Louka - kostel sv. Václava

Původně barokní obecní kaple sv. Václava byla vystavěna v letech 1724-1728 podle návrhu neznámého architekta na návsi uprostřed vsi Louka (Grün). Základní kámen nové kaple byl položen dne 27. května 1724 a stavební práce byly dokončeny roku 1728. Dne 26. října 1728 byla následně dokončená kaple sv. Václava slavnostně vysvěcena. Farou spadla kaple ke kostelu sv. Petra a Pavla v Mnichově.  V roce 1758 byly zdejší varhany opraveny neznámým varhanářem za 1 zlatý a 30 krejcarů.

Teprve dne 11. května 1786 byla při zdejší kapli zřízena lokálie a Louka získala vlastního kněze. V roce 1788 následně vznikla samostatná farnost Louka a při zdejší kapli byla postavena pozdně barokní budova nové fary. V následujících letech byly do farní kaple pořízeny starší oltáře z konce 17. století, které byly přeneseny z některého z kostelů tepelského klášterního okrsku. Doplněno muselo být rovněž liturgické vybavení kaple. Roku 1789 byly proto ze zrušeného minoritského kláštera ve Stříbře zakoupeny 4 stará liturgická roucha (ornáty), 4 střední cínové svícny, pár mešních svícnů, sváteční misál a misál pro requiem, mešní zvonek, pestrobarevný závoj ad. v celkové hodnotě 9 zlatých a 6 krejcarů. V roce 1790 byly poté k opravě ornátů zakoupeny v Praze naměřená roucha za 4 zlaté a 20 krejcarů.

V roce 1837 již delší dobu poškozené varhany opravil za 55 zlatých varhanář Ferdinand Johann Guth z Čisté u Rakovníka. Roku 1838 byla provedena nutná renovace farní budovy a roku 1840 poté proběhla její přestavba.

V letech 1850-1853 byla původní kaple přestavěna na farní kostel v pseudorománském slohu pod vedením stavebního mistra Josefa Scherbauma z Lokte. K západnímu vstupnímu průčelí byla tehdy přistavěna nová hranolová zvonová věž. V roce 1867 provedl chebský varhanář Josef Müller další opravu zdejších varhan za 117 zlatých a znovu roku 1872 za 38 zlatých. Následujícího roku 1868 byl poté pořízen nový zvon od zvonařského mistra Johanna Grassmayra z Wiltenu u Innsbrucku.

Patrně na konci 19. století, v době po roce 1890, bylo změněno zasvěcení postranních oltářů kostela a původní plastiky světců ve středových výklencích nahrazeny moderními sochami Neposkvrněného Srdce Panny Marie a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Roku 1904 opravoval varhanář Wilhelm Schusser z Teplé zdejší varhany. Během první světové války byly dva zdejší zvony zrekvírovány na válečné účely, ve věži poté zůstal pouze zvon z roku 1868. V roce 1928 byly poté do věže kostela pořízeny dva nové zvony od zvonařského mistra Richarda Herolda z Chomutova. Během první poloviny 20. století byl rovněž nově vymalován interiér farního kostela.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Po následném začlenění vsi do nově vzniklého vojenského výcvikového prostoru Prameny ke dni 1. července 1950 byl kostel zrušen. Na počátku padesátých let byl následně veškerý vnitřní mobiliář kostela odvezen a snad rozmístěn do několika kostelů ve středních Čechách. Po zrušení vojenského újezdu ke dni 15. srpna 1954 byl v roce 1960 objekt bývalého kostela opraven a sloužil poté státním statkům jako seník. V roce 1987 byla nakonec provedena demolice zchátralého kostela.

Barokní, pseudorománsky přestavěný jednolodní kostel na obdélném půdorysu se zkosenými nárožími, s v podélné ose připojeným užším, odsazený, obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytý původně šindelovou střechou, od roku 1960 nahrazenou pálenou krytinou typu bobrovka. Vstupní západní průčelí kostela bývalo završeno trojúhelníkovým vpadlým štítem, tympanonem.

Před západním průčelím byla v podélné ose připojena hranolová zvonová věž, završená vysokou štíhlou oplechovanou osmibokou jehlancovou střechou na nízké stanové základně s makovicí a křížem na vrcholu. V horní části střechy byly na všech stranách situována malá kruhová okénka. Vstup byl veden jednoduchým obdélným portálem, prolomeným v čelní stěně. Stěny věže, rozčleněné římsami do tří pater, byly prolomeny menšími obdélnými, polokruhově zakončenými okny.

Zvonové patro věže bylo na všech stranách otevřeno dvojicí úzkých obdélných, polokruhově zakončených družených oken. Nad okny byly situovány mladší kruhové plechové ciferníky věžních hodin z 19. století, původní velké ciferníky byly vsazeny na třech stranách věže v mělkých vpadlých kruhových výklencích v ose pod okny. Stěny věže byly završeny mohutnou vynesenou korunní římsou pod střechou, vynesenou na plastických konzolkách. V rohu mezi stěnou věže a průčelím na severní straně byla připojena nárožní válcová schodišťová věžice, prosvětlená třemi čtvercovými okénky a krytá kuželovou střechou. V přízemí věže se nacházela zaklenutá předsíň.

Trojosé podélné stěny kostelní lodi byly prolomeny trojicemi vysokých obdélných, polokruhově zakončených oknech s ostěním v omítce. Okna v západní části, prosvětlující prostor kruchty, byla v dolní třetině přizděna. Po okny ve středové ose byly prolomeny obdélné portály bočních vchodů s ostěním v omítce. Mezi okny na severní stěně lodi byl zavěšen velký dřevěný misijní kříž. Všechny stěny presbytáře byly prolomeny po jednom obdélném, polokruhově zakončeném okně s ostěním v omítce, shodném jako v lodi kostela. Pod oknem v severní boční stěně presbytáře byl situován další obdélný vchod.

Vnější stěny kostela bývaly nad základovým soklem členěny nárožními pilastry s jednoduše zdobenými hlavicemi, při severozápadním nároží lodi zdvojenými, vynášejícími jednoduchou profilovanou pásovou římsu, zdobenou na spodní straně obloučkovým vlysem. Stěny byly završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor kostela býval plochostropý, krytý omítaným prkenným stropem, zdobeným jednoduchou ornamentální malbou. Loď kostela byla od presbytáře oddělena polokruhovým triumfálním obloukem na hranolových pilířích. Pilíře a stěny presbytáře byly původně opatřeny malbou v podobě pravidelného kvádrového zdiva. Někdy na počátku byly vnitřní stěny celého kostela opatřeny do výše prostoru pod okny opatřeny pásem mramorované výmalby. V západní části kostelní lodi byla situována dřevěná kruchta s bohatě zdobeným prolamovaným parapetem, vynesená na dvou válcových sloupech. Prostor presbytáře býval opatřen prkennou podlahou.

Vnitřní barokní zařízení kostela pocházelo převážně z první poloviny 18. století, částečně doplněno mobiliářem z konce 17. století, přeneseným z některého z kostelů tepelského klášterního okrsku.

V presbytáři kostela býval postaven bohatě vyřezávaný barokní portálový hlavní oltář patrně z konce 17. století s patrně mladším středovým olejovým oltářním obrazem sv. Václava. Po stranách obrazu byly situovány mohutné tordované sloupy se zdobenými plastickými hlavicemi, vynášející mohutnou římsu. Oltářní prospekt lemovala dřevořezba v podobě plastických rokají. Na obdélném nástavci oltáře shodné architektury s menšími tordovanými sloupky po stranách byla zavěšena barokní olejomalba Korunování Panny Marie. Na křídlech nástavce byly situovány plastiky andělů. Na portálech mramorovaných postranních branek do prostoru zaoltáří bývaly postaveny barokní vyřezávané figurální plastiky světců. Nad levou brankou stály sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a sv. Petra, na pravou brankou pak sochy sv. Pavla, sv. Víta a sv. Ondřeje.

V rozích kostelní lodi bývaly po stranách triumfálního oblouku původně postaveny dva bohatě vyřezávané protějškové portálové barokní postranní oltáře ze 17. století z dílny autora hlavního oltáře. Na levé, evangelijní straně byl postaven postranní oltář Panny Marie. Ve výklenku s roztaženým závěsem ve středu oltáře byla umístěna socha sedící Korunované Panny Marie s malým Ježíškem na klíně. Po stranách výklenku byla doprovázena sochami Panny Marie Bolestné a patrně sv. Jana na podstavcích.  Ve volutovém nástavci oltáře se svatozáří na pozadí byl situován plastický reliéf Boha Otce v oblacích a na vrcholu nástavce pak holubice, symbol Ducha svatého ve svatozáři. Patrně na konci 19. století bylo zasvěcení oltáře změněno a ve výklenku osazena nová moderní vyřezávaná socha Neposkvrněného Srdce Panny Marie.

Po pravé straně triumfálního oblouku pak stál protějškový oltář sv. Jana Nepomuckého. Ve výklenku s roztaženým závěsem ve středu oltáře byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. Po stranách výklenku byla ústřední socha doprovázena figurálními plastikami světců na podstavcích. Ve volutovém nástavci oltáře se svatozáří na pozadí byl situována socha okřídleného archanděla ve zbroji v oblacích a na vrcholu nástavce pak symbol Božího oka ve svatozáři. Patrně na konci 19. století bylo zasvěcení oltáře změněno a ve výklenku osazena nová moderní vyřezávaná socha Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Při severní stěně kostelní lodi bývala situována barokní kazatelna s plným parapetem, bohatě zdobeným plastickými reliéfy, a Beránkem Božím na vrcholu stříšky. V kostele byla umístěna empírová křtitelnice vytvořená ze serpentinu. Na stěnách lodi kostela mezi okny bývaly zavěšeny obrazy křížové cesty a po stranách lodi postaveny dvě řady dřevěných kostelních lavic. Na kruchtě bývaly postaveny varhany o 12 rejstřících s mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi.

Ve věži kostela býval zavěšen zvon z roku 1868 s figurální a ornamentální výzdobou o průměru 61,5 cm a výšce 55 cm. Na plášti zvonu byla vyvedena německá legenda: „Mich gos Johann Grassmair in Wilten bei Innsbruck 1868“ (Ulil mne Johann Grassmayr z Wiltenu u Innsbrucku). Na zvonové stolici byly zavěšeny ještě dva zvony z roku 1928 od zvonařského mistra Richarda Herolda z Chomutova.