Jáchymov - kaple sv. Jana Nepomuckého

Vrcholně barokní kaple sv. Jana Nepomuckého byla vystavěna v roce 1734 nákladem Johannna Jacoba Vogelhaupta a manželky Marie Sophie, rozené Makasyové, podle návrhu neznámého architekta na původně dominantním skalním ostrohu, zvaném Jánský vrch, vystupujícím příkře ze severovýchodního úbočí nad údolím Jáchymovského potoka nad městem Jáchymov (Sankt Joachimsthal). Podle pověsti se v těchto místech o Valpuržině noci shromažďovaly čarodějnice.

V letech 1838-1839 byl k vstupnímu severovýchodnímu průčelí kaple na základě ustanovení poslední vůle pražského děkana Františka Pallase od chrámu sv. Víta z legátu 15 000 zlatých přistavěn rozlehlý obytný dům. V roce 1851 byla v objektu zřízena rukavičkárna bratří Kuhlmanů. Samotná kaple tehdy již delší čas nesloužila k církevním účelům a patrně byla odsvěcena. Teprve dne 29. dubna 1873 byla kaple znovu vysvěcena. Na počátku 20. století přešla kaple spolu s přilehlým domem opět do soukromého vlastnictví.

V roce 1945 přešla kaple spolu se sousedním objektem do majetku československého státu. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války přestala být kaple udržována a postupně chátrala. Vnitřní zařízení kaple bylo následně rozkradeno či zničeno. Podle plánů měla být kaple přeměněna na památník obětí velkého hornického povstání z roku 1525. Dne 3. května 1958 byla kaple sv. Jana Nepomuckého zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 40016/4-834. Roku 1964 došlo z důvodu zchátralosti k demolici přilehlého objektu.

V roce 2013 přistoupilo město Jáchymov jako vlastník objektu k celkové rekonstrukci vnějšího pláště kaple včetně oprav oken a ostění za přispění z rozpočtu Karlovarské kraje částkou 50 tisíc korun.

Vrcholně barokní centrální kaple z lomového zdiva na osmibokém půdorysu, krytá oplechovanou jehlancovou střechou s nasazenou osmibokou lucernou s obdélnými okénky na čtyřech stranách, završenou zvonovitou helmicí s dvouramenným křížem na vrcholu, s připojeným odsazeným, obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým plechovou valbovou střechou. Před vstupním severovýchodním průčelím kaple je přistavěna patrová předsíň na obdám půdorysu, krytá nízkou plechovou sedlovou střechou s oplechovanou otevřenou osmibokou sloupkovou zvoničkou na vrcholu, završenou cibulovou bání s křížem. Předsíň dříve plnila rovněž funkci spojovací křídlo k přilehlému objektu. Průčelí předsíně, prolomené obdélným vchodem s kamenným portálem s uchy s vysekaným letopočtem „1743“ a velkým obdélným, polokruhově zakončeným oknem s ostěním s klenáky v ose nad vstupem, je završeno trojúhelným laťovaným štítem pod střechou s velkým zlaceným monogramem „AMDG“. Do koutů mezi lodí a předsíní jsou vloženy čtvrtkruhové apsidy.

Podélné stěny kaple a presbytáře jsou prolomeny po jednom obdélném, polokruhově zakončeném okně s žulovým ostěním se středním klenákem a pásky v náběhu. V apsidách jsou situována malá ploše orámovaná, pravoúhlá okénka. Vnější stěny kaple jsou hladké, bez členění, na nízkém soklu z žulových kvádrů, završené vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor kaple o rozměrech 8 x 5,1 metru je krytý omítaným rákosovým stropem s oblomeným štukovým rámem prázdného zrcadla, prohnutým podle tvaru střechy a ve středu prolomeným osmibokým otvorem do lucerny. Lucerna je kryta plochým stropem s volutovou římsou, zdobeným dřevěným, vyřezávaným Božím okem v paprscích. Předsíň kaple je nízká a plochostropá. V pravé apsidě se nachází schodiště na emporu, v levé je pak zřízen stylizovaný žalář. Vnitřní stěny kaple jsou členěny korintskými sloupy ve zkosených koutech a vlysem, zdobeným ze dřeva řezaným páskovým ornamentem a listím. Obdobný ozdobný motiv se opakuje i na dřících pilastrů, v orámování polokruhových výklenků po obou stranách oken a na oltáři. Nad vstupem se nachází empora s bíle natřeným, mohutným balustrovým zábradlím s nápisem o novém vysvěcení kaple roku 1873 v čele.

Jednotné barokní vnitřní zařízení kaple z první poloviny 18. století tvoří šedě natřený, mramorovaný hlavní oltář se zlacenými páskovými a lístkovými ornamenty, postavený do výklenku presbytáře. Ve středu oltáře je situována skleněná skříň se soškou sv. Jana Nepomuckého. Po stranách jsou vyvedeny prohnuté pilastry, zakončené hlavičkami andílků, vynášející nástavec oltáře s dřevěným reliéfem sv. Václava, putujícího do Staré Boleslavi, a nad ním v oblacích Panna Marie s Ježíškem. Na vrcholu nástavce je mezi dvěma anděly, nesoucími květinovou girlandu, situován jazyk světce v paprskovém věnci a glorii. Na římse sedí dva andělé s nástroji mučení. Nad rakvovitou mensou se zlacenými ozdobami je umístěn zlacený tabernákl a po stranách sevřená predela, členěná pilastry a konsolami. Prostor oltáře je oddělen mohutným balustrovým zábradlím.

V nikách po stranách oken jsou na konzolách postaveny čtyři dřevěné sochy, vlevo sv. Jakub starší a sv. Michael, vpravo sv. Florián a sv. Josef. Vedle sv. Michaela a sv. Josefa jsou situovány postavy andílků, držící štíty s nápisy: „MICHAEL VENIT IN ADIVTORIUM“ a „ITE AD IOSEPH“. Na stěnách kaple jsou zavěšeny čtyři olejomalby s výjevy ze života sv. Jana Nepomuckého z doby výstavby kaple, s bohatými, zlacenými rámy, zdobenými symbolickými světcovými hvězdami a motivy plamenů. Na prvním vyobrazení je světec vyveden dítě, churavé na loži, nad ním je v levém rohu mariánský monogram, na druhém je světec vyveden jako kazatel, na třetím Zpověď Královny a na čtvrtém je vyobrazeno Svržení světce z Karlova mostu.

V předsíni je zavěšena podobizna děkana Františka Pallase z počátku 19. století, silně přemalovaná olejomalba na plátně o rozměrech 80 x 58 cm. Kopie obrazu sv. Prokopa v Sázavě z doby kolem roku1730, malované olejem na plechu, o rozměrech 49 x 58 cm, orámovaná lištnovým rámcem se zlaceným, řezaným nástavcem. Ve stylizovaném žaláři v levé apsidě je postavena socha sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti, vyřezaná z jednoho kusu kmene.