Brložec - kostel sv. Michaela Archanděla

Původně gotický farní kostel sv. Michaela Archanděla byl postaven v první polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta při cestě ke Štědré na východním okraji vsi Brložec (Pürles). První písemná zmínka o zdejší faře pochází ze dne 28. února 1358, kdy první zdejší doložený farář, klerik Johann, vykonával duchovní správu i v nedalekém kostele sv. Vavřince v Komárově. Tento stav patrně následně trval až do roku 1364, kdy se svého místa vzdal farář Mathias. Jeho následník Andreas pocházel z rodu místní venkovské šlechty pánů z Brložce (von Pürles, či de Brloz).

Farní obročí mělo roku 1384 podle desátkového registru platit ročně 9 kop. Po smrti faráře Andrease v roce 1390 byl do funkce dne 20. června 1390 dosazen několika šlechtici Lev z Budova. Roku 1401 věnoval Pešík (Pessko) z Přestání kostelu jeden statek, na kterém byl sezením Johann Havran, spolu s 16 groši ročních poplatků, ročním odvodem dvou slepic, 13 robotnými dny, 15 při žních a 1 a půl při senoseči a k tomu ještě kus lesa, přičemž měly být za to drženy smuteční bohoslužby v Quatemberg za duševní spásu Pešíka a jeho blízkých. Roku 1408 si poté farář Vít vyměnil obročí s farářem Martinem aus Lischau b. Radonitz. Během následných husitských válek byl zdejší kostel pobořen a musel být poté obnoven.

V roce 1540 působil při zdejším kostele ještě katolický farář Frind, roku 1571 však tehdejší vlastník Nikolas Račín z Račína zavedl na svém panství luteránství, které zde poté převládalo až do roku 1626. Podle kostelní účetní knihy psané od roku 1608 působili při kostele protestantští kazatelé, mezi nimiž byla rovněž jedna žena. K roku 1609 je zde připomínán Michael Pusch, v roce 1622 přišel Michael Schirl spolu s manželkou a zůstal zde až do roku 1626. Během bojů třicetileté války v první polovině 17. století byl zdejší kostel opět pobořen, tentokrát Švédskými vojsky. Kostel byl následně patrně pouze provizorně opraven.

Po rekatolizaci zdejší oblasti a krátkém působení katolického faráře Johanna von Au z Toužimi, který působil současně jako duchovní v Brložci a Krašově, přišel ke zdejšímu kostelu páter Hroznata Meinl z Teplé, jenž roku 1651 založil zdejší nejstarší zachovanou křestní knihu. V letech 1648-1650 byla v zahradě za kostelem vystavěna nová barokní budova fary.

V letech 1651-1653 byla následně provedena rozsáhlá raně barokní obnova a přestavba poničeného kostela a roku 1653 byla vystavěna rovněž nová hranolová věž. Za faráře Olivera Wenzela Daisingera (1684-1700) byl roku 1690 žlutickým malířem Michaelem Triebelem nově vyzdoben hlavní oltář kostela. V roce 1717 byla obnovena budova zdejší fary. V roce 1761 zhotovil loketský varhanář Johann Josef Stark pozitiv pro zdejší kostel za 21 zlatých. Roku 1763 připadl kostelu na základě závěti veškerý majetek po zemřelém významném faráři Franzi X. Haßmannovi z Mansfeldu, magistru filosofie a bakaláři teologie, který byl za tento dobrý skutek pochován přímo pod oltářem kostela. Další farář Karl Maximilian ze Steindorfu, velký milovník hudby, nechal žlutickým malířem Josefem Grimmerem namalovat obraz Panny Marie Bolestné pro hlavní oltář kostela.

V letech 1814-1815 proběhla klasicistní úprava zdejšího kostela, která poněkud srovnala slohové prvky. Pořízeno bylo tehdy rovněž nové jednotné vnitřní zařízení kostela. V roce 1828 postavil varhanář Johann Mathias Guth z Čisté u Rakovníka nové varhany. Podle sdělení žlutického faráře měly pocházet z břevnovského kláštera. Roku 1841, po požáru v roce 1863 a ve třicátých létech 20. století došlo k dalším renovacím kostela. V době císaře Josefa II. došlo ke zrušení kostela, rozkládajícího se kolem kostela, a zřízení nového hřbitova na jednom z farních polí. Toto nové pohřební místo však bylo v roce 1845 rovněž opuštěno a dne 29. dubna 1845 byl vysvěcen nový větší hřbitov při silnici ke Štědré. Roku 1854 opravoval varhanář Ferdinand Guth z Nového Strašecí zdejší varhany, v letech 1877 a 1887 pak varhanář Johann Georg Sommer z Polné u Chebu.

V letech 1898-1905 působil při kostele v úřadě faráře Wenzel Hauser, jehož následovali administrátoři Adalbert Trojan (1906), Karl Schwehler (1907), Ernst Katzer (1907-1911) a Johann Bergner. Další zdejší farář Franz Albrecht pečoval také o sousední faru v Komárově. Z patriotismu poslechl výzvu žlutického okresního hejtmana a sebral se souhlasem vyšších úřadů značné peněžní obnosy na válečnou půjčku. Jelikož český stát nepřevzal válečnou půjčku, museli jeho následníci nést značné břímě a překonávat mnohé starosti.

Během první světové války byly zrekvírovány dva ze tří zvonů kostela. V roce 1928 byly proto vysvěceny nové zvony, které však byly opět zabaveny za druhé světové války. Po odchodu faráře Franze Albrechta v roce 1931 byla zdejší farnost obsluhována z fary v Komárově. Poté zastával funkci faráře Georg Türk, od 1. prosince 1931 do 30. června 1933 Franz Plail, který se stal rovněž farářem v Útvině, poté následovali Konrad Lang, Johann Löffelmann a Hermann Meixner, který koncem roku 1940 odstoupil. V roce 1938 žilo ve zdejší farnosti celkem 805 katolíků a 8 osob jiného vyznání. Další zdejší duchovní Emil Urban poté administroval fary v Brložci a Komárově. Posledním zdejším farářem před rokem 1945 byl Walter Mayer.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Michaela Archanděla zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 20953/4-771. Na počátku 21. století se již zdejší kostel nacházel ve velmi zdevastovaném stavu. O opravu kostela tehdy usilovalo občanské sdružení.

V roce 2006 nakonec přistoupila obec Štědrá ve spolupráci s římskokatolickou církví jako vlastníkem objektu k postupné rekonstrukci zdevastovaného kostela. Obnova kostela však pro nedostatek finančních prostředků postupuje jen zvolna, problémem je rovněž vysoké zvlhčení zdiva objektu. Veškeré rekonstrukční práce probíhají pod vedením Petra Hence ze stavebního oddělení z Biskupství plzeňského. Dosud byla nově pokryta střecha kostela eternitovou krytinou. Horní část věže a průčelí mají novou fasádu. Dne 30. července 2010 byla na věž za pomocí jeřábu umístěna nově oplechovaná helmice, která byla renovována přímo před průčelím kostela. Do pozlacené kupole stříšky byly vloženy dobové dokumenty a střecha byla posvěcena žlutickým farářem. Příspěvky na rekonstrukci kostela jdou především z dotačních programů Ministerstva kultury ČR a Karlovarského kraje a od také Biskupství plzeňského.

Orientovaný jednolodní kamenný kostel na obdélném půdorysu, krytý původně šindelovou, dnes eternitovou valbovou střechou, s připojeným odsazeným nižším obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem s bosovaným zdivem v nárožích, krytým původně šindelovou, dnes eternitovou valbovou střechou. Při jižní straně presbytáře je připojena mladší přízemní sakristie, krytá valbovou střechou.

Nad trojosým západním vstupním průčelím se vypíná vestavěná hranolová věž, završená původně šindelovou, dnes oplechovanou kónickou jehlancovitou helmicí s makovicí a latinským křížem na vrcholu. Věž vystupuje do průčelí mělkým středovým rizalitem, členěným původně lizénovým rámcem, prolomeným obdélným kamenným portálem vchodu s klenákem a profilovanou římsou v nadpraží a obdélným, segmentem zakončeným oknem v ose nad ním. V pravé ose průčelí je osazen vysoký dřevěný misijní kříž s jetelovým zakončením ramen. Zvonové patro věže je na třech stranách prolomeno obdélnými, polokruhově zakončenými okny s dřevěnými okenicemi. Nad oknem na západní straně býval osazen kruhový plechový ciferník věžních hodin.

Podélné stěny kostela jsou prolomeny dvojicí obdélným, segmentem zakončených oken. V severní a bočních závěrových stěnách presbytáře jsou situována obdélná, polokruhově zakončená okna. V závěrové stěně je prolomen mladší kamenný portál zadního vstupu se zazděným gotickým hrotitým oknem v ose nad ním. Sakristie je prosvětlena obdélným oknem v jižní stěně. V severní stěně je patrně druhotně zazděn poškozený pískovcový renesanční epitaf Račínů z Račína. Vnější stěny kostela bývaly hladké, bez členění, završené mohutnou vynesenou fabionovou korunní římsou pod střechou.

Loď kostela je plochostropá. Nad polokruhovým triumfálním obloukem jsou vyvedeny rodové znaky patronů kostela, vévodů sasko-lauenburských. Presbytář je sklenut křížovou klenbou s klínovými žebry bez konzol a s kruhovými svorníky. V závěrové stěně presbytáře umístěn hrotitě ukončený výklenek sanktuáře. Mírně prohnutá kruchta doplněná balustrádou, nesená na dvou sloupech, se do lodi otevírá třemi nerovnoměrnými polokruhovými arkádami. Podkruchtí je plochostropé. Stěny kostela jsou členěny malovaným dekorem.

Jednotné vnitřní zařízení kostela v pozdně barokních formách pochází z roku 1815 z doby klasicistní úpravy kostela od Aloise Maisse z Lokte. Inventář kostela tvoří starší rokokový hlavní oltář s novějším oltářním obrazem sv. Archanděla Michaela. V nástavci oltáře se nachází reliéf Božího oka. Na podstavcích postraních sloupů jsou umístěny plastiky, vzhlížející k oltářnímu obrazu, na levé straně socha sv. Jana Nepomuckého a na pravé straně socha sv. Anny. Roku 1690 byl oltář nově štafírován žlutickým malířem Michaelem Trieblem. Obraz Panny Marie Bolestné od žlutického malíře Josefa Grimmera nechal namalovat zdejší farář Karl Maximilian ze Steindorfu (1745-1763).

Po stranách triumfálního oblouku jsou umístěny jednodušší rokokové postranní oltáře, zachovávající architekturu hlavního oltáře. Postranní oltář na levé straně je doplněn obrazem Korunování Panny Marie a mariánským monogramem ve svatozáři v nástavci. Postranní oltář na pravé straně nese obraz sv. Antonína Paduánského a monogram Ježíše Krista nad ním. Sochy Srdce Ježíše Krista a Srdce Panny Marie stojí na oltářních mensách.

Při levé straně triumfálního oblouku je umístěna polygonální kazatelna s ornamentální výzdobou a reliéfem Božího oka ve svatozáři v nástavci kruhové stříšky. Jednoduchá polygonální křtitelnice se skupinou Křtu Kristova. Na stěnách lodi kostela jsou zavěšeny obrazy Křížové cesty od žlutického malíře Johanna Müllera. V zasklené skříňce je umístěna Korunovaná Panna Marie, která byla brávána na poutě do Skoků. V presbytáři je umístěn vyřezávaný misijní kříž s plastiku Ukřižovaného Ježíše Krista a nápisem: „Zur Ehre Gottes gewidmet von J. M. und D. M. 1851, Mission 1938“. Dále jsou v kostele obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Vendelína z roku 1855. Na půdě je umístěný obraz sv. Martina malovaný na plechu, lidová práce z doby kolem roku 1800. V sakristii stojí socha Piety.

Na kruchtě jsou umístěny jednomanuálové varhany od varhanáře Johanna Mathiase Gutha z Čisté u Rakovníka z roku 1828 s osmi rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Podle sdělení žlutického faráře by měly pocházet z břevnovského kláštera. Nástroj opravovali roku 1854 varhanáři Ferdinand Guth z Nového Strašecí a v letech 1877 a 1887 Johann Georg Sommer z Polné u Chebu. Původně býval v kostele positiv od loketského varhanáře Johanna Josefa Starka z roku 1761.

V dlažbě a ve stěnách kostela jsou zazděny další tři gotické a renesanční náhrobní kameny Račínů z Račína. V podkruchtí se nachází malý náhrobník patrně ze 14. století, v dlažbě před oltářem silně opotřebovaný figurální epitaf z 16. století a v západní stěně sakristie znakový epitaf Jiřího Račína z Račína z roku 1512.