Kozlov - kostel Nanebevzetí Panny Marie

Gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie se hřbitovem byl postaven patrně v šedesátých letech 14. století na výrazné vyvýšenině nad mírně se svažující návsí na západním okraji obce Kozlov (Kosslau). První písemná zmínka o zdejším kostelu pochází z roku 1365, kdy podávali tehdejší držitelé kozlovského panství a patroni kostela Němota, Přech a Jan z Kozlova „...de cons. Nyemothe, Prziechanis nec non Johannis de Kozlow“ ke kostelu kněze. Do funkce byl tehdy jmenován první známý farář Jakob. Roku 1380 drželi podací právo ke kostelu „...Przechonis et Johannis de Kozlow“, snad totožní s výše jmenovanými. V roce 1429 jsou připomínáni jako držitelé podacího práva ke zdejšímu kostelu „...famosorum Romani et Hessonis residencium ibid. in Kozlow“ a roku 1435 pak „...Wenceslai Hes et Romani de Kozlow.“

V roce 1462 působil při zdejším kostelu kněz z řádu Křižovníků s červenou hvězdou, později se však kostel stal evangelickým. Během druhé poloviny 16. století prošel kostel za Uttenhoferů jistými drobnými úpravami. Spodní část gotických oken byla tehdy pravděpodobně zazděna a z okenních výplní byly odstraněny kružby. V interiéru kostela byla umístěna dvojice renesančních mramorových epitafů z let 1587 a 1594.

Během rekatolizace byl k obnovené faře v Kozlově v roce 1624 dosazen premonstrátským klášterem v Teplé opět katolický kněz. Ke zdejšímu farnímu obvodu tehdy patřily obce Kozlov, Mirotice, Dlouhá Ves, Svinov, Pěčkovice, Pávice, Teleč, Sovolusky, Hlineč a Jesinky. V roce 1673 nechal tehdejší držitel Kozlova Adam Ferdinand von Rackel vyrobit pro kostel nový velký zvon.

V roce 1708 byl farní kostel Nanebevzetí Panny Marie za tehdejším majitelů zdejšího panství Pikhartů rozsáhle barokně upraven a rozšířen do dnešní podoby, vlastní gotické jádro kostela však zůstalo zcela zachováno. K jižní stěně kostelní lodi byla tehdy přistavěna vysoká hranolová věž, završená cibulovou bání a při severní stěně lodi pak také křtící kaple sv. Kříže. Díky přístavbě věže na jižní straně kostela se původní vchod gotickým lomeným portálem ocitl uvnitř budovy, přesněji v prostoru vstupní předsíně věže. Kostel získal nový hlavní vstup s kamenným barokním ostěním a portálem s letopočtem přestavby v nadpraží. Nově byla upravena a zaklenuta sakristie, podle některých pramenů vytvořená z původního přízemí tehdy zřejmě snesené gotické věže.

V roce 1727 byl zdejší kostel zachycen spolu s obcí a zámkem na vedutě obce, vytvořené v souvislosti s prováděním mapování a soupisu židovského obyvatelstva v Čechách. Kresba představuje nejstarší dochované vyobrazení zdejšího kostela v prakticky dnešní podobě. V tzv. Josefském vojenském mapování ze sedmdesátých let 18. století je u popisu obce Protivec mimo jiné uvedeno: „Goslau liegt an einer Anhohe,…Eine Kirche mit guter Kirchhofmauer, nebst Soliden Pfarrhof...“ (Kozlov leží na vyvýšenině…Kostel je obklopen dobrou ohradní zdí, nedaleko stojící fara je také kvalitní stavba).

Během druhé poloviny 18. století bylo pořízeno současné, bohatě zdobené barokní vnitřní zařízení kostela. Hřbitov situovaný v bezprostřední blízkosti kostela byl dle pamětníků využíván asi do třetí čtvrtiny 19. století, poté byl založen nový hřbitov západně od obce. Během 1. světové války byly zrekvírovány čtyři zvony kostela a na věži poté zůstal pouze jediný velký zvon z roku 1673.

Podle protokolu farního úřadu v Kozlově ze dne 12. prosince 1930 byl kostel v poměrně uspokojivém stavu. Německy psaný protokol uvádí, že objekt farního kostela je v dobrém stavu, právě tak věž, která je nově opravena. Střecha kostela je zcela nová a také omítka je nová. Zápis se dále zmiňuje o posledním provedeném inventárním soupisu veškerého zařízení a kostelního náčiní ze dne 6. října 1906, ze zápisu však není bohužel zcela zřejmé, zda byla inventarizace opětovně provedena. Zápis dále heslovitě zmiňuje rovněž dva zvony a nově opravené varhany.

V roce 1933 byly ve věži kostela instalovány nové zvony od firmy Berner z Českých Budějovic. Den 15. ledna 1933 v interiéru kostela umístěna rovněž pamětní deska obětem 1. světové války od akademického sochaře Antona Holeye z Drahovic. Podle údaje z roku 1938 bylo v kozlovském farním obvodu, ke kterému tehdy patřily obce a vsi Kozlov, Dlouhá Ves, Hlineč, Mirotice, Pávice, Svinov, Teleč, Sovolusky a část Lachovic a Pečkovic, evidováno celkem 1 597 katolíků a pouze dva nekatolíci.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války zdejší kostel přestal postupně sloužit církevním účelům a nedostávalo se mu údržby a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl kostel Nanebevzetí Panny Marie zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 34048/ 4-923. Poslední bohoslužba se podle místních pamětníků ve zdejším kostele konala někdy kolem poloviny sedmdesátých let 20. století. Nevyužívaný kostel byl následně odsvěcen a vyjmut z majetku církve.

V roce 1981 byla střecha kostela a báň ne věži pokryta novou šindelovou krytinou. V horní části lucerny, která byla tehdy již v havarijním stavu, byla vyměněna část nahnilých konstrukcí a všechny svislé konstrukce a vrcholová cibulová střecha lucerny oplechovány měděným plechem. V roce 1995 bylo provedeno statické zajištění zchátralé věže kostela, vyměněny některé části krovu na severní straně lodi kostela, snesen podhled a provizorně podchyceny nosné kozy zvonice ocelovými profily tvaru U, zapřenými do parapetů oken zvonice.

Počátkem 21. století byl již však kostel ve značně zchátralém stavu. Celá stavba trpí zvýšeným přívalem povrchových vod, stékajících z poničení střechy po obvodu kostela. Vlivem podmáčení došlo dokonce k poklesu základů v prostoru mezi sakristií a presbyteriem. Omítky kostela jsou zcela zničeny. Rovněž je vlhkostí poškozen a nedostatečnou údržbou poznamenán zpustošený mobiliář vnitřního zařízení kostela, které bylo do značné míry rozkradeno.

V roce 2004 bylo založeno občanské sdružení Kostel Kozlov, usiulující o obnovu zchátralého a zdevastovaného kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kozlově. Sdružení ihned započalo s drobnými opravami objektu. V roce 2007 přistoupil vlastník kostela, město Bochov, k celkové rekonstrukci této sakrální stavby. Před vlastní rekonstrukcí byl firmou ART KODIAK s.r.o. proveden v říjnu 2007 až lednu 2008 stavebně historický průzkum kostela. Projekční práce a stavební dozor rekonstrukce jsou vedeny firmou Projekt stav s.r.o. se sídlem v Sokolově. Vlastní rekonstrukční práce provádí od června roku 2008 firma BOLID-M s.r.o. z Prahy. Prozatímní náklady na rekonstrukci kostela ve výši přibližně 5.500.000,- Kč jsou hrazeny z Programu na záchranu architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR a zhruba jednou pětinou z rozpočtu města Bochov.

Kolem kostela byly vyřezány náletové dřeviny a objekt částečně odvodněn, obvodové zdivo kostela bylo staticky zajištěno proti destrukci. Tesařsky vyspraven byl krov kostela a střecha lodi nově pokryta novou šindelovou krytinou. Z důvodu havarijního stavu byla snesena původní cibulová báň věže kostel. Přímo před kostelem byla poté podle dochovaných konstrukcí firmou BOLID-M s.r.o. vytvořena nová báň ze smrkového dřeva, pokrytá štípaným modřínovým šindelem. Celková váha báně, vysoké 16 metrů, je zhruba 12,5 tuny. Do kupole nad lucernou byla vložena kovová schránka s dobovými pamětními dokumenty. Dne 29. listopadu 2011 byla následně nová báň výkonným jeřábem osazena na vrchol věže ve výšce 16 metrů.

V roce 2013 půjde na odvodnění kostela 400.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva kultury ČR. Po rekonstrukci bude sloužit opravený kostel jako společenské a kulturní centrum obce. V kostele budou probíhat výstavy, koncerty apod.

Orientovaný jednolodní gotický kostel z lomového kamene na obdélném půdorysu s připojeným odsazeným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytý vysokou strmou sedlovou, nad závěrem zvalbenou šindelovou střechou. Krov objektu je dřevěný vázaný, barokního typu. Nad hlavní lodí jsou čtyři plné vazby s třinácti krokvovými poli. Nad presbyteriem je polojehlancový krov, který se sbíhá do jednoho sloupu na celou výšku.

Hlavní západní průčelí kostela, prolomené dvěma menšími obdélnými, segmentem zakončenými okny v přízemí, osvětlujícími prostor podkruchtí, je završeno trojúhelníkovým štítem. Průčelí je doplněno trojicí opěrných pilířů z pískovcových kvádrů a lomového kamene z doby barokní přestavby kostela. Opěráky, předsazené o 1,1 metru bývaly původně kryty šindelovými pultovými stříškami. V jižní stěně lodi jsou prolomena dvě gotická hrotitá okna se zbytky skleněných okenních výplní se zasklením do olova. Na vnitřním konci ostění oken se nacházejí fragmenty kamenných prutů původních kružeb oken. Na levé straně je umístěno obdélné, segmentem zakončené okno s hlubší zešikmenou a cihlami lemovanou špaletou, ústící na kruchtu. V severní stěně lodi jsou umístěna dvě vysoká obdélná, segmentem zakončená okna.

Pětiboký presbytář na východní straně lodi kostela je doplněn třemi opěrnými pilíři s předsazeným soklem, vystupující z obvodové zdi kostela o 1, 7 metru. V jižní stěně presbytáře je nad dřevěným přístavkem vstupu na oratoř umístěno poměrně široké zhruba čtvercové, segmentově zakončené okno. V jižní stěně vpravo a v jihovýchodní a východní stěně jsou prolomena gotická hrotitá okna se špaletami nálevkovitého tvaru z pískovcových kvádrů. Okna bývala původně pravděpodobně doplněna pískovcovou kružbou. Při východním konci jižní stěny presbytáře se nalézá pravoúhlý portál vchodu, osazený hladkým žulovým ostěním a uzavřený dřevěnými dvoukřídlými dveřmi s klasovitě skládanými prkny.

Při severní straně presbytáře je připojena sakristie z lomového kamene na obdélném půdorysu, krytá nižší šindelovou pultovou střechou. Sakristie je snad pozůstatkem původní gotické věže kostela, snesené během barokních úprav. V severní a východní stěně sakristie je prolomeno po jednom obdélném, segmentově zakončeném okně se špaletou. Před severním oknem se nachází proplétaná kovová mříž. Ve stěně se nalézá obdélný kamenný portál vstupu s jednokřídlými prkennými dvířky. Vnější stěny sakristie jsou hladké, nečleněné.

Na jižní straně kostela je přistavěna hranolová barokní věž z roku 1708 na čtvercovém půdorysu o vnitřních rozměrech 5,8 x 5,8 metru, ve druhém patře osmiboká, zakončená šindelovou cibulovou bání s oplechovanou osmibokou sloupkovou lucernou s pozinkovanou cibulovou stříškou. Na jižní straně věže je umístěn obdélný portál s profilovaným pískovcovým ostěním s uchy a s vyrytým letopočtem 1708 na překladu v nadpraží. Vstup je uzavřen dřevěnými dvoukřídlými dveřmi se skládanou prkennou výplní. Přízemí věže je bez oken. První patro věže je prolomeno větším obdélným oknem s výraznou šambránou z oblé lišty a s prkennými žaluziemi. Ve druhém patře je věž na jižní, západní a východní straně prolomena po jednom vysokém obdélném, polokruhově zakončeném okně s plochou šambránou zhotovenou z omítky, opatřenými původně plnými dvoukřídlovými okenicemi. Severní okno druhého patra věže je menší, zhruba čtvercové, segmentově zakončené s cihelným ostěním a prkennou okenicí. Pod korunní římsou na jižní a východní stěně se nachází obdélný otvor k bývalým ciferníkům. Z jižního ciferníku zůstal malý fragment prkenné desky. Vnější stěny věže jsou horizontálně rozčleněny dvěma kordonovými římsami, lizénovými rámci a plochým kvádrováním v nárožích. Přízemí věže slouží jako předsíň vstupu do kostela.

K severní stěně lodi kostela je připojena barokní křestní kaple sv. Kříže z roku 1708 z lomového kamene na čtvercovém půdorysu o vnitřních rozměrech 5,4 x 5,4 metru krytá sedlovou šindelovou střechou. Severní průčelí kaple je zakončeno trojúhelníkovým štítem s polokruhovou nikou v ose ve spodní části s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého v podživotní velikosti patrně z keramického materiálu. Prostor kaple je osvětlen třemi obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Vnější stěny kaple jsou členěny soklem, lizénami ve štukové omítce a cihelnou korunní římsou s jednoduchým maltovým profilem.

V prostoru jihozápadního nároží kostela je připojeno venkovní kamenné schodiště, které zajišťuje vstup do prvního patra kruchty. Předložené přímé jednoramenné schodiště s žulovými stupni a kamennou podestou před vstupem. Schodiště je z jižní strany ohraničeno zdí z lomového kamene, tvořící šikmé zábradlí, chráněné žulovými deskami. Na jižní straně presbytáře se nachází dřevěný přístavek s dřevěným schodištěm ústícím na oratoř, zastřešený šindelovou pultovou střechou. Vnější stěny kostela jsou opatřeny hladké štukovou omítkou, bez členění, doplněnou prkennou fabionovou korunní římsou, omítnutou na rákos. Na jižní straně vnější fasády kostela mezi dvěma gotickými okny je osazen dřevěný misionářský kříž, v jehož horní části se nachází kovová destička, původně s nápisem „INRI“ (zkratka latinských slov Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum, česky Ježíš Nazaretský, král židovský). Na ramenech kříže jsou kovové úchytky, na nichž byla v minulosti připevněna figurální plastika Ukřižovaného Ježíše Krista.

Obdélná loď kostela o vnitřních rozměrech 9 x 13,5 metru je plochostropá, krytá dřevěným trámovým stropem, vyneseným ztužujícím vrchním průvlakem v prostoru půdy. Podhled stropu tvoří omítka na rákosu s malovanými znaky, doplněný výraznějším fabionem, zdobeným motivem malovaného ornamentálního vlysu. Vnitřní stěny lodi jsou členěny obdélnými rámy s malovanou výzdobou s motivy pásků a vlysu z vejcovce. Podlahu lodi kostela tvoří převážně kamenné žulové desky, v menší míře jsou zde položeny také čtvercové topiky a cihly.

Triumfální oblouk kostela, oddělující loď od prostoru presbytáře, je hrotitý s mírně vyžlabenými boky. Kolmé boky oblouku jsou vyskládané z kamenných kvádrů a pouze obílené. Vnitřní plochy jsou zdobeny iluzivním žilkováním. Po stranách triumfálního oblouku se nalézají dva malované rodové znaky z roku 1667, nalevo je umístěn erb Kristiána Martina ze Štampachu, držitele zdejšího panství v letech 1667-1687, napravo erb jeho manželky Anny Kateřiny ze Štampachu, rozené ze Steindorfu.

Pětiboký presbytář kostela o vnitřních rozměrech 5,8 x 8,6 metru je sklenut obdélným polem křížové klenby a pětidílnou žebrovou klenbou s klínovými vyžlabenými žebry, jehlancovými konzolami a kruhovými svorníky s plastickými rozetami. Podlaha presbytáře je tvořena žulovými deskami, za oltářem jsou na podlaze položeny čtvercové topinky. Při jihovýchodní stěně je umístěn odpadní kanálek. Při jižní straně presbytáře je vestavěna obdélná dřevěná barokní balkónová patronátní oratoř, vynesená na čtyřech konzolách z dřevěných trámů zdobených profilací. Přístup na oratoř byl veden dřevěným přístavkem se schodištěm, umístěným na jižním vnějším plášti kostela.

V severní stěně presbytáře je prolomen gotickým sedlovým portálem s ostěním vstup do prostoru sakristie. Sakristie je zaklenuta klášterní klenbou s odsazenými patkami a jednou trojbokou výsečí na každé straně. Podlaha sakristie z kamenných žulových desek se nalézá o něco výše než v presbytáři.

Na severní straně se do lodi otevírá velkou, polokruhově zakončenou arkádou ve výšce stropu křestní kaple sv. Kříže. V obou nárožích arkády se nachází výklenky, zakončené konchou. V západní nice je postavena socha sv. Jana Nepomuckého z litého štuku. V protilehlém výklenku pak bývala umístěna kamenná socha sv. Judy Tadeáše Apoštola s koulí či sv. Jana Křtitele. Nad vstupem do křestní kaple se na fabionu v řadě vedle sebe nacházejí tři malované rodové znaky, z nichž první v podobě poloviny orla a měsíce se třemi hvězdami patří rodu Pikardů z Grünthalu, druhý v podobě dvou rohů hojnosti patří Rackelu ze Steindorfu a třetí je opět znak Kristiána Martina ze Štampachu. Před arkádou jsou umístěny tři vysoké kamenné stupně, zajišťující vstup do o takřka metr vyvýšeného prostoru kaple.

Plochostropá kaple je krytá dřevěným trámovým stropem, vyneseným ztužujícím vrchním přívlakem v prostoru půdy. Původní vodorovný omítaný stropní podhled kaple je v současnosti kompletně odstraněn. Vnitřní stěny kaple jsou členěny pilastry. Podlaha kaple je vytvořena z žulových desek. V koutech kaple jsou výklenky s novějšími sochami světců.

V západní části lodi je vystavěna dřevěná dvoupatrová barokní kruchta, vynesená na dřevěných pilířích, s mírně vystupujícími středy a se zdobně vyřezávanou konkávně zvlněnou kuželkovou balustrádou. První patro kruchty je doplněno bočními křídly, vybíhajícími podél stěn do prostoru lodi. Druhé patro kruchty pak sloužilo pro umístění varhan. Vstup do prvního patra kruchty byl zajištěn vnějším kamenným schodištěm umístěným v jihozápadním nároží kostela, které bylo patrně zbudováno v téže době. Nad vstupem opatřeným dřevěnými jednokřídlými dveřmi bylo prolomeno okno osvětlující prostor kruchty.

Do lodi je proražen vchod z předsíně v podvěží gotickým hrotitým profilovaným portálem původního hlavního vstupu s vloženým nadpražím se sedly. Na levé straně vstupní předsíně je umístěno kamenné točité schodiště sloužící pro výstup na věž. Schodiště vede do prvního patra, kde se nachází prostor pro zvonění a začíná schodiště vedoucí do zvonice. Ve druhém zvonovém patře jsou osazeny čtyři dřevěné nosné kozy pro tři zvony.

Bohaté barokní vnitřní zařízení kostela pochází z druhé poloviny 18. století. V presbytáři je postaven zlacený sloupový portálový rokokový hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie z roku 1757, nově štafírovaný a doplněný roku 1772 malířem Johannem Carlem Rillingerem z Krásna. Ve středu oltáře býval původně umístěn oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie o rozměrech 200 x 150 cm, pevně spojený s oltářem, s dvěma tordovanými sloupy po stranách. V nástavci oltáře býval umístěn oválný obraz Nejsvětější Trojice, zdobený vyřezávanou a zlacenou korunou. Nad postranními průchody bývaly postaveny bílé, zlacené vyřezávané plastiky světců z roku 1872, vpravo socha sv. Floriána a vlevo socha sv. Jiří s křídly, štítem a taseným mečem nad hlavou, který stál jednou nohou na hřbetu draka. V některých pramenech označován jako Archanděl Michael. Na zadní straně oltáře se nachází zřetelný německý nápis: „Johann Carl Rillinger, Maler und Staffierer aus Schönfeld, 1772“. Pod dřevěnou konstrukcí oltáře se dochovala kamenná gotická oltářní mensa. V těsné blízkosti mensy je v dlažbě kostela dochován čtvercový odpadní otvor. Před hlavním oltářem je postaveno dřevěné zábradlí konvexního tvaru zdobené balustrádou, s dvířky uprostřed.

Po stranách triumfálního oblouku jsou postaveny panelové rokokové postranní oltáře z druhé poloviny 18. století, zdobené bohatou vyřezávanou zlacenou ornamentikou. Na levém nedochovaném postranním oltáři sv. Anny bývala v zasklené skříňce ve středu oltáře umístěna zlidovělá socha sv. Anny Samétřetí ze 17. století. Na konzolách po obou stranách bývaly postaveny sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma a v máslovitém výklenku nástavce oltáře socha sv. Pavla. Na pravém protějškovém postranním oltáři Panny Marie bývala v zasklené skříňce ve středu oltáře umístěna dřevěná gotická soška Panny Marie (Madona) z poloviny 15. století, na konzolách sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa a v nástavci socha sv. Václava.

Na levé straně triumfálního oblouku je situována dřevěná rokoková kazatelna z druhé poloviny 18. století. Schodiště a koš kazatelny bývaly zdobeny jednotlivými malovanými poli a kovovým reliéfem na přední straně. Na stříšce kazatelny se na stříbrných oblacích nalézaly plastiky putti a malého andílka s deskou s textem Zákona.

Při závěrové severní stěně křestní kaple sv. Kříže je situována omítaná cihelná oltářní menza, nad kterou býval zavěšen obraz Ukřižování z první poloviny 18. století, připisovaný významnému českému baroknímu malíři Petru Brandlovi. Po stranách se nalézaly oválné obrazy Panny Marie (Madona) a sv. Terezie v akantových rámech z poloviny 18. století. Při východní stěně kaple bývala později přistavěna velká dřevěná oltářní stěna v podobě tzv. grotty, s dřevěnými ozdobami. V jihozápadním rohu kaple je postavena osmiboká kamenná křtitelnice z poloviny 18. století se sloupkovou nohou, zdobenou zrcadly s diamantovým řezem. Křtitelnice je uzavřena poničeným dřevěným víkem se sousoším Kristova křtu na vrcholu.

Při jižní stěně lodi byl osazen dřevěný zlacený baldachýn, nesoucí dřevěnou polychromovanou lidovou soškou Panny Marie Bolestné z druhé poloviny 17. století. V sakristii se nacházela jednoduchá dřevěná lidová soška Panny Marie Svatohorské z 19. století. Nad zpovědnicí při severní stěně kostela býval zavěšen jezdecký obraz sv. Jiří z 19. století se znakem rakouské dvouhlavé orlice. Na stěnách lodi kostela bývaly zavěšeny obrazy nazarénské křížové cesty.

Pod oratoří při jižní stěně presbytáře bývala postavena dřevěná lavice novomanželů zdobená řezbou. Další vyřezávaná dřevěná lavice je postavena při severní straně presbytáře, vyřezávané dřevěné sedátko v západní části lodi pod kruchtou, dřevěná klekací lavice za hlavním oltářem a v prostoru sakristie pak dřevěná ukládací komoda. V presbytáři je nyní umístěn profilovaný dřevěný svícen s jedním kovovým trnem a ve křtící kapli pak dřevěný kříž. V lodi kostela jsou postaveny ve dvou řadách dřevěné kostelní lavice. Na horní kruchtě bývaly umístěny varhany, přenesené dnes do depozitáře v Chyších.

V severní stěně presbytáře jsou zazděny dva mramorované renesanční epitafy z konce 16. století. Bílé epitafy jsou tvořeny dvěma různě velkými reliéfními poli s motivem krajiny, která jsou členěna horizontálně procházejícími římsami, vynesenými dvojitými sloupky po stranách. Na římsách, podestách a na trojúhelníkových štítových nástavcích bývaly původně postaveny alegorické figury a busty, odcizené někdy po roce 1993. Spodní část každého epitafu je opatřena čtyřmi černými tabulkami se zlacenými latinskými a německými věnovacími nápisy.

Vlevo je umístěn epitaf Georga z Uttenhofenu a jeho manželky Spohie z Uttenhofenu, rozené Gleissentheal, z roku 1587. Ve spodním poli je za oponou, zdobenou ornamenty a zlatými třásněmi umístěn reliéf hradu se dvěma věžemi. V horním poli je téměř plastický reliéf s vyobrazením Klanění svatých Tří králů v budově v s krajinou v pozadí. Na čtyřech nápisových deskách na podstavci jsou vyvedeny nápisy: „WER AN MICH GLEVB / ET DER WIRD LEBE; OB / ER GLEICH STÜRBE VND / WER DA LEBT UND GLEV / BT AN MICH DER WIRD NI / CHT STERBE EWIGLICH“, „ANNO 1587 MONTAG NACH JACO / BI. ZWISCHEN 8. VND 9. VHR VORMITTA / GE IST IN GOTT SELIGLICH ENDSCH / LAFFEB DER EDELGESTRENGE VND / EHRENVESTE GEORG VND VTTENHOFEN / UF GHOSLAV. GOTT VORLEIHE IHM EI / FRÖLEICHE AVFFERSTEHVNG. / EWIGEB.LEBEN.SEINES ALTERS 64 Jar“, „ANNO 15… IST DIE / EDELE VND EHRNVIEL TVGENTSAME FRAU / SOPHIAVON UTTNEHOF EINGEBORNE VON / GLEISSENTHAL IN GOTT SELIGLICH / ENDSCHLEFFEN DER ALLENECHTIGE VE / LEIHE IHR EINE FRÖHLICHE AVFERSTEHE / VNG. VORLEIHE IHRE ALTERS“ a „DIE GERECHTE WER / DEN WEGGERAFT FVR / DEM VNGLVKE VND DIE / RICHTIG FVR DICH GR / WNDELT HABE KOME / ZVM FRIEDE VND RUHE / IN HERN KAMERN“.

Vpravo je pak umístěn epitaf Heinricha staršího z Uttenhofenu, Urschuly z Uttenhofenu, rozené Branstein, Davida z Uttenhofenu z roku 1594. Ve spodním poli je za oponou, zdobenou ornamenty a zlatými třásněmi umístěn reliéf dvou kopců, na kterých stojí hrady, vlevo s válcovou věží a vpravo s dvěma hranolovými věžemi s cimbuřím. V horním poli je pak umístěn reliéf s vyobrazením Narození Ježíše Krista, doprovázeným volem a oslem. Nad krajinou v pozadí se vznáší anděl, zvěstující radostnou novinu. Na čtyřech nápisových deskách na podstavci jsou vyvedeny nápisy: „SO WIR GLAVBEN DAS / JHESUS GESTORBE VN / AVFERSTANDE IST. ALSO / WIRD GOT AVCH DIE.DA.EN / TSCHLAFFEN SIND DVRCH JESUM MIT IHME FVEREN“, „ANNO 1594.AM.TAG.FABIANI.VND.SEBA / STIANY ZWISCHEN.6.VND 7.VHRN, GEGE / ABENT.IST.DER.EDELE.GSTRENGE VND / EHRNVESTE.HEINRICH.DER.ELDER.VON.UTT / ENHOFF.AVF.GOSLAV, FVRSTLICHER BAMBERGI / SCH.RATH.VND DIENER IN GOTT SELIGLICH / ENDSCHLEFFE.WELCHE DER ALMECHTIGE GOT EIN FRÖHLICHE AVFFERSTEHVNG.VORLEIHE SEIN ALT / ERD“, „ANNO 15… IST DIE / VTTENHOFF GEBORNE VO BRANDSTEI WELHE / ERSTLICH DE EDELE GESTRENGE VND EHERVESTE / DAVOD VO VTTENHOFF SACHSSICHER COBVRGIS / CHER CENTZLER DEMHERNACH DER AVCH EDELE GE / STRENGE VND EHRNVESTE HEINRICH VO VUTTENHOFF / DEM ELTER V.GOSLAV FVERSTLICHEBAMBERGISCHE / RATH VND DIENER WELCHER SELICH ENT / ALTERS DER GOT GNEDIG“ a „ICH WIL SIE ERLÖSEN / AVS DER HELLE VND VON / TODE ERRETTE.TOD ICH / WIL DIR EI GIFT SEI.HEL / ICH WILL DIR EINE PESTELENTZ / SEIN“.

V dlažbě pod oratoří v prostoru pod triumfálním obloukem se nachází vstup do krypty, krytý figurálním renesančním mramorovaným náhrobníkem z druhé poloviny 16. století, na kterém je zobrazena provedena formou plastického figurálního reliéfu postava mladého muže v rokokovém oděvu držící v ruce kříž. V horním patře kruchty jsou postaveny jednomanuálové varhany od neznámého autora s šesti rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi. V předsíňce v přízemí věže je na stěně instalována pamětní deska obětem 1. světové války od akademického sochaře Antona Holeyho z Drahovic z roku 1933.

Z původních pěti zvonů, zavěšených ve věži kostela, se dochoval pouze největší zvon z roku 1673, nesoucí věnovací nápis: „Adam Ferdinand von Rackel Collator An 1673; Georg Michael Niklas Löw: Stückgiesserei Prag“. Ostatní zvony byly zrekvírovány během první světové války. V roce 1933 byly nahrazeny zvony od firmy Berner z Českých Budějovic, odstraněnými patrně během druhé světové války.

Kostel býval obklopen dnes již takřka zničeným hřbitovem, obehnaným ohradní zdi hřbitova z lomového kamene, která s jistotou stávala ve druhé polovině 18. století. V západní části hřbitovního areálu byla situována obdélná márnice, dochovaná v troskách. Při východní bráně ohradní zdi se nalézá kamenné schodiště se stupni ze žulového kamene, které bývalo původně zdobeno po stranách barokním sousoším Nejsvětější Trojice a sochou sv. Mořice z doby kolem roku 1772 na podstavcích. Při jižní ohradní zdi bývalého hřbitova roste chráněná památná Kozlovská lípa.