přeskočit k navigaci »

Úvod > Architektonické památky > Doupov - kostel sv. Alžběty

Doupov - kostel sv. Alžběty

Doupov - kostel sv. Alžběty | Doupov - kostel sv. Alžběty

Monumentální pozdně barokní klášterní kostel sv. Alžběty byl postaven v letech 1759-1767 podle návrhu Johanna Christopha Kosche jako součást jezuitské koleje s gymnáziem na jihovýchodním okraji města Doupov (Duppau). Do roku 1783 byl poté dokončen piaristy. Po zrušení kláštera v roce 1950 a následném zařazení Doupova do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště přestal být udržován. Nejpozději na počátku 70. let 20. století byl nakonec spolu areálem bývalého kláštera zbořen.

 

Objekt: pozdně barokní klášterní kostel

Typologie: sakrální stavby

Kategorie: architektonické památky

Obec: Doupov (Duppau)

Okres: Karlovy Vary

Poloha: na jihovýchodním okraji města

GPS: 50°15'22.273"N, 13°8'47.604"E

Období vzniku: 1759-1767 a 1775-1783

Architekt: Johann Christoph Kosch

Stavebník: Anton Josef Edler von Clement

Období devastace: po roce 1950

Demolice: počátek 70. let 20. století

Památková ochrana: od 18. ledna 1964 do 8. října 1965

Č. rejst. ÚSKP: 52380/4-796

Stav: zaniklé

Přístupnost: zaniklé

Historie objektu

Jezuitskou kolej s gymnáziem a pozdně barokním klášterním kostelem sv. Alžběty založil v roce 1756 místní rodák a vysoký úředník Marie Terezie Anton Josef Edler von Clement východně od náměstí na jihovýchodním okraji města Doupov (Duppau). V donaci se zavázal vybudovat jezuitskou rezidenci pro šest kněží s klášterním kostelem a školou s připojeným šestitřídním gymnáziem (Obergymnasium), které vybaví potřebným nábytkem. Pro šest dětí z chudinských rodin rovněž zřídil nadaci z úroků z vkladu 5.000 zlatých rýnských, ze které mělo být placeno ubytování, strava a ošacení. Nadaci potvrdila roku 1757 císařovna Marie Terezie a v roce 1758 byl za to Anton Josef Klement povýšen do šlechtického stavu.

Samotná stavba monumentálního pozdně barokního klášterního kostela sv. Alžběty Durynské podle návrhu kadaňského architekta Johanna Christopha Kosche, schopná pojmout až 3.000 věřících, probíhala v letech 1759-1767. Vzorem byl architektovi patrně klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově z let 1746-1750 od barokního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Do roku 1767 byla pod Koschovým vedením dokončena hrubá stavba kostela, chyběly však obě věže hlavního severozápadního průčelí. Zároveň se stavbou kostela probíhala v letech 1759-1767 výstavba konventu s vnitřním dvorem při jeho jihozápadní boční stěně.

V roce 1770 byly do Doupova uvedeni Jezuité, kteří převzali správu klášterního areálu se školou a gymnáziem. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 císařovnou Marií Terezií byla vzdělávací role svěřena piaristům. Řád piaristů proto roku 1775 převzal areál bývalé koleje v Doupově a při této příležitosti byla rozšířena zdejší fundace. Anton Josef Edler von Clement získal k jejímu krytí další pozemky, na nadaci se podíleli rovněž majitelé zdejšího panství. Osmi zde vydržovanými piaristy bylo vzděláváno od počátku 24 hochů pro světský i duchovní stav. Piaristé následně do roku 1783 nechali dostavět jezuity již nedokončený klášterní kostel podle částečně pozměněného původního projektu. Původně zamýšlené dvouvěžové průčelí bylo nahrazenou později nedokončenou hranolovou věží v ose a atikovou římsou s malým trojúhelníkovým štítem středového rizalitu. V roce 1782 byl interiér kostela opatřen hodnotnými monumentálními nástropními freskami od malíře Josefa Kramolína z Karlových Varů.

Po své smrti dne 8. dubna 1783 byl zakladatel kláštera rytíř Anton Josef Edler von Clement dne 17. dubna 1783 pohřben v interiéru kostela u oltáře Čtrnácti sv. pomocníků. Roku 1792 k dalšímu rozšíření nadace určené poté již pro 32 stipendistů avšak naopak s omezením výdajů na šatstvo, které přestalo být přirozenou součástí vzdělávacího procesu. Zdejší gymnázium fungovalo s menšími přestávkami až do konce druhé světové války. V roce 1856 byla kolej pro nedostatek vychovatelů uzavřena a někdy poté opustili piaristé město. Správu klášterního areálu spolu s gymnáziem poté převzalo pražské arcibiskupství, na které byla převedena rovněž nadace pro chudé studenty. Zdejší gymnázium poté fungovalo s menšími přestávkami opět od roku 1864 až do konce druhé světové války.

V budově bývalé piaristické koleje byla poté někdy ve druhé polovině 19. století zřízena odborná obuvnická škola. V objektu se zachovala rovněž knihovna s 1500 svazky. V roce 1896 byla vystavěna nová dvoukřídlá budova gymnázia, uzavírající na jihovýchodní straně nově rozšířený vnitřní dvůr. V letech 1903-1904 byl k nové budově gymnázia za závěrem kostela připojen tzv. profesorský dům a zároveň jihozápadním směrem prodlouženo hlavní průčelí areálu, ke kterému byl v letech 1931-1932 kolmo přistavěn mohutný čtyřpatrový čtyřpatrový objekt semináře s vlastní kaplí s bohatě zdobeným oltářem v apsidě. Nakonec byl v roce 1936 k jihozápadní straně budovy gymnázia přistavěna dlouhý objekt tělocvičny a slavnostního sálu. Dne 21. června 1925 byla v předsíni klášterního kostela slavnostně odhalena pamětní deska obětem 1. světové války. V roce 1932 se areálu kláštera ujal obnovený řád jezuitů.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války začalo zdejší gymnázium z důvodu nedostatku žáků postupně upadat a následně bylo uzavřeno. Po zrušení mužských církevních řádů v dubnu roku 1950 byl bývalý klášterní areál převeden do vlastnictví města Doupov. Klášterní kostel poté přestal být udržován a postupně chátral. Po dalším vysídlení Doupova v souvislosti se zařazením města do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště k 15. květnu 1954 byl areál bývalé koleje spolu s klášterním kostelem převeden do správy československé armády. Během následujících let byla zástavba bývalého okresního města postupně srovnána se zemí.

Dne 18. ledna 1964 byl klášterní kostel sv. Alžběty spolu s areálem bývalého konventu v Doupově zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 52380/4-796, již dne 8. října 1965 však Ministerstvo školství a kultury z důvodu plánované demolice památkovou ochranu objektů zrušilo. Neudržovaný areál včetně klášterního kostela byl poté ponechán svému osudu. Zdevastovaný klášterní kostel poté stejně jako další opuštěné objekty bývalého města posloužil roku 1966 jako kulisa pro natáčení filmu Konec srpna v hotelu Ozon.

V letech 1966-1967 byla ve zdevastovaném klášterním kostele provedena dokumentace, odborné sejmutí a transfer hodnotných pozdně barokních nástěnných a nástropních maleb, převezen byl tehdy rovněž oltářní obraz. Záchranné akce se účastnili akademičtí malíři a restaurátoři Karel Benedík, Vlastimil Berger a Alois Martan. Výstava některých transferů proběhla následně roku 1967 v Klatovech, část maleb byla vystavena v expozici Národní galerie v Praze. Fresky jsou dnes uloženy v klášteře v Plasích.

Ještě v letech 1967-1968 byla před demolicí kostela provedena měřičská a fotografická dokumentace. Nejpozději na počátku sedmdesátých let 20. století byl celý areál bývalého kláštera spolu s kostelem sv. Alžběty zbořen a jeho trosky rozhrnuty. V terénu zůstalo patrné pouze přístupové schodiště k průčelí bývalého kostela.

 

Popis objektu

Monumentální neorientovaný jednolodní pozdně barokní klášterní chrám se znaky jezuitské architektury s lodí na obdélném půdorysu o rozměrech 40 x 16 metrů se zkosenými stěnami při závěru, krytý vysokou strmou valbovou střechou, s připojeným odsazeným užším obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým eternitovou valbovou střechou s oplechovanou šestibokou otevřenou sloupkovou sanktusovou zvoničkou, završenou zvonovitou bání s makovicí a křížem na vrcholu. Loď kostela byla ve středové ose opticky rozšířena dvojicí rizalitů v podobě příčné lodi do křížového tvaru. Nad hmotou masivního předloženého hlavního severozápadního průčelí vystupovala nedokončená, 31 metrů vysoká hranolová zvonová věž, krytá eternitovou stanovou střechou s makovicí a křížem na vrcholu.

Mohutné souměrné trojosé hlavní vstupní severozápadní průčelí kostela s pilastrovým řádem bývalo zdůrazněno konkávně projmutým mělkým rizalitem s velkým obdélným, segmentem zakončeným vstupním portálem se středovým klenákem a plastickými, šikmo postavenými pilastry po stranách s volutovými hlavicemi a vydutým kladím, vynášejícími mohutnou vynesenou obloukově projmutou římsu. V ose nad portálem bývalo prolomeno úzké vysoké obdélné, segmentem zakončené okno s ostěním v omítce se středovým klenákem s terčem a se stříškovitě zalomenou suprafenestrou. Po stranách rizalitu byly umístěny dvojice mohutných pilastrů, vynášejících mohutnou římsu s nasazeným nízkým vpadlým profilovaným trojúhelníkovým štítem před atikovou římsou, završujícím spolu s vystupující zvonovou věží středový rizalit. K hlavnímu vchodu vedlo několikastupňové schodiště.

Osy po stranách rizalitu s konkávně projmutými nárožími, lemované mohutnými pilastry s kompozitními hlavicemi, nesoucími průběžné zalamované kladí, byly prolomeny třemi patry menších oken. V přízemí bývalo situováno obdélné, segmentem zakončené okno s ostěním v omítce se středovým klenákem, nad ním menší obdélně, segmentem zakončené okno s ostěním v omítce s volutami a středovým klenákem pod segmentovou suprafenestrou a nejvýše pak oválné okno s ostěním v omítce se středovým klenákem. Stěny průčelí bývaly nad vynesenou profilovanou korunní římsou završeny nasazenou vysokou strohou atikovou římsou, členěnou vertikálně pasy a ve středu prohnutou. Portál, římsy, atika a další výraznější vynesené prvky průčelí bývaly kryty hluboce prokrajovanými střešními taškami.

Podélné stěny kostela bývaly prolomeny vysokými obdélnými, polokruhově zakončenými okny s ostěním v omítce se středovým klenákem, v osách nad nimi bývaly umístěny menší oválná okna s ostěním v omítce se středovým klenákem, prosvětlující paty kleneb. Ve vystupujících rizalitech se zkosenými nárožími bývalo umístěno pouze po jednom výše položeném velké oknu s ostěním v omítce se středovým klenákem. Pod nimi byly prolomeny pravoúhlé portály bočních vstupů. V závěru byla prolomena nepravidelně rozestavená okna se složitými výřezy. Vnější stěny kostela bývaly členěny mohutnými mělkými pilastry v nárožích, vynášejícími mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsu pod střechou. Stěny věže bývaly prolomeny po jednom obdélném, polokruhově zakončeném okně s dřevěnými žaluziemi. V obloucích oken bývaly osazeny kruhové ciferníky věžních hodin. Po stranách oken byly umístěny pilastry, vynášející korunní římsu pod střechou.

Monumentální honosný vnitřní prostor kostela, schopný pojmout až 3.000 věřících, byl sklenut třemi poli stlačených valených kleneb na pasech, prosvětlené oválnými okny prolomenými nad kladím pod výběhy klenby. Barokně projmuté vnitřní stěny kostela bývaly členěny mohutnými pilíři s dvojicemi nárožních pilastrů na vysokých trnožích se zdobenými plastickými hlavicemi, vynášející mohutné profilované obvodové kladí pod klenbou. Středí pilíře svíraly boční kaple. Prostor presbytáře, odděleného od lodi vsunutým sedlem, býval zaklenut rovněž třemi poli stlačených valených kleneb na pasech. Stěny presbytáře byly členěny dvojicemi pilastrů, nesoucími průběžné kladí, mezi kterými byly v bočních stěnách otevřeny dvě kaple s kasulovými okny.

Klenby kostela bývaly zdobeny hodnotnými pozdně barokními nástropními freskami od malíře Josefa Kramolína z Karlových Varů z roku 1782. Největší středové pole na pomyslném křížení lodí bylo opatřeno iluzivním průhledem do kupole, nesené mohutnými arkádami s balkony, na nichž řeholnice přihlížejí zázraku. Ústřední výjev lemovaly kartuše s vázami, ovocnými festony a postavami andílků. Fresky v přední části zobrazovaly patronku kostela sv. Alžbětu, po levé straně byl vyveden sv. Václav a sv. Ignác, vpravo se odehrávaly výjevy ze života zakladatele piaristického řádu sv. Josefa Kalasanského a sv. Jana Nepomuckého. Na zadní části byl pak namalován sv. Theofil. Freska v presbytáři představovala Nanebevzetí Panny Marie. Špalety oken, sokly pilastrů a plochy klenebních pasů zdobila bohatá rokoková ornamentika.

Vnitřní zařízení kostela tvořil malovaný iluzivní hlavní oltář od malíře Josefa Kramolína z Karlových Varů z roku 1782. Architektonická freska znázorňovala sloupy nesoucí úseky kladí, mezi nimiž byly namalovány postavy českých patronů. Nástavec a kladí zdobily vázy, kartuše a andílčí postavy. Ve středu oltáře býval zavěšen oltářní obraz sv. Alžběty uzdravující raněné a nemocné, olejomalba na plátně od malíře Klementa von Le Grand. V nástavci oltáře byl situován obraz sv. Antonína. Při zkosených nárožích kostelní lodi bývaly postaveny protějškové postranní oltáře sv. Aloise a sv. Iva s oválnými obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Rozálie v nástavcích. Při stěnách kostelní lodi byly namalovány další iluzivní postranní oltáře sv. Kateřiny se sloupy, závěsy, alegorickými postavami žen a bohatým dekorem a v. Josefa Kalasanského v bohatém architektonickém rámu s letopočtem 1782. V předsíni klášterního kostela bývala osazena pamětní deska obětem 1. světové války z roku 1925 od neznámého autora.

 

Fotodokumentace

Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní kostel sv. Alžběty v Doupově na historické kresbě od Antonína Lewyho z roku 1896
Doupov - kostel sv. Alžběty | zakladatel kláštera Anton Josef Edler von Clement na historické pohlednici z počátku 20. století
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty a gymnáziem na historické pohlednici z doby kolem roku 1900
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od západu na historické pohlednici z roku 1920
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty, gymnáziem a studentskou kolejí na kresbě z roku 1905
Doupov - kostel sv. Alžběty | severozápadní vstupní průčelí klášterního kostela sv. Alžběty na historické pohlednici z roku 1905
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od západu na historické pohlednici z doby před rokem 1945
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od západu na kolorované pohlednici z doby před rokem 1931
 
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od severu na historické pohlednici z doby před rokem 1931
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od západu na historické pohlednici z doby před rokem 1945
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od severovýchodu na historickém snímku z doby před rokem 1945
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od západu na historické pohlednici z doby před rokem 1945
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od jihozápadu na historickém snímku z doby před rokem 1936
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od západu na historickém snímku z doby před rokem 1936
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od východu na historické pohlednici z doby po roce 1936
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově od západu na historickém snímku z doby před rokem 1945
 
Doupov - kostel sv. Alžběty | severozápadní vstupní průčelí klášterního kostela sv. Alžběty na historickém snímku z doby před rokem 1945
Doupov - kostel sv. Alžběty | interiér klášterního kostela sv. Alžběty v Doupově na historickém snímku z doby před rokem 1945
Doupov - kostel sv. Alžběty | interiér klášterního kostela sv. Alžběty v roce 1905
Doupov - kostel sv. Alžběty | interiér klášterního kostela sv. Alžběty v roce 1905
Doupov - kostel sv. Alžběty | oltář Panny Marie v interiéru klášterního kostela sv. Alžběty na historickém snímku z doby před rokem 1945
Doupov - kostel sv. Alžběty | opuštěný klášterní areál s kostelem sv. Alžběty v Doupově na leteckém snímku vojenského leteckého mapování z roku 1962
Doupov - kostel sv. Alžběty | zdevastovaný klášterní kostel sv. Alžběty v Doupově od severu v 60. letech 20. století
Doupov - kostel sv. Alžběty | vstupní průčelí zdevastovaného klášterního kostela sv. Alžběty v Doupově v 60. letech 20. století
 
Doupov - kostel sv. Alžběty | kostel sv. Alžběty od severu v 60. letech 20. století
Doupov - kostel sv. Alžběty | stěna bývalého kláštera v 60. letech 20. století
Doupov - kostel sv. Alžběty | interiér zdevastovaného klášterního kostela sv. Alžběty v Doupově v 60. letech 20. století
Doupov - kostel sv. Alžběty | interiér zdevastovaného klášterního kostela sv. Alžběty v 60. letech 20. století
Doupov - kostel sv. Alžběty | nástropní malby v interiéru zdevastovaného klášterního kostela sv. Alžběty v Doupově od Josefa Kramolína v 60. letech 20. století
Doupov - kostel sv. Alžběty | středové pole klenby kostelní lodi s nástropní malbou od Josefa Kramolína v 60. letech 20. století v 60. letech 20. století
Doupov - kostel sv. Alžběty | iluzivní malba oltáře v 60. letech 20. století
Doupov - kostel sv. Alžběty | klášterní kostel sv. Alžběty v bývalém Doupově ve filmu Konec srpna v hotelu Ozom z roku 1966
 
Doupov - kostel sv. Alžběty | interiér klášterního kostela sv. Alžběty v bývalém Doupově ve filmu Konec srpna v hotelu Ozom z roku 1966
Doupov - kostel sv. Alžběty | obnažené zdivo klášterního kostela sv. Alžběty v Doupově z lomového kamene na snímku z roku 1967
Doupov - kostel sv. Alžběty | přístupové schodiště k hlavnímu vstupu strženého klášterního kostela sv. Alžběty v bývalém Doupově - duben 2019
Doupov - kostel sv. Alžběty | místo zbořeného klášterního kostela sv. Alžběty v bývalém Doupově - duben 2019
Doupov - kostel sv. Alžběty | místo zbořeného klášterního kostela sv. Alžběty v bývalém Doupově - duben 2019
Doupov - kostel sv. Alžběty | místo zbořeného klášterního kostela sv. Alžběty v bývalém Doupově - duben 2019
Doupov - kostel sv. Alžběty | místo zbořeného klášterního kostela sv. Alžběty v bývalém Doupově - duben 2019
Doupov - kostel sv. Alžběty | místo zbořeného klášterního kostela sv. Alžběty v bývalém Doupově - duben 2019
 

Použitá literatura

Romana BERANOVÁ – Vladimír BRUŽEŇÁK – Tomáš KÁRNÍK – Josef MACKE – Jaroslav VYČICHLO, Stopy Velké války: pomníky 1. světové války a zajatecké tábory na území dnešního Karlovarského kraje, Sokolov 2018, s. 157.
Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Doupovska, Chomutov 1998, s. 9-14.
Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov 2005, s. 17-21.
Martin ČECHURA, Zaniklé kostely Čech, Praha 2012, s. 54.
Michal DURDIS, Zaniklé město Doupov. Bakalářská práce, Dalovice 2010.
Luděk KRČMÁŘ – Zdeněk PROCHÁZKA – Jan SOUKUP, Zničené kostely. Průvodce historií západních Čech č. 14, Domažlice 2004, s. 57-60.
Jaroslaus SCHALLER, Topographie des Königreichs Böhmen. Siebenter Theil. Saatzer Kreis, Praha 1787, s. 112.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen:statistisch-topographisch Dargestellt. Bd. 14. Saazer Kreis, Praha 1846, s. 149.
Michal VALENČÍK, Ohrožené památky – kostely, kaple a kapličky v České republice, Praha 2006, s. 76.

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz