Chyše - kostel Jména Panny Marie

Původně pozdně gotický klášterní kostel Panny Marie Sněžné byl postaven koncem 15. století spolu s výstavbou karmelitánského kláštera, který nechal založit roku 1487 tehdejší majitel zdejšího panství Burián z Gutštejna severně nad náměstím uprostřed města Chyše (Chiesch). V roce 1538 však přešel řád obutých karmelitánů na stranu luteránů a roku 1567 se ve zdejší oblasti rozšířilo protestantství. Zdejší konvent byl poté zrušen a opuštěný klášter spolu s kostelem postupně chátral. Po bitvě na Bílé hoře získal zdejší panství roku 1621 Jiří Vilém Michna z Vacínova, který začal s prováděním rekatolizace. V roce 1624 byl ke zdejší faře dosazen první katolický farář, premonstrát Humbert Ritter z Vršovic, a opuštěný klášterní kostel se stal farním. Nahradil tak původní farní gotický kostel na Špičáku. V roce 1627 rozhodl Jiří Vilém Michna o renovaci zaniklého a zpustošeného kláštera spolu s přilehlým kostelem a o obnově zdejší karmelitánské komunity. Jiří Vilém Michna, který zemřel roku 1640, proto odkázal svým synům prostředky na obnovu konventu a klášterního kostela. S výstavbou nového karmelitánského kláštera s přestavbou přilehlého kostela v raně barokním slohu započali v roce 1660 bratři Zikmund Norbert a Vilém Bedřich Michnové. V průběhu výstavby však roku 1678 vznikl v jednom domě poblíž rozestavěného kláštera požár a ten spolu s kostelem a podstatnou částí města vyhořel. Obnova klášterního kostela Panny Marie Sněžné, který byl téměř zcela nově vystavěn v raně barokním slohu při severozápadní straně čtyřkřídlého objektu konventu, byla dokončena v roce 1688. Vzhled kostela byl podle stavebních předpisů žebravých řádových církví velmi jednoduchý. Roku 1693 byl kostel propojen klenutím a schodištěm s objektem přilehlého kláštera. Na počátku 18. století byl kostel pozdně barokně upraven. V roce 1720 byla přistavěna boční kaple sv. Josefa a v roce 1726 boční kaple sv. Kříže. Z této doby pochází rovněž nová okna a úprava interiéru kostela. Teprve v roce 1730 byla dokončena věž kostela. V roce 1777 byla při požáru kláštera poškozena rovněž věž kostela. Během požáru byly zničeny zvony kostela, které nahradily v roce 1780 zvony od pražského zvonaře Johanna Christiana Schunkeho a malý zvon od Nep. Jakoba Wilhelma Seitze z Plzně. Za josefinských reforem bylo v roce 1787 loketským krajským hejtmanem oznámeno klášterním bratřím zrušení zdejšího karmelitánského kláštera. Po zrušení konventu byl kostel Panny Marie Sněžné nově vysvěcen jako farní kostel Jména Panny Marie, aby nemusel být zrušen a využit pro erár jako kasárna apod., nebo prodán v dražbě. Bývalý farní kostel Zvěstování Panny Marie na Špičáku se poté stal kostelem hřbitovním. Během silné bouře v roce 1864 byla po zásahu bleskem zničena jehlancová střecha na věži kostela. Za první světové války byly zrekvírovány zvony kostela na válčené účely, které byly po válce nahrazeny třemi novými zvony ulitými firmou Herold v Chomutově v roce 1924. V roce 1930 ve zdejší farnosti, ke které patřilo město Chyše a obce a vsi Balková, Čichořice, Číhaná, Dvorec, Luby, Mlýnce, Mokrá, Nové Teplice, Podštěly, Poříčí a Protivec, žilo celkem 2092 katolíků a 79 osob jiného vyznání. Roku 1942 byly během druhé světové války opět zabaveny zvony kostela k válečným účelům. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Již v květnu roku 1945 odnesl tehdejší předseda národního výboru z kostela dvě hodnotné zlaté monstrance, aby je „uschoval do bezpečí“, které se již nikdy nenašly. V devadesátých letech 20. století byl kvůli špatnému stavu kostela demontován a renovován vzácný obraz "Panna Marie na hoře Karmel" od Petra Brandla z roku 1708 z hlavního oltáře, který byl následně umístěn v postranní kapli v interiéru kostela Povýšení sv. Kříže. Na konci 20. století byl nakonec převezen do Diecezního muzea v Plzni. V posledních letech bylo přistoupeno k rozsáhlé rekonstrukci kostela, v současné době probíhá obnova interiérů kostela.

Trojlodní pozdně barokní obdélný kostel s trojboce uzavřeným presbytářem, krytý sedlovou, nad závěrem zvalbenou střechou z pálené krytiny, přilínající částí svého jižního průčelí do k mase zdiva severozápadního nároží čtyřkřídlého objektu bývalého kláštera. Před hlavním západním průčelím je představěna hranolová věž, završená nízkou jehlancovou střechou. Západní stěna věže je prolomena obdélným kamenným portálem hlavního vchodu s nadpražím a obdélným, segmentem zakončeným oknem v ose nad ním. Mohutné pilastry po stranách nesou nad mohutnou profilovanou korunní římsou na přechodu do horního patra věže profilovaný trojúhelníkový štít se znakovým erbem karmelitánů. Nad obdélným portálem postranního vchodu na jižní straně věže je v ose umístěna nika s barokní sochou Panny Marie (Immaculata). Při severní straně lodi je připojena sakristie s oratoří v patře. Po stranách lodi jsou umístěny dvě ploché boční kaple sv. Josefa z roku 1722 a sv. Kříže z roku 1726. Vnější stěny kostela jsou členěny pilastry.

Hlavní loď kostela je sklenuta třemi poli křížové klenby se štukovými zrcadly, úzké boční lodi jsou plochostropé. Presbytář kostela je sklenut valenou klenbou s lunetami. Sakristie je zaklenuta valenou klenbou s lunetami a boční kaple jsou sklenuty plackami.

Trojramenná zděná kruchta kostela s figurálně zdobenou dřevěnou balustrádou se sochami sv. Jáchyma sv. Anny uprostřed a bočními křídly s lehce prohnutými balustrádami vybíhajícími do postranních lodí, je podklenuta křížovými klenbami. Vnitřní stěny kostela jsou členěny pilastry.

Velmi kvalitní jednotné barokní vnitřní vybavení kostela z druhé poloviny 17. století tvoří rámový hlavní oltář, který vyplňuje velký výklenek v závěrové stěně presbytáře. Vznášející se andělé uprostřed nesli původně oltářní obraz "Panna Marie na hoře Karmel" od Petra Brandla pravděpodobně z roku 1708, přemalovaný roku 1865 A. J. Halbhuberem. Na obrazu je vyvedena Panna Marie s Ježíškem, sv. Albertem a představeným řádu Karmelitánů bl. Simonem Stockem v bílém řádovém šatu, škapulíři. V devadesátých letech 20. století byl však obraz kvůli špatnému stavu kostela demontován a renovován a následně umístěn v postranní kapli v interiéru kostela Povýšení sv. Kříže, odkud byl na konci 20. století nakonec převezen do Diecezního muzea v Plzni. Na oltáři je nyní fotokopie obrazu. V nástavci oltáře je umístěna před svatozáří socha Boha Otce s plastikou Zeměkoule. Na oltářní mense je umístěn rokokový tabernákl s hrajícími putti a bohatou rokajovou výzdobou. Nad barokními postranními průchody jsou vlevo postaveny sochy proroků Eliáše s ohnivým mečem a sv. Anny v pokorném postoji a vpravo sochy karmelitána Petruse Thomasia a sv. Jáchyma. Na východní straně severní lodi je postaven postranní oltář Čtrnácti sv. pomocníků, založený patrně roku 1722 markraběnkou Sybillou Augustou Bádenskou, na jehož dokončení přispěla na dokončení částkou 130 zlatých její nevyšší poddaná Barbara Hänelein. Ve středu oltáře je umístěna velice plastické vyobrazení všech Čtrnácti sv. pomocníků, v jehož středu stojí sv. Kryštof. Na knize sv. Jiljí je vyveden letopočet 1722. Nad středovým výjevem je připojena dvojicí erbů, z nichž markraběnky Sybilly Augusty Bádenské nese znak kohouta. V nástavci oltáře je umístěn obraz sv. Lukáše, věnovaný patronu umělce, který oltář vytvořil. Po stranách obrazu jsou mezi sloupy postaveny sochy vlevo sv. Sebastiána a vpravo sv. Floriána. Při východní stěně jižní lodi je postaven protějškový postranní oltář sv. Jana Nepomuckého, zřízený patrně brložeckým a krašovským farářem Franziskem Hossmannem roku 1782. Uprostřed oltáře je umístěno stejně plastické vyobrazení klečícího sv. Jana Nepomuckého s anděly a křížem. Po stranách vyobrazení jsou postaveny sochy vlevo sv. Václava a vpravo sv. Víta. Pod vyobrazením je umístěno ikonické vyobrazení Panny Marie. V jižní boční kapli sv. Josefa, vystavěné v roce 1722, je umístěn portálový postranní oltář sv. Rodiny z roku 1722 s oltářním obrazem sv. Rodiny od J. Ongherse. V nástavci oltáře je umístěn obraz s náboženskou tématikou, doprovázený po stranách sochami sv. Jáchyma a sv. Anny. Na oltářním stole je postavena skleněná skříň s krucifixem, nad kterou jsou putti, držící prapory s nápisy: „Gloria in Excelsis Deo“ a „Jesu sollen sich alle Knye beugen“. V severní boční kapli sv. Kříže, vystavěné v roce 1726, je postaven protějškový portálový postranní oltář s oltářním obrazem Ukřižování, připisovaným Petru Brandlovi, který nechal zřídit farář Langer ze Štědré. Na postranních podestách jsou postaveny sochy Panny Marie a sv. Jana. V nástavci oltáře je umístěn obraz Boha Otce se Zeměkoulí. V zasklené skříňce na oltářním stole umístěna soška Panny Marie, která byla patrně nalezena ve spáleništi kostela Povýšení sv. Kříže na Špicberku. U bočních pilířů hlavní kostelní lodi jsou postaveny čtyři protějškové portálové postranní oltáře z doby kolem roku 1700. Před boční kaplí sv. Josefa je umístěn portálový postranní oltář sv. Anny s oltářním obrazem sv. Anny a Panny Marie s Ježíškem, doprovázený po stranách sochami sv. Jakuba a sv. Jana. Na protější straně je postaven portálový postranní oltář sv. Barbory, který nechali zřídit Barbara a Wilhelm Gürtlerovi v roce 1723. Uprostřed oltáře býval zavěšen oltářní obraz Stětí sv. Barbory, doprovázený po stranách sochami sv. Agáty a sv. Margarety. Oltářní obraz a postranní sochy však byly během druhé poloviny 20. století ukradeny. Na štítu umístěném nad oltářem jsou vyvedeny iniciály zakladatelů: „B.uW.G.“. Při severní straně u vstupu je umístěn Karmelitánský oltář, založený tehdejšími majiteli zdejšího panství rodem Putzů z Breitenbachu. Ve středu oltáře je zavěšen oltářní obraz Ježíše Krista se sv. Terezií z Ávily a sv. Margarétou z Antiochie. Po stranách obrazu bývaly původně postaveny sochy sv. Václava a sv. Zikmunda. V nástavci oltáře je umístěn obraz obou karmelitánských mnichů Alberta ze Sicílie a Ondřeje Corsiniho. Při jižní straně u vstupu je postaven oltář sv. Martina s oltářním obrazem Dělení Martinova pláště. Po stranách obrazu jsou postaveny sochy Karmelitánů Ondřeje Corsiniho a Felixe z Valois a v nice predely je umístěna soška sv. Rozálie. Na prvním jižním pilíři směrem do lodi je umístěna kazatelna z doby kolem roku 1700 přístupná jižní boční lodi. Na koši kazatelny jsou mezi bílými reliéfy postav čtyř církevních otců, oděných v mnišské šaty umístěny zlaté reliéfy. Na přední straně je reliéf Panny Marie, která předává Ježíška sv. Antonínu Paduánskému po levé straně, a škapulíř představenému řádu Karmelitánů bl. Simonu Stockovi po pravé straně. Na stříšce kazatelny je umístěna socha sv. Eliáše s ohnivým mečem, doplněné soškami putti. Na levé úzké boční straně koše je umístěn reliéf klečícího muže, který drží model kostela, představující zakladatele kláštera Buriána z Gutštejna. Na pravé úzké boční straně je umístěn reliéf válečníka s růžencem, představující zakladatele řádu Milosrdných bratří Jana z Boha. V boční kapli sv. Josefa je umístěna křtitelnice tvořená na pilíři nesená kruhová kamenná mísa s polygonálním kovovým víkem, na jehož vrcholu jsou umístěny plastiky Křtu Kristova. U křtitelnice je umístěn nápis: „Dem hl. Josef, dem Nährvater und keuschen Verlobten der Gottesgebärerin wurde diese Altar zu Folge eines Gelöbnisses 1722 errichtet“ (Sv. Josefu, pěstounu a cudnému snoubenci Matky Boží byl tento oltář na základě slibu postaven v roce 1722). Na přechodu do lodi kostela jsou ve dřevěných skříních s rokajovým dekorem umístěny Nejsvětějšího Srdce Páně a Srdce Panny Marie, pořízené v roce 1909. V nikách mezi zpovědnicemi při vstupu do kostela jsou postaveny sochy sv. Barbory s kalichem a Panny Marie s Ježíškem, pravděpodobně od stejného sochaře. Naproti vchodu je zavěšen obraz Ježíše Krista na Olivetské hoře od vídeňského malíře B. Herbeho z roku 1867. V presbytáři visí obraz Ježíše Krista se sv. Magdalénou ráno o Velikonocích a zarámovaná kovový reliéf Panny Marie Bolestné. Křížová cesta je tvořena zarámovanými tisky z 19. století. U postranního oltáře sv. Jana Nepomuckého je zavěšena pamětní deska chyšského faráře, monsignora Antona Brehma (1862-1904) s věnovacím nápisem: „Dem Andenken des schlichten Priesters, des edlen Menschenfreundes und besten Mitbürgers MONSIGNORE ANTON BREHM, Pfarrer in Chiesch, 1862-1904, gewidmer vom Kirchenpatron und der dankbaren Stadtgemeinde“ (Na památku na prostého kněze, ušlechtilého lidumila a nejlepšího spoluobčana Monsignora Antona Brehma, faráře v Chyších, 1862-1904, věnováno patrony kostela a vděčným městským zastupitelstvem). Na kruchtě jsou umístěny varhany, přenesené v roce 1788 z kostela Povýšení sv. Kříže na Špicberku. Varhany jsou složeny ze třech, ke stranám se zvyšujících skříní s jednoduchým zdobením. Ve zdi u vchodu do sakristie je zazděn epitaf Zikmunda Mirošovského a jeho ženy Evy Markéty a Barbory Huvar z Lobenštejna, držitelů panství Záhoří z let 1658-1674. Zikmund a Barbora Huvar byli nejprve pohřbeni v kostele sv. Vavřince v Lukách, po přestěhování Evy Markéty Mirošovské do Chyší přenesené do zdejšího kostela. Naproti postrannímu vchodu zazděn náhrobní kámen Marussy Albi, zvané Kruzinka, manželky Maxmilána Albi, který býval původně umístěn ve hřbitovní zdi. Kámen s vyobrazením obrysu ženské postavy a postraním erbovým štítem. V boční kapli sv. Kříže je umístěn dnes již zazděný vchod do krypty, ve které bývali pohřbíváni zdejší duchovní, ale také bratr zakladatele kostela Povýšení sv. Kříže na Špicberku, Johann Franz Krakovský z Kolovrat.

Mezi liturgické předměty kostela patřily dvě zlaté monstrance, jedna malá jednoduchý a druhá velká monstrance se svatozáří, které v květnu roku 1945 odnesl předseda národního výboru, aby je uschoval do bezpečí. Dále zde bývalo větší množství stříbrných kalichů, cenných křížů a stříbrných svícnů.

Ve věži kostela bývaly zavěšeny zvony z roku od pražského zvonaře Johanna Christiana Schunkeho z roku 1780, které nahradily zvony zničené během požáru v roce 1777. Malý zvon ulil Nep. Jakob Wilhelm Seitz v Plzni. Zvony byly zrekvírovány během první světové války. Tři nové zvony, ulité v roce 1924 firmou Herold v Chomutově, byly zabaveny v roce 1942 na válečné účely.