přeskočit k navigaci »

Úvod > Města a obce > Borek (Haidles)

Borek (Haidles)

Borek (Haidles) |

Dnes již zcela zaniklá osada Borek, německy Haidles, ležela v údolí Boreckého potoka asi 2 km severovýchodně od staré části města Ostrov. Katastr osady měřil 1,79 km². Původně pomístní název označoval místo v borovém lesíku a je zdrobnělým tvarem Boru vzdáleného 6 kilometrů.

 

Typologie: zaniklé obce

Kategorie: města a obce

Obec: Borek (Haidles)

Okres: Karlovy Vary

Stav:

Přístupnost: volně přístupné

Historie objektu

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1489, kdy se dělily šlikovské majetky. Borek byl tehdy uveden s pěti osedlými jako součást obvodu hrdelního soudu v Ostrově. Obvody hrdelních soudů však nebyly totožné s hranicemi panství, jelikož právo soudit hrdelní zločiny náleželo na Loketsku původně purkrabímu loketského hradu, nikoliv držitelům jednotlivých panství. Borek tedy nemusel být v držení Kašpara Šlika. Roku 1497 prodaly dcery Brandnera sezením v Dolním Žďáru své poddané v Borku, Maroltově a Dolním Žďáru městu Ostrovu. V roce 1532 žádali Ostrovští hraběte Jeronýma Šlika, aby uznal jejich statky lény loketského hradu, mezi kterými byl i jeden dvůr v Borku. Ve šlikovském urbáři ostrovského panství z roku 1525 je uveden jako držitel Borku drobný šlechtic Sichelauer. Předpokládané panské sídlo je pouze hypoteticky lokalizováno na místo pozdější budovy čp. 1, kterou dnes připomíná už jen rumiště a nepatrné zbytky základů.Ve vsi bylo tehdy šest celých a jeden poloviční dvůr a jeden herberk. Sichelauerové, na rozdíl od většiny drobné šlechty, neměli majetky jinde než v Borku. Renta od několika poddaných nemohla Sichelauera uživit, a s poklesem její hodnoty v 16. století to bylo téměř nemožné. Proto nespíše zboží prodal ostrovské vrchnosti. Posléze se zde samostatný statek již neuvádí. Během 50. let 16. století získal ostrovské panství Jáchym Šlik, který někdy po roce 1557 koupil v Borku tři sedláky a postavil zde panský dvůr, který daroval své manželce, hraběnce Lukrécii Šlikové jako dědičný majetek. Po smrti Jáchyma Šlika v roce 1571 nebo 1572 prodala vdova Lukrécie zadlužené panství pánům ze Šumburka. Panský dvůr v Borku spolu s dalšími vesnicemi si však vyhradila pro sebe. Roku 1580 se Lukrécie chystala zřídit v Borku ovčín, Ostrovští si na to však stěžovali, protože měli obavy, že panské ovce budou spásat jejich louky sousedství. To se poté skutečně stalo pravidlem a když bylo v ovčíně již 600 ovcí a stížnosti nepomáhaly, měšťané napadli a zranili roku 1597 panského ovčáka. Rovněž roku 1585 si hraběnka při prodeji zbytku ostrovského panství panu z Vidršperka vyhradila dobytek ze zdejšího panského dvora. Podobně i v roce 1590 si paní z Vidrpšerka při prodeji panství panu ze Šumburka vymínila pro sebe kromě několika vsí také panský dvůr v Borku. Z toho je patrné, že zdejší dvůr byl úzce spjat se zásobováním ostrovské vrchnosti. Kromě ovcí a jiného dobytka chovali na dvoře také tažné voly a když si čeledín při jejich krmení v roce 1596 svítil loučí, vznikl požár a celý dvůr vyhořel. Roku 1603 koupilo město Ostrov celé ostrovské panství, dvůr v Borku však nadále zůstal panským. Teprve roku 1613 ho město koupilo spolu se vsí Marklín od hraběnky Rosiny Šlikové. Po konfiskaci ostrovského panství po porážce stavovského povstání se však v roce 1623 stal dvůr v Borku opět majetkem nových zámeckých pánů. Ostrovští měšťané se sice ještě snažili v roce 1626 získat ho zpět, ale marně. Podle berní ruly z roku 1654 zůstaly po třicetileté válce v Borku pouze 4 obydlené domy a jeden pustý, z tažného dobytka 4 koně a 4 voli, z užitkového 8 krav, 14 telat a 11 koz. Výměra poddanských polí byla 11,45 ha. Do roku 1695 se počet obyvatel Borku nezměnil, žil zde tehdy 1 sedlák, 4 domkáři a 2 podruzi, celkem 7 mužů, 7 žen, 7 synů a 13 dcer. Sedlák měl 4 spřežení a na panském musel robotovat osm dní ročně, stejně každý domkář. Placena jim byla pouze robota na senách, na otavách robotovali bezplatně. Na celém panství byl co do počtu obyvatel pouze Liticov. Za války o rakouské dědictví bylo roku 1742 v Borku podobně jako v celé řadě okolních vsí ubytováno saské vojsko a místní obyvatelé je museli zásobovat. Do poloviny 18. století se výměra poddanských polí zvýšila na 19,4 ha, počet sedláků a domkářů se však nezměnil. Při parcelaci panských dvorů v roce 1791 dvůr v Borku zanikl, jeho pozemky byly přiděleny do dědičného nájmu poddaným a roboty přeměněny na peněžní dávky. Celkem to bylo 48 ha polí, 13 ha luk, 0,5 ha zahrad a 3,6 ha pastvin. Ve stabilním katastru obce Borek z roku 1842 je jako majitel domu čp. 1 uveden tehdy největší borecký sedlák Wenzel Singl, držitel lánu půdy s celkem 32 parcelami. Jeho statek stával jako první stavení při levé straně cesty vedoucí z Ostrova do Borku, zatímco panský dvůr býval pravoúhlý komplex na pravé straně této cesty. Do roku 1847 se počet domů i obyvatel přibližně zdvojnásobil, podle Sommerovi topografie zde bylo tehdy 11 domů, ve kterých žilo 70 obyvatel, živících se polnohospodářstvím a částečně ovocnářstvím. V roce 1850 se Borek stal spolu s Vykmanovem osadou obce Dolní Žďár. Roku 1890 zde žilo 75 obyvatel ve 13 domech a roku 1921 71 obyvatel ve 14 domech. Ve 20. letech 20. století došli obyvatelé Borku a Vykmanova k přesvědčení, že by své zájmy obhajovali lépe jako samostatné správní celky a požádali proto roku 1922 o rozloučení od Dolního Žďáru a uznání za samostatnou obec. Tento záměr se však neuskutečnil. Dalším projevem snahy osadu povznést byl projekt stavby okresní silnice z Ostrova do Borku v roce 1925. Měla nahradit starou polní cestu a připojit Borek na síť okresních silnic. Počítalo se, že povede z Borku dvojitou serpentinou, aby se snížilo prudké stoupání a pokračovat do Ostrova okolo rybníků, kde se již přidržovala původní cesty. Od projektu si úřady slibovaly také snížení nezaměstnanosti. Projekt silnice se však nepodařilo finančně zajistit a nikdy se proto neuskutečnil. Roku 1930 zde bylo 15 domů a 74 obyvatel, katastr obce měřil 179 ha. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války obsadili noví osídlenci z jižních Čech, většinou z Plané nad Lužnicí všech 15 zdejších usedlostí. Obživu zde našli v zemědělství. Nejbližší obchody byly v Dolním Žďáru a Ostrově, kam zdejší děti docházely také do školy. V domě čp. 1 byl tehdy hostinec, většina zdejších budov byla hrázděná, bývalý panský dvůr byl již ruinou a přes Borecký potok vedl pouze jeden kamenný mostek do Dolního Žďáru. Na rozdíl od většiny obcí jáchymovského okresu nebyl Borek nikdy elektrifikován, svítilo se pouze petrolejovými lampami. Novým osídlencům to prý tolik nevadilo, protože na to byli zvyklí z domova.V roce 1946 však zdejší osadníci požádali Okrasní správní komisi v Jáchymově o změnu místa osídlení a osadu opustili. Patrně to bylo z důvodu špatné dostupnosti a vybavenosti osady. Ještě v roce 1955 však byl Borek uváděn jako osada Dolního Žďáru.

 

Fotodokumentace

Borek (Haidles) | letecký pohled na již opuštěnou osadu Borek z roku 1952
Borek (Haidles) | dlážděná cesta do Ostrova - září 2009
Borek (Haidles) | obvodové zdi zaniklé budovy v Borku - září 2009
Borek (Haidles) | klenba zasypaného sklepení - září 2009
Borek (Haidles) | opravený mostek přes Borecký potok - září 2009
 

Použitá literatura

Fiala, J. 2000 : Zaniklá ves Borek, In: Historický sborník Karlovarska VIII, Karlovy Vary, 27/36
Karel, T.-Knoll, V.-Krčmář, L. 2009 : Panská sídla západních Čech – Karlovarsko, České Budějovice, 28

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz