Jenišov - kaple sv. Anny

Na návsi uprostřed vsi Jenišov (Janessen) stávala původně pouze jednoduchá dřevěná zvonička z doby po roce 1835. Z důvodu velké vzdálenosti od farního kostela sv. Anny se místní obyvatelé rozhodli zřídit ve vsi vlastní kapli pro konání pravidelných bohoslužeb. Dne 4. prosince 1846 byl loketským magistrátem schválen plány kaple od zedníka Franze Gelinky. Dne 30. listopadu 1848 následně jenišovský rychtář Josef Kempf, dva přísedící a tři členové výboru farnímu úřadu v Sedleci jménem obce a svých dědiců písemně stvrdili, že nově postavenou kapli budou udržovat v pořádku a souhlasili se zanesením této povinnosti do pozemkových knih.

Klasicistní obecní kaple sv. Anny byla poté postavena v roce 1849 na místě původní zvoničky na návsi. Dne 26. června 1849 konzistoř přípisem povolila vysvěcení dokončené kaple. V obecní kapli byly slouženy mše svaté o tzv. druhých svátcích, zpravidla na svátky sv. Josefa a sv. Floriana. Děti však chodily stále ke svátostem do Sedlece. Na každý půst přestaly všechny zábavy a občané v hojném počtu přijímali popelec.

Dne 15. listopadu 1851 byla z vděčnosti za otevření místní bohaté uhelné šachty Josef založena fundace pro kapli ve výši 50 zlatých, která byla složena do rukou tehdejšího sedleckého faráře Schipaunského s povinností sloužení každoroční mše na svatého Josefa, tedy 19. března. Ke dni 1. prosince 1851 byla založena další fundace ve výši 50 zlatých s úmyslem, aby na svátek sv. Floriána, 4. května, byla v kapli každoročně sloužena mše svatá za ochranu Jenišova před ohněm. V roce 1855 odkázal Wenzl Maier ve své závěti kapli 15 zlatých.

Kaple byla častokrát opravována. Nejnutnější drobné opravy se uskutečnily v letech 1876, 1892, 1899, 1916 a 1923. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestala být kaple udržována a postupně chátrala. Povinnost údržby kaple majiteli místních domů byla zapsána v pozemkových knihách až do roku 1950, kdy povinnost údržby přešla na československý stát. Od roku 1945 se mše ve zdejší kapli sloužily pravidelně o druhých svátcích, v neděli před svatou Annou, na počátku půstu a při zahájení školního roku, děti tehdy docházely ke svátostem do zámecké kaple v Doubí.

V roce 1947 byla již kaple ve značně zchátralém a sešlém stavu. Přistoupeno bylo proto k renovaci kaple celkovým nákladem 28.000 korun, kterou financovala paní Marie Holá. Kaple byla tehdy nově zastřešena a omítnuta, interiér vybaven novými lavicemi a vymalován. Oltář a všechny plastiky byly opatřeny novým nátěrem a do kaple bylo zavedeno elektrické osvětlení. Rekonstrukční práce byly vykonány dobrovolnou prací místních obyvatel, stavební materiál a dřevo byly zakoupeny z výnosu dvou tanečních zábav a dvou divadelních představení. Dne 20. července 1947 byla následně opravená kaple za hojné účasti místních obyvatel nově vysvěcena rybářským vikářem dr. Vojtěchem Sádlem. O týden později, dne 27. července 1947, se v obci konala velká sláva, když Jenišov navštívil pražský arcibiskup dr. Beran, který se pomodlil v nově vysvěcené kapli. Ke kapli šel tehdy průvod místních obyvatel.

Ještě v letech 1953 a 1957 proběhly částečné opravy kaple, následně však byl patrně ještě v padesátých letech 20. století postupně rozkradeno či zničeno bohaté vnitřní zařízení kaple, dochovalo se pouze pár cíněných kadidelnic zavěšených u stropu. Samotná kaple následně opět postupně zcela zchátrala. V letech 1991-1993 proto přistoupila obec Jenišov k celkové rekonstrukci kaple, vyměněn byl tehdy celý krov napadený dřevomorkou, kaple byla nově zastřešena a omítnuta. Do kaple bylo pořízeno nové jednoduché vnitřní zařízení.

Jednoduchá klasicistní kaple na obdélném půdorysu s polokruhově zakončeným presbytářem, krytá valbovou střechou s pálenou krytinou, doplněná otevřenou oplechovanou šestibokou sloupkovou zvoničkou nad průčelí, završenou zvonovitou bání s makovicí a litinským křížem na vrcholu. Vstupní průčelí kaple s jednoduchým kamenným obdélným portálem vchodu se zasklenou nikou s malou soškou v nadpraží je završeno trojúhelníkovým štítem s malým obdélným okénkem v ose. Podélné stěny kaple jsou prolomeny po jednom obdélném okně. Vnější stěny kaple jsou hladké, bez členění. Původně bývaly stěny kaple členěny lizénovými rámci.

Vnitřní prostor kaple o rozměrech půdorysu 3,5 x 5,6 metru délky, vysoký 3,7 metru, je plochostropý. V závěrové stěně jsou umístěny výklenky pro umístění soch. Vnitřní stěny kaple jsou hladké, bez členění.

Vnitřní zařízení kaple původně tvořily lidové sošky sv. Rocha, sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, sv. Anny a sv. Floriana z doby kolem roku 1850, postavené na oltáři. Dále zde bývala umístěna 63 cm vysoká, silně zlidovělá pozdně gotická socha Panny Marie (Madony). Na stěnách kaple bývalo zavěšeno 14 cenných obrazů křížové cesty od neznámého lidového malíře, na kterou se složili jenišovští občané v době kolem roku 1850. Před obrazy křížové cesty viselo 12 cínových lamp věčného světla. V dřevěném přístřešku stávala na barokním podstavci socha Panny Marie s Ježíškem, korpus plastiky býval dřevěný, korunované hlavy postav byly zhotoveny z porcelánu. Plastiku Panny Marie sedláci nosívali při obchůzkách polí. Mezi liturgické předměty kaple patřil kalich, posvěcený dne 27. srpna 1903 vídeňským světícím biskupem dr. Johanem Schneiderem. Ve zvoničce kaple býval původně zavěšen zvon vážící asi 25 kg.

Současné vybavení kaple pochází z darů místních obyvatel. Sochu Panny Marie (Madony) a malou sošku v pravém výklenku věnovala rodačka žijící v Německu Gábina Afonso. Sošku Panny Marie (Immaculaty) v levém výklenku darovala další rodačka Růžena Srbová. Dřevěný oltář a dubový kříž nechal vyrobit na zakázku Obecní úřad Jenišov v roce 1993.