Čistá - pomník obětem 1. světové války

Pomník obětem první světové války nechala vystavět v roce 1925 městská rada uprostřed náměstí před závěrem farního kostela sv. Michaela Archanděla uprostřed dnes již zcela zaniklého města Čistá (Lauterbach Stadt). Autorem návrhu i samotného provedení byl akademický sochař Willy Russ z Krásna. Výtvarná koncepce, kompoziční řešení a pojetí figur reliéfů na pomníků prozrazují vliv karlovarského sochaře Wilhelma Srb-Schlossbauera. Pomník byl zřízen na památku 73 padlých, zemřelých a ztracených mužů z Čisté během bojů první světové války.

Dne 16. srpna 1925 poté proběhlo slavnostní odhalení pomníku za účasti stovek obyvatel města. Již od deseti hodin se rozezněly kostelní zvony. Slavnostní řeč tehdy pronesl poslanec národního shromáždění Josef Fischer z Horního Slavkova. Pomník následně posvětil místní farář Engelbert Kerner a do jeho útrob byla vložena listina se slavnostním zápisem. Kolem pomníku poté prošel průvod uniformovaných členů mnoha spolků z širokého okolí, aby za zvuku 73 úderů kostelního zvonu vzdal hold padlým občanům města.

Pomník býval původně postaven na nízkém pahorku z navršené zeminy, obklopeném nízkým kovaným plůtkem mezi čtyřmi hranolovými pískovcovými sloupky. Někdy v letech 1928 nebo 1929 bylo kolem pomníku vybudováno vyvýšené vyzděné plató vyrovnávající svažitý terén náměstí, ohrazené kovaným plůtkem, na kterém byl založen okrasní květinový trávník s jehličnatými stromky. Vstup k pomníku byl poté veden od severu. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být pomník udržován a postupně chátral. Roku 1946 byl nakonec pomník rozvalen.

Během několika vojenských cvičení s nácvikem dobývání nepřátelského území ve skutečných bojových podmínkách spojených s natáčením instruktážního filmu Boj o osadu v zimě na přelomu let 1947-1948 bylo opuštěné město ostřelováno těžkou armádní technikou, ničeno granáty a plamenomety a bořeno tanky. Dne 1. července 1950 bylo poté zcela zničené město začleněno do nově vzniklého vojenského výcvikového prostoru Prameny, ve kterém poté zůstalo až do jeho zrušení ke dni 15. srpnu 1954. Trosky budov zástavby města byly poté patrně v roce 1956 strženy a včetně zbytků rozvaleného pomníku padlým rozhrnuty buldozery. Ještě ve druhé polovině 20. století se na místě nacházely pískovcové nápisové desky, dnes bývalý pomník připomínají pouze terénní nerovnosti.

Pomník v podobě mohutného hranolového pískovcového pylonu na čtvercovém půdorysu, zakončeného jehlanem. V horní části pylonu bývaly na všech čtyřech stranách osazeny velké desky s čtvercovými plastickými figurálními reliéfy složité koncepce. Podle dochovaných fotografií představovaly výjevy na deskách rozloučení, boj a hrdinskou smrt.

Na levé boční straně pylonu bývala vyvedena plastická reliéfní kompozice vojáka loučící ho se s ženou s dítětem v náručí. Další dítě objímá vojákovu pravou nohu, za postavami stojí pes. Pod reliéfem je byl ve spodní části desky vyveden plastický nápis „DER ABSCHIED“ (Rozloučení). Na prvé boční straně pak bývala vyvedena plastická reliéfní kompozice se složitou kompozicí těl se dvěma umírajícími vojáky a Smrtí - kostlivcem, umístěnou na nízkém soklu, vymezujícím linii země. Pod reliéfem je byl ve spodní části desky vyveden plastický nápis „HELDENTOD“ (Hrdinská smrt). Nad deskami byly ne stěnách pylonu pak byly vysekány datace s výplní černé barvy „1914-1918“.

Ve spodní části pomníky byly na všech stranách pylonu osazeny desky s vystupujícími středovými vertikálními pásy, na kterých bylo vysekáno 73 jmen padlých, zemřelých a ztracených občanů města s datací skonu s výplní černé barvy. V pamětní knize města Čistá z let 1836-1944 je uveden seznam 73 občanů města padlých, ztracených a zemřelých během bojů první světové války s datací skonu, která byla pravděpodobně uvedena rovněž na pomníku padlým:

1914: Richard Singer, Heinrich Lugert, Josef Hahn, Hugo Stowasser, Richard Hammerschmidt, Wilhelm Schmiedl, Michael Fischer, Anton Gareis, Josef Tippmann, Josef Scherer, Adolf Gareis, Albert Leistner

1915: Josef Fick, Josef Ohnes, Josef Hambach, August Hambach, Alois Lugert, Johann Heinz, Franz Schimmer, Karl Friedrich, Josef Bachmann, Franz Bauer, Franz Moissl, Wenzel Hahn, Josef Völkl, Franz Gareis, Vinzenz Rechner, August Schimmer, Ferdinand Gottlieb, Gustav Puff, Josef Simon, L. Hampl, Josef Simon, Gustav Krautfelder

1916: Josef Richter, Rudolf Schimmer, Franz Hammerschmidt, Franz Richter, Wilhelm Penkert, Wilhelm Bachmann, Robert Lugert, Anton Lippert, Gustav Leistner, Franz Gottlieb, Josef Paulus, Ernst Lippert, Alfred Hubl, Johann Lugert

1917: Josef Bauer, Josef Schimmer, Anton Paulus, Ernst Richter, Franz Henchler, Franz Schimmer, Johann Simon, Adolf Uhl, Josef Kugler

1918: Anton Hopf, Oswald Scherer, Richard Andres, Franz Bauer, Anton Bauer, Josef Roth, Rudolf Moissl, Wilhelm Hahn, Roman Schimmer, Andreas Krautfelder, Roman Lauterbacher

1919: Heinrich Gareis, Richard Neidhart

Johann Moissl, Richard Schimmer

Základnu pomníku tvořil sokl o dvou stupních z mohutných hranolových desek. Pomník býval postaven na vyvýšeném vyzděném plató vyrovnávajícím svažitý terén náměstí. Plošina, na které byl založen okrasní květinový trávník s jehličnatými stromky, byla ohrazena kovaným plůtkem se vstupní brankou ze severní strany.