Luka - židovská synagoga

Klasicistní budova synagogy byla postavena v době po roce 1842 podle návrhu neznámého architekta na místě starší synagogy v židovském ghettu nad východním břehem Pstružného potoka (Kleinmühlbach) při pravé straně silnice do Verušiček ve východní části obce Luka (Luck). Původní synagoga byla zničena spolu s mnoha domy a cenným listinným archivem židovské náboženské obce během pustošivého požáru židovského okrsku v roce 1842. O výstavbu nového chrámu se zasloužili N. Buxbaum, Philipp Kohn a Efraim Löbl. Později byl k synagoze přistavěn obecní dům židovské obce, ve kterém se patrně nacházelo obydlí rabína a úřadovna rabinátu, v patře pak učebna židovské školy, popř. i zasedací síň představenstva obce.

V polovině 19. století celá zdejší židovská obec sdružovala na 1300 osob. Roku 1850 byl jejím představitelem zvolen Philipp Kohn, lidově zvaný „Fajvl Kohn“, člen reprezentace českého zemského Židovstva, který se následně stal rovněž starostou obce Luka. Za jeho působení byla ves Luka povýšena na tržní obec, získala vlastní poštovní úřad s židovským poštmistrem, byl postaven nový most, zaveden nový silniční řád a vydlážděno tržní náměstí. Židovské pohřební bratrstvo, Chevra kadiša, dostalo nová statuta, která byla směrodatná dokonce pro Plzeň. Opraveny a vystavěny byly mikve a židovská jatka. Philipp Kohn byl nakonec jmenován čestným občanem obce Luka a v roce 1879 se následně přestěhoval se svou rodinou do Prahy.

Zdejší Židé byli svobodní, dokázali se na rozdíl od věřících z okolí Týniště a Verušiček dostat trvale do přízně panské rodiny. Obec měla svého vlastního židovského kazatele Israela Friedländera, činým byl tehdy rovněž Leopold Friedländer. Obec Luka byla místem židovského školství, vědy a učenosti. Až do sedmdesátých let 19. století zde působila hebrejská škola, židovská škola s německým vyučovacím jazykem a židovské nižší reálné gymnázium, jehož žáci museli skládat školní zkoušky v gymnáziu v Doupově. V 18. a 19. století zde fungovala ješiva, vyšší učiliště, kde se žáci připravovali i na dráhu rabína, jehož váženým představeným byl učenec reb Meir Ullman. Zdejší živý společenský život tvořily společenské akce jako Purim, Sukot a Chanuka, známé v širokém okolí a hojně navštěvované.

V Sommerově topografii z roku 1847 se v Lukách uvádí celkem 23 rodin hebrejského původu, které žily v 16 domech. Ve druhé polovině 19. století byla židovská komunita ve městě nejsilnější, k roku 1870 zde bylo evidováno nejvíce židovského obyvatelstva, celkem 171 osob a 30 domů, poté se již projevuje stěhování do větších měst po občanském zrovnoprávnění Židů na základě prosincové ústavy z roku 1867. S rokem 1880 tak přichází úpadek a rozkladný proces této staré židovské obce. V roce 1900 měla Luka již pouze 86 židovských obyvatel a roku 1930 se zde hlásilo k židovskému vyznání 21 občanů.

Dne 18. září 1932 se v Lukách konala slavnost na památku zřízení první zdejší židovské modlitebny nájemcem židovského dvora Vaňkem v roce 1432 a 90. výročí založení současného chrámu. Při této příležitosti se v Lukách shromáždily stovky věrných rodáků obce a jejich potomků. Slavnostní řeč tehdy pronesl rabín Dr. Ignác Ziegler z Karlových Varů.

Dne 12. listopadu 1938 byla zdejší synagoga v souvislosti s tzv. Křišťálovou nocí znesvěcena, vzácný interiér chrámu vypleněn a budova vypálena nacisty. Během následné nacistické okupace byl přilehlý obecní dům židovské náboženské obce užíván jako obecní úřad a četnická stanice, dochované obvodové zdivo samotné vypálené synagogy bylo v té době údajně provizorně zastřešeno pro provoz truhlárny. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války sloužila budova bývalého obecního domu židovské obce státnímu statku jako kanceláře a skladiště. Někdy po roce 1960 byl tehdy již značně zchátralý objekt spolu s torzem vypálené synagogy demolován. Dnes na místě zbořené synagogy a obecního domu, pozemkové parcele č. 75 o rozloze 797 m², vedené jako zbořeniště v majetku obce Verušičky, stále nachází mnoho sutin.

Velká klasicistní synagoga na obdélném půdorysu se zaoblenými nárožími, krytá valbovou střechou s nízkou hranolovou věžičkou nad východním průčelím. Vstupní uliční severovýchodní a protilehlé jihozápadní průčelí bývaly čtyřosá, prolomená velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny. V krajních osách severovýchodního průčelí bývaly situovány obdélné vstupy. Jihovýchodní průčelí bylo prolomeno dvěma okny a menším kruhovým okénkem ve středové ose. Vnější stěny synagogy bývaly členěny pilastry a završeny mohutnou vynesenou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor budovy byl rozdělen do tří místností. Při severozápadní straně byly situovány menší prostory. Místnost při západním nároží byla zaklenuta valenou klenbou s lunetami, v druhé místnosti bylo umístěno šnekovité schodiště. Zhruba dvě třetiny zabíral hlavní plochostropý modlitební sál. Tradiční mikve (židovská rituální lázeň), bývala situována snad v suterénu synagogy či přilehlého obecního domu židovské obce.

Vnitřní zařízení synagogy tvořil oltář aron ha-kodeš (svatá schrána na tóru) postavený při jihovýchodní stěně, směrem k Jeruzalému. Uprostřed svatostánku byla situována schrána, zakrytá ozdobným závěsem, parochetem, s dvojicí sloupů po stranách. V nástavci oltáře byla před kruhovým oknem, vytvářejícím prosvětlené pole, umístěna židovská hvězda, se symboly aseret ha-dibrot (desky úmluvy, desatero) a korunou, symbolem moudrosti a znalosti tóry na vrcholu. Před oltářem bývala zavěšena lampa ner tamid (věčné světlo) a umístěn amud, pult odkud byla vedena bohoslužba. Na pultu byl umístěn svitek tóry, ze které bylo čteno z bimy, či almemoru, řečniště, ohraničené zdobeným kovaným zábradlím, oddělujícím prostor pro věřící. Dřevěné lavice synagogy byly uspořádány podobně jako v křesťanských kostelích, ve čtyřech řadách, což svědčí o reformním ritu zdejších bohoslužeb. Ze stropu byly zavěšeny velké kruhové lustry.