Krásný Les - kostel sv. Petra a Pavla

Původní farní gotický kostel sv. Petra a Pavla s přilehlým hřbitovem byl postaven patrně již ve druhé polovině 14. století na okraji návsi uprostřed obce Krásný Les (Schönwald). Počátkem 15. století byla zdejší ves připomínaná jako farní a vezdejší farnosti patřily také vsi Damice, Osvinov, Léno, Vrch a Plavno. Dne 18. dubna 1681 však původní kostel spolu s velkou částí vsi vyhořel. Ještě na konci 17. století byla na místě vyhořelého kostela vystavěna novostavba kostela v raně barokním slohu. Již v roce 1781 však byla věž kostela ve značně zchátralém stavu a proto byla v letech 1794-1795 ke kostelu přistavěna nová hranolová věž. Základní kámen nové věže byl položen dne 29. července 1794 a cibulová báň byla nasazena dne 31. srpna 1795. Na počátku 19. století byl kostel opravován a bylo doplněno jeho vnitřní zařízení. V roce 1802 byla vynesena nová kazatelna a roku 1805 byly vystavěny varhanářem Ferdinandem Müllerem z Nepomyšle nové varhany za 600 zlatých. Dne 23. června 1982 však kostel zcela vyhořel. Po požáru z bývalého kostela zůstalo pouze obvodové zdivo kostela do původní výše a věž. Díky úsilí jáchymovského faráře Františka Krásenského byly následně pozůstatky kostela zakonzervovány. Zastřešen byl tehdy pouze bývalý presbytář s bočními otevřenými prostory, který byl přeměněn na menší svatyni. Ostatní prostory lodi zůstaly beze střechy a byly upraveny jako zahrada s křížovou cestou. Okna ve věži a zadní části lodi zasklená, v přední části lodi pouze zamřížovaná. V roce 1987 byl nakonec provizorně upravený kostel nově vysvěcen za účasti kardinála Františka Tomáška.

Jednolodní barokní kostel z lomového kamene s obdélnou lodí o rozměrech 29 x 14 m a zevně neodsazeným presbytářem, doplněným v interiéru kostela bočními otevřenými prostorami vestavěnými v síle zdiva, sloužící dříve patrně jako sakristie. V jihozápadním průčelí je představěná hranolová věž, vystupující třemi čtvrtinami své šířky z líce průčelí, je rozčleněna nárožními lisenami a příčnými pásy na čtyři nízké úrovně. V prohloubených, hrubě omítnutých polích tří volných stran ve všech třech poschodích jsou obdélná polokruhově zakončená okna s prostým maltovým rámem se středním klenákem. Okna ve druhém patře věže byla zazděna až na střílny. Hlavní římsa je prolomena ciferníky hodin. Věž bývala původně krytá barokní cibulovou helmicí s bání, s červeně napuštěným šindelem, dnes je zakončena měděnou stanovou stříškou. Nad obdélným hlavním vchodem bývala kamenná deska s nápisem: „A. D. MDCCXCIV / TVRRIS HAEC / A FVNDA. ERECTA“. Jihozápadní hlavní průčelí kostela je rozčleněno lisenami a dvěma nad sebou položenými výklenky. Průčelí je završeno zprohýbaným barokním štítem odstupňovaný ploše profilovanou, původně šindelem krytou okapní římsou a vlastním zastřešením. Štít, oživený ještě na koso postaveným, oválným okénkem, je dnes zachovaný v původním tvaru v jihovýchodní části. Vnější stěny kostela, původně se žlutou omítkou, bývaly členěny rámci v omítce a horizontálními pásy, zachovanými dnes již jen na věži a západním průčelí. Boční stěny kostela jsou doplněny čtyřmi, v závěru dvěma, nízkými obdélnými okny s půlkruhovými záklenky. V závěrové stěně je mezi okny ještě výše položené kruhové okénko. Pod třetím párem oken v podélných stěnách jsou umístěné boční vchody do kostela a na jihovýchodní straně, těsně pod třetím a čtvrtým oknem jsou ještě malá, větším podobná okna do podkruchtí.
Do vnitřních prostor kostela se vstupovalo z ploše kryté předsíně na jihozápadě. Loď kostela, tvořená jediným velkým prostorem bývala plochostropá, kryté pestrým dřevěným kazetovým stropem z roku 1705 s malovanou ornamentální výzdobou. Strop býval v 72 pravoúhlých dřevěných desek, přibitých přímo na vazní trámy střešní konstrukce. Desky bývaly vyplněny šedě malovanými, v každém poli samostatně řešenými bujnými rozvilinami s býlími nasazenými světly, na modré půdě. Střídavě bývaly v polích přidány slunečnice, hlavy andílků, a celé postavy andílků, vždy v jiném postoji. Nad kruchtou hrávali andílci na hudební nástroje. Spáry desek bývaly zakryty jemně profilovanými lištami. Střední trám nesl ve středu kostela v osmibokém rámu obraz sv. Trojice bez umělecké hodnoty. Na obou koncích tohoto podvlaku bývaly v rámu po polovici osmihranu nad kněžištěm dvojznak patrona, markraběte Ludvíka Viléma z Baden-Badenu a nad kruchtou jeho choti Františky Sybilly Augusty a letopočet 1705. Do prostoru lodi bývaly vestavěny dvě dvoupatrové dřevěné empory z téže doby, zabírající i boční stěny až k bočním vchodům. Podvlaky horního, o 20 cm vyloženého patra byly konsolovitě profilovány. Plné, kdysi pomalované a plochými výplněmi a lištami členěné zábradlí spodního patra bývalo obíleno, poprsnice horního patra souběžně členěna ve čtyři pole, z nichž střídavě dvě byla otevřena a vyplněna soustruhovanými balustry, dvě s plnými výplněmi vyzdobena červenobílým rostlinným ornamentem s rozsetými zelenými ratolestmi. Do kouta na jihozápadě lodi bývala vestavěna dvě točitá schodiště se zděnými plášti zprostředkovávající přístup na empory. Hudební kruchta mezi emporami byla opatřena balustrovým zábradlím uprostřed vyloženým segmentem a přerušené malým korpusem varhan. Presbytář, převýšený o stupeň proti lodi a užším o 2,9 m, býval do lodi otevřen polokruhovým triumfálním obloukem. Zaklenut býval jedním polem cihlové křížové klenby bez žeber. Klenba bývala skoro stejně vysoká jako podstropení lodi. Její hrany byly zdobeny oblými štukovými listovci a svorník naznačovala vysutá šiška. Neprofilovaný pás triumfálního oblouku byl rozdělen ve tři pole lemovaná štukovými perlovci. Prostory po stranách presbytáře bývaly sklenuty hmotnou valenou klenbou. Nad sakristií po severní straně bývala dříve oratoř patrona, přístupná zvenčí vrtulovitým schodištěm a otevřená do presbytáře dvěma oblouky, zaklenutá valenou klenbou s pravoúhlými rámci zdobenými štukovými rozetami, listovci a perlovci. Na jižní straně presbytáře hluboká, otevřená až ke klenbě, prázdná nika.

Převážně barokní vnitřní zařízení kostela tvořil portálový hlavní oltář z první poloviny 18. století s novodobým obrazem, dva protějškové boční oltáře z doby kolem roku 1700. Na bočním oltáři býval přemalovaný obraz ze 14. století na plátně v akantovém rámu s rozvilinami. Sochařský oltář Piety s oválnými obrázky světců na rámu a oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazem z 18. století. O triumfální oblouk se opírala dřevěná klasicistní kazatelna z roku 1802, bíle natřená se zlacenými ozdobami. V čele na válcovém řečništi kazatelny, spočívajícím na konzole, byly dvě hlavy andílků v obláčcích s paprsky, po stranách vavřínové guirlandy, dole pak obíhal pletenec přerušovaný rozetami. Nad dveřmi v zadní stěně a kolem stříšky byly vavřínové guirlandy, na spodní straně stříšky holubice ve svatozáři a na vrcholu desky zákona na oblacích s blesky a šalmaji. Varhany umístěné na kruchtě od varhanáře Ferdinanda Müllera z Nepomyšle z roku 1805 bývaly šedě a žlutozeleně natřené se zlatými a stříbrnými ozdobami. Velká skříň s hracím stolkem v zábradlí dělena na dvě trojdílné části, mezi nimiž byly guirlandy s rakouským rodinným znakem a nápisem: „F. II.“ V rozích prolomů ve varhanové skříni byly výplně z mřížkového ornamentu, věnců a rocaillů. Sousoší Ukřižování z 18. století, skříňka s rokokovou soškou Panny Marie (Immaculaty). V presbytáři býval obraz Poslední večeře z druhé poloviny 17. století. Na kruchtě bývaly dvě rozměrné přemalované obrazy Seslání Ducha svatého a sv. Jana na Patmu. V lodi stálo 16 párů dubových lavic z druhé poloviny 17. století s římsou na konsolkách, pilastry bez kládí a olištovanými výplněmi. Zábradlí z 18. století z šikou postavených balustrů. Skleněný lustr z počátku 19. století. Na věži bývaly čtyři zvony. Umíráček z roku 1683, 30 cm vysoký a 38 cm v průměru. Na koruně mezi listovci míval nápis: „+BALTASAR PLAZER GOS MICH IN EGER 1683“ a na druhé straně: „GOT ALLEIN DIE EHRE“. Zbylé tři zvony bývaly nově přelity ze starších zvonů bez zachování jejich tvaru a legendy.

Kolem kostela se rozkládal dnes již zrušený hřbitov obklopený zděnou ohradou s pultovou šindelovou stříškou. V jižním koutě se nachází kostnice z konce 17. století, se zkosenými nárožími a původně šindelovou střechou.