Bečov nad Teplou - kostel sv. Jiří

Původně gotický kamenný kostel sv. Jiří byl vystavěn patrně již na konci 14. století či na počátku 15. století podle návrhu neznámého architekta na okraji původní zaniklé opevněné lokality snad mýtní tvrze na skalnatém návrší nad dnešním náměstím uprostřed města Bečov nad Teplou (Petschau). Zpočátku byl kostel patrně filiálním ke kostelům sv. Michaela Archanděla v Otročíně a sv. Petra a Pavla v Mnichově. Na počátku 16. století se zdejší oblast na základě německého osídlení a vlivu blízkého protestantského Saska přiklonila k luteránství. V letech 1520-1621 poté při zdejším kostele působili luteránští pastoři. Dne 1. dubna 1585 byl v kryptě kostela pohřben bývalý významný majitel zdejšího panství Kašpar Pluh z Rabštejna, jeho hrob však byl v době protireformace zničen.

Během ničivého požáru města v roce 1621 vyhořel rovněž kostel sv. Jiří a následně byl celkově raně barokně obnoven, teprve roku 1652 však byla tesařským mistrem Sebastianem Kohlschreiberem nově zastřešena věž kostela. Ještě v roce 1621 nechalo město obnovit zdejší faru, ke které byl dosazen konzistoří kláštera v Teplé katolický farář. Ke zdejší farnosti tehdy patřilo město Bečov nad Teplou a vsi Nová Ves, Hluboká, Vodná a Chodov. Roku 1629 však objekt fary znovu vyhořel. Zdejší farář musel poté přesídlit do Vidžína. Nová budova zdejší fary je prvně připomínaná k roku 1641.

V roce 1642 byla v interiéru kostela vystavěna ženská část kruchty, roku 1650 pak byla přistavěna rovněž mužská část kruchty. Po rekonstrukci kostela bylo následně pořízeno nové vnitřní zařízení kostela. Podle kroniky městského písaře Stübnera vytvořil místní malíř Christian Leybolt tři velké milostivé obrazy a dva menší obrazy Panny Marie a sv. Jana. Donátorem jednoho z velkých obrazů byl opatský písař Elias Reitenberger.

V roce 1669 proběhla částečná renovace interiéru farního kostela. Někdy v této době obdržel malíř Christian Leybolt 21 zlatých za malování desek, dalších 8 zlatých a 34 krejcarů za zlacení a malování dekoru s motivem růží. V roce 1670 byla dokončena a zesílena mužská část kruchty podél zdi kostelní lodi. Téhož roku 1670 věnoval donátor kostela hrabě Johann Antonius z Qustenberka velký milostivý obraz od Laureta. V roce 1671 byla za 53 zlatých pořízena nová cínová mísa do původní křtitelnice.

Ještě v roce 1760 byly do věže kostela zavěšeny nové zvony. Krátce poté však během nejničivějšího požáru města dne 18. července 1760 farní kostel spolu s farou zcela vyhořel. Podle záznamů se tehdy podařilo zachránit několik uměleckých předmětů z vnitřního zařízení zničeného kostela. Jednalo se o zlacenou stříbrnou monstranci osázenou drahými kameny, další stříbrné a měděné liturgické předměty, liturgická roucha (ornáty), sochařský krucifix, olejové obrazy sv. Markéty a sv. Jiří, betlém a cínovou rakev jednoho z Questenberků. Ještě v roce 1760 byla vystavěna nová pozdně barokní budova zdejší fary.

V letech 1763-1767 byla poté na místě zničeného objektu vystavěna místním zednickým mistrem Franzem Pöpperlem a jeho tovaryši novostavba pozdně barokního farního kostela sv. Jiří. V době výstavby nového kostela se konaly bohoslužby na zdejším zámku. V červnu roku 1763 byly objednány nové zvony pro farní kostel u chebské zvonařky Anny Rosiny Jordan.
Základy nové zvonové věže před průčelím kostela byly položeny již v roce 1767, dokončena však tehdy nebyla. Z důvodu nedostatku finančních prostředků byla tehdy pořízena rovněž pouze část vnitřního zařízení kostela v podobě oltáře, nové kazatelny a kostelních lavic, které zhotovil truhlářský mistr Franz Liebner z Bečova. Jako hlavní oltář kostela byl proto zpočátku použit starý oltář z kostela sv. Tří králů ve Stanovicích, který do Bečova převezl kameník Josef Schlossbauer a v novém kostele znovu sestavil. Bečovský cínař Caspar Grundt věnoval kostela novou mísu křtitelnice, karlovarský cínař Pittrof vytvořil cínové svícny na hlavní oltář za 16 zlatých a 48 krejcarů a lampu za 23 zlatých.

Slavnostní vysvěcení nového farního kostela sv. Jiří provedl na svátek Narození Panny Marie dne 8. září 1767 tepelský opat Christoph Trautmannsdorf. Teprve v letech 1774-1776 následně vytvořil řezbář Thomas Pistel z Teplé nový hlavní oltář sv. Jiří. Oltářní obraz sv. Jiří namaloval žlutický malíř Johannes Grimmer za 50 zlatých. V roce 1774 pracoval loketský varhanář Ignaz Johann Schmidt na výrobě nových varhan, které následně roku 1775 za 500 zlatých postavil v kostele. Ornamentální dřevořezbou ozdobil varhany mistr Anton Pach a píšťaly vyrobil bečovský cínař Caspar Grundt. Dne 22. května 1789 dokončil hlavní oltář sochař Adam Wöller z Dolního Žandova zhotovením postranních branek.

Roku 1834 byl farní kostel modernizován, což dokládá letopočet nad vstupním portálem. V roce 1862 byl prostor zrušeného hřbitova u kostela osázen kaštanovou alejí. V roce 1865 opravovali zdejší varhany chebský varhanář Josef Müller a roku 1867 varhanář Johann Georg Sommer z Polné u Chebu. Teprve v roce 1885 byla toužimským stavitelem Johannem Schobertem dokončena stavba věže kostela podle původních Pöpperlových plánů z roku 1767 a s přihlédnutím ke vzoru nově vystavěné zvonové věže kostela Nejsvětější Trojice v Nové Vsi. V roce 1896 vestavěl varhanář Christof Müller z Pomezí do původní varhanní skříně nový nástroj. V roce 1926 vytvořil před vstupem do kostela místní umělecký kovář Adolf Zörkler nové ozdobné kované oplocení s brankou. V roce 1936 opravoval zdejší varhany varhanář Karel Zeidler z Úšovic u Mariánských Lázní.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl farní kostel sv. Jiří v Bečově nad Teplou zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 26233/4-727. V průběhu druhé poloviny 20. století byly prováděny pouze nejnutnější opravy sešlého kostela. Od roku 2007 přistoupila Římskokatolická farnost Bečov nad Teplou jako vlastník objektu k postupné rekonstrukci zchátralého kostela za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje. Během oprav bylo provedeno odvodnění obvodových stěn, rekonstrukce opěrné zdi pod věží a odstranění havarijního stavu stavebních konstrukcí, provedeny byly lokální opravy a nátěry vnějšího pláště kostela, klempířské práce a obnova sanktusové věžičky na střeše.

Jednolodní pozdně barokní kostel na obdélném půdorysu se zaoblenými nárožími, krytý valbovou střechou s původně šindelovou, dnes pálenou krytinou, s připojeným odsazeným užším obdélným, segmentem zakončeným presbytářem, krytým valbovou střechou s původně šindelovou, dnes pálenou krytinou s oplechovanou osmibokou otevřenou sloupkovou sanktusovou zvoničkou, završenou cibulovou bání s makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu. Za presbytářem je v ose připojena sakristie čtvercového půdorysu se zaoblenými nárožími, krytá nízkou plechovou valbovou střechou.

Před vstupním západním průčelím kostela stojí představěná vysoká hranolová věž se zaoblenými nárožími z roku 1885, krytá oplechovanou cibulovou bání s otevřenou osmibokou sloupkovou lucernou, završenou cibulovou bání s pozlacenou makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu. Přízemí věže je na třech stranách otevřeno polokruhově završenými arkádami, vytvářející podloubí nad mohutným kamenným schodištěm před vstupem do kostela. Pilíře jsou vyvedeny v režné kamenné architektuře z pískovcových kvádrů. Hlavní vstup do kostela je veden obdélným, polokruhově zakončeným kamenným portálem. Ve středovém klenáku portálu je vyveden letopočet MDCCLXVII připomínající dokončení stavby kostela v roce 1763, nad ním je vysekána datace 1834 připomínající letopočet renovace kostela. Vchod do kostela lemuje ozdobné kované oplocení a branka s plechovými reliéfy Ježíše Krista, Panny Marie, sv. Jiří a sv. Michaela od místního uměleckého kováře Adolfa Zörklera z roku 1926.

Nároží věže jsou zdobena kamennými sdruženými pilastry na soklech. Patro věže je na třech stranách prolomeno vysokými obdélnými, polokruhově zakončenými okny s kamenným ostěním se klenáky a vynesenými parapety na konzolách. Zvonové patro, oddělené mohutnou vynesenou profilovanou římsou, je vyvedeno v režné kamenné architektuře z pískovcových kvádrů. Na všech stranách se otevírá obdélnými, polokruhově zakončenými okny s kamenným ostěním s klenáky a vynesenými parapety na konzolách, uzavřenými dřevěnými okenicemi. Nad okny jsou osazeny kruhové kovové ciferníky věžních hodin s pozlacenými římskými číslicemi. Stěny věže jsou završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Trojosá boční průčelí kostela jsou zvýrazněna mohutnými, mírně vystupujícími středovými rizality s vyžlabenými nárožími, završené profilovanými vpadlými trojúhelníkovými štíty se sedlovými střechami. Rizality jsou prolomeny obdélnými kamennými portály bočních vstupů s klenáky a uchy, uzavřené kazetovými dveřmi. Podélné stěny jsou prolomeny trojicí velkých obdélných, polokruhově zakončených oken profilovanými šambránami, vyplněná barevnými mozaikovými skly. Po jednom shodném okně je prolomeno v bočních stěnách presbytáře. V závěrové stěně chóru je situováno výše ložené oválné okénko. V nárožích lodi při průčelí jsou rovněž umístěna oválná okénka, osvětlující prostor kruchty. Vnější stěny kostela, členěné mohutnými zdvojenými pilastry a lizénovými rámci, jsou završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Sakristie je přístupná jednoduchým kamenným portálem obdélného vchodu v jižní stěně, v závěrové stěně je pak prolomeno obdélné okénko s jednoduchým kamenným ostěním. Stěny sakristie jsou hladké, bez členění. Při jižní straně presbytáře je v místech bývalé panské oratoře připojen mladší zděný obdélný přístavek, krytý plechovou pultovou střechou.

Vnitřní prostor lodi kostela je zaklenut třemi poli valené klenby s lunetami na pásech. Presbytář, oddělení od lodi polokruhovým triumfálním obloukem je sklenut valenou klenbou s lunetami. Vnitřní stěny jsou členěny mohutnými zdvojenými pilastry s dekorativními hlavicemi. V západní části lodi je vyzděna rovně podstrojená kruchta, ve středu polokruhově projmutá do prostoru kostela.

Jednotné rokokové vnitřní zařízení kostela pochází z třetí čtvrtiny 18. století. V presbytáři je postaven portálový hlavní oltář sv. Jiří z let 1774-1776 od řezbáře Thomase Pistela z Teplé. Ve středu oltáře je umístěn současný oltářní obraz sv. Jiří od žlutického malíře Johannese Grimera ve zdobeném rámu. Oltář býval původně doplněn sochařskou výzdobou v podobě dvojice velkých soch světců v podobě rytířů, dvojicí vznášejících se andělů, nesoucích pallu, a bohatě vyřezávaný. Novodobý nástavec oltáře je bez umělecké hodnoty. Dnes se hlavní oltář skládá z mensy s nástavbou v podobě jednoduchého pozadí, na kterém je zavěšen oltářní obraz sv. Jiří. Bohatě zdobené postranní branky z roku 1789 od řezbáře Adama Wöllera z Dolního Žandova jsou završeny obrazy evangelistů ve vyřezávaných rokajových rámech.

V koutech lodi po stranách triumfálního oblouku jsou postaveny dva protějškové portálové postranní oltáře. Vpravo je umístěn portálový postranní oltář sv. Anny, který nechal zřídit loketský jezuitský páter Joseph Pleyer. V nice ve středu oltáře je postavena figurální plastika sv. Anny s Malou Marií, doprovázená sochami sv. Zachariáše a sv. Alžběty po stranách. V horní části oltáře je na levém kladí postavena plastika Obětování Izáka, na pravém pak socha Davida. V nástavci oltáře je zavěšen současný obraz sv. Cecílie připomínající hudební historii Bečova.

Po levé straně triumfálního oblouku je postaven architektonicky stejný protějškový portálový postranní oltář sv. Jana Nepomuckého. V nice ve středu oltáře je postavena figurální plastika sv. Anny s Malou Marií, doprovázená sochami sv. Václava a sv. Ludmily po stranách. V nástavci oltáře je zavěšen současný obraz Panny Marie Pomocné se dvěma sochami světců na vrcholech kladí po stranách. Na obou oltářích jsou postaveny dva velké barokní cínové svícny.

Na severní podélné zdi kostelní lodi je umístěna umělecky hodnotná obláčková kazatelna z doby po roce 1776 od řezbáře Thomase Pistela z Teplé štafírovaná Georgem Michaelem Köhlerem. Na vstupu na kazatelnu je zpodobněna horská krajina a oblaka, na koši řečniště dřevěný reliéf s ústředním motivem Proměnění Páně na hoře Tábor. U nohou Spasitele jsou vyvedeny klanějící se postavy apoštolů Petra, Jakuba a Jana. Na stříšce kazatelny jsou vyvedena stylizovaná oblaka, na kterých trůní postava Boha Otce.

Vedle kazatelny při lodi kostela je postaven oltář, jehož bohatě vyřezávaný barokní nástavec z počátku 18. století může pocházet z některého z jiných kostelů, snad ze zrušeného kláštera v Plasích. V nástavci je vsazen olejový obraz sv. Aloise a v dolním rámu deska s církevním zákonem. Empírová křtitelnice s cínovou mísou od bečovského cínaře Caspara Grundta. Na pilíři triumfálního oblouku je umístěna 1,6 metru vysoká, bíle štafírovaná barokní figurální plastika patronů počasí sv. Jana a sv. Pavla z 18. století. V lodi kostela je na stěně dále zavěšen reliéf Nejsvětější Trojice a postaveny dvě řady dřevěných kostelních lavic s vyřezávanými postranicemi.

Mezi liturgické předměty kostela patří 0,85 cm vysoká, zlacená stříbrná monstrance osázená drahými kameny zachráněná během požáru roku 1760. Svatozář monstrance je zdobena motivem vinné révy, v horní části je tepaný reliéf Boha Otce, v dolní části pak Panny Marie Neposkvrněné (immakulta), mezi kameny je osazeno šest malých růžových emailových medailonů s motivy Utrpení Ježíše Krista. Na bohatě zdobené noze monstrance jsou mezi tepanými stříbrnými plaketami s poprsími sv. Floriány a sv. Václava vsazeny obdobné medailony s vyobrazeními patrona kostela sv. Jiří a mládeže u skalního pramene. Na okraji nohy a na okénkách je vytepán chebský punc, mistrovská značky „IMF“ chebského zlatníka Johanna Michaela Franka, dále kolek repuncování „12 B“ z přelomu let 1806-1807 a vedle kolek o uvolnění z roku 1810.

Dále je v kostele umístěna 37 cm vysoká, zlacená měděná barokní monstrance z 18. století používaná jako relikviář. 22 cm vysoký, zlacený stříbrný kalich s bohatým dekorem, bezcennými náhradami za emailové medailonky na noze poháru a se skleněným pohárem, zdobeným miniaturními obrázky. 25,5 cm vysoké, zlacené stříbrné ciborium s barokně zdobenou nohou z počátku 18. století od mistra se značkou „ICM“ z Altenburgu. Na okraji je vytepán kolek z roku 1810 a kolek repuncování z přelomu let 1806-1807.

Mezi předměty zachráněné během požáru roku 1760 byly další stříbrné a měděné liturgické předměty, barevná hedvábná liturgická roucha (ornáty) z 18. století vyšívané zlatem a brokáty, sochařský krucifix, olejové obrazy sv. Markéty a sv. Jiří, cínová rakev jednoho z Qustenberků - před požárem byly v kostele dvě dřevěné sochy z dílny sochaře Johanna Jakoba Eberla z Mašťova.

Na kruchtě je postavena původní skříň pozdně barokních varhan z let 1774-1775 od varhanáře Ignaze Johanna Schmidta, ozdobená ornamentální dřevořezbou od mistra Antona Pacha. Píšťaly vyrobil cínař Caspar Grundt. Jednalo se o dvoumanuálové varhany s 12 rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi. Dnes je ve skříni umístěn nástroj z roku 1896 od varhanáře Christofa Müllera z Pomezí. Jednomanuálové varhany s 10 rejstříky. Ve věži kostela jsou zavěšeny zvony z roku 1763 od chebské zvonařky Anny Rosiny Jordan.

Z předsíně vedou schody do trojprostorové krypty ležící pod přední části lodi kostela. Zadní stěny krypty tvoří přírodní skála. V kryptě je umístěno několik dřevěných malovaných rakví s motivy květin, křížů a andílků od místního malíře nábytku z 18. století.