Hájek - tvrz

Gotická vodní tvrz vznikla zřejmě již během 14. století jako sídlo zdejších loketských manů v severní, výše položené části vsi Hájek (Grassengrün). Na počátku 15. století náležela část vsi k loketským lénům, druhou, patrně méně významnou část vsi držel ostrovský měšťan František Stumpf. První písemná zmínka o zdejší vsi pochází z roku 1409, kdy vdova po Františku Stumpfovi Anežka (Agens) nadala oltář Panny Marie ve farním kostele sv. Michaela Archanděla v Ostrově ročním platem zapsaným na majetku, totiž „ve vsi Grasengrün pět kop grošů a ve vsi Drnovicích na poddanském dvoře…“. Neznámo kdy byla k loketskému manskému obvodu připojena i druhá část sjednocené vsi.

V roce 1516 je v Hájku připomínán první známý držitel zdejšího zboží s tvrzí rytíř Sebastian Hoffmann z Münchhofu (dnešní Mírová). K roku 1525 je ve šlikovském loketském urbáři uvedeno, že mezi „Edelleuthe im Unternlandt“, tedy mezi urozené v tzv. dolní zemi (či dolní části obvodu) patřil rovněž Sebastián Hoffmann z Münchshofu, který držel „Grosengrun“. Podle zápisu patřilo tehdy ke zdejšímu manskému statku příslušenství: „v Grasengrünu 6 ½ dvora, 1 hostinec, v Lobzech 2 celé dvory, v Rozmyšly 4 celé dvory a jedna polovina dvora, v Sadově 2 celé dvory, v Radošově 1 dvůr“, tedy celkem 16 poddanských dvorů, jeden hostinec a 18 osedlých. Ještě k roku 1556 je v tituláři české šlechty uveden „Ssebestyan Hoffman z Minichhoffu a na Grosengrýnu“.

Někdy poté přešlo zdejší zboží spolu s tvrzí na Sebastiánova nástupce, snad jeho syna Kryštofa Hoffmanna z Münchshofu. Patrně v době po polovině 16. století poté nahradilo původní gotickou tvrz nové renesanční panské sídlo, poprvé výslovně připomínané k roku 1567. Původní tvrz poté přestala sloužit svému účelu a postupně zanikla. Severní část příkopu tvrze byla poté postupně zavezena. Některými autory je do těchto míst situováno mladší renesanční sídlo, stojící zde ještě v průběhu 19. století.

Dne 3. května 1958 bylo tvrziště v Hájku zapsáno na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 20551/4-802. Ještě v padesátých letech popisovali Josef Kabát a Karel Slepička tvrziště jako okrouhlé založení o průměru kolem 25 metrů se zčásti zachovaným valem a příkopem zalitým vodou. Vlastní tvrziště při tom údajně převyšovalo okolní terén o téměř tři metry. Po roce 1960 však byla lokalita zčásti narušena povrchovými úpravami. Při průzkumu z května roku 1987 byla zjištěna další devastace vodního příkopu, jehož boky byly strženy a „vyztuženy“ betonovými panely. Na základě upozornění tehdejšího Archeologického ústavu ČSAV bylo další narušování památky alespoň na určitou dobu zastaveno.

V době kolem roku 1989 však došlo v souvislosti s povrchovými úpravami okolního terénu a demolicemi užitkových staveb mezi tvrzištěm a čp. 21 ke stržení zeminy v těsné blízkosti jeho severozápadní části. V obnaženém terénu byl tehdy nalezen úlomek renesančního kachle. Dnes je bývalé tvrziště upraveno jako zahrada nového rodinného domku čp. 143 z počátku 21. století, ležícího v severním okraji lokality. Plocha vlastního tvrziště je holá, udržovaná, s nízkými stromky a keři hustě nasázenými na jižní hraně nad příkopem.