Jáchymov - hrad Freudenstein

Pozdně gotický hrad Freudenstein nechal vystavět v letech 1517-1520 tehdejší vlastník zdejšího zboží Štěpán Šlik z ostrovské větve rodu na ochranu a správu výnosné těžby stříbra na Zámeckém vrchu v západním svahu nad nově založeným městem Jáchymov (Sankt Joachimsthal). Hradní stavba, vystavěná stavitelem Janem Münnichem, patrně nebyla z důvodu vysokého tlaku na její rychlé uvedení do provozu nikdy dokončena a rezidenční a správní funkce objektu byla upřednostněna před vojenskou. Hrad Freudenstein se stal pravděpodobně nejmladší hradní stavbou na území České Republiky.

Od roku 1519 Štěpán Šlik v Jáchymově razil vlastní stříbrnou minci, pozdější joachimsthaler Grosch, tolar. První tajné pokusné ražby "hrubých" stříbrných mincí měly být prováděny v hradních sklepeních. V roce 1520 byl Jáchymov povýšen králem Ludvíkem Jagellonským na svobodné královské horní město, které se se svými 5 000 obyvateli stalo druhým největším městem českého království. Jáchymov se neustále rozrůstal přílivem tisíců německých horníků a vznikaly tak zde první sociální konflikty. V roce 1525 bylo v Jáchymově v provozu již na 613 stříbrných dolů.

V srpnu roku 1525 byl hrad Freudenstein dobyt, vydrancován a poškozen vzbouřenými horníky, kteří protestovali proti špatnému zacházení v jáchymovských dolech a proti jejich vrchnosti, Štěpánu Šlikovi, který se přidal vojensky ke spolku říšských knížat v boji proti selskému povstání vrcholícímu tehdy v nepříliš vzdáleném Sasku a Durynsku. Vzbouření havíři se dne 13. května 1525 shromáždili na náměstí v počtu až 3000 mužů a zaútočili na novou radnici, kde zničili všechny písemnosti a zajali purkmistra. Poté se rozvášněný dav táhl na vrchnostenský hrad, který vytloukl, vydrancoval a zpustošil. Štěpán Šlik neměl tehdy dostatek drábů, aby povstání potlačil, teprve až za cenu jistých sociálních ústupků a s pomocí okolních feudálů a jejich hotovosti byla situace uklidněna. Jelikož povstání nebylo namířeno přímo proti Štěpánu Šlikovi, spíše proti jeho zřízencům, dal hrabě viníky jen mírně potrestat. Poškozený hrad byl rychle opraven a stal se následně sídlem horního hejtmana Jindřicha z Könritzu.

Po smrti Štěpána Šlika v roce 1526 v bitvě u Moháče a nástupu nového panovníka Ferdinanda I. Habsburského došlo ke konfliktu mezi habsburskou mocí a majiteli zdejšího panství, Šliky. Roku 1528 odňal Ferdinand I. Šlikům mincovní právo, které přešlo na království. Prvním královským horním hejtmanem, správcem hejtmanství, se stal Kryštof z Jendorfu, kterému byla roku 1528 svěřena kontrola ražba jáchymovského tolaru. V roce 1545 uvrhl Ferdinand I. pod záminkou porušení královského nařízení pět předních představitelů rodu Šliků, Jeronýma, Lorence, Kašpara, Mauryce a Hendrycha, vsadil do Bílé věže na Pražském hradě. Zajatcům nezbývalo, než zříci se všech svých práv na celé zboží Jáchymov spolu s hradem a městem. Panovník jim ponechal nadále v zástavě ostatní panství v Loketském kraji, která měli v držbě již od roku 1437, a horní desátek na deset let, tj. do roku 1555. Hrad Freudenstein se poté stal sídlem královských horních hejtmanů, posléze přestal být udržován a postupně chátral.

Po nezdařeném povstání českých stavů v roce 1547, ve kterém se angažovali Šlikové i radní Jáchymova, kteří vpustili do města i hradu v březnu roku 1547 saského velitele Thumshirna, byla Šlikům odeňata všechna zbylá privilegia včetně horního desátku, což znamenalo definitivní dovršení královské vlády nad Jáchymovem. Hrad Freudenstein se následně stal sídlem královských horních hejtmanů. Prosperita jáchymovských stříbrných dolů však začala tehdy slábnout, jelikož ložiska byla již značně vyčerpána. V letech 1548-1558 se na hradě usídlil královský horní hejtman Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic. Na počátku července 1558 se po Bohuslavu Felixi Hasištejnskému z Lobkovic ujal správy královského horního úřadu ujal Kryštof z Kralovic, který zde zůstal do roku 1563, v letech 1563-1567 následoval Jáchym z Bilé jako správce hejtmanství, a do své smrti v roce 1569 jako hejtman. Roku 1571 byl potvrzen ve funkci hejtmana Albrecht z Globenu, roku 1578 byl úřadu zproštěn a hejtmanem se stal opět v roce 1584 a ve funkci poté setrval až do srpna roku 1592. V mezidobí působil jako hejtman Oldřich Dreiling z Wagramu. Roku 1581 však bylo město Jáchymov téměř prázdné, většina obyvatel odešla.

Hrad Freudenstein však přes velký přísun prostředků na jeho provoz mezitím značně sešel. Dne 4. května 1584 proto královská komora v zastoupení komisaře Šebestiána z Lobkovic, Bernarta Unruhe a Habuše z Limpachu v doprovodu hejtmanů z Jáchymova a Horního Slavkova hrad ohledala, shledala, že je ve špatném stavu a určila potřebné investice na jeho rekonstrukci. Roku 1592 byl na hrad dosazen nový královský horní hejtman Sebald Schwerzer, který měl dosáhnout novému rozvoji jáchymovského hornictví, na počátku 17. století však byla zdejší těžba provozována se ztrátou. V úřadu hejtmana je k roku 1604 připomínán Mikuláš Maj, v letech 1606-1613 Volf Helcl ze Štenšteina a roku 1618 Kryštof Gnad z Grünberka.

Během stavovského povstání v letech 1618-1620 za třicetileté války držela hrad spolu s městem posádka generála stavovských vojsk hraběte Mansfelda. V roce 1621 byl hrad spolu s městem obsazen císařskou armádou. V roce 1631 se Jáchymova zmocnili Švédové, v následujícím roce 1632 obsadila město císařská posádka a opevnila se na hradě. Při obléhání města roku 1634 jednotkou švédského vojska pod vedením generála Johana Gustafssona Banéra byl hrad značně poškozen dělostřeleckou palbou a vyhořel. Tehdy byly zničeny hradební zdi areálu. Po podepsání Vestfálského míru v roce 1648 měla odcházející švédská posádka vyhodit zbytky hradu do vzduchu, aby nemohl sloužit jako možný opěrný bod při dalších případných vojenských akcích. Poničený hrad byl poté ponechán svému osudu a pozvolna se rozpadal, zdivo hradeb bylo rozebíráno místními obyvateli jako stavební materiál. Údržby se dostalo pouze dvou věžím.

V roce 1861 byla severovýchodní věž, nazývaná Šlikovka, přebudována na městskou hlásku a obydlí hlásného. Strženo bylo tehdy původní vysazené dřevěné patro a značným nákladem nahrazeno dnešním romantickým patrem a kuželovou střechou. Hlásný dával horníkům zvonem znamení k nastoupení a ukončení šichty. Jihozápadní věž, nazývaná Prachárna, sloužila v 18. a v 19. století jako skladiště střelného prachu c. a k. horního úřadu. V průběhu 19. století patrně začala vznikat v areálu bývalého hradu parazitní zástavba hospodářských a obytných stavení na půdorysu gotických základů, vybudovaná z druhotně použitého stavebního materiálů ze sutin hradních objektů. Na přelomu 19. a 20. století přeťala hradní areál necitlivě nová komunikace stoupající ke vsi Nové Město. Podle pověsti se v temných nocích na hradě objevuje rytíř hrající kuželky. Říká se, že jeden náhodný svědek našel dostatek odvahy a přidal se do hry, což mu přineslo bohatství v podobě vyhrané stříbrné koule.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války přešly objekty v areálu bývalého hradu do majetku Městského národního výboru Jáchymov, hospodářské budovy a dochované bateriové přestaly být udržovány a postupně zchátraly. V padesátých letech 20. století byly následně strženy zdevastované novodobé hospodářské objekty. Do areálu bývalého hradu byl následně zakázán vstup, protože klenby sklepů se začínaly propadat. Dne 3. května 1958 byly pozůstatky hradu Freudenstein zapsány na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 30170/4-858. Dne 14. června 1964 po zásahu bleskem vyhořela severovýchodní obytná věž Šlikovka. Uvažovalo se tehdy dokonce o celkové demolici objektu. V roce 1973 však naštěstí přistoupilo město k celkové rekonstrukci věže do současné podoby, která byla tehdy nově zastřešena a v suterénu věže vybudována nové betonová podlaha. Následně byla obnovená věž zpřístupněna veřejnosti.

Ve dnech 22. dubna až 16. června 2004 proběhl s přestávkami v areálu hradu sondážní archeologický výzkum Karlovarského muzea pod vedením Mgr. Jiřího Klsáka z důvodu projektu rodinného domu poblíže jihozápadní věže Prachárna. Následně zde byla vystavěna novostavba rodinného domku bez jakékoliv spojitosti nebo návaznosti s původním vzhledem hradu, kopírujícího průběh původní hradební zdi. V roce 2011 proběhl při jihozápadní věži revizní archeologický výzkum Národního památkového ústavu v Lokti a Katedry archeologie Západočeské univerzity.

Pozdně gotický hrad poměrně jednoduché pevnostní architektury zaujal severovýchodní okraj široké ostrožny, vystupující mezi dvěma zářezy do hlavního údolí, přeťaté na čelní jihozápadní straně mohutným šíjovým příkopem, dochovaným pouze z části na západní straně, za nímž byl, snad dodatečně, vyhozen masivní val přiléhající z venčí k čelní hradbě. Vlastní hradní areál jednodílné dispozice na půdorysu pravidelného obdélníku o rozměrech zhruba 65 x 50 metrů s delší osou kolmou na osu staveniště. V nárožích obvodové hradby stávaly minimálně dvě, pravděpodobně však čtyři, před přilehlé kurtiny výrazně vysunuté válcové bateriové věže o průměru 8 metrů a síle zdiva 1,7 metru. Mezi věžemi stávaly hradební zdi, 1,5 metru silné, původně patrně se zevnějším ochozem, ke kterým uvnitř přiléhala obytná a hospodářská stavení. Brána bývala prolomena patrně v západní hradbě.

Do současnosti dochovaly dvě válcové věže. Severovýchodní nárožní bateriová věž, nazývaná Šlikovka, původně patrně významnější, vysoká 19 metrů, stojí doposud v plné výši čtyř pater, z nichž poslední, vysazené na původních gotických krakorcích je v dnešní podobě dílem romantických úprav z roku 1861. Původní vysazené členité dřevěné vysazené patro s kamenným ochozem bylo opatřeno malými arkýřky a kryto vysokou prohnutou kuželovitou šindelovou střechou s lucernou. Původní patro bylo strženo v roce 1861 během úprav na městsku hlásku. Ve vyšších úrovních plochostropá věž, byla vybavena užšími střílnovými otvory. Věž je podsklepená do hloubky 8 metrů, pravděpodobně však bývalo ještě hlubší, při poslední rekonstrukci roku 1973 bylo totiž dno sklepa uzavřeno betonovou podlahou. V roce 1964 věž vyhořela po zásahu bleskem a roku 1973 byla restaurována a zpřístupněna veřejnosti.

Jihozápadní nárožní bateriová věž, nazývaná Prachárna, nižší, jen 12 metrů vysoká, s podstatně slabšími stěnami, krytá kuželovitou střechou, bývala původně v prvním patře na straně obrácené do hradního areálu byla otevřena či snad uzavřená slabou dřevěnou stěnou. Vysoký otvor s oválným zaklenutím byl dodatečně, nejspíše v 16. století zazděn. Patro věže je zaklenuto křížovou klenbou, vyšší úrovně bez patrných otvorů. Na severní straně ve zdivu patrný otisk po provázání s obvodovou hradbou do značné výšky, otisk na východní straně chybí. Věž sloužila patrně pouze původně pouze k obranným účelům. Již od 16. století měla věž pouze kuželovitou střechu. V 18. a v 19. století věž sloužila jako skladiště střelného prachu horního úřadu. V blízkosti této věže se nachází zbytek baštovitého či plášťového objektu obrácený k jihovýchodu, snad pozůstatek polokruhové předsunuté bašty vysoké 3 metry, roku 1913 z větší části ještě zachované.

Prostor u jihozápadní věže a západní hradby byl navýšen samotnou destrukcí hradby a destrukcí objektu, který k této hradbě těsně přiléhal. Areál zde dosahoval stejné výšky jako prostor u severovýchodní věže, celý prostor vnitřního hradního areálu tak býval v jedné rovině. Z obvodové hradby se na severní straně dochoval pouze úsek při severní věži. Velký okenní otvor v jeho patře napovídá, že se zde k obvodové zdi přikládala zástavba neznámého rozsahu a podoby. V jihovýchodním nároží doposud existují, donedávna přístupné architektonicky neřešeným vstupem z jihu, dva na sebe navazující valeně zaklenuté sklepy, které náležely dalšímu objektu hradní zástavby. Další zčásti zasypaný vstup do sklepení s půdorysně se zalamující chodbou popisuje roku 1969 Líbal v severozápadní části hradiště. Další objekt přiléhal k západní hradbě těsně u jihozápadní věže.

Malý dvouprostorový domek a kůlna, odstraněné při posledních úpravách, bývaly parazitní zástavbou z doby ulitárního využití hradního areálu v pokročilém novověku. Zhruba ve středu severovýchodní strany je plány z 19. století doloženo rozměrné, dnes zcela zaniklé stavení, které nejspíše využilo zdiva hradních budov, snad paláce. Prostor před věží Šlikovka parkově upraven a prostor u věže Prachárna byl odtěžen a po archeologickém výzkumu zde byla vystavěna novostavba rodinného domku bez jakékoliv spojitosti nebo návaznosti s původním vzhledem hradu, kopírujícího průběh původní hradební zdi. Hradní areál necitlivě protíná silnice vedoucí do Nového Města a dále na Mariánskou.