přeskočit k navigaci »

Úvod > Architektonické památky > Luka - zámek

Luka - zámek

Luka - zámek |

Původně raně gotická tvrz z počátku 13. století byla postavena na mírném návrší na západním okraji vsi Luka (Luck). První zmínka o tvrzi pochází z roku 1239. Během 16. století byla renesančně rozšířena na trojkřídlý objekt. V době kolem roku 1660 nechal Volfgang Libštejnský z Kolovrat přestavět tvrz na raně barokní zámek, upravený během 19. století do dnešní podoby. Po roce 1945 složil zámek potřebám státní statku a postupně chátral. Po navrácení objektu v rámci restitučního řízení v 90. letech 20. století byl zámek uzavřen a dnes je havarijním stavu.

 

Objekt: raně gotická, renesančně přestavěná tvrz, přestavěná na raně barokní, novodobě přestavěný zámek

Typologie: panská sídla

Kategorie: architektonické památky

Obec: Luka (Luck)

Okres: Karlovy Vary

Poloha: na mírném návrší nad návsí na západním okraji vsi

GPS: 50°9'21.077"N, 13°8'58.520"E

Období vzniku: počátek 13. století

První písemná zmínka: 1239

Přestavba: 16. století renesančně, kolem 1660 raně barokně, polovina 19. století novodobě

Období devastace: po roce 1945 a od 90. let 20. století

Památková ochrana: od 30. listopadu 1994

Č. rejst. ÚSKP: 12811/4-4971

Stav: v havarijním stavu

Přístupnost: nepřístupné

Historie objektu

Původní raně gotická tvrz byla vystavěna patrně již na počátku 13. století na mírném návrší na západním okraji vsi Luka (Luck). První písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1239, kdy ji držel zeman Václav z Luk. Během druhé poloviny 13. století zde byl vytvořen manský statek náležející k hradu Hungerberg. Ve druhé polovině 14. století bylo zdejší zboží rozděleno na dvě části, které drželi Protiva a Svach z Luk, od nichž oba statky v roce 1378 vykoupil Boreš V. z Rýzmburka a podřídil je jako léno k hradům Žlutice a Bečov. I poté však zůstalo zdejší zboží rozděleno na dva statky, které v roce 1403 drželi Protiva a Kadolt z Luk. Na jednom ze statků seděl v letech 1415-1435 Zbyněk z Hořesedel, na druhém pak v letech 1415-1428 Nevlas z Valče a v letech 1430 a 1454-1455 připomínaný Vaněk z Vetlé, řečený Žid.

Na počátku 16. století drželi statek spolu s tvrzí Luka Steinbachové ze Steinbachu, majitelé sousedního panství Valeč. Mikuláš Steinbach ze Steinbachu patrně tehdy převedl část svých poddaných ze vsi Verušice (Gross Werscheditz) na jiné pozemky v manství, na kterých vznikla nová ves Verušičky (Klien Werscheditz). Po smrti Mikuláše Steinbacha ze Steinbachu přešlo zdejší zboží na jeho syny Kryštofa a Volfa, kteří si krátce poté dědictví rozdělili. Kryštof v roce 1523 převzal manství Luka a mladší Volf získal pozemky se vsí Verušičky, ze kterých vytvořil centrum odděleného samostatného statku s tvrzí a poplužním dvorem.

Po smrti bratra Volfa Steinbacha ze Steinbachu v roce 1557 se Kryštof zmocnil statku Verušičky, kterého se měl ujmout patrně Volfův syn Bernard, jenž se měl postarat o své nezletilé sestry Zuzanu a Annu. Zda byl k tomuto kroku pověřen zemřelým Volfem jako poručník, však není známo. Hned roku 1558 se tak Kryštof uvázal v držení zboží Verušičky, totiž „ve dvůr Verušičky s dědinami, svršky a nábytky, v hotové peníze jejichž na dluzích bylo, jakž inventář na to jest“. Následně krátce po sobě zemřeli Bernard a Zuzana, takže na živu zůstala pouze nezletilá Anna, která však nedlouho poté dospěla a započala se strýcem Kryštofem boj o rodový majetek. Z pozdějšího vývoje plyne, že Kryštof Anně patrně roku 1560 alespoň část majetku předal, totiž vlastní ves Verušičky s příslušenstvím.

Roku 1566 protestoval Kryštof Steinbach ze Steinbachu proti tomu, že se Anna ze Steinbachu, provdaná za Sezimu Mířkovského ze Stropčic, zmocnila zbytku původního příslušenství zboží Verušičky, totiž vsi Vrbice, půl vsi Mokrá a tří poddanských dvorů ve Vahanči, a neprodleně ji pohnal ke komornímu soudu. V obvinění uvedl, že se Anna majetku ujala neprávem, neboť vyjmenovanou část statku po Bernardovi a Zuzaně zdědil on sám. Půhon byl soudem projednáván ještě roku 1567, ovšem Anna k němu mezitím sama pohnala Kryštofa ze Steinbachu a obvinila ho ze všech škod, které ji vznikly bezprávným užíváním Verušiček v letech 1558 a 1559. Výsledek sporu neznáme, z pozdějších písemných zmínek jsou však jako držitelé Verušiček včetně jmenovaných vsí uváděni manželé Anna a Sezima. Roku 1567 pohnala Kryštofa ještě jednou ke komornímu soudu neteř Anna Mířkovská ze Steinbachu, která ho vinila z dluhu 40 tolarů, které byl povinen splatit jejím poddaným Šimkovi Váňovi a jeho bratrům.

Po smrti Kryštofa Steinbacha ze Steinbachu v roce 1568 zde seděli synové Mikuláš a Volf Adam. Během 16. století bylo zdejší panské sídlo přestavěno a rozšířeno na trojkřídlou renesanční tvrz, výslovně zmiňovanou prvně v roce 1577. Během dělení rodového majetku v roce 1579 získal zboží Luka Mikuláš, zatímco Volf Adam obdržel panství Stroupeč. Roku 1584 Mikuláš Steinbach ze Steinbachu umírá a panství Luka odkazuje své manželce Markétě. Následně přešel statek Luka na Mikulášovi synovce Abrahama, Kryštofa a Adama Steinbachy ze Steinbachu, od nichž koupil v roce 1588 zdejší zboží spolu s tvrzí Jan Jindřich Prollhofer z Purkersdorfu, který umírá v roce 1604. Panství Luka poté převzal jeho syn Fabian Sebastian.

Fabian Sebastian Prollhofer z Purkersdorfu vyměnil v roce 1608 tvrz Týn s příslušenstvím včetně části Údrče se Štěpánem Šlikem za „tvrz Verušičky a tvrz Týniště s dvory poplužními s poplužími i se vším stavením“. Jelikož Štěpán Šlik měl ještě v roce 1608 doplácet 9000 kop míšeňských grošů Prokopu Dvořeckému a Fabián Pröllhofer jemu jako doplatek za směnu „pouhé“ 3000 grošů, převzal tehdy část dluhu na sebe, čímž byli oba vyrovnáni. Statek Verušičky byl tímto prodejem spojen s panstvím Luka, u kterého poté zůstal až do roku 1715.

Po smrti Fabiana Sebastiana Prollhofera z Purkersdorfu v roce 1612 spravovala zdejší statek spolu s tvrzí vdova Anna Kateřina, rozená ze Stensdorfu, později provdaná za Volfa Lochnera z Paliče. Po dosažení plnoletosti se po roce 1620 ujal správy zboží Luka dědic Jan Jindřich Lochner z Paliče, po jehož smrti roku 1652 zdědila statek jeho dcera Anna Barbora, provdaná za Volfganga Libštejnského z Kolovrat. V době kolem roku 1660 nechal Volfgang Libštejnský z Kolovrat přestavět renesanční tvrz na raně barokní zámek. V roce 1676 se ujal držby zdejšího panství Volfgangův syn Antonín Jan Friedrich Libštejnský z Kolovrat jako poručník bratra a sester. Během následného dělení rodového majetku s bratrem Leopoldem Antonínem Edmundem v roce 1682 získal statek Luka se zámkem za díl právě Antonín Jan Friedrich Libštejnský z Kolovrat, Leopoldovi připadly znovu samostatné sousední Verušičky.

Po smrti Antonína Jana Friedricha Libštejnského z Kolovrat v roce 1699 přešlo zdejší zboží nezletilého syna Václava Ferdinanda Libštejnského z Kolovrat, který se však značně zadlužil a roku 1709 o panství Luka včetně tehdy prvně výslovně zmiňovaného zámku přišel. Zadlužený majetek byl v roce 1711 komisionálně rozprodáván úředně stanovenými komisaři Ludvíkem Bechyňou z Lažan a Františkem Karlem z Adlersheimu. Sattek Luka tehdy získal Václav Ignác Deym, po němž přešel na Kryštofa Vojtěcha Putze z Breitenbachu. Na zámku Luka následně seděli Václav Leopold a František Antonín Putzové z Breitenbachu, poté přešel na Františka Xavera Putze z Breitenbachu.

František Xaver Putz z Breitenbachu dne 24. června 1758 uzavřel smlouvu s Marií Alžbětou Kfelířovou, od které odkoupil za 55.000 zlatých statek Verušičky včetně „vrchnostenského obydlí a dalších budov“, který následně znovu připojil k panství Luka, kde zůstal až do konce 19. století. V roce 1774 koupil od Františka Xavera Putze z Breitenbachu sjednocené statky hrabě František Antonín Nostic. V roce 1783 připojili Nosticové k Verušičkám Týniště žlutických Kokořovců. Ke zdejšímu panství tehdy patřily rovněž vsi Albeřice, Budov, Hřivínov, Luka, Radošov, Těš a Týniště. V roce 1798 prodal syn Františka Antonína hrabě Friedrich Nostic panství Luka Kašparu Friedrichu Josefovi z Overschie. V držení zámku Luka poté následovali syn Renatus, poté Alexandrina z Overschie a následně Renatus z Overschie.

V roce 1810 získal zdejší zboží spolu se zámkem Karel z Thysebaertu, po němž následoval jeho syn Augustin z Thysebaerthu. V roce 1830 zakoupil panství Luka malostranský měšťan Jan Antonín Hladík a poté patřily jeho neteři Antonii z Neubergu a následně Vilému z Neubergu. V době kolem 19. století získal zámek přístavbou západního křídla dnešní podobu. V roce 1878 byly spojené statky Luka, Verušičky a Budov zakoupeny Františkem Wilhelmem a Augustem Guttem, na základě jejichž prohlášení ze dne 30. července 1883 bylo vlastnické právo k osamostatněnému statku Verušičky vloženo dne 21. dubna 1884 na ideální poloviny manželům Josefu a Vilhelmíně Hetzelovým z Helldorfu. Verušičky tím byly opět odloučeny od statků Luka a Budov a dále měly samostatný vývoj. Roku 1905 byl následně vrchnostenský statek Luka spolu s poplužním dvorem rozparcelován. V držbě zámku v Lukách se poté vystřídala ještě řada dalších majitelů. Zámecká budova byla následně využívána jako škola.

V době po roce 1945 byla zdejší zámecká budova zestátněna a předána do užívání státnímu statku. Neudržovaný zámek postupně chátral. Na počátku devadesátých let 20. století byl zámek navrácen v rámci restitučního řízení potomkům dřívějších držitelů. Zcela rekonstruována byla tehdy ohradní zeď kolem zámeckého areálu. Dne 30. listopadu 1994 byl zámek v Lukách zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 12811/4-4971. Opuštěný a nepřístupný, zcela nevyužívaný zámek však byl následně z důvodu dlouhodobé neúdržby přiveden do havarijního stavu. Poškozenou krytinou střech začalo zatékat od interiérů, byl poškozen krov a propadla se většina stropních konstrukcí prvního a druhého patra. Znehodnocena byla rovněž většina uměleckořemeslných prvků interiéru.

 

Popis objektu

Tvrz - raně gotická tvrz byla tvořena obdélným palácem, k němuž byla při jihovýchodním nároží přistavěna další budova, z níž po pozdějších rekonstrukcích zbylo jen torzo. Během 16. století byla tvrz přestavěna renesančně do podoby rozsáhlé trojkřídlé stavby. Během přestavby zanikla její jižní část, na jejímž místě bylo založeno velké jižní křídlo.

Zámek - v době kolem roku 1660 byla renesanční tvrz přestavěna na raně barokní zámek, dvoupatrovou budovu, zachovávající trojkřídlou dispozici kolem malého čtvercového dvora. Teprve v polovině 19. století byla zámecká budova přestavěna do dnešní podoby přístavbou západního křídla, zcela uzavírající vnitřní dvůr. K jihozápadnímu nároží zámku byl později přistavěn novodobý drobný přístavek.

Architektonicky hodnotná raně barokní dvoupatrová zámecká budova pravidelné čtyřkřídlé dispozice kolem malého vnitřního dvora čtvercového půdorysu. Zdivo zámku obsahuje raně gotické a renesanční stavební konstrukce. K jihozápadnímu nároží zámku býval přistavěn dnes již z větší části zbořený novodobý drobný přístavek. V ose hlavního jižního průčelí je situován architektonicky zdůrazněný portál polokruhově zakončeného průjezdu do vnitřního dvora s rozeklaným trojúhelníkovým štítem. Renesanční jižní křídlo zámku je v západním a východním průčelí završeno renesančními štíty, členěnými pilastry. Okna objektu jsou obdélná, některá sdružená, doplněná římsami a někde i s volutovými konzolami. Místnosti v přízemí jsou sklenuty valenou klenbou, prostory v patře jsou plochostropé. Vnitřní dvůr je kryt nízkou prosklenou jehlancovou stříškou.

Kolem zámecké budovy se rozkládá dnes neudržovaná rozsáhlá zahrada, zcela zarostlá náletovými dřevinami, kterou obklopuje vysoká zděná ohradní zeď, prolomená branou na východní straně ze strany návsi.

 

Fotodokumentace

Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
 
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
 
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
 
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
Luka - zámek |
 
Luka - zámek |
 

Použitá literatura

Karel, T.-Knoll, V.-Krčmář, L. 2009 : Panská sídla západních Čech - Karlovarsko, České Budějovice, 109/110
Kolektiv 1985 : Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Praha, 202
Poche, E. a kol. 1978 : Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha, 327
Sedláček, A. 1905 : Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl třináctý, Plzeňsko a Loketsko, Praha, 215
Träger, G. 1993 : Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt, 166
Velímský, T. 2002 : Hrabišici - páni z Rýzmburka, Praha

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz