Cheb - Kreuzingerova lidová knihovna

Významný chebský měšťan, spolumajitel zdejších Fischerových strojíren Ing. Dominik Kreuzinger ve své závěti ze dne 15. srpna 1902 odkázal částku 400.000 korun na zřízení lidové knihovny ve městě Cheb (Eger). Zároveň určil vykonavateli poslední vůle svého švagra, vrchního inženýra v Teplicích Adolfa Niklase a přítele, chebského advokáta JUDr. Eduarda Lederera a zřídil nadaci pro stavbu budovy knihovny. Podle vůle zakladatele měla být lidová knihovna samostatným vzdělávacím ústavem pro všechny vrstvy německého obyvatelstva.

Po Kreuzingerově smrti dne 21. dubna 1903 v severoitalském Arcu vypsali Adolf Niklas a Eduard Lederer jako správci nadace veřejnou architektonickou soutěž na podobu budovy budoucí knihovny. Porota poté zasedla nad vyhodnocením soutěže dne 21. října 1906 v Chebu. Z 38 zaslaných návrhů udělila třem ocenění a dvěma čestné uznání. První cenu s odměnou 700 korun získal projekt vídeňského architekta Ferdinanda Glasera s názvem „Bildung macht frei“ (Vzdělání osvobozuje), který byl publikován v roce 1907 v časopise Der Architekt. Velkolepě pojatou budovu se složitou kompozicí hmot a klasicizujícími detaily situoval autor do terasovitého svahu. Vítězný návrh však nebyl patrně pro svou finanční nákladnost realizován. Druhé místo s odměnou 500 korun bylo přiděleno projektu berlínských architektů Wilhelma Ratze a Josefa Störbla s názvem „Ein Volkslied“ (Lidová píseň) a třetí cenu s odměnou 300 korun porota udělila architektonické kanceláři Kühn & Fanta z Liberce.

V roce 1907 následně získala nadace za pomoci tehdejšího chebského starosty Dr. Gustava Gschiera reprezentativní stavební pozemek v klidné lokalitě za městskými hradbami v blízkosti městského divadla na rohu ulic Gschierstraße a Goetheringstraße (dnešní Hradební a Obrněné brigády). Vypracováním detailních plánů secesní budovy lidové knihovny podle návrhu neznámého autora byl nakonec pověřen úředně ověřený teplický architekt Max Loos z Losinfeldu, který je zhotovil v únoru roku 1907 pod dohledem vrchního inženýra Adolfa Niklase za paušální částku 2.000 korun. Podrobný projekt se poté stal základem pro veřejné oznámení stavebního zadání.

Ve veřejném zadání stavby knihovny, jehož nezbytnou podmínkou byla německá národnost přihlášených, se sešlo celkem 14 nabídek. Vybrána byl nabídka chebského stavitele Franze Krause, jehož generální nabídka se 7 procenty slevy nejlépe vyhovovala požadavkům zadání, pouze jednotlivé části stavby byly zadány přímo. Zakázka byla Krausovi udělena dne 17. srpna 1908. Samotná stavba reprezentativní budovy lidové knihovny proběhla v letech 1909-1910 na náklady nadace. Stavební práce byly zahájeny v roce 1909 a během následujícího roku 1910 byl věnován zařizování knihovny. Správou knihovny byl pověřen na základě Kreuzingerovy poslední vůle ředitel Schönecker a knihovnicí se stala slečna Laubnerová, která s odbornou znalostí prováděla vše potřebné, zahájila rozsáhlou katalogizaci a vykonala všechny přípravy k uvedení knihovny do provozu a k jejímu otevření.

Slavnostní otevření Kreuzingerovy lidové knihovny se uskutečnilo dne 12. února 1911 v 11 hodin dopoledne za velké účasti obyvatel. Před zaplněným přednáškovým sálem vystoupili všichni členové kuratoria. Slavnostní řeč přednesli na podiu vykonavatel poslední vůle JUDr. Eduard Lederer a vrchní okresní zdravotní rada Dr. Quirsfeld, člen kuratoria a předseda Vědeckého spolku v Chebu, který vyzdvihl význam lidové knihovny a pronesl uznání krásnému činu ušlechtilého zakladatele a byl odměněn velkým potleskem. Vrchní inženýr Adolf Niklas poté informoval o vzniku knihovny, poděkoval všem spolupracovníkům a prohlásil knihovnu za otevřenou. Účastníci slavnosti se poté odebrali k prohlídce budovy.

Kreuzingerova lidová knihovna s prostornou čítárnou, přednáškovým sálem pro 300 lidí s vlastním projektorem, místností pro porady a velkou místností pro knihy s halou a půjčovnou se stala po svém otevření vedle divadla dalším kulturním centrem Chebu. Podle přání zakladatele byly zavedeny pravidelné přednáškové cykly z nejrůznějších oblastí vědy, vlastivědného výzkumu, umění. Výběr přednáškových témat a přednášejících prováděl vlastní výbor, v němž byli zástupci kuratoria a Okresního vzdělávacího výboru. Kromě těchto přednášek byly v lidové knihovně pořádány pravidelné literární pořady a hudební a pěvecká představení.

Kuratorium Kreuzingerovy lidové knihovny uzavřelo s městem Chebem smlouvu, podle které převzala knihovna úkoly obecní knihovny uložené zákonem o obecních knihovnách z roku 1919. Město určilo na pořizování a udržování stavu knižního fondu každoročně určitou částku podle počtu německých obyvatel. Výběr knih při nákupu byl záležitostí městské knihovní rady, složené ze zástupců politických stran, čtenářů a kuratoria knihovny.

Na počátku třicátých let 20. století bylo ve vkusně a účelně zařízené čítárně knihovny vyloženo 44 novin všech stranických směrů a 56 časopisů. Kromě toho měli čtenáři k dispozici ještě příruční knihovnu. Denně otevřená čítárna byla velmi hojně navštěvována, hlavně v zimních měsících. V knihovně bylo tehdy na 15.380 svazků z oblasti krásné literatury a ze všech oblastí vědy a rovněž i hudební díla. Knihy byly katalogizovány podle amerického desetinného systému. V roce 1931 činil počet zapsaných čtenářů více než 2.500 a 72.000 vypůjčených knih.

Dne 28. října 1946 byla knihovna otevřena jako česká veřejná městská knihovna. K dispozici bylo zhruba 75.000 německých knih z různých svozů a konfiskátů, které se vytřiďovaly, a pouze 341 knih českých. Ke konci roku měla knihovna 118 čtenářů a 622 výpůjček. Z vestibulu knihovny byla po druhé světové válce snesena pamětní deska Dominika Kreuzigera a uskladněna do sklepa. V roce 1951 byla poté ustanovena nově jako okresní knihovna. V letech 1957-1960 knihovna vykonávala funkci krajské knihovny pro tehdejší Karlovarský kraj. Od prosince roku 1960 nesla knihovna oficiální název „Knihovna Ladislava Zápotockého". V letech 1966-1968 proběhla adaptace přednáškového sálu v prvním patře budovy na půjčovnu pro dospělé. Něvě doplněno bylo zařízení a rozšířen volný výběr knih. V roce 1992 se knihovna vrátila k názvu "Okresní knihovna".

Od 1. ledna 2003 se zřizovatelem knihovny stalo město Cheb. V roce 2009 byla provedena rekonstrukce půjčovny pro dospělé ve velkém sále městské knihovny, která byla tehdy vybavena rovněž novým nábytkem a počítači. Dne 8. února 2010 byla budova Kreuzingerovy lidové knihovny čp. 615 v Chebu zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 103839. Roku 2010 byla poté rekonstruována studovna a čítárna, kde bylo vyměněno zařízení a oddělen prostor pro studium. V roce 2011 proběhly oslavy 100 let otevření veřejné knihovny ve městě Cheb a 65 let činnosti české knihovny. V průběhu roku 2011 byla provedena rekonstrukce oddělení pro děti.

V letech 2012-2014 přistoupilo město Cheb k celkové rekonstrukci vlastní historické budovy knihovny. V průběhu roku 2012 byly restaurovány okenní výplně a vstupní dveře. V roce 2013 následovaly opravy vnější fasády objektu. Obnovu štukové výzdoby a nápisů provedl restaurátor Tomáš Sušeň  z Přerova. V roce 2014 poté proběhla obnova vnitřní výmalby včetně restaurování secesních štukových dekorů a fládrování zárubní dveří do původní podoby. Nad krbem ve vestibulu byla znovu osazena pamětní deska Dominika Kreuzigera.

Samostatně stojící pseudobarokní patrová budova se secesní výzdobou na obdélném půdorysu, krytá plechovou mansardovou střechou. Architektonické řešení fasády objektu je z každé strany budovy řešena jedinečné.

Asymetrické hlavní jižní průčelí budovy, obrácené do ulice Obrněné brigády, je zvýrazněno v pravé části vystupujícím širokým rizalitem, zakončeným zprohýbaným barokizujícím štítem. Nad okny v patře je ve zdobném štukovém rámci situován nápis: „DOM. KREUZINGER·S VOLKS-BÜCHEREI“. Pod ním ve zdobené štukové kartuši je vyvedena datace: „1909“. V levé části hlavního průčelí je v patře situován rozměrný štukový figurální reliéf s alegorickými postavami v životní velikosti od neznámého autora. Výjev zobrazuje předávání nesmrtelných děl básnických mistrů lidem nejrůznějších profesí. Ve snaze o perspektivní prohloubení scény přechází vyobrazení z plochého reliéfu do vysokého a zejména postavy ústřední skupiny jsou v horní část už částečně odděleny od podkladu. Podle původního návrhu z roku 1907 byla namísto motivu postavy vzdělance v knihovně užita Múza sedící před chrámem.

Západní průčelí budovy, obrácené do Hradební ulice, je v celé šíři završeno zprohýbaným barokizujícím štítem s mohutnou nasazenou římsou a členěným oválným oknem v ose se štukovou výzdobou. V přízemí vystupuje z fasády půlkruhový arkýř, který v patře ukončuje kamenná balustráda balkónu, vyneseného na dekorativních polosloupech bez konstruktivní funkce se zdobenými hlavicemi.

Vstupní východní průčelí budovy, obrácené do zahrady, je zvýrazněno v pravé části vystupujícím rizalitem, zakončený štítem s velkým obdélným trojkřídlým oknem s půlkruhovým nadsvětlíkem v patře. V přízemí na razalit navazuje předsunutá prostorná krytá předsíň na čtvercovém půdorysu, krytá nízkou plechovou valbou stříškou vynesenou na pouze dekorativních nárožních polosloupech. K velkým obdélným dveřím s polokruhovým nadsvětlíkem směřuje z levého boku široké jednoramenné přístupové kamenné schodiště s kamennou balustrádou. Prostor předsíně prosvětluje velké obdélné, polokruhově zakončené okno ve východní stěně.

Architektonicky zcela odlišné asymetrické zadní severní průčelí budovy s anglikanizujícími vlivy je zvýrazněno dvojicí vystupujících rizalitů. Levý mohutný rizalit na pětibokém půdorysu, završený vysazeným okoseným štítem, je krytý plechovou valbovou střechou. Menší pravý rizalit je rovněž završen okoseným štítem. Celé patro včetně štítů je zdobeno iluzivním hrázděním. Průčelí je členěno vertikálně s kontrastem odstupňovaných hmot jednotlivých rizalitů.

Jednotlivé fasády, spočívají na mohutné podezdívce v podobě kvádrového zdiva prolomené malými okny do suterénu. Patro budovy odděluje po celém obvodu jednoduchá výrazná římsa. Stěny jsou prolomeny v přízemí a v patře velkými obdélnými okny s hustým rastrem. Volné plochy fasády, ostění oken a portálů jsou zdobeny ornamenty s prvky z rokoka.

Vnitřní účelné a přehledné dispoziční řešení jednotlivých místností budovy zůstalo zachováno, pouze funkční využití jednotlivých prostor bylo změněno podle potřeb odpovídajících současnému provozu knihovny. Z předsíně se širokým zádveřím vstupuje do vestibulu, z něhož vede po pravé straně mramorové schodiště se zdobeným kovovým zábradlím do patra. Při protilehlé stěně je situován mramorový krb. Nad krbem je osazena pamětní deska Dominika Kreuzigera od neznámého chebského sochaře z roku 1911. Rozměrná nápisová deska o váze 110 kg z carrarského mramoru s bronzovým Kreuzingerovým portrétním medailonem ve tříčtvrtečním profilu. Spodní část medailonu zdobí vavřínové snítky převázané stuhou.

Pod medailonem je na desce vyveden zlacený německý věnovací nápis: "DEM / HOCHHERZIGEN STIFTER / INGENIEUR / DOMINIK KREUZINGER. / MASCHINENFABRIKANT, / WELCHER DIESE VOLKSBIBLIOTHEK / ZUM WOHLE SEINER VATERSTADT EGER / LETZTWILLIG ERRICHTEN LIESS. / 1909-1910." Pod deskou je osazena menší obdélná nápisová deska s českým nápisem: „NA POČEST ŠTĚDRÉHO ZAKLADATELE INŽENÝRA / DOMINIKA KREUZINGERA / MAJITELE TOVÁRNY NA VÝROBU STROJŮ, / KTERÝ TUTO LIDOVOU KNIHOVNU NECHAL POSTAVIT V LETECH 1909 - 1910 / PRO BLAHO SVÉHO RODNÉHO MĚSTA CHEBU.“

Za vestibulem se vcházelo přímo do půjčovny, z které byl přístupný prostorný sál o ploše 120 m² s přehledně uspořádanými regály s knihami. Široká galerie kolem sálu sloužila k ukládání dalších přírůstků. Na sál s knihami navazovala dobře osvětlená čítárna s účelně uspořádanými čtenářskými stoly a oddělovacími stěnami. Dnes je v přízemí umístěna dětská půjčovna, čítárna a studovna. V prvním patře byl situován velký přednáškový sál pro 300 posluchačů, sloužící dnes jako knihovna pro dospělé, zasedací místnost a byt správce. V suchém a dobře osvětleném suterénu byly náhradní prostory pro uložení knih, přístupné přímo z knižního sálu v přízemí. Umístěn zde byly další potřebné prostory pro knihovnu včetně bytu pro domovníka a kotelny ústředního topení. Dřevěné zárubně vnitřních dveřních otvorů zdobené táflováním nesou prvky renesance.