strop ve Dvoraně, ale již na novou stropní konstrukci,“ uvedla Daniela Prekop Staňková.
V nedávné minulosti byl tento postup využit například při záchraně části malby od Eliase Dollhopfa z roku 1772 v kostele sv. Anny v Horním Slavkově. „Transferovány byly nejvíce ohrožené partie malby, jejichž podklad tvořilo uhnilé bednění, které bylo potřeba vyměnit. Po opravě krovu a bednění byly tyto sejmuté malby osazeny zpět. Celá nástropní malba byla pak zrestaurována. Obdobný postup byl částečně použit i v kostele sv. Jiří v Horním Slavkově, tam ale transfery na zpětné osazení stále čekají“ vysvětlila Daniela Prekop Staňková.
Při transferu nástěnné malby či fresky je nejprve nutné očistit stěnu od nejrůznějších nátěrů. Poté restaurátor malbu zafixuje a přelepí takzvaným reverzibilním přelepem. „Používá se například tenký japonský papír, tenké plátno, nebo gáza, která se na malbu přilepí pomocí snadno odstranitelného lepidla,“ upřesnila Daniela Prekop Staňková. Na takto překryté malbě jsou poté rozkresleny linie, které ji rozčlení na jednotlivé díly. „Po těchto dílech bude malba posléze snímána, při tom je nutné vždy počítat s úbytkem malby na každé straně řezu. Linie řezu je proto třeba rozkreslit tak, aby nezasahovaly do složitějších částí výtvarného díla, například obličeje postav a podobně,“ upozornila Daniela Prekop Staňková. Jednotlivé díly malby snímá restaurátor obvykle pomocí dlouhých špachtlí tak, že je „odřezává“ od zbytku zdiva.
Sejmuté díly malby jsou následně opět zpevněny a z rubové strany je obroušením odstraněna přebytečná omítka. „Z rubu je pak nanesen vápenný štuk, aby síla všech sejmutých dílů malby byla stejná,“ uvedla Daniela Prekop Staňková. Malba je pak osazena buď na nové místo určení, nebo vrácena na původní opravené místo. „Pokud není možné malbu vrátit na původní místo, je třeba najít nové umístění pokud možno co nejrychleji, protože přelep fixující z líce malbu nevydrží nekonečně dlouho,“ upozornila Daniela Prekop Staňková. Jakmile je malba znovu osazena na zdi, je přelep odstraněn. „V tuto chvíli začíná další složitější fáze – restaurátor musí malbu centimetr po centimetru zrestaurovat, a mimo jiné zretušovat místa, kde kvůli liniím řezů kousek malby ubyl,“ dodala.
Jelena Kriegelsteinová,
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti
« další aktuality z kategorie Aktuality
