Činov (Schönau)

První písemná zmínka o vsi Činov z července 1326, kdy opat oseckého kláštera Ludovik pověřil listinou Völfina, syna rychtáře Pesolda z Hartmannsgrün (Lučin), aby vymýtil les jižně od Šemnice založil tam ves Schönow. Pro vesnici bylo vyměřeno 15 lánů platných a jeden svobodný pro Völfina jako budoucího rychtáře Činova. Stavět se začalo v horní části vesnice, mezi později postaveným kostelem a potokem. Kvůli těžkostem při zakládání bylo nové osídlení osvobozeno na sedm let od odvádění poplatků. Teprve poté měli, kromě desátků, platit z lánu po 2 groších o sv. Valburze a o sv. Michalu a navíc dodávat každý po 1 kuřeti a hrnci máku. Rychta měla zůstat dědičně Völfinovu rodu. Kdyby se však rychtář těžce provinil nebo kdyby jeho rod vymřel, měla se rychta vrátit zpět klášteru. Za husitských válek bylo klášterní panství rozbito, i když formálně patřil šemnický újezd klášteru do roku 1465, kdy ho opat Johann postoupil králi. Ten celý šemnický újezd připojil k panství Andělská Hora Některými autory je k této lokalitě s určitou opatrností připisována Dorota z Činov, uváděná v roce 1495. V té době byl však Činov součástí panství Andělská Hora a ani dříve či později možnost případného existence zdejšího panského sídla z dějin vsi přímo nevyplývá. U zboží Andělská Hora Činov zůstal i poté, co bylo po Bílé hoře Collonům zabaveno a připojeno k nově vzniklému panství Kysibel (Stružná) Heřmana Černína z Chudenic. Berní rula z roku 1654 uvádí v Šenau 8 sedláků, 9 chalupníků a na obci 8 domkářů. Sedláci a chalupníci s výjimkou dvou měli šichni kromě polí i dost velký kus lesa, jeden sedlák také formanil, u jednoho chalupníka a dvou domkářů byla poznámka „šindelář“. Celkem bylo ve vsi tehdy 36 potahů, 54 krav, 73 jalovic, 16 ovcí, 6 prasat a 21 koz. Závěrečná poznámka berní ruly uváděla, že „tato ves na stavení může býti, rolí žitné, na jar jen síti mohou, luk, pastev s potřebu, položení v dolině při lesích, dobytkem a formaněním nejlépe stojí, míli od města Šlakenverdu leží“. Roku 1776 byl hrabětem Hartigem, tehdejším majitelem panství Kysibel, postaven na vyvýšině nad vesnicí zdejší kostel sv. Martina, který byl filiálním, nejdříve k Andělské Hoře, od roku 1782 k Žalmanovu. Činov měl dvoutřídní školu, poštu i faru měl v Žalmanově, železnici v Bochově. V roce 1850 se Činov stal samostatnou obcí, patřící do okresu Bochov, po 1. světové válce do okresu Žlutice, dnes ke Karlovým Varům. Roku 1895 žilo ve vsi 547 obyvatel v 88 domech, roku 506 v 93 domech a roku 1930 505 obyvatel. V roce 1926 v obci probíhaly veliké oslavy 600letého výročí založení obce. V souvislosti s tím místní kronikář Ernst Schneider a další spolupracovníci zpracovali obsáhlou (700 stran) pamětní knihu obce, kterou dodnes potomci původních odsunutých obyvatel opatrují. světové války bylo odsunuto německé obyvatelstvo a ves částečně dosídlena. V roce 1950 zde žilo 95 obyvatel. Po začlenění Činova do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1953 byla bývalá ves spolu s kostelem postupně bořena.

Dnes stojí na kraji bývalé vsi jen 2 domy, kde žijí tři trvale žijící obyvatelé. V sousedství Činova existuje již řadu let velká skládka komunálního odpadu pro Karlovy Vary, jediná na území vojenského újezdu. Zabírá rozlohu 10 ha a je spojena se zvýšenou dopravou v místě. Okolí je znečišťováno, poškozeno bylo i unikátní naleziště hyalitu.