Malý Hlavákov (Klein Lubigau)

První písemná zmínka o vsi Hlavákov, tehdy ještě nerozlišené na Malý a Velký pochází z roku 1409, kdy je zde uváděn Hinco de Hlawcowa, leník majitelů Valče, rytířského rodu Valčských z Doupova. Malý Hlavákov je prvně zmíněn až roku 1571 při směně zděděného panství Valeč Arnošta Hasištejnského z Lobkovic za Kostrčany Kryštofa Štampacha ze Štampachu: „...ves maley hlawokow celú...“ Po smrti Kryštofa Štampacha ze Štampachu převzal správu panství Valeč syn Václav. V době stavovského povstání se silně angažoval a byl za to po Bílé Hoře ke ztrátě majetku. Jeho manželce Barboře však bylo na přímluvu Jaroslava Bořity z Martic povoleno panství Valeč s devíti vesnicemi, mezi kterými byl i Malý Hlavákov s Kopáčovem, znovu koupit. Štampachové tam poté žili až do roku 1721. Malý Hlavákov nebyl velkou vesnicí a jeho zástavba byla nepravidelná, většina domů však stávala podél silnice do Velkého Hlavákova. Roku 1654 zde bylo jen 7 selských usedlostí, z nichž ale tři zůstaly po třicetileté válce zůstaly v roce 1654 obydlené pouze 4 selské usedlosti z původních sedmi, zbylé tři byly pusté. Berní rula tehdy uváděla „luk dostatek, žitná pole špatná, živnost jich jest z dobytka a něco přediva“. Malý Hlavákov sdílel vždy své osudy s panstvím Valeč, ale o životě ve vsi se žádné zprávy nedochovaly, neuvádí je ani Trägerova topografie Kreis Luditz, ani Schaller. Ten však ve své topografii z roku 1785 označil Malý Hlavákov za místo, kde byli roku 1108 zavraždění otec Božej a syn Bořita z rodu Vršovců. Stalo se tak na příkaz knížete Svatopluka, který se rozhodl vyhladit celý rod. Údajnou příčinou měla být zrada Vršovců a jejich kolaborace s Poláky za polského vpádu do Čech, kdy Svatopluk byl na uherském tažení. Ve skutečnosti to bylo kvůli jejich narůstající moci. Po příslušnících rodu Štampachů zdědil panství Valeč i s Malým Hlavákovem Jan Ferdinand Kager z Globenu, spřízněný se Štampachy. Po dalších majitelích koupil panství roku 1798 Jan Gottfried Korb z Weidenheimu. Za Weidenheimů se roku 1850 Malý Hlavákov stal samostatnou obcí a byla k němu připojena osada Kopáčov. Malý Hlavákov poté náležel do okresu Bochov, později do okresu Žlutice, dnes do okresu Karlovy Vary. Farou patřil do Lochotína, poštou do Valče a na vlak se chodilo do Bochova. Do roku 1922 chodily místní děti do školy v Lochotíně, poté do Velkého Hlavákova. Vodovod byl do vsi zaveden roku 1929. V roce 1895 zde žilo 126 obyvatel, roku 1921 to bylo 131 a na konci 2. světové války v roce 1945 144 lidí. Počet domů se pohyboval kolem 26. Po odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce nebyla ves již nikdy zcela dosídlena. V roce 1956 zde žilo 56 stálých obyvatel.
Dnes zde ve třech domech žijí dvě rodiny (9 lidí), zaměstnané při chovu masného herefordského skotu, chov ovcí již byl zrušen. Ze tří bývalých ovčínů byl jeden přestavěn na kravín, druhý na přípravnu, využívanou hlavně o tzv. Chovatelských dnech, pořádaných v září. Přijíždí na ně až 300 lidí.