DOUPOVSKÉ HORY
Doupovské hory (Duppauer Gebirge) jsou geomorfologickým celkem na jihu Krušnohorské soustavy. Toto pohoří leží převážně na pravém břehu řeky Ohře, jen velmi malá část mezi Ostrovem a Perštějnem zasahuje i na břeh levý. Název získaly podle zaniklého města Doupov.
Doupovské hory jsou tvořeny třetihorními sopečnými materiály – lávou (tefrity, leucitity) a tufem. Původně se totiž jednalo o stratovulkán, z něhož se však dochovala již jen erozí značně rozrušená a kaldera. Proto mají Doupovské hory podobu ploché hornatiny kruhovitého půdorysu, jejíž nejvyšší vrcholy o výšce 700 až 934 m obklopují oválnou sníženinu ležící v úrovni přibližně 550 m. Na lávových proudech vznikly strukturní plošiny, v sypkých pyroklastických uloženinách se vytvořily příkré svahy. Vnitřek bývalé kaldery je odvodňován říčkou Liboc, která se k východu prořezává hlubokým údolím. Vodní toky na vnějších svazích kaldery (povodí Blšanky a Střely) vytvořily radiální (prstencovitou) říční síť. Kaldera je obklopena (především na východě) oddělenými nižšími kopci, které mají podobu sopečných kup a kuželů či tabulových hor se stupňovitými svahy. Při severozápadním okraji protéká Ohře mohutným průlomovým údolím.
Doupov je dnes jen okrajově osídlen. V roce 1945 bylo původní německé obyvatelstvo odsunuto a oblast byla nově osídlena Čechy. V roce 1953 byl však na velké části území Doupovských hor zřízen vojenský újezd Hradiště a vojenský výcvikový prostor pro tehdejší armádu a oblast byla vysídlena úplně, obce, vsi a samoty byly zbořeny, nebo se staly cvičnými cíly při výcviku vojáků. Doupovské hory se staly největším českým vojenským prostorem. Socialistická armáda (paradoxně) uchovala 330km2 krajiny v téměř panenské podobě. Neproběhla zde intenzifikace zemědělství. Nedošlo zde také k žádné velké ekologické havárii a těžká vojenská technika a aktivita armády, jak se ukázalo, nezanechává pro přírodu škodlivé trvalé následky a pro některé druhy je dokonce tato zátěž prospěšná. Oblast je plná (vzácné) zvěře a rostlin. V některých částech se sečou louky a pase dobytek. Na mnoha místech probíhá těžba dřeva, se kterou také mizí staré lesy. Prostorem vede několik asfaltových/zpevněných cest, které jsou dost využívané. Vstup do prostoru je zakázán.
zaniklé obce, vsi, osady a samoty Doupovska:
Albeřice (Alberitz) • Bražec (Bergles) • Březina (Pirk) • Bukovina (Buckwa) • Činov (Shönau) • Dlouhá (Langgrün) • Dlouhý Luh (Langenau) • Dolní Lomnice (Unter Lomitz) • Donín (Dohnau) • Doupov (Duppau) • Doupovské Mezilesí (Olitzhaus) • Dunkelsberg (Dunkelsberg) • Hauensteiner (Hauensteiner) • Heřmanov (Hermersdorf) • Hluboká (Tiefenbach) • Holetice (Holeditz) • Hora (Horn) • Horní Lomnice (Ober Lomitz) • Hradiště (Höfen) • Hrzín (Grün) • Humnice (Humnitz) • Hůrka (Horkau) • Javorná (Ohorn) • Jeseň (Gässing) • Jindřichov (Heinersdorf) • Jírov (Jurau) • Kopáčov (Kopitschau) • Kostelní Hůrka (Am Berge) • Kottershof (Kottershof) • Kozlov (Koslau) • Lipoltov (Lappersdorf) • Litoltov (Liesen) • Lochotín (Lochotin) • Lučiny (Hartmannsgrün) • Malá Lesná (Klein Spinnelsdorf) • Maleš (Mohlischen) • Malý Hlavákov (Kleinlubigau) • Martinov (Merzdorf) • Mělník (Melk) • Mětikalov (Meckl) • Mlýnská (Mühldorf) • Nový Dvůr (Neuhof) • Obrovice (Wobern) • Oleška (Olleschau) • Ostré (Westrum) • Pastviny (Ranzengrün) • Pastviny (Weiden) • Petrov (Petersdorf) • Prachomety (Promuth) • Radnice (Redenitz) • Radošov (Reschwitz) • Ratiboř (Rodbern) • Růžová (Rosengarten) • Řednice (Rednitz) • Sedlec (Zettlitz) • Stará Ves (Altdorf) • Stichlův Mlýn (Stichelmühle) • Svatobor (Zwetbau) • Telcov (Teltsch) • Těš (Tesch) • Tis u Luk (Tiess) • Tocov (Totzau) • Třídomí (Dreihäuseln) • Třídomí (Dreihäuser) • Trmová (Dürmaul) • Tunkov (Tunkau) • Tureč (Turtsch) • Valov (Wohlau) • Velká Lesná (Gross Spinnelsdorf) • Víska (Dörfles) • Zakšov (Sachsengrün) • Žďár (Saar) • Žebletín (Sebeltitz)
Zajímavá sbírka artefaktů z Doupovska se nachází v lapidáriu zaniklých obcí Doupovských hor na Vintířovském vrchu na Kadaňsku
Použitá literatura:
Binterová, Z. 1998 : Zaniklé obce Doupovska, Chomutov
Binterová, Z. 2004 : Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov
Binterová, Z. 2005 : Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov
Durdík, T. 1999 : Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha
Durdík, T. 2002 : Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky, Praha
Karel, T., Knoll, V., Krčmář, L. 2009 : Panská sídla západních Čech – Karlovarsko, České Budějovice
Kolektiv 1985 : Hrady, zámky a tvrze v Čechách , na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Praha
Krčmář, L., Procházka, Z., Soukup, J. 2005 : Zničené kostely. Průvodce historií západních Čech č. 14, Domažlice
Kuča, K., Zeman, L. 2006 : Památky Karlovarského kraje, Karlovy Vary
Musil, F., Plaček, M., Úlovec, J. 2005 : Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945, Praha
Poche, E. a kol. 1980 : Umělecké památky Čech 3 (P-Š), Praha
Úlovec, J. 1999 : Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Praha
Wieser, S. 2009 : Pomníky padlých ve válkách, zejména v té první světové válce, XVIII. Historický seminář Karla Nejdla, Karlovy Vary, 89/99
Zahradník, P. 2000 : Zednický rod Koschů a Jan Kryštof Kosch, neznámý stavitel z Klášterce nad Ohří, In: Průzkumy památek 01/2000, Praha, 100/105
