Karlovy Vary – evangelický kostel sv.Petra a Pavla
Kostel, zasvěcený původně pouze sv. Petru, byl postaven v letech 1854-1856 na pravém nábřeží říčky Teplá za tehdejším karlovarským městským pivovarem, dnes budovou Císařských lázní (Lázně I) v Mariánskolázeňské ulici (Marienbader Strasse) na jižním okraji města Karlovy Vary (Karlsbad). Kostel byl vystavěn na pozemku hraběnky Schamburg-Lippe, která jej věnovala na zřízení modlitebny pro všechny nekatolické lázeňské hosty. Autorem jednoduché obdélné pseudorománské halové stavby kostela bez věže byl tehdy architekt stavitel Gustav Hein. Nový kostel byl poté dne 1. července 1856 slavnostně vysvěcen. Již tehdy patřil k vybavení interiéru oltář s obrazem Nanebevstoupení Krista od malíře C. Steffecka z Berlína z roku 1857. Později si během „zlatého věku“ Karlových Varů si nekatolické církve, anglikánská a pravoslavná, postavily vlastní kostely a kostel připadl církvi luteránské. V letech 1864-1865 byl kostel rozšířen o nové hlavní průčelí s věží. Současně byl kostel prodloužen o nový presbytář. Tehdy byla rovněž započata stavba sousední budovy fary (dnes Villa Basileia). V letech 1893-1894 byl kostel upravován pod vedením architekta Jullia Zeissiga z Lipska, který se specializoval na stavby kostelů. Kostel tehdy dostal svou konečnou podobu. Vynesen byl dřevěný kazetový strop lodi a vystavěna nová kruchta. V letech 1897-1899 byl ve městě vystavěn rovněž Julliem Zeissigem evangelický hospic, z jehož výnosy byly poté kryty náklady na údržbu kostela a fary. Roku 1946 kostel spolu s farou získala církev československá husitská, sbor dr. Pavla Farského, odkoupením z tzv. vázaných vkladů. Hospic byl tehdy již v dezolátním stavu, jelikož byl za války využíván jako lazaret. Církev poté objekt postupně brigádně opravila a nazvala jej „Trocnov“. Kostel byl nově zasvěcen sv. Petru a Pavlu. Roku 1946 se v Karlových Varech začala formovat náboženská obec, jejímž prvním předsedou rady starších byl ustanoven bratr Alois Kačena. Prvním farářem byl Jaroslav Vrchel, který zpočátku od roku 1946 přijížděl do Karlových Varů, ještě jako do střediska Náboženské obce Cheb. Poté zde nastoupil Jaroslav Opršal a po něm bratr Miloň Zemen. Do roku 1978 spravoval karlovarskou náboženskou obec bratr František Moc. V současné době zde působí jeho syn, Michael.
Obdélný pseudorománský jednolodní kostel krytý nízkou břidlicovou sedlovou střechou zakončený příčnou přístavbou traktu širokého triumfálního oblouku se sakristiemi po stranách přístupnými z vnějšku kostela a s užším vystupujícím uvnitř půlkruhově, zvnějšku trojboce uzavřeným presbytářem. V hlavním průčelí se nachází přístavba vystupující příčné předsíně s nárožními hranolovými věžicemi, nad kterou se vypíná hranolová, v horní části osmiboká věž se zvonicí, završená jehlancovou střechou. Vstupní průčelí kostela s obdélným, polokruhově zakončeným vchodem s vystupujícím rizalitem s trojúhelníkovým štítem a postraními vchody je doplněno úzkým obdélným, polokruhově zakončeným oknem v ose hlavního vchodu a kruhovými okny nad bočními vchody. Boční stěny lodi kostela jsou prolomeny pěti páry obdélných, polokruhově zakončených oken. Stejná okna prosvětlují rovněž obě sakristie a prostory po stranách předsíně.
Vnitřní prostor lodi kostela je plochostropý, krytý dřevěným kazetovým stropem. Po stranách širokého půlkruhového triumfálního obloku se nachází sakristie. Jižní vyvýšená sakristie je otevřena oknem do prostoru kněžiště. Presbytář kostela je zaklenut valenou klenbou s otvorem do krovu. V lodi kostela je umístěna vyřezávaná dřevěná kruchta na trámech nesená čtyřmi kamennými korintskými sloupy na vysokých hranolových podstavcích. Románská výmalba vnitřních stěn lodi kostela a presbytáře pochází od akademického malíře E. Schulze z Lipska. Skla oken lodi vymaloval dvorní malíř skla Turke z Zittau-Grottau.
Vnitřní zařízení kostela tvoří zajímavý oltářní obraz Nanebevstoupení Krista od C. Steffecka z Berlína z roku 1857. Oltář je opatřen antependiem s výjevem Kladení Krista do hrobu z roku 1862 o rozměrech 0,80 x 1,25 m a mramorovaným pozadím. Antependium je signováno „Hermann Schubert, Rom 1862“. Dřevěná vyřezávaná kazatelna stojí na třech sloupcích. V lodi kostela jsou umístěny temperované dřevěné lavice a kovová křtitelnice. Varhany na kruchtě pochází od varhanáře Müllera z Chebu. Po stranách triumfálního oblouku jsou umístěny pozdější reliéfy Jana Žižky a Jana Husa. Na stěnách v předsíni je pak umístěn rovněž mladší reliéf Petra Chelčického od Franty Anýže a reliéfní busta ThDr. Karla Farského.
původní stavba jednoduchého kostela před přestavbou v letech 1864-1865 na rytině z 2. poloviny 19. století
loď původní podoby evangelického kostela za pivovarskou pumpou v době před rokem 1864
evangelický kostel sv. Petra po přestavbě za bývalým městským pivovarem na kresbě ze 2. poloviny 19. století
evangelický kostel sv. Petra a Pavla před rokem 1890
evangelický kostel na polygrafii z doby před rokem 1892
kostel za budovou Císařských lázní na pohlednici z roku 1899
evangelický kostel na pohlednici z počátku 20. století
kostel v době kolem roku 1900
evangelický kostel sv. Petra a Pavla na pohlednici z doby kolem roku 1940
kostel sv. Petra a Pavla - září 2011
vstupní průčelí kostela - březen 2011
evangelický kostel od západu - březen 2011
evangelický kostel sv. Petra a Pavla - březen 2011
kostel od jihozápadu - březen 2011
kostel od jihozápadu - březen 2011
evangelický kostel sv. Petra a Pavla - březen 2011
kostel od jihovýchodu - březen 2011
kostel od jihovýchodu - březen 2011
kostel sv. Petra a Pavla od jihovýchodu - březen 2011
kostel sv. Petra a Pavla od východu - březen 2011
závěr kostela od východu - březen 2011
interiér kostela sv. Petra a Pavla - březen 2011
interiér presbytáře kostela s oltářním obrazem Nanebevstoupení Krista - březen 2011
presbytář kostela - březen 2011
kruchta s varhanami v lodi - březen 2011
detail hlavice sloupu kruchty - březen 2011
jedno z malovaných oken lodi - březen 2011
busta ThDr. Karla Farského - březen 2011
Použitá literatura:
Gnirs, A. 1933 : Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, Praha, 57
Poche, E. a kol. 1978 : Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha, 36
