Karlovy Vary - městská spořitelna

Společnost První karlovarská spořitelna byla založena v roce 1862 a její původní sídlo se nacházelo v domě později zvaném Hans Sachs ve Vřídelní ulici čp. 40. Počátkem. 20 století představenstvo Městské spořitelny rozhodlo o výstavbě důstojnější budovy. Zpracováním návrhu nové reprezentativní budovy byl pověřen mladý karlovarský stavitel Ing. Otto Stainl (1875-1907). Stainlův projekt secesního objektu městské spořitelny byl předložen v září roku 1903 a následně schválen. Ještě v roce 1903 byl v místech pozdějšího staveniště na náměstí Dr. Davida Bechera, dnešním Divadelním náměstí, v sousedství litinové Vřídelní kolonády na pravém břehu říčky Teplá uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad) zbourán dům Ananas. Samotná stavba objektu poté probíhala v letech 1904-1906 pod vedením karlovarského stavitele Josefa Walderta. Stavební práce byly zahájeny dne 3. října 1904. Slavnostní otevření nového secesního bankovního domu karlovarské městské spořitelny proběhlo dne 26. dubna 1906. Budova sloužila jako bankovní dům s obchodním parterem a byla doplněna pěti bytovými jednotkami nízké úrovně. Architektura objektu byla ve své době velmi kritizována a její autor osočován z nevkusu. Po demolici sousedního domu Franconia byl v roce 1924 objekt městské spořitelny rozšířen do dnešní podoby přístavbou křídla na jeho místě. Dne 3. května 1958 byl secesní objekt městské spořitelny zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky. V průběhu 20. století doznala budova několik adaptací, které však nenarušili původní koncepci objektu. V roce 1993 byla postavena nová budova České spořitelny na třídě T. G. Masaryka v severní části města. Původní budova byla poté prodána soukromému majiteli z Itálie, který však objekt neudržoval. Objekt byl prázdný, využívána byla pouze část přízemí, kde byly majitelem pronajaty prostory k provozování obchodů s módním textilním zbožím a stavba postupně chátrala. V roce 1994 provedl ing. Kouba stavebně historický průzkum objektu.

Třípatrová nárožní secesní budova v podobě krytá systémem břidlicových a plechových pultových střech, prolomených na straně do náměstí historickými vikýři se zdobenou maskou, vycházející ze secesní ornamentiky. Na straně do dvora jsou střechy prolomeny konstrukcí světlíků, vikýři a střešními okny. Hlavní tříosé průčelí budovy je členěno středovým rizalitem, završeným dominantní mohutnou oplechovanou kupolí s lucernou na vrcholu, zdobenou na pohledové straně kovotlačitelskou secesní výzdobou. Při patě kupole jsou umístěna sousoší andělů. Výrazně zdobená fasáda vstupního průčelí je provedena v omítce s kamenným žulovým soklem. Necitlivě byly upraveny výlohy v přízemí.

Suterén budovy je završen valenými klenbami do ocelových nosníků. Hlavní schodiště do přízemí je dvouramenné s kamennými stupni. Místnosti přízemí jsou plochostropé, vynášené příčnými zdi a sloupy, ve vstupní hale doplněné kazetovým stropem. Komunikační hala je zastropena systémem křížových kleneb. Hlavní schodiště do 1. patra je tříramenné, levotočivé, se stupni z umělého kamene. Vedle schodiště umístěna výtahová šachta ručního výtahu na uhlí, ústící až do prostoru podkroví. Ploché zastropení 1. patra je neseno příčnými stěnami v kombinaci se sloupy. Nad odbavovací halou je strop prolomen oválným otvorem a ukončen ochozem. Hlavní schodiště do 2. patra je obdobné jako schodiště do 1. patra. Personální schodiště je točité, se středním vřetenem, litinové. Ve 2. patře jsou svislé nosné konstrukce tvořeny stěnami a sloupy. Vnitřní nosná stěna je vylehčena slepou sloupovou arkádou. Strop nad ochozem je prolomen vitráží. Hlavní schodiště do 3. patra je obdobné jako schodiště v nižších podlažích, pouze stupně jsou žulové. V prostoru kupole je instalováno bývalé soustrojí hlavních hodin.

V objektu jsou provedeny vnitřní instalace vody, kanalizace, plynu, elektroinstalace a objekt je napojen vodovodní přípojkou, kanalizační přípojkou a plynovodní přípojkou na městské rozvodné sítě včetně napojení na elektrickou rozvodnou síť. Objekt byl vytápěn teplovodní soustavou ústředního topení, zdroj tepla byl řešen výměníkovou stanicí v suterénu objektu, která byla napojena na městský horkovod.
Za objektem se nachází dvůr, přístupný z budovy jednoramenným schodištěm s kamennými stupni, který je zakrojen do svahu masivní kamennou opěrnou zdí ze žulových kvádrů. V koruně opěrné zdi jsou řešeny samostatné terasy vzájemně propojené jednoramennými schodišti. V úrovni dvora je opěrná zeď na několika místech prolomena vstupními otvory do skladovacích sklípků vytvořených ve svahu.

Objekt je přístupný ze stezky Jean de Caro přes spojovací lávku do posledního podlaží budovy.