Dlouhá (Langgrün)
Dnes zcela zaniklá ves Dlouhá, někdy zvaná také Dlouhý Grün, německy Langgrün, se rozkládala podél Lomnického potoka na jižním úpatí Doupovských hor v nadmořské výšce 730 m, 4,5 km severovýchodně od Bochova ve Vojenském újezdu Hradiště. Zastavěná část obce měřila téměř 3 km a její katastr měřil 10,43 km². Pro svoji délku se ves dělila na Horní a Dolní Dlouhou.
panská sídla: předpokládané panské sídlo
sakrální stavby: kaple
kamenosochařské památky: 10 železných křížů
pomníky a památníky: pomník obětem 1. světové války
přírodní zajímavosti: Lomnický potok, mokřad s vzácnými druhy rostlin
První zmínka o vsi Dlouhé pochází z roku 1378, kdy zde stál lenní statek Pešana z Langgrün „Lehensgut des Peschan von Gyznben zu Langgrün“. Listinou ze dne 22. prosince 1387 obdařil Václav IV. zdejším lénem Boreše z Rýzmburku, který tehdy získal zboží Bečov a Bochov spolu s povolením vybírat na panství silniční clo na cestě, vedoucí přes Březinu a Dlouhou do Chebu. Roku 1407 je zde připomínán Johann de Longa Gryna. Predikáty Pešana z roku 1378 a Jana z Langgrünu z roku 1407, píšících se po Dlouhé, ukazují na existenci panského sídla neznámé podoby a polohy. Roku 1411 prodal Sigismus z Třebivlic (Trziebiwlicz), jeden z patronátních pánů Bražce, všechny své statky bratrům Erhardovi a Vilémovi ze Zakšova. Kromě poplužního dvora v Dlouhé a dalších pustých dvorů s pozemky, lesy a rybníky, byla součástí prodeje i část patronátního práva. Poté se část Dlouhé dostala do majetku krále Ladislava Pohrobka a po několika dalších držitelích ji získali roku 1487 páni z Plavna, majitelé hradu Hartenštejn a panství Andělská Hora. Když roku 1570 získal Andělskou Horu Kašpar Collona z Felsu, patřila k panství také ves Dlouhá. Dva zdejší selské dvory však patřily k Bražci a teprve Kašparova vdova Anna Karolína je roku 1581 k panství připojila. Po Bílé hoře bylo panství Linhartu Colonnovi zabaveno a prodáno Heřmanu Černínovi z Chudenic, který jej připojil ke svému nově vzniklému panství Kysibel (Stružná). Během třicetileté války zde lidé nesmírně trpěli. O jejich sporech s vrchností se dozvídáme z dopisů správce Heyera pánovi do Prahy. V listině z 11. října 1638 píše, že bouřící se sedláci se v Dlouhé neustále scházejí a 5. února 1639 Heyer oznamoval, že mu advokát poradil, jestli lidé z Dlouhé budou i nadále odmítat služby a práci pro panství, aby začal se zavíráním. Zdá se, že vše nakonec vyřešil až mor, který se zde rozšířil roku 1640. Poté co válka skončila, vesnice opět ožila. Podle berní ruly z roku 1654 jedině velký počet chudých domkářů (13), žijících tzv. na obci, ukazoval na následky války. Dost dobytka ale již mělo 18 zdejších sedláků i tři chalupníci. Ve vsi bylo tehdy celkem 65 potahů, 57 krav, 70 jalovic, 3 ovce, 9 prasat a 13 koz. Ke vsi patřilo i 4,5 strychu vinic, byla tu i krčma, 2 sedláci také formanili a pracovali zde dva sklenáři a krejčí. Berní rula dále uváděla: „Tato ves na stavení může býti, rolí žitné, toliko z jara málo na zimu sejí, luk s potřebu, položení při vrších a lesích, míle od Šlakenverdu (Ostrova), dobytkem a formaněním nejlépe stojí“. Ves Dlouhá se rozkládala po obou stranách Lomnického potoka, pramenícího nad vsí a byla postupně proti proudu rozšiřována. Domy stávali v délce téměř 3 km a pro svoji délku se ves dělila na Horní a Dolní Dlouhou. Jádrem vsi bývalo zřejmě místo okolo brodu na cestě z Kostelní Horky. Vytyčené lány byly zastavěny především na pravém břehu potoka. V horní části obce došlo k vytyčení obdélného prostoru na levém břehu, na jehož severní straně stálo několik menších usedlostí. Pravděpodobně šlo o pokus ves dále rozšířit. Na východním konci vesnice se křižovaly silnice do Stružné (Kysiblu) se silnicemi do Tašovic a Činova. Na západním konci začínala silnice do Mlýnské. Horské údolí bylo obklopeno vyššími kopci, Plešivcem (840,8 m) na severozápadě a Vysokou Plání (890 m) na severu. Údajně bývalo odtud až do Chebu a na Krušné hory. Domy vesnice byly původně dřevěné nebo hrázděné, do 40. let 20. století se však zachovaly takové domy pouze dva – čp. 28 a 32. V roce 1847 zde žilo 606 obyvatel v 92 domech. Roku 1850 se Dlouhá stala samostatnou obcí. Do roku 1875 navštěvovaly děti školu v sousedním Bražci na Kostelní Horce. V následujícím roce byla již dokončena stavba vlastní školy, ke které přibylo roku 1937 ještě sportovní hřiště. To měla škola již tři třídy. Za 1. republiky v roce 1921 zde žilo na 757 obyvatel ve 136 domech, bylo zde 48 zemědělských usedlostí a 42 malorolníků. Největším statkem se 48 ha bylo čp. 44, čtyři zdejší sedláci měli přes 20 ha a 43 dalších mezi 5 -20 ha. Dlouhá byla známá dobrým senem, které dodávala fiakristům do Karlových Varů. Vedlejším zaměstnáním obyvatel vsi bylo pletení košů ze smrkových kořenů a dřeva. Dost obyvatel bylo také zaměstnáno v porcelánce ve Stružné nebo v karlovarských lázních. Do roku 1890 se zde také pěstoval len, zpracovávaný pak podomácku. Z řemeslníků zde pracovali 2 kováři, 2 krejčí, 3 koláři, 2 švadleny, 4 ševci, 2. řezníci a dříve i 2 tkalci. Ve vsi bývaly dva krámy a 4 hostince. Do roku 1938 skupovalo 5 zdejších obchodníků máslo a vejce a dováželi je do Karlových Varů. Elektřina byla do vsi zavedena z Kadaně až v roce 1930. Při požáru obecního domu 16. listopadu 1944 uhořeli tři lidé. Nezachránili je ani hasiči, jejichž spolek byl založen roku 1875. Do nástupu Hitlera v Německu k moci získávali ve volbách většinu hlasů sociální demokraté, poté již jen Sudetoněmecká strana. V Dlouhé žila v čp. 94 nejméně po padesát let židovská rodina obchodníka Otty Kohna. V roce 1939 musel svůj obchod zavřít a byl odvezen do koncentračního tábora. Přežil a na konci války se vrátil zpět do Dlouhé. Roku 1945 žilo ve vsi již 801 obyvatel ve 171 domech. V roce 1945 ustupující německá armáda zanechala po okolí vsi rozházenou munici, se kterou si začaly hrát místní děti. Jedna pancéřová pěst však vybuchla a zabila 10. května 5 dětí. Během obsazení obce sovětskou armádou zde došlo k zastřelení dvou mužů. Čtrnáct zdejších německých rodin bylo z Dlouhé převedeno na práci do vnitrozemí Čech, ostatní byli odsunuti. Poté sem přišlo poměrně dost nových osídlenců a roku 1950 zde opět trvale žilo 168 obyvatel, i oni však museli roku 1953 odejít v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Hradiště.
Dnes zbývá z bývalé docela bohaté a dobře vybavené vsi pouze torza statků a pár rozvalin.
Z botanického hlediska je zajímavý menší mokřad v Dlouhé s koncentrací vzácných druhů rostlin – skřípinka smáčknutá, ostřice dvoumužná, vachta trojlistá a další.
celkový pohled na obec Dlouhá před rokem 1945
horní část vsi Dlouhá v době před rokem 1945
hrázděný dům v Dlouhé na fotografii z roku 1900
dům čp. 99 zvaný Unterer Schuldes před rokem 1945
katastrální mapa bývalé obce Dlouhá z roku 1945
Použitá literatura:
Binterová, Z. 2004 : Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov, 23/25
Binterová, Z. 2005 : Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov, 13/14
Karel, T.-Knoll, V.-Krčmář, L. 2009 : Panská sídla západních Čech – Karlovarsko, České Budějovice, 36/37
Wieser, S. 2009 : Pomníky padlých ve válkách, zejména v té první světové válce, 93, XVIII. Historický seminář Karla Nejdla, Karlovy Vary, 89/99
