Hluboká (Tiefenbach)

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1196, kdy byla mezi 15 slovanskými vesnicemi mašťovského újezdu, které daroval vladyka Milhost cisterciáckým mnichům z Waldsassenu pro nově zakládaný klášter, uvedena také ves „Hluboki“. V jedné z listin oseckého kláštera je roku 1315 uváděn jistý Conrad von Thiphenbach. Nejspíše se však jedná o Ulmana, který užíval predikátu, zmiňovaného v letech 1308, 1315 a 1320. Toho však někteří autoři připisují k Dolní Hluboké na Sokolovsku, či dokonce na lokalitu na Moravě. Pro shodu názvů ovšem není vyloučena ani lokalizace do Hlubokého u Ostrova. Na základě uvedeného predikátu zde snad můžeme hypoteticky uvažovat o středověkém sídle neznámé podoby a polohy. Není jasné, kdy přesně přešla ves k panství Žďár, muselo to být však před rokem 1544, kdy Stanislav Žďárský ze Žďáru dal zapsat do obnovených zemských desek majetek dětí svého zemřelého bratra Mikuláš, včetně vsi Hluboká. Během třicetileté války byla ves zničena a poté založena dále na východ. Původní poloze vsi se ještě roku 1945 říkávalo „ve staré vsi“. Podle berní ruly z roku 1654 žilo v Hluboké 6 sedláků, 5 chalupníků, z nichž jeden měl „mlejn na 1 kolo, též pilu na prkna“ a 2 poddané tzv. na obci. Závěrečná poznámka berní ruly zní: „Ta ves na stavení dobrá, rolí žitný, z míry kamenitý, pahrbů loučních a pastvišť s potřebu, dobytkem nejlépe stojí“. Příslušnost Hluboké k panství Žďár potvrzuje také Schaeller roku 1787, kdy měla ves 33 domů i Sommer ve své topografii z roku 1847, kdy uvádí o 2 domy více a 206 obyvatel. Tehdy zde byla již hospoda a nedaleko od vsi 3 mlýny - u dvou z nich byly i pily, z nichž jedna se specializovala na výrobu šindelů. V roce 1850, když se obce osamostatnily, zůstala Hluboká osadou Žďáru, v roce 1874 se však od Žďáru oddělil Žebletín a jeho osadami se staly vsi Hluboká a Maleš. Farou, poštou i školou patřila Hluboká však i nadále ke Žďáru. Domy v Hluboké byly volně rozestavěny po obou stranách silnice, vedoucí ze Žďáru. Uprostřed vsi stávala dřevěná kaple. V té době zde byly již 2 hostince, obchod se smíšeným zbožím a pracovali zde kovář, švec a tkadlec. Dříve zde bývalo tkalcovství i plátenictví velmi rozšířené, zaniklo však po zavedení strojní výroby. Zůstal pouze pan Tippmann, který kromě plátna vyráběl i koberce, které měly docela dobrý odbyt v blízkých městech. Na Jánském vrchu jižně od vsi stávala kaple sv. Jana Křtitele. Od roku 1902 zde byla i železniční stanice na trati z Doupova do Radonic. Podle adresáře z roku 1914 žilo ve vsi 162 obyvatel. Dne 15. března 1926 postihla Hlubokou povodeň. V roce 1930 zde žilo 158 obyvatel, počet domů klesl na 34. Ve 30. letech 20. století zde stálo 15 statků. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války byla ves ještě částečně dosídlena a v roce 1947 zde žilo 52 obyvatel. K dalšímu vysídlení došlo v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Hradiště ve 2. etapě vysidlování, tj. k 31. srpnu 1953. Ves byla opuštěna a následně postupně zbořena.