Jeseň (Gässing)

Historické údaje o počátcích jeseně chybí. První písemná zmínka o vsi pochází až z gruntovní knihy Jírova z roku 1584. Jírov tehdy patřil k panství Doupov. Podle berní ruly z roku 1654 byla Jeseň součástí panství Chrášťany, jehož majitelkou byla tehdy Marta Gropsová, správněji Kropfová. 6ili zde tehdy 3 sedláci, 1 chalupník a 1 poddaný tzv. na obci. Stavení zde byla dobrá, ale žitná pole špatná. Zato luk měli dostatek a proto „dobytkem, obilím a předivem živi jsou“. Brzy nato byla Jeseň připojena k panství Krásný Dvůr, patřícího hraběti Heřmanu Černínovi z Chudenic a začala se rozrůstat. Schaller roku 1787 uvádí v Jeseni 16 domů, Sommer ve své topografii z roku 1847 již 23 domů a 167 obyvatel. U panství Krásný Dvůr, které stále patřilo Černínům, zůstala ves až do roku 1850, kdy se Jeseň stala samostatnou obcí. Roku 1868 se ves stala na krátký čas osadou Mětikalova, od roku 1880 je již však uváděna jako obec. Jeseň byla přifařena k Lochotínu, kam chodily místní děti také do školy. V roce 1911 zde žilo 175 obyvatel ve 35 domech a do roku klesl počet obyvatel na 154, počet domů se o 1 zvýšil. Katastr vsi měřil 807 ha, z toho přes 500 ha zaujímal les. Louky a pastviny zabíraly 148 ha, pole jen 106 ha. Přes velkou nadmořskou výšku bývaly výnosy polí dobré, dařilo se zde bramborám, řepě i obilí a zelenině. Ve vsi nebyla nikdy zavedena elektřina. Přestože východně od vsi ležel rybník o rozloze přibližně 4 ha, ze kterého vytékala největší říčka Doupovska Liboc, měli obyvatelé v obci s vodou potíže. Rybník patříval k panství a chovali se v něm kapři. Ve vsi byla pouze jedna obecní studna a koryto pro napájení dobytka. Vodovod ve vsi nebyl, přestože byl odtud podle Urabana roku 1883 vybudován vodovod, přivádějící potrubím vodu až do Kadaně. Domovní studny často vysychaly a tak se musela používat voda z potoka nebo rybníka. Ve 20. století zde byl obchod s potravinami a 2 hospody, v 19. století pouze jedna. K jedné z nich patřila také trafika, ke druhé řeznictví. Pracovali zde krejčí, švec, truhlář a kolář. Obec si vydržovala, tak jako i další obce, vlastního pasáka, vykonávajícího současně funkci obecního sluhy. V obci se mohl zdržovat pouze 9 let, protože po 10 letech trvalého pobytu by získal domovské , což by obec zavazovalo se o něho v případě nouze postarat. Proto musel vždy na čas odejít a poté se mohl zase vrátit. V Jeseni se dříve chovalo hodně ovcí a koz a také o ně se musel pasák starat. Kromě zemědělství se obyvatelé zabývali také výrobou hrábí, kosišťat, holí-špacírek a někdy i pažeb k puškám. V menší míře vyráběli i pažby k puškám. Poměrně dost obyvatel se věnovalo hudbě a zdejší muzikanti byli známí v širokém okolí. V zimě zde bývalo tolik sněhu, že cesta dětí do školy v Lochotíně bývala velmi obtížná, zapadaly do sněhu až po pás. Obtížné to měl i listonoš, který musel denně urazit kolem 20 km z Doupova přes Trmovou, Tureč, Třídomí, Mětikalov do Jeseně a přes Řednici zpět do Doupova. Asi 2 km východně od Jeseně stávala na úpatí vrchu Pilíř hájenka. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války byla ves ještě částečně dosídlena a roku 1947 zde žilo 33 stálých obyvatel. K dalšímu vysídlení Jeseně však došlo k 31. srpnu 1953, tj. ve 2. etapě zřizování Vojenského újezdu Hradiště. Zástavba bývalé vsi byla poté postupně bořena až zcela zanikla.