Doupov - kostel sv. Wolfganga

Gotický hřbitovní kostel sv. Wolfganga nechali vystavět v době kolem roku 1380 tehdejší majitelé zdejšího panství Doupovci z Doupova podle návrhu neznámého architekta v místech původního středověkého předlokačního sídliště mezi Lučním potokem a potokem Liboc asi 800 metrů severozápadě od dnes již zcela zaniklého města Doupov (Duppau). V roce 1513 získal část Doupova s hřbitovním kostelem Jan Mašťovský z Kolovrat, který nechal vyzdobit interiér kostela souborem pozdně gotických nástěnných maleb. Monumentální dílo od neznámého autora inspirované snad prací Albrechta Dürera nebo Lucase Cranacha st. mohlo být objednáno a pořízeno rovněž až koncem dvacátých let 16. století z blíže neznámého odkazu Jana Mašťovského z Kolovrat, který zemřel v době kolem roku 1527.

V průběhu 16. století byl hřbitovní kostel renesančně upraven a rozšířen o nový presbytář. Během stavebních úprav byl prolomen nový portál vstupu a okno v severní stěně kostela. V této době sloužil jako pohřební svatyně majitelů doupovského panství. V šedesátých letech 16. století převládlo za Šliků na zdejším panství luteránství a původní farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Doupově byl spravován protestantskými kněžími. Dlouhých 26 let zde sloužil mše evangelický kněz Christoph Pachner. V době reformace se tak katolické mše od osmdesátých let 16. století až do roku 1623 konaly v kostele sv. Wolfganga, který tehdy sloužil jako farní kostel.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války a následném začlenění Doupova do nově vzniklého vojenského újezdu v roce 1954 byl kostel uzavřen a postupně chátral. V roce 1962 zjistili památkáři neúnosný stav kostela. Roku 1964 byla zamítnuta žádost o demolici kostela a dne 18. ledna 1964 byl kostel sv. Wolfganga v bývalém Doupově zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 53052/4-793. Již v roce 1967 je uváděn havarijní stav opuštěného kostela.

V letech 1967-1968 byl proveden průzkum dochovaných nástěnných maleb z interiéru kostela, jejich restaurátorské ošetření a odborné sejmutí. Malby ve špatné stavu byly poté převezeny a vystaveny v Klatovech. Dnes jsou transfery vystaveny v rámci expozice v gotickém sále v přízemí na hradě Švihov a na zámku v Horšovském Týně. Několik polí christologického cyklu je dnes vystaveno v expozici Národní galerie v Praze. Několik náhrobních kamenů bylo přeneseno do kostela Všech svatých v Jáchymově.

Podle dohody s KSPPOP z roku 1970 byl zchátralý kostel ponechán na dožití bez provádění údržby. Ještě v roce 1975 stály obvodové zdi bývalého kostela bez střechy. Krátce poté byl zchátralý kostel definitivně zbořen. Památková ochrana kostela byla dodatečně zrušena dne 28. ledna 1980.

Gotický orientovaný jednolodní kostel s téměř čtvercovou lodí s připojeným, renesančně upraveným trojboce uzavřeným presbytářem, krytý šindelovou valbovou střechou s osmibokou sloupkovou sanktusovou zvoničkou s jehlancovou stříškou. Stěny presbytáře byly doplněny s opěrnými pilíři. V severní stěně lodi kostela býval umístěn lomený profilovaný portál vchodu. Vedle něj se v západní části stěny nacházelo půlkruhově zaklenuté okno osvětlující tribunu. Další okna kostela bývala pouze nízká, segmentově uzavřená. Vnější stěny kostela bývaly hladké bez výrazného členění.

Vnitřní plochostropý prostor kostela s hrotitým triumfálním obloukem byl vyzdoben monumentálním souborem pozdně gotických nástěnných maleb inspirovaných snad prací Albrechta Dürera nebo Lucase Cranacha st. Celá severní stěna lodi byla pokryta 25 obdélnými poli nástěnných maleb s červeně malovaným orámováním ve třech pásech nad sebou s výjevy ze života Krista. Pašijový cyklus začínal vlevo nahoře scénou Vjezd Krista do Jeruzaléma, následovaly scény Poslední večeře Páně, Umývání nohou učedníkům a dále snad Přijímání učedníků. Pravá část páté scény s výjevem Zatčení Krista byla zničena při dodatečném prolomení okna chrámové lodi v tomto místě. Zcela zničena byla tehdy šestá scéna snad s výjevem Krista před Anášem i část sousedního obrazu, dnes prakticky již nečitelného, jehož motivem mohl být Kristus před Kaifášem. Předposlední scéna v horní řadě zobrazovala Posmívání se Kristu a horní řadu cyklu uzavírala scéna Kristus před Pilátem.

Silně poškozené první čtyři obrazy druhé řady cyklu Kristových pašijí tvořily pravděpodobně výjevy Kristus před Herodem, Pilát si myje ruce, Bičování Krista a Korunování Krista trním. Námětem pátého výjevu byl Ecce homo, za kterým následuje scéna Klesnutí Krista pod křížem. Posledním výjevem ve středním pásu bylo Svlékání Krista z šatů. Spodní řada pašijového cyklu začínala výjevem Přibíjení Krista na kříž, následovala scéna Vojáci se přou o Kristův šat a Vztyčování kříže pomocí provazů, vzácný motiv v pozdně gotickém malířství. V důsledku dodatečně prolomeného severního portálu vstupu do lodi kostela se nedochovala nejdůležitější scéna celého Pašijového cyklu s motivem Ukřižování, stejně tak jako vedlejší

scéna Snímání z kříže. Zbývající čtyři vyobrazení představují Oplakávání, Ukládání do hrobu, Sestoupení Krista do předpeklí a Zmrtvýchvstání Krista. Na spodní řadu obrazů navazovala červená iluzivní, dekorativně pojednaná drapérie.

Jižní stěnu zdobila poblíž hlavního vstupu do svatyně monumentální postava sv. Kryštofa pomáhajícího přes řeku malému Ježíši. Ve levé části malby stál na břehu řeky poustevník, na jehož radu začal sv. Kryštof, po předchozí službě u mocného krále a poté i u ďábla, přenášet lidi přes řeku. Nástěnnou malbu uprostřed rozdělovalo okno. Aby malíř svůj obraz pohledově

sjednotil, pojal okno jako součást výzdoby. Po stranách okna byly situována stylizovanými sloupky s rozvilinami, vynášející zdobnou gotickou lištu s kraby a vysokou křížovou kytkou ve vrcholu nad lomeným záklenkem. Po stranách kytky byly znázorněny dvě postavy se svatozáří. V okenních špaletách byly namalovány menší figury sv. Vavřince (vlevo) a sv. Markéty Antiošské (vpravo). Pod scénou se rovněž nacházela iluzivní, dekorativně pojednaná drapérie.

Na stěně po levé straně triumfální oblouku byla vyvedena malba Panny Marie Ochranitelky a po pravé straně byla situována votivní scéna se sv. Annou Samotřetí, doprovázenou sv. Kateřinou Alexandrijskou a sv. Barborou, patronkou dobré smrti. Světice stály před drapérií, kterou přidržovali čtyři andělé. Ve spodní části obrazu byl situován v bohaté rozvilině erb s červenou orlicí, rodový znak objednavatele malířského díla Jana Mašťovského z Kolovrat. Pod výjevem se i zde nacházela iluzivní, dekorativně pojednaná drapérie.

Na stěnách byla umístěna řada epitafů a náhrobníků ze 70. a 80. let 16. století. Několik kamenných plastik z interiéru kostela převzalo před demolicí KSSPPOP v Plzni k restaurování. Několik náhrobních kamenů bylo následně přeneseno do kostela Všech svatých v Jáchymově.