přeskočit k navigaci »

Úvod > Architektonické památky > Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla

Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla

Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla |

Pozdně barokní farní kostel sv. Petra a Pavla nechal vystavět v letech 1802-1805 tehdejší majitel panství Karl Lebrecht ze Spieglu na místě staršího kostela na návrší v horní části svažité návsi uprostřed vsi Kostelní Bříza (Kirchenbirk). Původně zde stával dřevěný kostelík ze 14. století, později nahrazený kamenným renesančním kostelem. Po roce 1945 byl však kostel užíván jako sýpka a byl zcela zdevastován. Od roku 2004 probíhá postupná rekonstrukce objektu. Ve zdivu kostela je zazděn v regionu unikátní soubor reliéfů a náhrobníků z let 1584 - 1772.

 

Objekt: pozdně barokní kostel

Typologie: sakrální stavby

Kategorie: architektonické památky

Obec: Kostelní Bříza (Kirchenbirk)

Okres: Sokolov

Poloha: na návrší v horní části svažité návsi uprostřed vsi

GPS: 50°7'0.192"N, 12°37'19.437"E

Období vzniku: 1802-1805

Architekt: neznámý

Stavebník: Karl Lebrecht ze Spieglu

Období devastace: po roce 1945

Rekonstrukce: od roku 2004

Památková ochrana: od 3. května 1958

Č. rejst. ÚSKP: 35652/4-621

Stav: v rekonstrukci

Přístupnost: přístupné exteriéry

Historie objektu

Původně menší gotický dřevěný farní kostel sv. Petra a Pavla byl postaven ve druhé polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta v blízkosti zdejší tvrze na návrší zvaném Kirchberg (Kostelní vrch) v horní části svažité návsi uprostřed nově založené vsi Kostelní Bříza (Kirchenbirk). Kolem kostela se rozkládal hřbitov. Jihovýchodně od kostela byl situován areál fary s hospodářskými objekty obklopujícími farní dvůr.

Podle záznamů v konfirmačních knihách pražského arcibiskupství uváděl první zdejší zaznamenaný farář, „plebanus in Pyrk“, ve dnech 11. dubna 1410 a 17. června 1415 nové duchovní ke kostelu sv. Jakuba Staršího ve Vranově. Jedná se tak o první nepřímou zmínku o zdejším kostele. V listině zde dne 4. dubna 1479 zástavního pána kynšperského panství Kašpara Steinbacha na Kynšperku se prvně objevuje rozšířený název zdejší vsi Kürchenbürck (Kostelní Bříza), což přímo dokládá existenci kostela. V roce 1483 byl ulit nový velký zvon, který byl následně zavěšen do kostelní věže nebo samostatně stojící zvonice.

Ve smlouvě ze dne 24. května 1515 mezi radními města Sokolova a žateckým arcidiakonem spolu se sokolovským farářem o některých společných hospodářských záležitostech a farních poplatcích, vystupuje mezi svědky rovněž první známý farář v Kostelní Břízy Jošt Thüssel. Podle loketského urbáře z let 1523-1525 odváděl farář v Kostelní Bříze roční berni ve výši 2 zlatých, což dokládá, že zdejší farnost patřila k bohatším. Dne 18. června 1531 potvrdil jeden ze zástavních držitelů Loketska Albrecht Šlik, že na žádost velmistra řádu Křižovníků s červenou hvězdou bere pod ochranu duchovní, poddané a statky všech řádových far v kraji, včetně Kostelní Břízy, kterou tehdy spravoval právě křížovnický kněz.

V průběhu 16. století nechali tehdejší majitelé zdejšího panství Steinbachové na místě původního dřevěného kostelíku vystavět podle návrhu neznámého architekta kamenný renesanční farní kostel sv. Petra a Pavla. V prostoru kostela byli poté pohřbíváni jak duchovní správci farnosti, tak i příslušníci rodů, které vlastnily zdejší feudální statky, pozůstatky zemřelých bývaly pravděpodobně ukládány volně do země pod podlahou kostela. Hroby ostatních zemřelých z celého farního obvodu se pak nacházely na hřbitově okolo kostela. Listem ze dne 12. června 1588 žádal Volf ze Steinbachu purkmistra města Chebu Michaela Beera o dodávku 4 kárů (zhruba 1240 litrů) nehašeného vápna, které nutně potřebuje společně se svými bratry na opravu poškozené taškové střechy na kostele v Kostelní Bříze. Podle poznámky na rubu dopisu bylo skutečně na příští úterý, tedy zřejmě 18. června, připraveno toto množství vápna v ceně 2 zlatých k odvozu.

Během 16. století se rovněž na Loketsku rozšířilo spolu s příchodem nových obyvatel ze sousedního Saska protestantství. Zřejmě přes odpor křižovnického řádu dosadili nakonec tehdejší vlastníci zdejšího panství rytíři ze Steinbachu luterské duchovní i na faru v Kostelní Bříze. V letech 1594-1602 působil ve funkci luteránského duchovního při zdejším kostele Salomon Poler, který zemřel dne 23. prosince 1602 a následně byl pohřben v kostele. Rekatolizace zdejší oblasti v době po bitvě na Bílé hoře se za složité válečné situace stala dlouhodobým procesem a zdejší fara tak nebyla celá desetiletí obsazena. Farní dvůr byl navíc za třicetileté války vypálen vojáky. Zdejší kostel tak byl až do konce čtyřicátých let 17. století filiálním ke kostelům Nanebevzetí Panny Marie v Kynšperku nad Ohří a Nanebevzetí Panny Marie a sv. Máří Magdalény v Chlumu Svaté Maří.

Teprve po obnově válkou zničené fary byl na konci roku 1649 do úřadu v Kostelní Bříze uveden opět stalý katolický farář, absolvent arcibiskupského kněžského semináře v Praze Georg Jobst Senft. K zdejší farnosti tehdy patřily vsi Kostelní Bříza, Arnoltov, Bystřina, Krásná Lípa, Rudolec a Týmov, do roku 1687 byly ke zdejšímu kostelu přifařeny také kostel sv. Václava ve Smrkovci spolu se vsí Ostrov a s přestávkami až do roku 1724 rovněž kostel sv. Jakuba Většího ve Vranově. V polovině 17. století tvořilo vlastní farní hospodářství pole o výměře 12 strychů, tedy 3,5 ha, z každé sklizené kopy snopů navíc místní zemědělci odváděli pro potřeby farnosti dva snopy obilí. V roce 1650 založil správce zdejší farní školy na pokyn faráře matriku farního okrsku, nejstarší zápis pochází ze dne 4. ledna 1650.

V rámci opatření proti dosud přetrvávajícím nekatolíkům ve farním obvodu zaslal farář Georg Jobst Senft dne 10. září 1650 purkmistrovi a radě města Lokte seznam 24 osob, jež ve vsi Rudolec patřící městu jsou luterského vyznání, a důrazně žádal, aby sjednali mezi svými poddanými z této vsi nápravu. Podle soupisu obyvatel podle víry z konce zimy a začátku jara roku 1651 však mezi 89 obyvateli Kostelní Břízy žila údajně pouze jediná osoba nekatolického vyznání. Roku 1664 byl při příležitosti ukončení zdejšího duchovního působení Georga Jobsta Senfta a zřejmě s jeho přispěním ve věži kostela zavěšen nový menší zvon od chebského zvonaře Georga Kürchfelda. V roce 1664 poté nastoupil do funkce zdejšího faráře Jan Theodor Voigt.

Podle inventáře z roku 1726 bývaly v kostele umístěny varhany se šesti rejstříky. Podle tereziánského katastru ze čtyřicátých let 18. století patřilo k hospodářskému dvoru zdejší fary celkem 10 strychů polí (2,85 ha), 7 strychů luk (2 ha) a 15 strychů smíšeného lesa (4,3 ha). Podle dalšího inventáře ze dne 12. ledna 1795 s podrobným zápisem bohatého vnitřního zařízení býval tehdy v kostele mj. hlavní oltář s ústřední sochou sv. Anny a sochami apoštolů Petra a Pavla, patronů kostela, po stranách, v nástavci oltáře byl pak zavěšen obraz chlumské Madony. Pravý postranní oltář sv. Jana Nepomuckého. V interiéru kostela byly postaveny rovněž jednotlivé plastiky Panny Marie a Zmrtvýchvstání Krista, obraz sv. Isidora a pravděpodobně také reliéf Ukřižování Krista. Na kruchtě byly postaveny varhany se sedmi rejstříky Ve věži, doplněné ještě starými železnými hodinami, byly zavěšeny tři zvony.

V roce 1766 byly na kostelní věži provedeny rozsáhlejší, blíže nespecifikované tesařské a kovářské práce v ceně 10 zlatých a 11 krejcarů. Roku 1768 byla poté patrně provedena celková přestavba zavěšení zvonů 53 zlatých a 44 krejcarů. Opravovány byly rovněž věžní hodiny v letech 1768, 1778 a v roce 1772, kdy k nim byl pořízen nový zvonek za 22 zlatých. V roce 1765 byly za 21 zlatých a 15 krejcarů opravovány a přeladěny zdejší varhany, roku 1771 za 6 zlatých, roku 1787 za 3 zlaté a 30 krejcarů a roku 1790 za 22 zlatých. V roce 1779 byly zaplaceny 4 zlaté a 27 krejcarů pokrývači za opravu kostelní střechy a 52 krejcarů za nákup 100 kusů pálených tašek na jejich výměnu.

Již během druhé poloviny 18. století přestal kostel dostačovat potřebám narůstajícímu počtu věřících ze vsí farního okrsku. Ve zdivu objektu se navíc začaly objevovat údajně i výrazné statické poruchy hrozící zřícením. Majitel panství Kostelní Bříza Jan Václav z Turby proto odkázal ještě před svou smrtí dne 14. ledna 1772 v závěti 2.000 zlatých jako základní kapitál fondu na stavbu nového kostela. Pozůstalá dcera Clarissa, provdaná Lamothová z Frintropu, předala správu tohoto fondu včetně peněz místní faře. Přispívali zdejší farníci i věřící z okolních farností. Koncem roku 1801 vykazoval stav konta sbírky n stavbu nového kostela již celkem 5.950 zlatých a 58 krejcarů. Tehdejší vlastník zdejšího panství Karl Lebrecht ze Spieglu proto rozhodl o výstavbě nového většího farního kostela. O rozhodnutí následně informoval rovněž arcibiskupskou konzistoř v Praze, které zaslal stavební plány i předpokládaný rozpočet.

V letech 1802-1805 proběhla následně na místě původního renesančního sakrálního objektu výstavba pozdně barokního farního kostela sv. Petra a Pavla podle návrhu neznámého architekta celkovým nákladem 6.586 zlatých 6 a půl krejcaru. Během stavebních prací se konaly bohoslužby v kapli sv. Kříže vybavené oltářem v tamním špitálu. Dne 14. března 1802 bylo zahájeno lámání kamene v lomu u Bystřiny na stavební materiál. Poté byla provedena demolice původního objektu. Dne 11. října 1802 byl poté položen základní kámen nového kostela. V hmotně zdiva nového kostela byl druhotně zazděn v regionu unikátní umělecky hodnotný soubor čtyř renesančních a dvou pozdně barokních kamenných reliéfních desek a náhrobníků z let 1584 - 177 přenesený z původní stavby.

Listem ze dne 18. října 1804 oznámil farář Andreas Haberzeth konzistoři, že nový kostel již v podstatných částech stojí a ačkoliv k jeho úplnému dokončení ještě mnohé chybí, může být vbrzku vysvěcen. V interiéru kostela byla umístěna část vnitřního zařízení přenesená z původního objektu. Samotná výstavba kostela byla dokončena dne 19. října 1805 položením pálené krytiny na střeše objektu. Následně byl nový kostel vysvěcen. Ještě v průběhu následujícího roku 1806 poté probíhaly ještě některé drobné dokončovací práce.

Na počátku 19. století byl zrušen původní hřbitov v těsně blízkosti tehdy budovaného kostela. Pozemek severně od kostela pro vybudování nového hřbitova věnoval majitel zdejšího panství Karl ze Spieglu. Dne 20. května 1823 následně požádal farář Christof Schierl o výstavbu hřbitovní zdi kolem nového neohraničeného kostela. Následně vypracovaný plán a rozpočet stavby zděného oplocení hřbitova schválil krajský úřad v Lokti dne 7. srpna 1824. Celkové náklady na tuto stavební akci stanovené na 2.630 zlatých byly v repartici ze dne 30. prosince 1824 rozvrženy na podíly jednotlivých obcí farního obvodu. Samotná stavba kamenné ohradní zdi nového hřbitova se dvěma vchody u západního a východního konce kostela opatřenými dvoukřídlými vraty však byla započata patrně až ve třicátých letech 19. století a dokončena roku 1836. Patrně současně nechal tehdejší majitel zdejšího panství Karl ze Spieglu při severozápadní stěně presbytáře kostela vybudovat novou panskou oratoř s rodovou hrobku ve sníženém přízemí s architektonickým vstupem v podobě postranní kaple. Ve vyzděné kryptě byly poté uloženy rovněž starší pohřby.

Roku 1827 byly podlahy kostela pokryty cihlovou dlažbou nákladem majitele panství Krásná Lípa Jana Davida Starcka jako druhého patrona kostela. V jihozápadní části lodi byla společným nákladem obou patronů vstavěna zděná kruchta, na které poté chebský varhanář Ignác Müller postavil nové varhany. V roce 1828 nechala zdejší vrchnost osadit na věži kostela věžní hodiny. Roku 1837 musel být nově přelit poškozený malý zvon ze sanktusové zvoničky. V roce 1838 byly zhotoveny třetí kostelní dveře za 17 zlatých 30 krejcarů, pořízena nová skříň do sakristie za 37 zlatých 30 krejcarů a vyspravena břidlicová krytina věže za 10 zlatých. Roku 1839 byla provedena výměna tašek na střeše kostela za 14 zlatých 10 krejcarů. Roku 1847 bylo zaplaceno za opravy a údržba věžních hodin 7 zlatých a 3 krejcary.

Již v září roku 1813 se obrátil farář v Kostelní Bříze na loketský krajský úřad o pomoc při řešení již neutěšeného až havarijního stavebního stavu zdejší fary. Po odborné posouzení krajský úřad doporučil v červenci roku 1815 odstranění objektu a výstavbu nové farní budovy. Kvůli vysokým nákladům ve výši 18.500 zlatých se s výstavbou nové zděné budovy fary začalo až v květnu roku 1840 podle plánů zhotovených stavitelem Wenzlem Maderem již v červnu roku 1817. Stavba byla poté dokončena již dne 7. prosince 1840. Mezitím byly postupně vystavěny objekty připojených zděných stájí a další roubené a hrázděné hospodářské objekty farního dvora. Spolu s farou byla zřízena škola pro děti z vesnic celého farního obvodu.

V padesátých letech 19. století bylo přistoupeno k rozsáhlejším pracím na renovaci vnitřního zařízení kostela. Roku 1851 bylo za štafírování hlavního a vedlejšího oltáře a úpravu kazatelny a křtitelnice zaplaceno loketskému štafírovi Johannu Wildovi 150 zlatých a za spojené stavební práce zednickému mistru Lorenzi Kneisslovi 89 zlatých a 12 krejcarů. Nespecifikované větší stavební opravy pod vedením Franze Jelinka a Wenzla Reichenauera v ceně 258 zlatých a 29 krejcarů se v kostele prováděly i v následujícím roce 1852. Ještě v roce byl vyplacen doplatek ve výši 110 zlatých a 48 krejcarů za jejich provedení. Roku 1856 provedl podle určení v nadaci Františky ze Spieglu pražský štafír Matyáš Mürz nové štafírování postranního oltáře za 57 zlatých. Roku 1857 opravoval a nově naladil chebský varhanář Ignác Müller zdejší varhany za 160 zlatých.

Dne 15. června 1864 udeřil do kostelní věže blesk, který způsobil požár a ještě téhož roku byly vzniklé škody neznámého rozsahu odstraněny celkovým nákladem 215 zlatých a 32 krejcarů. Během oprav byla nově pokryta břidlicí, provedeny tesařské a zednické práce. Jedny z nejvyšších položek pak tvořily částky štafírovi Josefu Krautmannovi za pozlacení a varhanáři Bartoloměji Haberzettlovi za vyčištění a naladění varhan. V roce 1866 muselo být přistoupeno k větší opravě pálené krytiny střechy kostela nákladem 30 zlatých, za nové okapy obdržel místní klempíř Simon Heidler 8 zlatých a 3 krejcary. V roce 1867 následně kynšperský stavitel Kašpar Jäger zpracoval za 9 zlatých plán a rozpočet na výstavbu hromosvodu na farním kostele, práce na jeho zhotovení a instalaci poté provedl v následujícím roce 1868 stavitel za 320 zlatých. Dalších 31 zlatých bylo vyplaceno klempíři Adamu Steidlovi za zhotovení dvou plechových makovic a 96 zlatých a 63 krejcarů za opravy střech na kostele a faře. V roce 1868 provedl další rozsáhlejší opravu varhan za 83 zlatých varhanář Anton Müller.

Již roku 1873 však následovala další větší oprava zastřešení kostela. 1700 kusů pálených tašek bylo zakoupeno za 44 zlatých a 20 krejcarů v cihelně statku v Kostelní Bříze a za přeložení taškové střechy bylo zaplaceno pokrývači Egidovi Protzovi z Kynšperku nad Ohří 155 zlatých a 20 krejcarů. V letech 1873-1874 byla provedena rozsáhlá renovace kostela nákladem 909 zlatých a 1 krejcar. V roce 1875 dostal kynšperský pokrývač Egid Protz zaplaceno 90 zlatých a 75 krejcarů za další opravy kostelní střechy, roku 1877 pak dalších 33 zlatých a 65 krejcarů. Roku 1877 provedl malíř Josef Krautmann ze Sokolova štafírování a pozlacení soch z inventáře kostela za 13 zlatých.

V roce 1887 proběhla celková rekonstrukce kostela pod vedením sokolovského stavitele Emila Lifky. Na stavební práce bylo dodáno 150 fůr kamene, 2000 střešních tašek, 10 tun vápna, 4 tuny cementu, lešení a kovové zábradlí celkem za 487 zlatých a 11 krejcarů. Během rekonstrukce byla patrně položena nová kamenná dlažba, opraveny vnější omítky objektu a vystavěna opěrná zeď pod kostelem s kovovým zábradlím.

V roce 1890 žilo ve zdejší farnosti celkem 2.451 katolíků a 63 Židů. V letech 1891-1892 tesař, kovář a zedníci pracovali na nové stolici pro upevnění zvonů, kromě toho byla znovu vyspravena pálená krytina na střeše věže. Náklady se vyšplhaly na 159 zlatých a 79 krejcarů. V roce 1896 byly pořízeny u kraslické firmy Kohlert za 627 zlatých nové věžní hodiny se dvěma ciferníky, které byly následně instalovány na místě původních.

V roce 1897 proběhly další rekonstrukční práce na kostele a faře celkovým nákladem 3.215 zlatých a 58 krejcarů. Provedena byla oprava střechy kostela, během které byly sneseny staré tašky, vyspraven krov a na nové latě položeny pálené tašky dodané zčásti firmou J. D. Starck v Davidově a zčásti správou velkostatku Sokolov. Na střeše bylo instalováno 14 menších obloukových vikýřů s okny dodaných místním truhlářem Wildnerem, který rovněž opravil a natřel okna na kostele. Nově oplechována byla sanktusová zvonička a vyměněny střešní okapy. Na střeše věže byla částečně vyměněna krytina a natřena báň včetně vrcholového kříže. Následujícího roku 1898 truhlář Wildner ještě všechny dveře a další část oken za 56 zlatých a 32 krejcarů a varhanář Martin Zaus z Chebu opět opravil varhany za 74 zlatých a 63 krejcarů. Roku 1903 pak opravoval zdejší varhany za 200 korun varhanář Christoh Müller z Pomezí. V letech 1906-1907 prováděl kynšperský pokrývač Anton Protz opravu pálené krytiny na střeše kostela celkem za 216 korun. Ještě v roce 1907 pak vyspravil zastřešení věže, k čemuž byla koupena u Johanna Künzla v Sokolově za 108 korun břidlice a hřebíky.

V roce 1912 bylo přistoupeno k dalším postupným rozsáhlejším opravám kostela a jeho inventáře na základě odborného posudku Zemského památkového úřadu v Praze. Ještě před vydáním stanoviska však byly již v roce 1912 provedeny některé stavební zásahy, podnik sokolovského stavitele Franze Theierla tehdy za 2 000 korun opravil vnější omítky a provedl nespecifikované pokrývačské práce. Zásady stavebních oprav a restaurátorských prací následně vypracoval dne 17. května 1913 zemský konzervátor Karel Kühn. Během rekonstrukce bylo postupně v letech 1913-1917 stavitelem Franzem Theierlem provedeno především odvlhčení zdiva objektu vybudováním drenáže a žlabů od okapových rour, v interiéru pak instalace ventilačních otvorů nízko nad podlahou. Za jeho práce mu bylo zaplaceno roku 1913 celkem 3.214 korun a 78 haléřů a v roce 1917 po jejich závěrečném vyúčtování ještě doplatek 3.581 korun a 9 haléřů. V letech 1913-1915 pak malíř Rudolf Jakubek z Kynšperku nad Ohří postupně provedl v duchu instrukcí konzervátora Karla Kühna vymalování a opravy vnitřních stěn kostela a nátěry jejich dřevěných doplňků a zařízení za celkovou částku 5.170 korun a 18 haléřů. V roce 1914 žilo ve zdejší farnosti celkem 1.818 katolíků, 15 Židů a jedna osoba bez vyznání.

Během první světové války byly v rámci odvodu kovů z kostela odvezeny cínové píšťaly varhan k roztavení, které byly poté nahrazeny jednoduchými ze železného plechu. V letech 1920-1921 byly nákladem 3.043 korun a 50 haléřů vyměněny poškozené tašky na střeše kostela za nové, dodané cihelnou uhelného těžařstva v Citicích. V roce 1921 žilo ve zdejší farnosti celkem 1.731 katolíků, 8 Židů a šest nekatolíků, roku 1930 pak 1.799 katolíků, 6 Židů a 28 nekatolíků a roku 1937 1.799 katolíků a 34 nekatolíků. Roku 1928 proběhly další rozsáhlejší opravy střech kostela a fary celkovým nákladem 6.196 korun a 15 haléřů. V meziválečném období byl kostel spolu s farou elektrifikován. V letech 1930-1931 bylo poté firmou Wildfeuer ze Sokolova v kostele a na faře instalováno nové elektrické osvětlení za 6.131,20 Kč.

Dne 15. května 1935 navštívil Kostelní Břízu arcibiskup pražský, Monsignor Karel Kašpar. Ve slavobráně instalované v prostoru mezi farou a kostelem přivítal arcibiskupa starosta vsi Maxmilián Miksche, farář Franz Beck, majitelé zdejšího statku svobodní páni Brand-Kopalové a mnoho dalších představitelů vsi za hojné účasti obyvatel vsi i lidí ze širokého okolí. V průvodu se pak vydali k farnímu kostelu, kde arcibiskup sloužil mši a uděloval biřmování. Roku 1937 byla provedena částečná výměna střešních tašek pokrývačem Seidlem z Bukovan a natření střechy kostelní věže a střešních okapů celkovým nákladem 6.307,45 Kč.

V roce 1939 byla během oprav zdí kostela stavitelem Franzem Theierlem ze Sokolova za 3.000 říšských marek znovu otevřena makovice na věži a doplněny dobové materiály z poslední rekonstrukce roku 1912. Součástí rekonstrukčních prací byla tehdy rovněž obnova výmalby ciferníků věžních hodin, kterou provedl malíř Gückelhorn za 88 marek a 80 feniků. Během druhé světové války byly v roce 1942 zabaveny oba větší zvony kostela na válečné účely, nebyly však nakonec zničeny a někdy kolem roku 1950 byly nakonec zavěšeny ve zvonici v Krásně. K roku 1942 vykázal zdejší farář Franz Beck, že v jeho farním obvodu žije celkem 1657 katolíků a 28 nekatolíků. Roku 1945 nastoupil do funkce zdejšího faráře po Franzi Beckovi kněz Josef Jordan.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Podle pamětníka byly v roce 1946 vandalsky otevřeny a vyrabovány cínové rakve v kryptě kostela a ostatky zesnulých poškozeny mladým, zlata chtivým dentistou, vykonávajícím zde tehdy základní vojenskou službu. Odsunem došlo k masivnímu úbytku osídlení, v polovině roku 1947 žilo ve zdejší farnosti pouze 118 katolíků a 99 nekatolíků. Zdejší fara zůstala od podzimu roku 1946 neobsazena a její duchovní správu vykonával sokolovský kaplan Václav Bareš, kterému byla kromě administrace sokolovského arciděkanství svěřena rovněž správa far v Lomnici, Svatavě, Lobzech, Čisté a Vranově. Roku 1947 byly darovány zdejší varhany kostelu sv. Máří Magdalény v obci Belá při Vavríne na Slovensku, kam je po rekonstrukci přenesl varhanář Pavel Žur z Teplé.

Po zřízení nového Vojenského újezdu Prameny ke dni 1. července 1950, na jehož okraji se ves Kostelní Bříze ocitla, byl objekt kostela předán k užívání Vojenským statkům, které objekt přeměnily na skladiště. Původní zařízení vnitřního prostoru kostela muselo být tehdy odstraněno. Uvnitř kostela byly vybudovány dřevěné podlahy. Dne 3. května 1958 byl bývalý kostel sv. Petra a Pavla v Kostelní Bříze zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 35652/4-621. Po zrušení vojenského prostoru ke dni 15. srpnu 1954 přešel objekt bývalého kostela do správy podniku Státní statky Sokolov, později Státní statky Rudolec, kterým nadále sloužil jako sýpka na obilí a jeho devastace pokračovala. Již v srpnu roku 1956 bylo konstatováno, že poškozenou střechou kostela zatéká do objektu, která tak přestává vyhovovat skladování obilí.

Roku 1960 přistoupily statky k opravám vnějšího pláště celkovým nákladem 93.000 Kčs. Během oprav byla v báni střechy kostelní věže nalezena rula, kterou otevřel mistr pokrývač a po vložení data oprava jména řemeslníka ji opět zaletoval a vložil zpět. V roce 1963 byly zazděny všechny vstupy a okna do krypty, aby bylo zamezeno dalšímu poškozování zloději. Minimální údržba objektu bývalého kostela a jeho postupná devastace ve druhé polovině 20. století přivedla objekt do havarijního stavu. Klenba kostela hrozící zřícením musela být podepřena. V roce 1980 navíc silné zemětřesení narušilo statiku kostela.

Ve dnech 18. a 26. ledna 1992 byl na žádost starosty MÚ Březové Ing. Lubomíra Nechanického proveden pracovníky Okresního muzea v Sokolově Josefem Brtkem a Ing. Petrem Uhlíkem odborný průzkum krypty kostela. V roce 1993 prodalo město Březová objekt bývalého kostela Báňské stavební společnosti Sokolov, která plánovala jeho celkovou rekonstrukci. K samotné realizaci oprav však nakonec nedošlo. Ve volně přístupném a dlouhodobě neudržovaném kostele byla zničena podlaha, došlo částečné destrukci klenby a poškození vnějších i vnitřních omítek. Zásadní statické poruchy si vynutily podepření některých stavebních konstrukcí. Na základě jednání mezi vlastníkem zchátralého objetu, Okresním úřadem Sokolov, Památkovým ústavem v Plzni a Městem Březová ve věci stavebního stavu objektu nakonec Báňská stavební společnost Sokolov v roce 2001 bývalý kostel odprodala zpět do vlastnictví města Březová, které jej následně roku 2002 darovalo Nadaci pro děti z Březové.

Ihned od roku 2003 přistoupila Nadace pro děti k postupné celkové rekonstrukci zdevastovaného kostela za přispění z rozpočtu města Březová a Karlovarského kraje s odhadovaným nákladem přesahujícím 15 milionů korun. V první etapě oprav bylo provedeno kompletní statické zajištění stavby, rekonstrukce krovu a výměna střešní krytiny včetně rekonstrukce sanktusové zvoničky. Obvodové zdivo lodi a věže kostela bylo staženo a staticky zajištěno, provedeno bylo zpevnění základů stavby injektáží a její celkové odvodnění. Rekonstrukční práce provedla stavební firma Jurica a.s. z Ostrova. Roku 2007 byla osazena nová okna a opraveny některé dveře. V letech 2009-2010 byly následně obnoveny vnější omítky věže kostela a celého jihovýchodního průčelí lodi kostela a sakristie s oratoří. Roku byly poté obnoveny vnější fasády kostelní věže. V létě roku 2010 byl na boční stěně věže kamenný reliéf s apoštoly v románských formách. V interiéru kostela proběhla celková rekonstrukce kruchty, obnoveny vnitřní omítky v presbytáři kostela.

Po rekonstrukci bude sloužit objekt bývalého kostela jako víceúčelový, výstavní a koncertní sál s infocentrem a se stálou expozicí o zaniklých obcích severozápadní části Slavkovského lesa.

 

Popis objektu

Pozdně barokní jednolodní kostel na půdorysu širokého obdélníku s odsazeným, mírně zúženým dlouhým půlkruhovým presbytářem, krytý sedlovou střechou s 14 menšími obloukovými vikýři, nad presbytářem doplněnou okrouhlou valbou s původně šindelovou, dnes pálenou krytinou s oplechovanou otevřenou šestibokou sloupkovou sanktusovou zvoničkou nad závěrem, završenou cibulovou bání s makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu. K bočním stěnám presbytáře jsou připojeny jako symetrická křídla dva přístavky patrových oratoří na zhruba čtvercových půdorysech, krytá mansardovými střechami s pálenou krytinou. V přízemí jihovýchodního přístavku se nachází sakristie, ve sníženém přízemí severozápadního přístavku patrně z roku 1824 pak zděná rodová hrobka pánů ze Spieglu s výklenkem pro uložení starších pohřbů. Do oratoří v patrech se vstupovalo zvláštními schodišti. Ve hmotě zdiva kostela je druhotně zazděn v regionu unikátní umělecky hodnotný soubor čtyř renesančních a dvou pozdně barokních kamenných reliéfních desek a náhrobníků z let 1584 - 1772.

Před jihozápadním průčelím, završeným nad mohutnou vynesenou profilovanou římsou vysokým trojúhelníkovým štítem, stojí představěná hranolová věž se zaoblenými nárožími, zdobeným stylizovanou bosáží v omítce, zakončená původně břidlicovou střechou, dnes oplechovanou cibulovou bání s pozlacenou makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu. V přízemí věže se nachází předsíň kostela. V průčelí věže je prolomen obdélný kamenný portál hlavního vstupu se středovým klenákem a uchy do předsíně v přízemí. V poškozené supraportě portálu je vsazen trojúhelníkový renesanční kamenný reliéf Zmrtvýchvstání Krista z 16. století s okosenými rohy. V ose nad ním je pak prolomeno menší obdélné okénko. V severozápadní boční stěně je osazen obdélný kamenný reliéf s postavami apoštolů v románských formách, odhalený pod omítkou v létě roku 2010.

Zvonové patro věže, oddělené mohutnou vynesenou profilovanou římsou ve výši korunní římsy kostelní lodi, je jednoduchými horizontálními pásy rozděleno na tři části. V průčelí je v dolní části osazen obdélný renesanční kamenný reliéf Ukřižování Krista z 16. století, označovaný jako votivní deska Steinbachů. Uprostřed desky je zobrazen Ukřižovaný Ježíš Kristus, doprovázený klečícími mužskými, ženskými a dětskými postavami po stranách. Boční stěny jsou otevřeny podélnými oválnými okénky. Ve střední části zvonového patra jsou na třech stranách prolomena obdélná, polokruhově zakončená okna s dřevěnými roletami. V nejvyšší části jsou pak kruhové otvory pro ciferníky odstraněných věžních hodin.

Do kouta mezi jihovýchodní stěnou věže a průčelím kostela je vsazen nižší hranolovitý přístavek schodiště do věže a na kůr, krytý mansardovou střechou. Nad úzkým obdélným, segmentem zakončeným vstupem na jihovýchodní straně přístavku je osazen čtvercový renesanční kamenný reliéf, patrně fragment větší desky z roku 1583. Na desce je vyveden patrně rodový znak snad Steinwachů, v pásu po obvodu desky pak zlomek německého pamětního nápisu o krvi Pána Ježíše Krista a datace 1583. Schodiště prosvětlují podélná oválná okénka v horní části obou stěn přístavku.

Ve středových osách podélných stěn lodi jsou prolomeny obdélné žulové portály bočních vchodů se středovými klenáky a uchy. Nad ostěním jihovýchodního bočního vstupu kostela ze strany vsi je osazena supraporta v podobě žulové pamětní nápisové desky s německým nápisem: „Erbaut Anno 1802. Carl Lebrecht Freiherr von Spiegel“ (Postaven v roce 1802. Karl Lebrecht, svobodný pán ze Spieglu). Uprostřed desky je situován plastický reliéfní rodový znak pánů ze Spieglu. Podélné stěny lodi jsou prolomeny pravidelně uspořádanými pěti velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Po jednom stejném okně je umístěno v bočních a závěrové stěně presbytáře. Vnější stěny kostela jsou členěny vpadlými poli.

Vnitřní prostor sálové lodi kostela je zaklenut nepravou omítanou dřevěnou valenou klenbou s pětibokými lunetami. Prostor presbytáře, oddělený polokruhovým triumfálním obloukem, na pětibokém vnitřním půdorysu, je sklenut zděnou valenou klenbou na mohutných pásech, vynesených na nárožních pilastrech. V bočních stěnách se do prostoru presbytáře otevírají širokými oblouky panské oratoře. V jihozápadní části lodi je situována zděná kruchta vynesená arkádou o třech obloucích na dvou hranolových pilířích.

Interiér kostela je dnes prázdný, bez vnitřního zařízení. Vybavení interiéru dříve tvořil hlavní oltář s obrazem Nejsvětější Trojice a sochami apoštolů sv. Petra a Pavla, postranní oltáře Panny Marie a sv. Karla Boromejského, později zasvěceného Srdci Ježíšovu. V severozápadní stěně lodi pře kruchtou osazen kamenný renesanční epitaf Perpetuy ze Steinwachu, manželky Filipa ze Steinwachu na Řevné, rozené Libňovské z Libňova, jež zemřela dne 19. února 1584 ve věku 34 let. Na desce je vyveden reliéfní tesaný německý věnovací text o 27 řádcích. Reliéfní náhrobník je doplněn jedinečným souborem osmi erbů šlechtických rodů (Steinwachů, Liebenauerů a jejich příbuzných). Při vnitřní severozápadní zdi lodi poblíž triumfálního oblouku je osazen pozdně barokní epitaf rytíře Jana Václava z Turby z roku 1772, hejtmana Loketského kraje a pána v Kostelní Bříze, Arnoltově a Bystřině, který zemřel dne 14. ledna 1772. V horní části náhrobníku je vyveden rodový znak rytířů Turbů se zbytky patrně původní polychromie a datací 1772. Pod tím je vysekán latinský věnovací nápis o dvanácti řádcích. Dále zde bývaly původně umístěny rovněž kamenné renesanční epitafy Engelharda ze Steinbachu z roku 1563 a místního luteránského kazatele Salomona Polera, který zemřel dne 23. prosince 1602 s latinským nápisem, popisované ještě v Schallerově Topografii z roku 1785.

Na kruchtě bývaly postaveny varhany z roku 1827 od chebského varhanáře Ignáce Müllera. Dvoumanuálový nástroj s 15 rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi. Varhany jsou od roku 1947 instalovány v kostele sv. Máří Magdalény v Belé při Varíne na Slovensku. Ve věži kostela je zavěšen velký zvon z roku 1483 s datací 1483 a střední zvon z roku 1664 od chebského zvonaře Georga Kürchfelda s německým pamětním nápisem: „Georg Kürchfeld in Eger goss mich“. V sanktusové zvoničce byl zavěšen zvon, nově přilitý v roce 1837. V kryptě kostela se nacházejí tři rakve s mumifikovanými ostatky patrně posledních majitelů zdejšího statku Kopalů.

 

Fotodokumentace

Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel sv. Petra a Pavla na pohlednici vsi z 20. let 20. století
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel sv. Petra a Pavla na fotografii z 30. let 20. století
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | navštěva arcibiskupa Kašpara 15. května 1935
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | navštěva arcibiskupa 15. května 1935
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel sv. Petra a Pavla na snímku ze 40. let 20. století
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel sv. Petra a Pavla  v Kostelní Bříze před rokem 1945
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | interiér kostela sv. Petra a Pavla  na snímku z roku 1944
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | interiér kostela sv. Petra a Pavla  na snímku z roku 1944
 
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel sv. Petra a Pavla v roce 1973
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel v záběru filmu Sedmého dne večer z roku 1974
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | zchátralý kostel sv. Petra a Pavla v Kostelní Bříze roku 1988
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | zchátralý kostel sv. Petra a Pavla v 90. letech 20. století
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | jižní průčelí zchátralého kostela v 90. letech 20. století
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | havarijní stav kostela sv. Petra a Pavla v roce 1990
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | zdevstovaný interiér kostela sv. Petra a Pavla v roce 1990
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kruchta v prázném interiéru zchátralého kostela roku 1990
 
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | zchátralý kostel koncem 90. let 20. stoeletí
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel sv. Petra a Pavla ve vsi Kostelní Bříza - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | obnovovaný kostel sv. Petra a Pavla od jihu - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | opravená strana kostela sv. Petra a Pavla - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | jihovýchodní průčelí kostela sv. Petra a Pavla - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | jihovýchodní průčelí kostela sv. Petra a Pavla - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel sv. Petra a Pavla ve vsi Kostelní Bříza - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | závěr kostela sv. Petra a Pavla od východu - březen 2014
 
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | závěr kostela od východu - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | architektonický vstup do krypty - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | panská oratoř s kryptou ve sníženém přízemí - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel z prostoru bývalého hřbitova od severu - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | severozápadní průčelí kostela sv. Petra a Pavla - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel sv. Petra a Pavla - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | portál hlavního vstupu kostela - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | supraporta s reliéfem Zmrtvýchvstání Krista - březen 2014
 
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | renesanční kamenný reliéf Ukřižování Krista - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | nově objevený reliéf s postavami apoštolů - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | renesanční reliéf z roku 1583 - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | portál bočního jižního vstupu - březen 2014
Kostelní Bříza - kostel sv. Petra a Pavla | kostel sv. Petra a Pavla ve vsi Kostelní Bříza - březen 2014
 

Použitá literatura

Bouda, M. ed. 2006 : Březová - brána do Slavkovského lesa, Březová, 31/35
Jaša, L. 2010 : Zaniklé obce na Březovsku, Březová, 113/146
Krčmář, L.-Soukup, J. 2008 : Ohrožené kostely. Příběhy staveb, které už brzy nemusejí být, Plzeň, 160
Poche, E. a kol. 1978 : Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha, 114
Tomší, L. 1998 : Varhany a varhanáři Sokolovska a Karlovarska, Sokolov, 31
Valenčík, M. 2006 : Ohrožené památky. Kostely, kaple a kapličky v České republice, Praha, 77
Vlasák, V. 2011 : Dějiny kostela sv. Petra a Pavla, www.kirchenbirk.cz, [cit. 2014-08-02]

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz