Bochov - hrad Hungerberg

Gotický hrad Hungerberg, někdy zvaný Bochov, nechali vystavět patrně v první polovině 14. století páni Hrabišici z Rýzmburka na ochranu nově založeného hornického městečka na výrazném návrší Hladový vrch (Hungerberg, 686 m n.m.) nad Bochovským potokem (Krailnbach) na severozápadním okraji města Bochov (Buchau). Nový hrad se následně stal střediskem správy rýzmburských lén ve zdejší oblasti. Městečko Bochov se stalo nástupcem původní středověké farní vsi Krašnov (Krassnow), rozkládající se kolem kostela sv. Jakuba v údolí Bochovského potoka.

První písemná zmínka o hradu Hungerberg pochází z roku 1349, kdy jej drželi Slavek a Boreš V. z Rýzmburka, kteří tehdy bochovským měšťanům udělili četná privilegia. Boreš V. z Rýzmburka následně držel zdejší panství sám a opevněné městečko v podhradí obdařil roku 1366 Žlutickým a roku 1375 Chebským městským právem. Syn Boreš VI. z Rýzmburka v roce 1395 potvrdil Bochovským všechna privilegia a v roce 1399 je dále rozšířil.

Po porážce panské jednoty, utvořené proti králi Václavu IV., v roce 1406, ztratili Rýzmburkové zdejší zboží včetně hradu Hungerberg i všechna okolní panství. Bochov zůstal poté příslušenstvím panství Bečov. Roku 1412 se hradu Hungerberg spolu s dalšími opevněnými panskými sídly v okolí, Bečova, Andělské Hory, Žlutic a jiných, zmocnili páni z Plavna, nepřátelé krále Václava IV. a později i husitů. Páni z Plavna potvrdili bochovským měšťanům všechna dosavadní privilegia, zdejší hrad však začal ztrácet svůj význam. Během husitských válek byl Bochov dobyt husitským hejtmanem Jakoubkem z Vřesovic, který se roku 1428 zmocnil rovněž Žlutic, Andělské Hory, Ostrova a Chebu. Po bitvě u Lipan v roce 1434 byl zdejší majetek vrácen do rukou původních majitelů.

Míšeňský purkrabí Jindřich II. z Plavna se angažoval v Zelenohorské jednotě, utvořené proti českému králi Jiřímu z Poděbrad. Panovník proto následně udělil statky pánů z Plavna a další majetky vévodům Arnoštovi a Albrechtovi Saským. Roku 1469 proto následně na základě vymáhání práv tohoto nového vlastníka zdejší hrad oblehla a dobyla vojska krále Jiřího z Poděbrad, stejně jako hrady Andělská Hora a Toužim. Městečko Bochov bylo vydrancováno a vypáleno. Hrad Hungerberg byl během obléhání zcela zničen a nebyl již nikdy obnoven. Jeho nástupcem se na počátku sedmdesátých let 15. století stal modernější a pevnější pozdně gotický hrad Hartenštejn, založený Jindřichem II. z Plavna na nedalekém osamělém Zámeckém vrchu (Schlossberg).

Zdivo pouštěného pobořeného hradu bylo v průběhu let postupně zcela rozebráno na stavební kámen pro výstavbu domů ve městě. V roce 1693 byla na místě zaniklého hradu na vrcholu Hladového vrchu postavena barokní kaple Nejsvětější Trojice, zbořená někdy po roce 1950. V průběhu 20. století byla lokalita postupně částečně zalesněna. Dne 3. května 1958 byly pozůstatky hradu Hungerberg zapsány na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 24399/4-742. V šedesátých letech 20. století byl prostor Hladového vrchu parkově upraven.

V červnu roku 2010 byly během archeologického dozoru Krajského muzea Karlovy Vary a Národního památkového ústavu v Lokti v rámci realizace projektu revitalizace Hladového vrchu občanským sdružením Náš region nelezeny zbytky gotické keramiky, datovatelné do 14. a 15. století, a drobné kousky mazanice. Celý prostor bývalého hradu je dnes parkově upraven, na svazích roste les, plocha hradu je zatravněna a porostlá částečně křovinami. Na vrcholu kopce je instalována trojice dřevěných soch od Václava Gataříka z roku 2010, symbolizující příběh svaté rodiny. Název Hladového vrchu souvisí se starou pověstí o hladomorně, která prý bývala na hradě.

Gotický hrad patrně jednodílné dispozice zaujal plochý vrchol osamělého dominantního strmého homolovitého návrší sopečného původu. Na vlastní umělé nasypané ploše hradu oválného půdorysu na mnoha místech na povrch vystupuje skalní podloží, přesto se zdá, že jsou zde zachovány nejspíše dva reliéfní relikty, zda však souvisejí s hradem nebo s dnes již zaniklou barokní kaplí z konce 17. století a jejím vznikem, není známé. Na západní straně pod vrcholem se nachází terénní relikty objektu obdélného půdorysu o rozměrech asi 4 x 5 metru, patrně pozůstatek dřevěné patrové stavby donjonového typu.

Samotný vrchol hradního kopce obíhá částečně poškozený hluboký příkop a před ním vyhozený kameno-hlinitý val zachovaný v úsecích, především na jihovýchodní a východní straně svahu hradní ostrožny směrem k městu, ostatní strany byly chráněny strmými svahy na několika místech doplněnými skalními výchozy. Podle A. Sedláčka bývalo opevnění doplněno o parkán a baštu vystupující na jihozápadě, žádné stopy po těchto fortifikacích se však dnes již v terénu nenacházejí. Patrná je přístupová cesta do hradu od jihovýchodu směrem z města. Prostor u paty hradní ostrožny je na jihovýchodní a východní straně zcela zastavěn městskou zástavbou, dokumentace podoby případného, avšak nepředpokládaného předhradí je tak nemožná.