Karlovy Vary - pomník Ludwiga van Beethovena

Monumentální pomník německého hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena byl postaven v roce 1929 na místě pomníku císaře Františka Josefa I., odstraněného pár let po vzniku první republiky, na levém břehu říčky Teplá na prostranství mezi sanatoriem Richmond a Poštovním dvorem na jižním okraji města Karlovy Vary (Karlsbad). Podnětem k vybudování pomníku byla vzpomínka na dvě návštěvy hudebního génia v Karlových Varech v roce 1812 a na Beethovenův benefiční koncert pro obyvatele vyhořelého lázeňského města Baden u Vídně, který spolu s houslistou Giovannim Battistou Polledroem odehrál dne 6. srpna 1812 v Českém sále. Již v roce 1912 u příležitosti stého výročí skladatelova pobytu v lázních byl proto ustanoven výbor pro stavbu Beethovenova pomníku v Karlových Varech. Nebyl však dostatek finančních prostředků na realizaci projektu a dlouho se také diskutovalo o jeho umístění. Všem plánům však udělala přítrž 1. světová válka. Ve 20. letech 20. století byl spolek „...ochoten převzít náklady spojené s odstraněním pomníku Františka Josefa I. za předpokladu, že mu bude z tohoto pomníku předán stavební materiál.“ Městská rada vzala tento podnět na vědomí a vstoupila s výborem do jednání. Došlo k dohodě, že „výbor odstraní pomník Františka Josefa I. na vlastní náklady a za to bude moci ponechat materiál z něj. Zároveň tento výbor na sebe převezme vyrovnání vlastnictví tohoto materiálu s bývalým Výborem pro stavbu pomníku císaře Františka Josefa I. Tím by byla tato záležitost pro město vyřízena bez jakýchkoliv nákladů.“ Z dohody však nakonec sešlo a město v roce 1923 odstranilo původní pomník na své náklady. Zároveň byla vypsána soutěž na návrh a realizaci Beethovenova pomníku. První cenou byl odměněn návrh pomníku od karlovarského sochaře Huga Uhera, žáka profesora Suchardy na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Slavnostní odhalení nového pomníku se mělo konat podle původních plánů v roce 1927 u příležitosti stého výročí Beethovena úmrtí, ale termín byl posléze odložen na rok 1929. Karlovarský lázeňský orchestr uspořádal pro realizaci pomníku řadu koncertů. Jeden z nich řídil jako host Oskar Nedbal. Roku 1929 byla podle modelu sochaře Huga Uhera odlita do bronzu ústřední plastika skladatele slévárnou Franta Anýž z pražských Holešovic. Pomník byl slavnostně odhalen dne 29. září 1929. Nejvýznamnější dílo karlovarského sochaře Hugo Uhera, šťastně spojené s architektonickou koncepcí, se stalo největším z karlovarských pomníků, který je zároveň odborníky považován za jeden z nejkrásnějších Beethovenových památníků na celém světě. Z popudu Místní správní komise Karlovy Vary došlo spolu s odsunem Němců na likvidaci některých pomníků a pamětních desek ve městě v rámci revize hmotných památek, která byla součástí tzv. národní očisty. O osudu pomníků jednala Místní osvětová rada jako poradní orgán MSK Karlovy Vary v oblasti kultury, výchovy, školství a vzdělávání na své schůzi dne 28. ledna 1946. Hlavním referujícím byl přednosta Stavebního úřadu v Karlových Varech Ladislav Kozák, který navrhl Beethovenův pomník ponechat, avšak odstranit postranní desky s reliéfy s německými texty, které měly být nahrazeny vhodnějšími, s odůvodněním, že: „Je-li písemnictví vždy v míře větší nebo menší produktem nacionálním, je hudba svými výrazovými prostředky mezinárodní, zůstávajíc ovšem svou podstatou produktem toho, kterého národa. Takovou je především hudba Beethovenova, největšího z tvůrců novodobého komposičního umění, ducha universálního a všelidského. I jeho lidský profil, hrdého a čestného trpitele, je krásný a blízký soudobému nazírání. Bylo již vzpomenuto onoho známého setkání s aristokratickou kavalkádou, kdy Beethoven kráčel dál nevšímavě a s hrdě vztyčenou hlavou, zatím co Goethe se pokorně klaněl… Vzpomeňme jeho páté symfonie zvané „Osudová“, zdefraudované Goebelsovou propagandou, jejíž hlavní motiv byl za okupace znělkou londýnského rozhlasu, naší útěchou ve zlé době… Socha Beethovenova, muže kráčejícího proti větru, není sice po výtvarné stránce bezvadná, ale jistě nejlepší karlovarskou plastikou.“ Důvodem byly jistě silné protiněmecké nálady ve městě, rovněž však snad také skutečnost, že se autor, karlovarský rodák Hugo Uher, v roce 1923 oženil s Angel Eberhardovou, sestřenicí karlovarského knihkupce a pozdějšího protektora Karla Hermanna Franka. V červnu 1945 byl Uher ve svém bytě v Karlových Varech v rámci honu na Frankovy příbuzné zatčen a po strastiplném pobytu v koncentračním táboře v Nové Roli převezen do věznice na Pankráci, kde v prosinci téhož roku zemřel. Návrh následně schválila MSK Karlovy Vary dne 16. dubna 1946. K odstranění desek byla vybrána karlovarská stavební firma ing. Josefa Strnada, která dne 28. května 1946 zaslala Místní správní komisi Karlovy Vary rozpočet s tím, že „odstranění Körnerova pomníku, Goetheho, 2 relifií z pomníku Beethovenova a reliéfu z pomníku Schillerova“ bude stát 30 000 Kč. S výší finančních nákladů byl zřejmě vysloven souhlas a tak byly následně v průběhu června a července 1946 odstraněny a patrně i zničeny obě alegorické reliéfní desky, znázorňující blahodárné působení hudby na lásku i útěchu, kterou hudba zmírňuje žal. V roce 2011 přistoupili členové karlovarského Rotary Clubu ve spolupráci s německými kluby k obnově odstraněných uměleckých děl. Klub pro akci získal také souhlas magistrátu jako vlastníka památky. Zhotovením replik alegorických reliéfních desek podle dobových zobrazení byl pověřen známý nejdecký výtvarník a sochař Heřman Kouba. Desky však budou kvůli zlodějům drahých kovů vyrobeny pouze z tvrzeného plastu s bronzovou patinou. Výroba a umístění historických replik přijde včetně doprovodných akcí na 630 tisíc korun. Potřebné finance získá Rotary klub skrze dary svých členů a sponzorské dary, zbylé peníze poskytne město a také Karlovarský kraj. Určitou částku plánují získat na charitativním koncertu, pořádaného v den 200. výročí Beethovenova dobročinného koncertu, tedy 6. srpna 2012. Znovuodhalení obnovených reliéfů by mělo proběhnout dne 4. srpna 2012.

Pomník na půlkruhovém půdorysu otevřený z pohledové strany monumentálním schodištěm z petrohradské žuly. Na vysokém středovém žulovém podstavci s plastickým nápisem: „BEETHOVEN“ na přední straně je umístěna ústřední bronzová plastika hudebního skladatele. Postava ve dvojnásobné nadživotní velikosti v charakteristickém postoji muže kráčejícího proti větru. Dopředu mírně nakročený Beethoven se zaťatou pravou pěstí a rozevlátými vlasy, jakoby se stavěl na odpor proti větru stejně, jako se živý skladatel ve své době stavěl na odpor všem konvencím a zavedeným klišé. Od středového soklu vybíhají dvě prohnutá křídla profilovaného zábradlí k postraním pilířům, na kterých bývaly původně umístěny dvě bronzové alegorické reliéfní desky o rozměrech 70 x 158 x 4 cm, signované „H. Uher“, s ženskými akty v životní velikosti v plochém reliéfu. Reliéf na levém pilíři, alegorie Působení hudby na lásku, nesl německý nápis: "Hudba má v muži vykřesat z duše oheň", reliéf na pravém pilíři, Hudba jako útěcha v žalu, pak německý nápis: "Ukaž svou sílu osude, nejsme pány sami sebe".