Hroznětín - kostel sv. Petra a Pavla

Původní středověký farní děkanský kostel sv. Petra a Pavla byl založen tepelským klášterem již na počátku 13. století na návsi uprostřed obce Hroznětín (Lichtenstadt). Románský kostel byl dostavěn roku 1217. Jednalo se o jednolodní románskou stavbu s délkou lodi kolem 16 m s křížově zaklenutým presbytářem na pravoúhlém půdorysu o délce vnitřních stěn téměř 6 m. Vrchol křížové klenby ještě románské architektury bez žeber dosahoval výšky 6 m. Oproti tomu 4 m vysoký triumfální oblouk kostela byl již mírně hrotitě zalomen. Nad presbytářem se vypínala dvoupatrová hranolová věž s úzkými okny. V roce 1643 se zřítila větší část původní věže kostela, která byla znovu vystavěna teprve v roce 1678 tesařským mistrem Hansem Georgem Spanigerem z Ostrova v podobě barokní osmiboké zvonové věže. V letech 1732-1734 byl starý kostel rozšířen do dnešní podoby. V roce 1732 je na stavbě kostela doložen polír Veit Mannl, v letech 1733-1734 na stavbu dohlížel polír Leopold Fischer. Dalšími mistry, kteří jsou uvedeny v záznamech o stavbě kostela, byli sochař a kameník Jakob Reitzner z Nejdku, truhlář Christoph Müller z Hroznětína, truhláři Johann Paul Grauss z Hroznětína a Johann Mohr z Toužimi a sklář Georg Adam Schneider z Hroznětína. Původní presbytář s nadstavěnou věží byl tehdy změněn v sakristii. Gotický mírně hrotitý triumfální oblouk byl tehdy zazděn a doplněn menším portálem vchodu do sakristie. Nový presbytář byl poté zřízen v zadní části prodloužené lodi. V roce 1751 byl v Chebu ulit nový zvon pro kostel jménem „Mariahilf“ k úctě sv. Jana Nepomuckého sv. Josefa a sv. Donáta. Po požáru roku 1873 byl kostel obnoven s použitím starého zdiva stavitelem Karlem Friedrichem Richterem z Potůček. Tehdy bylo pořízeno nové vnitřní pseudorenesanční vybavení interiéru kostela. Kostel dostal nové lité zvony od zvonaře Adama Pistoriuse z Chebu. V roce 1875 byl kostel znovu vysvěcen. Roku 1917 byly zrekvírovány zvony kostela na válečné účely a ve zvonici zůstal pouze jediný zvon. V roce 1921 ulil Richard Herold z Chomutova nový velký zvon. V roce 2009 proběhla rekonstrukce fasády věže a klempířských prvků, na kterou přispěl Karlovarský Kraj částkou 200 tisíc korun.

Jednolodní kostel s okoseným východními nárožími lodi, krytý eternitovou valbovou střechou. Při východní stěně lodi kostela je připojena v ose hranolová, v horní části osmiboká věž s břidlicovou jehlancovou střechou. V přízemí věže, v místě původního presbytáře, je umístěna sakristie. Nároží věže jsou podepřena mladšími jednou odstupňovanými cihlovými opěrnými pilíři. Hlavní průčelí kostela s obdélným vchodem a obdélným, polokruhově zakončeným oknem v ose je členěno zdvojenými pilastry a nikami. Nad průčelím se vypíná nástavcový obdélný štít s volutami a nikou se sochou světce. Podélné stěny kostela jsou prolomeny čtyřmi osami obdélných, polokruhově zakončených oken. Vnější stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci v omítce.

Sakristie v přízemí věže zaklenutá křížovou klenbou je oddělena od presbytáře mírně hrotitým triumfálním obloukem se zkosenými nárožími. Presbytář je zaklenut oválnou kupolí na pendentivech, loď kostela je plochostropá. Trojramenná kruchta, podepřená sloupy s korintskými hlavicemi je zbudována po celém obvodu lodi kostela. Vnitřní stěny kostela jsou členěny slepými pilíři, architrávy (podřímsím) a korunní římsou ve štukové omítce.

Vnitřní pseudorenesanční zařízení kostela pochází z doby po požáru v roce 1873. Hlavní sloupový portálový oltář s ornamentální výzdobou a s architrávem, završený štítem vychází ještě z pozdně empírové podoby. Na pozadí oltáře visí Obraz a apoštoly. Dva postranní oltáře s jednoduchým pozadím jsou umístěny v rozích lodi po stranách triumfálního oblouku. Vlevo se nachází boční oltář sv. Jana Nepomuckého, vdovo boční oltář k úctě Annunziaty. V dalších výklencích kostela jsou umístěny dva menší postranní oltáříky Čtrnácti sv. pomocníků a Dvanácti Apoštolů s podobně vyřezávaným pozadím. V akantových rámcích jsou umístěny malé sošky Čtrnácti sv. pomocníků a Dvanácti Apoštolů.

K vybavení interiéru, který byl zničen požárem kostela v roce 1873, patřilo rovněž mnoho prací z dílny místních malířů a sochařů Wenzela Lorenze a jeho sny Karla Lorenze. Od roku 1814 pracoval Karl Lorenz na zhotovení Svatého hrobu, se kterým začal jeho otec již v roce 1807. Ve stejném roce vyřezal skupinu Jordánského křtu pro křtitelnici. Wenzel Lorenz vytvořil také velký krucifix, který byl považován za mistrovské dílo.

Mezi liturgické předměty kostela patří 0,275 vysoký stříbrný barokní kalich z roku 1734 zdobený hlavičkami andílků a květy. Na okraji nohy kalichu je vyryta věnovací legenda v podobě chronogramu k roku 1734: „PaVLVs GrIMb CapItaneVs ALtoVaDI VoVIt“. Na noze kalichu vedle signatury mistra s nejasným středním písmenem je vyražena datace 1809/10 přepuncovaní starší stříbrnické práce. Znak s pětivěžovou bránou ohraničovali stojící lvi. Dále stříbrný pozlacený kalich v pseudogotické formě od zlatníka Johanna Hirsche z Prahy z roku 1892. Vedle signatury mistra „J H“ je umístěna rakouská puncovní značka pro stříbrnické práce. Na okraji nohy kalichu je vyryt věnovací nápis „Confirmandi anni 1892 parocho Franzisco Riedel hunc calicem fieri fecerunt“. Stříbrná pozlacená monstrance s chebským městským znakem a signaturou mistra „MSG“v ligatuře na okraji nohy zdobené ražbou. Na nimbusu je nad reliéfem Boha Otce umístěny po stranách postavičky patronů kostela sv. Petra a sv. Pavla. Vedle je umístěn barvený skleněný kamínek.

Na věži kostela je umístěn litý zvon z roku 1873 o průměru 0,58 m. Zvonu s uchem dosahuje výšky 0,55 m. Na věnci a na ramenech zvonu se nacházejí reliéfy listových věnců. Na plášti zvonu je umístěn reliéf Panny Marie a pod ní invokace ora pro nobis. Na protilehlé straně pláště se nachází legenda mistra: „Fusa in fabrica campanarum Caroli Bellmann filiae Annae Pragae 1873“. Dále se zde nachází velký litý zvon od Richarda Herolda z Chomutova z roku 1921, který nese legendu: „Mich goss Richard Herold in Komotau“.

Na faře u kostela jsou zachovány sochy a části oltářů pocházejí z místní sochařské, truhlářské a malířské dílny rodiny Lorenců, pracující od konce 18. do konce 19. století.