Karlovy Vary - Blanenský pavilon

Dne 16. října 1880 rozhodla karlovarská městská rada na svém zasedání o výstavbě koncertní a restaurační haly v bývalé Winterově zahradě, nově upravované jako Městský park, dnešní Dvořákovy sady, na levém břehu říčky Teplá za Vojenským lázeňským ústavem uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad). Realizace stavby byla objednána u vídeňského architektonického ateliéru Fellner & Helmer. Slavní vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, pro které byl projekt druhou realizovanou stavbou v Karlových Varech, navrhli objekt realizovat opět z litinových dílů a obrátili se proto na Mariánskou huť hraběte Salma z Blanska, dodavatele litinových prvků Vřídelní kolonády. Dopisem ze dne 23. října 1880 se Blanenské železárny zavázaly dodat litinové díly konstrukce za paušální částku 27.000 zlatých ve sjednané lhůtě. Za dva týdny vypracovala dvojice talentovaných architektů projekt. Rozsáhlá restaurační budova s verandami byla poté postavena v letech 1880-1881 karlovarským stavitelem Josefem Waldertem. Dne 16. listopadu 1880 započaly zemní práce a v lednu roku 1881 započala vlastní montáž haly z litinových dílů. Ještě v průběhu realizace stavby prosadili v březnu roku 1881 vídeňští architekti rozšíření celého komplexu o přístavbu dvouramenné kryté promenád¬ní části, která propojila koncertní sál s vývěrem Sadového pramene. Hlavní sál pavilonu byl vyzdoben nástropními malbami romantických scén podle návrhu profesora vídeňské Umělecko-průmyslové školy Franze Laufbergera. Stavební a montážní práce byly dokončeny v dubnu roku 1881. Slavnostní otevření hudebního sálu a restaurace, nazývaného později Blanenský pavilon, proběhlo dne 5. června 1881 v rámci zahájení lázeňské sezóny. V hudebním pavilonu se konaly koncerty, výstavy, módní přehlídky, plesy, bankety atd. Restaurační hala s dietní kuchyní, letními verandami a zahradní restaurací nabízela celkem 1000 míst. V březnu roku 1965 byl bývalý Blanenský pavilon pro zchátralost zbořen. Z celého objektu se zůstalo zachováno pouze východní křídlo litinové promenádní části, navazující na Sadový pramen, dnešní Sadová kolonáda.

Montovaný litinový komplex na základně vyzděné z pískovcových kvádrů s mohutnými zděnými nárožními pavilony na členitém obdélníkovém půdorysu. Výrazně převyšující centrální prostor býval zastřešen zdobenou sedlovou střechou. Zděné nárožní pavilony bývaly prolomeny vysokými arkádovými okny s dvojicemi výrazných pilastrů po stranách a zakončeny kupolemi s břidlicovou krytinou a menšími lucernami na vrcholu. Po stranách objektu bývaly připojeny sloupové verandy se zdobeným litinovým zábradlím. Někdy v době kolem roku 1910 bylo původní plachtové zastřešení verand nahrazeno pevnými střechami. Hlavní severní průčelí koncertního sálu, otevírající se k říčce Teplé, bývalo doplněno výrazným předstupujícím vstupním portálem, propojeným ušlechtilým prostorem lodžií s oběma nárožními pavilony.

Stropní prostor hlavního sálu býval vyplněn pásem šesti nástropních maleb romantických scén na plátně od profesora vídeňské Umělecko-průmyslové školy Franze Laufbergera. Prosklené uzávěry kleneb koncertního sálu byly vyzdobeny pestrými malbami florální ornamentiky a dvěma postavami hudby veselé i vážné, které provedla firma Karl Geylings Erben ve Vídni. Na stěnách sálu bylo vyvedeno osm bílých reliéfních portrétů skladatelů Boieldiea, Verdiho, Berlioze, Halevyho, Adama, Rubinsteina, Brahmse, Kreutzera v kruhových modrých medailonech.

Komplex hudebního sálu býval doplněn o dvouramennou krytou promenádní část, která propojila koncertní sál s vývěrem Sadového pramene. Zdobená litinová kolonáda na základně vyzděné z pískovcových kvádrů byla tvořena nárožními šestibokými pavilónky, završenými kupolí a propojenými prostorem lodžie zastřešeným obloukovou stříškou, nesenou na štíhlých korintských sloupech, mezi kterými bývalo umístěno zdobené litinové zábradlí. Roletový systém zastiňoval spojovací chodbu. Severovýchodní pavilon byl dodatečně propojen krátkým křídlem s objektem Vojenského lázeňského ústavu, v jehož suterénu se nalézá vývěr Sadového pramene.