Dalovice – Starý zámek
Patrně již na počátku 16. století za Hieserlů (Hýzrlů) vzniklo v obci Dalovice (Dallwitz) nové panské sídlo, renesanční tvrz, jako nástupce staré dalovické tvrze, zničené při obléhání Šliky v roce 1503. Ke dni 26. listopadu 1521 je zde prameny zmiňována „Otilia Hisserlin witibe zu Telbitz“, tedy Otýlie Hýzrlová vdova z Dalovic, pravděpodobně matka bratrů Albrechta a Bernarda, kteří jsou roku 1525 zmiňováni ve šlikovském urbáři, a to mezi šlechtou z „dolní“ části lenního obvodu. Dle urbáře vlastnil Doubí a část Dalovic Bernard, Albrecht držel druhou část Dalovic se dvěma hostinci a další majetek v ostatních vesnicích. Bernard se však posléze z Loketska odstěhoval, neboť již roku 1534 držel statek Cholupice u Prahy. V tituláři české šlechty z roku 1534 je totiž uveden jako „Bernharth hysrle z Choduow na Cholopicých“. Po Hýzrlech se majiteli dalovického zboží stali Haslauerové z Hazlova. Dne 4. září 1556 psal Hans z Hazlova s predikátem „zue Thalwitz“ společně s Hansem ze Steinbachu chebské městské radě ohledně záležitostí Filipa z Hartenberku. Ke dni 9. října 1556 Hans z Hazlova na Dalovicích byl s řečeným Filipem ve sporu o statek Pichelberk (Boučí). V roce 1560 se majitel Dalovic ve třech dopisech městu Chebu tituloval jako „Hans Haslaer von Haslau der ellter uff Telwicz“, tedy Hans Haslauer z Hazlova starší na Dalovicích. Dne 30. dubna 1570 psal Hans starší z Hazlova na Dalovicích opět městu Chebu. Tehdy zastával vysokou funkci zemského sudího Loketského kraje. V roce 1591 udělil další vlastník Dalovic, příbuzný Hanse (syn?) Abraham dalovickým poddaným právo odkazovat majetek. Kdy Haslauerové dalovické zboží ztratili, není doposud známo. Počátkem 17. století je však již vlastnili páni z Fictumu. Dne 14. února 1614 prodal Volf Bernard z Fictumu městské radě Karlových Varů rytířský statek Dalovice s vesnicemi Všeborovice a Vysoká za sumu 16 000 kop míšeňských grošů. Ke dni 15. července 1627 převzal Dalovice do osobního držení královský rychtář Lokte a Karlových Varů Friedrich Egerer. Posléze předal statek zpět městské radě Karlových Varů, která jej vlastnila po několik následujících let. 13. srpna 1633 obdržela městská rada Karlových Varů od císaře Ferdinanda III. zvláštní povolení ponechat si dalovické panství proti zaplacení částky 1 400 zlatých rýnských. Za to ovšem současně obdržela právo toto zboží rovněž prodat. Tím byl dalovický statek vyvázán z lenního poměru k Lokti, takže následující prodej byl zanesen již do zemských desek. Dne 14. září 1636 uzavřela městská rada Karlových Varů smlouvu s Hansem Ulrichem Schweitzerem, vrchním strážmistrem císařského vojska („k. k. Obristwachtmeister“), kterému za sumu 11 500 zlatých postoupila statek Dalovice „se sídlem neboli obytným domem, dále poplužní dvůr ležící tamtéž, vesnici Dalovice, ves Všeborovice, ves Vysoká, s tamtéž stojící starou budovou, také kamenolom a svobodnou krčmu neboli hostinec“ a veškeré příslušenství. V seznamu bývalých loketských lén z roku 1640 je již jako majitelka dalovického zboží uvedena Augusta (Agnes) Marie z Jonu, rozená von der Thanna, vdova po Hansu Ulrichu Schweitzerovi. Dne 27. února 1644 platil majitel dalovického statku povinnou dávku na ubytování dragounů císařského Gallasova regimentu ze tří dvorů. Dalovický statek za třicetileté války utrpěl poměrně velké škody za průtahů a ubytování vojsk. Ke dni 19. března 1644 činilo množství vybíraných potravin celkem devět a tři čtvrtě dávky. Ke dni 9. 4. 1645 dle seznamu odevzdával majitel Dalovic jednu mušketu a jeden bantelier (tj. pás na zavěšení zbraně přes rameno vojáka). Dne 6. června 1645 dle hlášení hejtmana Loketského kraje Jobsta Kryštofa von Globen purkmistrovi v Lokti ohledně dodávek potravin pro štáb staronassavského regimentu do Karlových Varů bylo z dalovického statku odevzdáno jedno tele, 10 funtů másla a půl kopy vajec. V roce 1645 byla povinná kontribuce z Loketska pro císařskou armádu rozdělena dle klíče 11 zlatých na jeden poddanský dvůr, takže Dalovice byly povinny odvádět 33 zlatých. Ke dni 13. června 1647 bylo z Dalovic vybíráno pro císařský regiment dragounů hraběte Gallase za léto celkem tři a tři čtvrtě dávky potravin. V seznamu škod Loketského kraje, které utrpěly jednotlivé rytířské statky z roku 1648 je uvedeno rovněž zboží “Tallwitz“, tedy Dalovice. Podle seznamu poddaných podle víry z roku 1651 statek Dalovice patřil Augustě (Agnes) Marii Khuenové z Belassi, rozené von der Tanna, která byla celkem třikrát provdaná, a to postupně za tři důstojníky císařské armády. Přesné jméno prvního jejího manžela neznáme, příjmením Fäckler, se kterým měla syna Hanse Ernsta Fäcklera (narozen 1630), druhým byl Hans Ulrich Schweitzer, se kterým měla dceru Marii Lievii (narozena 1635), třetím Johann Baptista Khuen z Belassi. Roku 1654 je v berní rule uvedena Augusta Marie stále jako majitelka. Ke zboží tehdy patřily vesnice Dalovice, Všeborovice a Vysoká. Po požáru v roce 1899 nechal tehdejší majitel statku Bedřich Riedl z Riedensteinu razantně přestavět vyhořelou renesanční tvrz na historizující zámek, tzv. Starý zámek. Dnes budova Starého zámku slouží školním účelům Střední zemědělské školy Dalovice.
renesanční tvrz – vystavěna byla během 16. století severozápadně od poplužního dvora a netvořila tedy jeho přímou součást. Sídlo sloužilo jako rezidence majitelů statku až do 19. století a bylo mnohokrát upravováno. V roce 1899 tvrz až do základů vyhořela a ze starší stavby byly při razantní přestavbě na historizující, tzv. Starý zámek, ponechány jen hlavní obvodové zdi.
Přízemní renesanční budova čtvercového půdorysu s velkými patrovými rizality uprostřed všech stran. Nad střechou se tyčila vížka. O vnitřním členění tvrze však není nic známo.
Starý zámek – Patrová budova čtvercového půdorysu v historizujícím slohu s vysokými středovými rizality v průčelích. Objekt obsahuje obvodové zdivo původní renesanční tvrze a z původních konstrukcí jsou rovněž zachovány i suterénní chodby mimo půdorys objektu.
původní podoba Starého zámku před požárem v roce 1899
tzv. Starý zámek v Dalovicích - květen 2009
tzv. Starý zámek od jihozápadu - květen 2009
pohled na Starý zámek v Dalovicích od západu - květen 2009
použitá literatura:
Karel, T.-Knoll, V.-Krčmář, L. 2009 : Panská sídla západních Čech – Karlovarsko, České Budějovice, 35
Kolektiv 1985 : Hrady, zámky a tvrze v Čechách , na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Praha, 55
Úlovec, J. 1995 : Bývalá panská sídla v Přemilovicích, Otovicích a Dalovicích, III. Historický sborník Karlovarska, Karlovy Vary, 38/43
