Andělská Hora - kostel Nejsvětější Trojice

Patrně již ve druhé polovině 14. století stávala v místech dnešního kostela při cestě v polích jihozápadně od hradu Engelsburg a obce Andělská Hora (Engelhaus) poustevna s dřevěnou kaplí Panny Marie. V interiéru kaple bývalo umístěno pozdně gotické vyřezávané sousoší Korunování Panny Marie, později uctívané jako vyobrazení Nejsvětější Trojice, ke kterému přicházeli věřící z širokého okolí. První písemná zmínka o zdejší kapli pochází z roku 1393. Kolem kaple vedla důležitá cesta přes Stanovice do Bečova. Během husitských válek v letech 1430-1434, v době kdy na zdejším hradě seděl husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, měla být kaple vypálena husity. Podle pověsti bylo po požáru kaple v popelu objeveno zázračně zachované sousoší Panny Marie. Po konci husitských válek byla dřevěná kaple, nově zasvěcená Nejsvětější Trojici, znovu vystavěna. Do kaple byl přenesen obraz Panny Marie z bývalé hradní kaple. Ve své závěti ze dne 27. dubna 1514 nechal tehdejší majitel zdejšího panství Jindřich III. z Plavna mimo jiné zapsat k oltáři kaple Nejsvětější Trojice každoroční plat a knězi uložil povinnost modlit se za něho, jeho syny a dcery, jeho rodiče a celou rodinu.

Poustevna u kaple Nejsvětější Trojice se nacházela na návrší chráněném stromy v místech pozdější lovecké chaty dr. Schallera. Návrší se až do roku 1945 nazývalo „beim Frauenwalderl“ (U ženského lesíku) a sousední louka „Frauenwiese“ (Ženská louka). Podle pověstí se totiž do poustevny v roce 1541 uchýlila mniška Ludmila, dcera Jindřicha III. z Plavna, která musela z důvodu sporů období reformace uprchnout z Lipska.

V roce 1646 bylo zaplaceno truhlářskému mistrovi Georgu Kreilovi 36 krejcarů za vylepšení předsíně dřevěné kaple Nejsvětější Trojice. Již tehdy navštěvovali zdejší kapli zástupy poutníků, jejichž narůstajícímu počtu přestala kapacita objektu postačovat.

V letech 1698-1712 nechal tehdejší majitel zdejšího panství Kysibl (Stružná) hrabě Heřman Jakub Černín na místě staré dřevěné kaple vystavět trojboký poutní raně barokní kostel Nejsvětější Trojice. Stavbu kostela, obklopeného areálem se třemi otevřenými postranními kaplemi na symbolickém půdorysu trojúhelníka, provedl polír Stuppl podle návrhu významného italského barokního architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. Alliprandi byl tehdy dvorním architektem Černínů, doložený v letech 1700-1701 na stavbě zámku v Kysiblu. Náklady na stavbu kostela tehdy činily 1242 zlatých, 48 krejcarů a 1 a půl pfeniku. Unikátní trojboký oltář od pražského sochaře Františka Preisse stál 1042 zlatých, za štafírování oltáře na západní straně bylo vyplaceno štafíři z Rakovníka 40 zlatých rýnských.

Hrabě Heřman Jakub Černín poutní kostel založil patrně jako výraz díků za mužského dědice, Františka Josefa Černína, narozeného v roce 1698. Jiná legenda praví, že hraběti se stala na projížďce vážná nehoda, kterou jen zázrakem přežil, a zraněný se bez pomoci dostal až na místo staré kaple. Z vděčnosti zde poté nechal vystavět poutní kostel. V letech 1720-1723 zde působil premonstrátský kněz Albrecht a v letech 1721-1727 farář Haberton. V roce 1732 založil zdejší poustevník Jakob Czermak, který toho roku zemřel, donaci pro sloužení sv. mše každého čtvrtroku za klid jeho duše.

Dne 28. listopadu 1730 založil provinciál Johannes a Sancto Felice dekretem v Andělské Hoře Bratrstvo Nejsvětější Trojice řádu Trinitářů (Řád Nejsvětější Trojice pro vykupování zajatců), které bylo následně potvrzeno dne 24. května 1732 pražským biskupem dr. Danielem Josefem Maherem von Mahern ve správě poutního kostela Nejsvětější Trojice. Členové řádu Trinitářů pocházeli především z řad šlechty a vyššího duchovenstva. Prvním představeným bratrstva, dotovaného částkou 600 zlatých rýnských, se stal Martin Lappat, farář v Andělské Hoře v letech 1728-1736. Každou druhou neděli v měsíci zde byla konána bohoslužba a mimoto ještě čtyřikrát ročně sváteční mše, dne 28. ledna, na Popeleční středu a Zelený čtvrtek, na svátek Nejsvětější Trojice a na sv. Kateřinu (25. listopadu). V tyto dny byli v kostele přijímáni ke svátostem početní kajícníci, přicházející z širokého okolí, kteří přijímali svátosti s obecným rozhřešením. Během eucharistií byly podávány hostie, které nesly na jedné straně obrázek zakladatele řádu sv. Jana z Mathy s podpisem „S. Joann. d. Matta“, na druhé straně pak byly různé latinské nápisy: „Pater est Pax“ (Otec je mír), „Filius est vita“ (Syn je život) a „Spiritus Sanctus est Remedium“ (Duch svatý je lék).

V roce 1783 byl strop kostela nově vymalován freskou Nejsvětější Trojice v podobě výjevu Uctívání sv. Kříže od českého malíře Josefa Kramolína. Dne 9. srpna 1783 došlo nařízením císaře Josefa II. k rušení řeholních řádů na území Rakouska-Uherska a trinitáři museli z Andělské Hory odejít. Poutní kostel byl poté opuštěn a postupně chátral. Na počátku 19. století byl kostel vyloupen a z interiéru byly odcizeny votivní předměty z drahých kovů.

V době před rokem 1842 byl prostor mezi kostelem Nejsvětější Trojice a obvodovou zdí areálu přeměn na obecní hřbitov, který sem byl přeložen od farního kostela sv. Michala Archanděla na návsi. Patronát nad kostelem převzala obec Andělská Hora a kostel prošel rekonstrukcí. Během oprav byly zazděny dva vchody v nárožích kostela. Z důvodu nedostatku finančních prostředků byla snesena zchátralá křížová cesta, tzv. ambit, hrozící tehdy zřícením, která stávala podél obvodové zdi areálu. Zbořena byla rovněž jižní postranní kaple. Zbylé kaple byly upraveny, v severozápadní kapli bylo vytvořeno hodnotné sousoší Olivetské hory, složené z vyřezávaných plastik z 16. století, snesených z jednotlivých kaplí, a v jihovýchodní kapli zřízena márnice.

Roku 1863 bylo barokní sousoší Olivetské hory v severozápadní kapli obnoveno truhlářským mistrem Georgem Ohnesem z Andělské Hory. Centrální komise pro ochranu památek následně vydala na základě důkladné prohlídky prohlášení o umělecké hodnotě plastik. V roce 1905 byla původní, tehdy již z větší části zničená nástropní freska od Josefa Kramolína byla překryta malbou drážďanského malíře Josefa Zimmermanna. Během snášení fresky byly tři části původní výmalby na fabionech tehdy zachráněny díky přítomnosti kameníka Petra Wolfa staršího a část fresky zavěšena za na stěně za varhanami. Koncem druhé světové války byly na zdejším hřbitově pohřbeny oběti pochodu smrti. Na hřbitově u kostela se pohřbívalo až do roku 1946. Během využívání hřbitova se podle archeologického průzkumu terén kolem kostela navýšil až o jeden metr.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války přestal být kostel spolu s hřbitovem udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl bývalý hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 14720/4-722. Počátkem šedesátých let 20. století byl areál včetně kostela volně přístupný a podléhal nájezdům vandalů. Většina vnitřního zařízení kostela byla zničena nebo poškozena včetně unikátního trojbokého oltáře, byla poškozena střecha objektu a stropem začalo zatékat, následně se zřítila část stropní fresky. Během sedmdesátých let 20. století byla provedena částečná oprava exteriéru i interiéru kostela, ve kterém bylo plánováno zřídit turistické informační středisko. V roce 1983 byl zrušen neudržovaný hřbitov u kostela, ostatky obětí pochodu smrti exhumovány a přeneseny do Karlových Varů.

V roce 1991 přešel objekt zchátralého kostela Nejsvětější Trojice do majetku obce Andělská Hora. Obec se od počátku snažila o záchranu objektu, z důvodu nedostatku financí však prováděla během let pouze drobné udržovací práce v celkové hodnotě necelé tři miliony korun. Roku 2000 vypracovala obec investiční záměr celkové obnovy zchátralého kostela a zažádala o státní dotace. V roce 2004 byl Karlovarským muzeem proveden archeologický průzkum areálu bývalého poutního kostela Nejsvětější Trojice u Andělské Hory. V letech 2004-2005 následně proběhla nákladná a rozsáhlá rekonstrukce kostela pod dohledem Národního památkového ústavu Plzeň a za finanční podpory Ministerstva kultury ČR ve výši 23 milionů Kč. Stavební a rekonstrukční práce provedla stavební firma BAU-STAV a.s. podle projektu architektonické firmy PROJEKT STAV s.r.o. Restaurátorské zásahy prováděla firma Art Kodiak s.r.o. Dne 8. července 2006 následně proběhlo otevření obnoveného kostela pro veřejnost. Kostel dnes slouží jako kulturní a společenské centrum, je zde provozována obřadní síň a výstavní prostor.

Barokní jednolodní kostel se zkosenými nárožími na půdorysu rovnoramenného trojúhelníka o hraně 15 m, krytý nízkou šindelovou jehlancovou střechou se zkosenými hranami a trojbokou sloupkovou zvoničkou na vrcholu, završenou oplechovanou trojbokou jehlancovou stříškou. Ve zkosených nárožích bývaly původně umístěny tři obdélné vchody s kamennými portály, dva z nich však byly v polovině 20. století zazděny a zůstal zachován pouze severní vchod. Stěny kostela jsou prolomeny po třech velkých obdélných, polokruhově zakončených oknech s ostěním v omítce. Vnější stěny kostela jsou členěny v prostoru mezi okny a v nárožích mohutnými zdvojenými pilastry na vysoké trnoži, vynášejícími mohutnou profilovanou korunní římsu.

Vnitřní prostor kostela je plochostropý, krytý fabionovým stropem. Strop býval původně zdoben freskou Nejsvětější Trojice v podobě výjevu Uctívání sv. Kříže od českého malíře Josefa Kramolína z roku 1783, která byla roku 1905 přemalována drážďanským malířem Josefem Zimmermannem. Nad hlavním vchodem byl výjev Ukřižovaného Krista v Trojici se signaturou: „Anno domini 1905, Zimmemann, Dresden“. Na dvou stranách mohutných fabionů jsou zachovány fragmenty původní výmalby, malba na třetí straně je novodobá, provedená podle dochované fotografie. Nad třemi postranními oltáři byly na fabionech vyvedeny v obdélných rámcích malby Josefa Kramolína z roku 1783 s výjevy Příjezd tří cizinců k Abrahamovi, Křest Ježíše v Jordánu a Vyslání apoštolů ke konání kázání a křtů. Na sloupu na stěně kostela po pravé straně hlavního vchodu býval umístěn latinský pamětní nápis s chronogramem na rok 1783: „DepInXerat IosephVs Cra/MoLIn nostrae aeltatIs pICtor prIVs frater IesVIta“ (Malířem byl Josef Kramolín, malíř naší doby, dříve jezuita).

Vnitřní stěny kostela jsou členěny v prostoru mezi okny a v nárožích zdvojenými pilastry, vynášejícími fabionovou římsu. V nárožích kostela nad jednotlivými vstupy jsou umístěny barokní polokruhové kruchty s kuželkovou balustrádou. Největší kruchta s rovným, polokruhově prohnutým zábradlím s kuželkovou balustrádou, je umístěna nad hlavním vchodem v severním nároží kostela.

Vnitřní zařízení z doby dokončení výstavby kostela tvořil původně unikátní barokní oltář na trojbokém půdorysu od pražského sochaře Františka Preisse z doby po roce 1710, umístěný do středového prostoru kostela. Oltář v podobě rozměrného trojbokého architektonického tabernáklu byl zdoben motivem akantu a pásky. Jednotlivé strany tabernáklu tvořily samostatné oltáře, mezi kterými byly umístěny branky, vedoucí do trojbokého vnitřního prostor vzniklého ve středu oltáře, který sloužil jako sakristie. V nástavcích jednotlivých oltářů byly nad římsami umístěny tři shodná sousoší Nejsvětější Trojice v podobě bohatě zpracovaného výjevu Uctívání sv. Kříže. Barokní vyřezávané figurální plastiky byly bíle štafírovány. Bůh Otec drží v natažených rukou kříž s mrtvým synem Ježíšem Kristem. Nad nimi byl v pozlacené svatozáři umístěn symbol Ducha Svatého v podobě holubice. U paty kříže bývaly umístěny bíle malované plastiky andílků, v nárožích výjevů pak tři velké bíle malované plastiky klečících andělů, prosících k Bohu. Bílá barva figurálních plastik kontrastovala se zlacenou svatozáří. Kolem oltáře bývalo postaveno dřevěné kuželkové zábradlí na půdorysu konkávně zprohýbaného trojúhelníku, což kontrastovalo s rovnými stěnami kostela. Někdy je uváděn jako autor hlavního oltáře sochař Martin Möckel z Květnové, který sem v době kolem roku 1690 dodal dnes již nezachovanou oltářní výzdobu. Značně zdevastovaný hlavní oltář je v současné době v péči restaurátorů.

Při západní stěně kostela je umístěn stříbrně štafírovaný, vyřezávaný hlavní oltář Svaté Rodiny z první třetiny 18. století s bohatě zdobeným rámcem s rokokovou ornamentikou. V největším výklenku ve spodní části oltáře býval umístěn tabernákl v podobě Zeměkoule, na které trůní skupina Nesvětější Trojice. V horním výklenku byla umístěna pozdně gotická, avšak silně obnovená skupina Korunování Panny Marie. Vyřezávané figurální plastiky, přibližné 1 m vysoké, podle pověsti pocházely z původní dřevěné kaple ze 14. století a později byly uctívány jako výjev Nejsvětější Trojice. Bůh Otec spolu se synem korunují před nimi klečící Pannu Marii. Nad nimi byl v pozlacené svatozáři umístěn symbol Ducha Svatého v podobě holubice. Nástavec oltáře tvořila velká pozlacená svatozář se symbolem Svaté Trojice a obláčky. Zničený oltář byl nahrazen malovaným obrazem, stylisticky zachycujícím původní podobu oltáře. Dva postranní oltáře bývaly umělecky méně hodnotné. Ve skleněné skříni postranního oltáře při severozápadní stěně kostela bývala umístěna dřevěná soška sv. Anny Samétřetí. Na štítku na skříni byla vyvedena liška s preclíkem v tlamě, donátorem oltáře tak byl zřejmě nějaký pekařský mistr jménem Fuchs. Skříň se soškou je dnes umístěna na jednoduchém pilíři. Na třetím oltáři byla ve skleněné skříni umístěna dřevěná soška Panny Marie se stojící postavou malého Ježíška v klíně. Na štítku na skříni byl vyveden rodový znak hraběcího donátora.

Na kruchtě nad severním vchodem bývaly umístěny barokní varhany z roku 1753 od německého varhanáře Johanna Paula Trampela z Adorfu. Na jedné ze stran varhan býval umístěn latinský nápis s chronogramem: „TraMpel ADorfII ConfeCIt“. Na pozadí varhan bývala zavěšena pamětní deska s malovaným latinským věnovacím nápisem s chronogramem: „PIo eX gratIoso annVtV HartIgIano tVtorIo noMIne sVb CVrato atqVe praesIde FranC erIgebatVr“. Nápis odkazoval na zřízení varhan tehdejším majitelem kysibelského panství, hrabětem Ludwigem Hartigem a farářem Franzem Felixem Frankem v roce 1753.

Ve zvoničce kostela bývaly původně zavěšeny dva zvony. Větší a starší zvon, nesoucí jméno hraběte Humberta Černína a letopočet 1673, byl patrně přenesen z původní kaple. Starý inventář z roku 1737 uvádí tři zvony: „Jeden na věžičce, jeden sanktusník u oltáře a třetí u brány“. Další malé zvonky byly ve zvoničkách postranních kaplí.

Kolem kostela se rozkládá areál na půdorysu rovnoramenného trojúhelníka se zkosenými nárožími o hraně asi 70 m, paralelně založený s orientací kostela a ohraničený mohutnou ohradní zdí. Ohradní zeď je na více místech z vnější strany podepřena mohutnými opěrnými pilíři. Ve všech nárožích patrně bývaly původně rovněž umístěny vstupní brány, později zazděné, před nimiž se nacházejí zbytky předsazených schodišť. Zachována zůstala pouze severní brána. V osách jednotlivých stran ohradní zdi byly symetricky vestavěny tři otevřené postranní kaple. Podél celého obvodu vnitřní líce ohradní zdi areálu bývala původně mezi jednotlivými kaplemi vystavěna sloupová klenutá křížová chodba, tzv. ambit. Křížová chodba spolu s jižní postranní kaplí byly zbořeny v době při přeměně prostoru mezi kostelem a obvodovou zdí na městský hřbitov v souvislosti se snahou o získání prostoru pro pohřbívání.

Původně otevřené, barokní kaple na obdélném půdorysu s rovným závěrem s malou trojbokou apsidou, vystupující z ohradní zdi, kryté šindelovou valbovou střechou s trojbokou sloupkovou zvoničkou na vrcholu, završenou oplechovanou trojbokou jehlancovou stříškou. Vstupní průčelí kaplí s velkým obdélným, polokruhově zakončeným vchodem, jsou zakončena vpadlými trojúhelníkovými štíty s kruhovým okénkem, oddělenými profilovanou římsou. Podélné stěny kaplí jsou prolomeny po jednom obdélném, polokruhově zakončeném okně v přední části a kruhovém okénku v horní části při závěru. Vnější stěny kaplí jsou členěny lizénovými rámci. Vnitřní prostor kaplí je plochostropý, krytý dřevěným prkenným stropem. V závěrové stěně je umístěn velký obdélný, polokruhově zakončený oltářní výklenek s nikou. Po stranách výklenku jsou umístěny mohutné pilastry, vynášející profilovanou římsu. Při nárožích závěrové stěny jsou situovány další dvě menší niky.

Postranní kaple byly původně zasvěceny třem skupinám svatých. První skupina byla zasvěcena sv. Jáchymovi, sv. Anně a Panně Marii, druhá Svaté Rodině a třetí sv. Třem králům. V kaplích bývaly umístěny vyřezávané dřevěné barokní sochy jednotlivých světců z 16. století. Jihovýchodní kaple byla v době před rokem 1842 přeměněna na márnici. Do severozápadní byly tehdy sneseny plastiky z ostatních kaplí a vytvořeno hodnotné barokní sousoší Olivetské hory, obnovené v roce 1863 truhlářským mistrem Georgem Ohnesem z Andělské Hory. Vyřezávané dřevěné plastiky v životní velikosti představovali skupinu Svaté Rodiny, složenou ze sv. Jáchyma, Panny Marie a sv. Anny, doprovázené plastikami sv. Petra, sv. Jakuba a sv. Jana Nepomuckého.

Na bývalém hřbitově byly v minulosti situovány náhrobky z 19. a 20. století. Na náhrobku Josefa Schöttnera z roku 1922 bývala na starším, druhotně použitém pískovcovém podstavci osazena porcelánová destička s malbou Kladení Krista do hrobu z bývalé kysibelské porcelánky z první poloviny 19. století o rozměrech 32 x 24 cm.