Bražec (Bergles)
Dnes částečně zaniklá obec Bražec, německy Bergles, se nachází při okraji Vojenského újezdu Hradiště v nadmořské výšce 765-790 m na jižním úpatí Doupovských hor 2,5 km severně od Bochova. Katastr obce měřil 6, 14 km². Část obce ležela pod kopcem Kostelní Hůrka (Am Berge), asi kilometr severně od Bražce, kde stávala zdejší tvrz a kostel. Obcí protékal Bochovský potok a její okolí bylo bohaté na rybníky. V této rabniční soustavě, které se říká „Hliňáky“, rostou některé ohrožené druhy rostlin, např. šrucha okoličnatá, pětiprstka žežulník a další. Ohrožené druhy rostlin lze také nalézt na kamenité pastvině severovýchodně od vsi. Obec je další ze vsí VVP Hradiště, které nikdy nezanikly zcela a patří k jedním z mála míst VVP, kde se žije dál. Po roce 1953 byly domy sice postupně bořeny, ale na jejich základech byla vystavěna nová podoba obce.
panská sídla: stará tvrz a nová tvrz
sakarální stavby: kostel sv. Bartoloměje
přírodní zajímavosti: Bochovský potok, několik rybníků
části obce: osada Kostelní Hůrka (Am Berge)
Počátky zdejší vsi s tvrzí lze klást již do poloviny 13. století. Bražec byl pravděpodobně ještě předkolonizační osadou. Kostel i stará tvrz nad původním založení vsi na tzv. Kostelní Hůrce, asi kilometr severně od dnešního Bražce, byly jádrem osídlení nejbližšího okolí. Kostelní Hůrka a osada pod ní se později nazývala Am Berge. V době kolonizace byla v údolní pánvi zřejmě vytyčena severní strana vsi Bražce. Prvním známým držitelem Bražce byl zdejší zeman Benda z Bražce, uváděný dne 3. března 1289 jako svědek na jedné listině. První zmínka o zdejší tvrzi pochází však až z roku 1316, kdy její držitel Hynek z Bražce byl pozván před zemský soud jako komplic jedné vraždy. Tvrz byla vystavěna částečně z kamene, částečně ze dřeva a chráněna byla cca asi 170 cm širokou kamennou hradbou, příkopem a valem. Vedle tvrze stával původně farní gotický kostel sv. Bartoloměje Apoštola, připomínaný již k roku 1336. První známý zdejší farář Stephen je ale zmiňován až roku 1356. V dalších letech 14. a 15. století se v Bražci vystřídala řada katolických farářů a ke zdejší faře patřili také farníci z Javorné, Dlouhé a Doupovského Mezilesí). V okolí vsi dříve stávali také dva mlýny – Dolní a Horní. Dolní stával na pravé straně dnešní okrasní silnice vedle Mlýnského rybníka, Horní severněji, poblíž katastru obce Dlouhá. Po celé 14. století jsou zde připomínáni páni z Bražce. Roku 1410 držel Bražec již Jan Sovinec ze Svinavy. Během 15. století byla ves zpustošena vojsky dvou křížových výprav i husity. Roku 1421 táhla přes Bražec druhá a roku 1427 čtvrtá křížová výprava. Po roce 1428 tudy prošla také vojska Jakoubka z Vřesovic. Během husitských válek byl zničen nejen zdejší kostel sv. Bartoloměje, ale i tvrz, která zanikla požárem a nebyla již obnovena. Požár tvrze byl pravděpodobně způsoben vojenským zásahem, protože bylo nalezeno větší množství kovových hrotů k šípům, užívaných při střelbě z kuší. Po konci husitských válek byl znovu vystavěn zdejší kostel a při jeho výstavbě byly údajně použity kameny ze zbořené tvrze. Po zániku staré tvrze vznikla v Bražci tvrz nová, dnes již neznámé podoby ani polohy. Podle Heimatkunde des Kreises Luditz patřil Bražec kolem roku 1480 k panství Jindřicha III. z Plavna, který listinou ze dne 17. března 1493 udělil Bražci různé výsady a hlavně určil dědické právo. Roku 1510 koupil Bražec Jiří Plick z Plickensteina. V letech 1555-1624 byl Bražec protestantský, poté znovu katolický, ale do roku 1783 již neměl vlastního faráře. Roku 1568 zdědili ves s tvrzí Zedwitzové. Roku 1581 koupila od Jiřího Viléma Zedwitze a jeho bratrů tvrz Bražec, dvůr a ves spolu se vsí Javornou Anna Šlikovna z Holíče, ovdovělá Collonová z Felsu, která připojila zboží Bražec k panství Andělská Hora. Tehdy je také výslovně uváděna i nová tvrz, která zřejmě někdy poté, co ztratila svůj význam panského sídla, zanikla. Syn Anny Šlikovny z Holíča Linhart patřil k předním představitelům českého stavovského povstání z let 1618-1629. Přestože roku 1620 podlehl zranění z bitvy, byl jeho synovi po Bílé hoře celý zdejší majetek zabaven a roku 1622 prodán Heřmanu Černínovi z Chudenic, který spojil všechny své statky do nově vzniklého panství Kysibel (Stružná), u kterého poté zůstal Bražec až do roku 1850. Třicetiletá válka přinesla obyvatelstvu Bražce opět strádání a obyvatelé se své bránili všemi možnými způsoby. Například v roce 1639 odmítli orat pro vrchnost bez přídělu potravin. Jejich odpor nezlomilo ani vyslané vojsko. Snad nejhorším rokem byl pro Bražec rok 1640. Přesto berní rula z roku 1654 hodnotí Bražec celkem dobře: „Tato ves na stavení může býti, rolí při ní žitný prostřední, luk s potřebu, položení mírné, dobytkem a formaněním nejlépe stojí.“ Žilo zde tehdy 11 sedláků, 7 chalupníků a 5 poddaných žilo tzv. na obci, ale měli i krávy a jalovice. Celkem bylo tehdy v obci 39 potahů, 53 krav, 60 jalovic, 4 ovce, 12 prasat a 13 koz. Dva sedláci měli rybník s násadou, jeden měl také strych lesa a jeden chalupník měl krčmu. Roku 1778 byl kostel, vystavěný po husitských válkách, zbořen a na jeho místě na Kostelní Hůrce byl vystavěn nový barokní kostel sv. Bartoloměje, který byl vysvěcen roku 1785. Po obou stranách kostela až ke starému tvrzišti se rozkládal hřbitov s márnicí z roku 1914. Pod kopcem stávala také od roku 1783 nová fara, která nahradila faru zaniklou po roce 1620. Pod Kostelní Horkou také stávala i škola, do které chodívaly až do konce 19. století také děti z Dlouhé, Javorné a Doupovského Mezilesí. Ty to něly do školy nejdál, skoro celou hodinu. Koncem 19. století byly v Javorné i Mezilesí otevřeny expozitury školy z Bražce. Ve 20. letech 20. století byla postavena dole ve vsi malá školní budova pro děti z 1.-3. ročníku, větší děti chodily nadále na Kostelní Horku. V polovině 19. století byla většina usedlostí ve srovnání se sousední Dlouhou mnohem menší. V západní části je na katastrální mapě obce z roku 1842 zakreslena dokonce řada malých domků bezzemků. Také urbanistická struktura Baržce má naprosto jiný charakter, než sousední Dlouhá. V roce 1850 se Bražec stal samostatnou obcí, se správním střediskem v Bochově. Za 1. republiky býval Bražec zemědělskou vsí se 79 usedlostmi a pouze německým osídlením. Do roku 1930 získával ve volbách nejvíce hlasů Německý svaz zemědělců, poté i zde vyhrála Sudetoněmecká strana. Šest sedláků ze 14 mělo přes 20 ha polí, 56 dalších zemědělců mělo polností méně. V roce 1921 zde žilo 428 obyvatel, z toho pouze jeden Čech, a řada z nich pracovala také jako zedníci nebo tesaři u stavební firmy v Tašovicích, jiní pracovali v porcelánkách v Tašovicích nebo Stružné. Přímo ve vsi pracoval švec, kolář, klempíř, 2 truhláři a tkadlec. Za kovářem však museli bražecčtí do Javorné. Byly zde také 2 krámy, trafika, 4 hostince, obchodník se senem a několik „handlířů“ prodávalo máslo, vejce a drůbež. Nejdříve nosili své zboží v krosnách na zádech, později jezdili s vozíky, do kterých zapřahali psa. Nakonec se sedláci sdružili do společnosti a mléko bylo odváženo povozy do mlékárny v Žalmanově. Elektřina byla do Bražce zavedena z Kadaně v roce 1927. Vodovod zde nebyl, kdo neměl vlastní studnu, musel si vodu donášet z některé ze tří obecních studní. Požáry se nevyhnuly ani Bražci. Požár, který 25. června 1921 zničil 5 statků, zavinily hrající si děti. Při požáru fary 4. června 1923 bylo zničeno mnoho cenných dokumentů. Ke konci 2. světové války do vsi přišlo na 350 uprchlíků před frontou ze Slezska i s 80 koňmi. Rudá armáda dorazila po skončení války do Bražce 11. května 1945. Do roku 1947 byla většina Němců odsunuta, ale vesnici se již nepodařilo znovu plně dosídlit novými obyvateli – roku 1951 zde žilo jen 91 obyvatel. K 1. lednu 1950 bylo v Baržci založeno JZD, které však neprosperovalo. Na jaře 1953 bylo zrušeno a jeho členové byli převedeni pod Vojenské statky ve Vintířově a od roku 1958 pod Vojenské lesy a statky ve Velichově. Pod jejich správou je Bražec i v současnosti. Po roce 1953, po začlenění obce do Vojenského újezdu Hradiště, byly domy v obci postupně bořeny a na jejich základech byla postavena desítka dvojdomků. Postaveny byly také 4 panelové domy, rozsáhlý areál statku, zabývající se chovem skotu, obchod se smíšeným zbožím i kulturní dům a knihovna. Obec má i pohostinství v jednom z původních opravených objektů. Do poloviny 70. let zde byla i škola a do poloviny 80. let 20. století i mateřská školka. Dnes již jezdí děti do školy autobusem do Bochova. Život ve vsi běží dál, zákaz vjezdu do vojenského prostoru je těsně za vsí. Vojenský výcvik zde však neprobíhá, kolem obce byla vymezena klidová zóna.
Po roce 1945 byly také ještě dosídleny domy čp. 56 a 81 pod Kostelní Hůrkou. Po roce 1952 však byla tato bývalá osada Bražce opuštěna zcela a z objektů na Kostelní Horce zbyly jen trosky, stejně tak z kostela a hřbitova, zůstaly zachované pouze původní schody, vedoucí ke kostelu.
osada Kostelní Hůrka (Am Berge) s kostelem, hřbitovem a tvrzištěm patřící k Bražci ve 30. letech 20. století
Celkový pohled na ves Bražec, hostinec a obchod smíšeným zbožím Aloise Wolfa na kolorované pohlednici z roku 1926
situace vsi podle stabilního katastru z roku 1841
osada Kostelní Hůrka s kostelem na stabilním katastru z roku 1841
současná situace vsi podle katastrální mapy z roku 2004
obec Bražec v současnosti od severu od Kostelní Hůrky - květen 2010
obec Bražec dnes - květen 2010
obec Bražec dnes - květen 2010
obec Bražec dnes - květen 2010
zbytek studny pod Kostelní Hůrkou - květen 2010
zachované schody k bývalému kostelu - květen 2010
pozůstatky hřbitova na Kostelní Hůrce - květen 2010
pozůstatky hřbitova na Kostelní Hůrce - květen 2010
pozůstatky hřbitova na Kostelní Hůrce - květen 2010
pozůstatky hřbitova na Kostelní Hůrce - květen 2010
pozůstatky hřbitova na Kostelní Hůrce - květen 2010
pozůstatky hřbitova na Kostelní Hůrce - květen 2010
Použitá literatura:
Binterová, Z. 2004 : Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov, 9/13
Binterová, Z. 2005 : Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov, 6/7
Karel, T.-Knoll, V.-Krčmář, L. 2009 : Panská sídla západních Čech – Karlovarsko, České Budějovice, 29
Kolektiv 1985 : Hrady, zámky a tvrze v Čechách , na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Praha, 39
