Mariánská - kostel Nanebevzetí Panny Marie

Osada Mariánská (Mariasorg) nad potokem Reinbach (Eliášův potok) na mírném severozápadním svahu Vlčího hřbetu (Wolfsberg, 902 m n. m.) je prvně zmiňovaná v době kolem roku 1465 pod názvem Sorg („kraj pohraničního pralesa"). Podle legendy zde tehdy ve své poustevně žil poustevník Jan Niavius, který prorokoval vznik bohatého a slavného horního města v okolí, jenž později upadne, ale znovu povstane k nové slávě.

Během třicetileté války osada spolu s celým okolím značně zpustla. Válkou značně utrpěly rovněž jáchymovské stříbrné doly a koncem 17. století probíhala zdejší těžba pouze v malém rozsahu. Jáchymovský městský tesař Hans Schmidt, štajgr nad štolami Salomon Muller a kostelník Hans Shuldes si tehdy vzpomněli na poustevníkovo proroctví a rozhodli se vystavět na místě původní poustevny kamenný kostel s prosbou o oživení upadajícího hornictví a obnovení slávy města Jáchymov. Roku 1691 bylo nejprve zažádáno o přejmenování osady na Mariasorg (Mariánská) na počest Panny Marie.

V letech byla následně postavena provizorní dřevěná kaple Panny Marie, ve které byla umístěna soška Panny Marie, která se později stala milostivou, při níž se děly zázraky, a kaple se stala poutní. Již dne 2. července 1694 byla zaznamenána první pouť většího rozsahu z Jáchymova na Mariasorg. V letech 1694-1699 zde poté hornické bratrstvo z Jáchymova nechalo vystavět novostavbu kamenného barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie podle návrhu neznámého architekta. Dne 8. září 1669 byl následně dokončený kostel Nanebevzetí Panny Marie slavnostně vysvěcen. Kostel, který byl filiální m ke kostelu sv. Jáchyma v Jáchymově, se poté postupně stal vyhledávaným poutním místem nejvyšší části Krušných hor.

Roku 1710 se u poutního kostela usadil poustevník Eusebius Kolitsch z Hřebečné, který byl dne 30. května 1728 ve své poustevně přepaden loupežníky a upálen. Poustevník byl následně pohřben pod podlahou lodi poutního kostela a do dlažby vsazen kamenný epitaf. Z důvodu narůstajícího počtu návštěvníků zdejších poutí nechala v roce 1730 jáchymovská městská rada při kostele vystavět hostinec a dřevěný útulek pro poutníky. Během následujících byla při kostele zřízena samostatná duchovní správa, oddělená od mateřské farnosti v Jáchymově. O správu místa projevily tehdy u jáchymovské městské rady zájem jezuitský a kapucínský řád.

Císařským diplomem ze dne 19. ledna 1754 byl poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie propůjčen řádu kapucínů k vykonávání bohoslužeb. Ještě téhož roku 1754 bylo z podnětu jáchymovského měšťana Felixe Grimma povoleno kapucínům vystavět na Mariánské menší horský klášter s novým klášterním kostelem. Již v srpnu roku 1754 se mohla kapucínská komunita při poutním kostele oficiálně usadit a hned započala s výstavbou konventu.

V letech 1754-1756 proběhla současně pozdně barokní přestavba poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie a stavba nového pozdně barokního řádového kostela sv. Františka podle návrhu neznámého architekta, připojeného v pravém úhlu k závěrové stěně presbytáře původního poutního kostela. Oba kostely byly následně vybaveby novým pozdně barokním mobiliářem. Výstavba samotného kapucínského kláštera, uzavírající velký areál kolem pravoúhlého rajského dvora, byla dokončena roku 1765. Severní stranu areálu zabíral starší poutní kostel a východní frontu pak zaujal s ním propojený nový klášterní kostel.

Kapucíni vykonávali duchovní službu jak na Mariánské, tak v okolních obcích a vsích. V roce 1781 vynesl tesař Tadeáš Schmidt z Jáchymova na střeše poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie novou zvoničku. Pouti ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie se konaly až do konce 19. století.

Po druhé světové válce kapucínský klášter v roce 1946 opustili v rámci odsunu nejprve němečtí mniši. Dne 4. září 1948 byl následně kapucínský klášter uzavřen a objekty převedeny do majetku československého státu. Dva zdejší řeholníci, Jaroslav Kvíčala a Jindřich Basler, byli tehdy zatčeni pro údajné shromažďování zbraní. Při rušení kláštera docházelo podle pamětníků k přímému mučení řeholníků, jejich přibíjení na vrata apod, rovněž proběhla částečná demolice objektů areálu. Po zrušení kláštera byla milostivá soška Panny Marie přenesena do úřadu děkanství v Jáchymově. V sousedství kláštera tehdy vznikl zajatecký pracovní tábor a samotný komplex kláštera byl využíván správou tábora jako kasárna SNB a původní kobky v podzemí kláštera byly přeměněny na vyšetřovnu a vězení.

Bývalý klášter se ocitl v pohraničním pásmu, do kterého byl vstup veřejnosti nežádoucí. Koncem roku 1950 proto začali příslušníci SNB demolovat vnitřní zařízení obou kostelů a bývalého kláštera. Z chrámů byly vynášeny a páleny vyřezávané kostelní lavice z 18. století a další hodnotné vybavení. Prázdný prostor kostela poté sloužil jako vyšetřovna, později byla chrámová loď změněna ve cvičnou střelnici. Nejoblíbenějšími terči se staly vyřezávané sošky andělíčků, kterým byly ustřelovány ruce. Po celkové devastaci interiérů byly kostely přebudovány na garáže pro vozy ministerstva vnitra.

Na počátku padesátých let 20. století byly následně na Jáchymovsku otevřeny uranové doly a vybudovány s nimi spojené pracovní tábory pro tisíce politických vězňů. V roce 1951 se začal na prostranství před bývalým klášterem budovat mohutný psinec s padesáti kotci a asi 300 metrů od silnice vznikl nový koncentrační pracovní tábor Mariánská pro vězně s kratší dobou trestu. Původní zajatecký lágr byl zrušen. V roce 1954 měl zdejší pracovní tábor kapacitu 800 vězňů. Po vytěžení uranové rudy byly na počátku šedesátých let 20. století koncentrační tábory na Jáchymovsku postupně likvidovány. Pracovní tábor na Mariánské byl zrušen ke dni 9. května 1960 a většina politických vězňů propuštěna. Ze zbylých vězňů bylo vytvořeno bourací komando na demontáž tábora.

V roce 1962 byl na místě bývalých kasáren SNB nad bývalým klášterem vystavěn komplex budov Ústavu sociální péče pro mentálně postižené dívky. V zimě roku 1965 byl nakonec celý bývalý klášterní areál spolu s oběma kostely pro údajný havarijní stav odstřelen a zbytek demolován. Z bývalého klášterního areálu se dochoval pouze drobný úsek obvodové zdi bývalé klášterní zahrady do výšky asi 1,5 - 3 metry. Dne 8. listopadu 1987 udělil statut poutního místa při tradičních Mariánských poutích na místo zaniklého kapucínského kláštera kardinál František Tomášek děkanskému kostelu sv. Jáchyma v Jáchymově, ve kterém je dnes uložena milostivá soška Panny Marie z Mariánské.

Orientovaný jednolodní barokní kostel z lomového kamene na obdélném půdorysu o vnitřních rozměrech lodi 17 x 9 metru s připojeným trojboce uzavřeným presbytářem, hlubokým 5 metrů, krytý břidlicovou sedlovou střechou s otevřenou osmibokou sloupkovou zvoničkou s jehlancovou stříškou nad průčelím, ve které byly zavěšeny dva menší zvony. K odbourané východní závěrové stěně presbytáře kostela byl v letech 1754-1756 přistavěn pozdně barokní klášterní řádový kostel sv. Františka, který na něj navazoval v pravém úhlu, a oba kostely tak byly stavebně propojeny širokou půlkruhovou arkádou. Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie poté zaujímal severní frontu klášterního areálu. Při jižní podélné stěně kostela bývala přistavěna nízká zděná přízemní krytá chodba, otevírající se do rajského dvora řadou obdélných, segmentem zakončených oken a krytá šindelovou pultovou střechou.

Ploché hlavní západní průčelí kostela, 12 metrů široké a na obou stranách poněkud ustupující, bývalo v ose prolomeno profilovaným pravoúhlým žulovým portálem vchodu s kapkami, uchy a středovým klenákem s letopočtem 1697, uzavřeným původními dubovými dveřmi, zdobenými lištinami kolem výplní a tepaným štítkem klíčové dírky. V ose nad portálem bývalo ve výši kordonové římsy situováno, úzké vysoké obdélné okno, osvětlujícím prostor kruchty. V postraních osách průčelí bývaly situovány řady po třech nad sebou položených drobných obdélných okének s žulovým ostěním, osvětlujících schodiště na kruchtu a půdu. Průčelí bylo nad vynesenou profilovanou římsou završeno trojúhelníkovým štítem s obdélným oknem v ose a čtvercovým ciferníkem hodin nad ním.

Tříosé podélné stěny lodi kostela bývaly prolomeny vysokými obdélnými, půlkruhově zakončenými okny, zvýrazněnými štukovými paspartami. V třetích osách bývaly situovány postranní vchody, V severní stěně byl prolomen bohatě profilovaný obdélný, polokruhově zakončený portál, nad kterým býval vsazen klínový kámen s pěticí vytesaných křížů, podle pověsti pocházející z původní kaple. Vstup v jižní stěně později ústil do chodby kryté chodby rajské zahrady. Boční stěny presbytáře bývaly prolomeny po jednom shodném obdélném, půlkruhově zakončeném okně se štukovou paspartou. Vnější stěny kostela bývaly členěny mohutnými pilastry na dvojnásobném podstavci, rozdělujícími plochu stěn do jednotlivých polí, hrubě omítnutých v žluté barvě. Stěny bývaly ve výši kordonové římsy průčelí završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor lodi kostela býval sklenut třemi poli valené klenby na pásech s lunetami. Na vrcholu klenby prostředního pole býval umístěn polychromovaný dřevěný vyřezávaný znak města Jáchymov v kartuši z první poloviny 18. století. Z lodi se bez triumfálního oblouku přímo otevíral o stupeň zvýšený prostor presbytáře zaklenutý konchou s lunetami. Vnitřní stěny lodi kostela, zdobené iluzorní nástěnnou malbou s napodobenými kvádry a s groteskou ve výsečích klenby, bývaly členěny sdruženými pilastry s římsovitými hlavicemi, vynášející úzké pásy mezi poli klenby lodi. Okna bývala doplněna zešikmenou lavicí. Pod prvními dvěma páry oken bývaly situovány prázdné výklenky, pod třetím párem pak postranní vchody. Dlažba v lodi bývala skládaná z žulových desek. Uprostřed kostela byla do dlažby zasazena kamenná náhrobní deska poustevníka Eusebia Kolitsche z roku 1728 o ploše 0,40 m² s nápisem: „F.E.K. 1728“ (Frater Eusebius Kolitsch 1728).

V západní části lodi kostela bývala po celé šíři situována mohutná zděná, 2 metry hluboká hudební kruchta se segmentově projmutým dřevěným zábradlím, prolomeným korpusem varhan. Nakoso postavené balustry zábradlí bývaly pouze z přední strany plastické. Kruchta bývala vynesena na dvou hranolových pilířích, od kterých vybíhaly k západní zdi příčné pásy, dělící tři obdélná pole křížové klenby. Prostor pod kruchtou ve vystupující části průčelí, sloužící jako předsíň, byl sklenut valenou klenbou s lunetami. Z podkruchtí vedly do zazděných prostor rozšířeného průčelí po obou stranách předsíně menší obdélné, segmentem zakončené portály vchodů se středním klenákem a římsami v nábězích, do vrtulovitých schodišť na kruchtu. Souběžně nad nimi vedly z kruchty obdélné, polokruhově zakončené vchody schodišť do krovu ke zvonici.

Kvalitní pozdně barokní vnitřní zařízení kostela pocházelo především z druhé poloviny 18. století. Velkou půlkruhovou arkádu v závěrové stěně presbytáře do kostela sv. Františka vyplňoval šedozeleně natřený pozdně barokní vyřezávaný oboustranný portálový hlavní oltář z druhé poloviny 18. století s pozlacenými ozdobami. Ve středu oltáře býval zavěšen oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, olejem na plátně ve zprohýbaném a oblomeném lištnovém rámu s rocaillovými řezbami, neseném dvěma anděly. Na kaplovitém tabernáklu se soškami andílků, páskovým ornamentem, relikviáři a reliéfy klasů a révy bývala postavena v zasklené skříňce milostivá soška Panny Marie. Polychromovaná vyřezávaná dřevěná barokní soška s pozlacenými, z plechu tepanými korunkami ve svatozáři. Po obou stranách sošky bývaly pestře barvené klečící postavy horníků v historickém kroji. Pozadí skříňky tvořila dřevěná vyřezávaná mušle.

Nad vypjatou římsou byl posazen nástavec oltáře s prohnutými stranami a zprohýbanou římsou. V nástavci byl umístěn v rámci obraz Boha Otce s holubicí u nohou. Pod obrazem byla umístěna vyřezávaná rocaillová kartuše s nápisem: „ALTARE PRIVILEGIATUM“. Na vrcholu býval monogram Panny Marie v oválné svatozáři a červená drapérie, nesená anděly. Nad brankami průchodů do klášterního kostela po stranách menzy bývaly postaveny vyřezávané sochy sv. Jáchyma a sv. Anny v životní velikosti. Zvnějšku lemovaly pozadí oltáře diagonálně postavené sloupy na konzolách, nesoucí na úsecích kladí do volut zatočené římsoví a sošku klečícího anděla. Před oltářem bylo postaveno lukovitě prohnuté dřevěné zábradlí s nakoso postavenou balustrádou, plastickou pouze na pohledové straně, vymezující prostor kněžiště.

Na architektonicky shodně ztvárněné zadní straně oltáře býval zavěšen obraz Čtrnácti sv. pomocníků od stejného autora. V dolní části obrazu býval na anděly drženém štítě vyveden pohled na město Jáchymov. Na predelle býval umístěn obraz sv. Antonína, olejem na plátně v kasulovitém lištnovém rámu s rocaillovým nástavcem. V nástavci oltáře byl zavěšen obraz sv. Václava s dvěma anděly a pod tím ve vyřezávané kartuši žalm 120. Nad postranními branami oltáře bývaly položeny pyramidové zasklené relikviáře.

Při bočních stěnách presbytáře bývaly postaveny dva protějškové černě a žlutozeleně natřené vyřezávané pozdně barokní portálové postranní oltáře z roku 1764. Při levé stěně stával postranní oltář sv. Adjuta s pozlacenou soškou titulního světce v ploché zasklené skříni uprostřed. Po stranách skříně bývaly situovány sdružené pilastry, mezi nimiž byla natažena drapérie, nesená anděly. V nástavci oltáře býval pod mučednickou korunou, nesenou dvěma anděly, v kartuši zavěšen obraz sv. Vendelína. Mensa oltáře měla rakvovitý tvar a na predele byly postaveny relikviářové skříně s rocaillovou řezbou. Při pravé stěně presbytáře stával architektonicky shodný postranní oltář sv. Felixe rovněž s pozlacenou soškou titulního světce v ploché zasklené skříni uprostřed. V nástavci oltáře býval zavěšen obraz sv. Doroty. V lodi kostela pak býval postaven pseudobarokní postranní oltář z roku 1864 s obrazem sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého.

Na pravé stěně kostelní lodi mezi okny bývala situována zeleně mramorovaná, pozdně barokní vyřezávaná kazatelna z druhé poloviny 18. století. Na třístranném visutém řečništi byly umístěny reliéfní postavy sv. Lukáše a sv. Marka a emblémy dvou evangelistů. Orel sv. Jana nesl v zobáku nápisovou destičku: „In principio erat verbum et verbum erat aput Deum“ (Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo Bůh). Anděl sv. Matouše držel otevřenou knihu se začátkem evangelia: „Liber generationis Jesu Christi, filii David“ (Kniha generací Ježíše Krista, syna Davidova). Spodní část řečniště byla zdobena zlacenými rocaillovými ornamenty a nad okrajem poprsnice trčela vyřezávaná ruka kapucínského mnicha s krucifixem. Na zdobené stříšce kazatelny byla postavena soška dobrého pastýře v paprskové záři.

Na stěnách lodi bývaly na konzolách byly postaveny polychromované barokní vyřezávané sochy řádových světců z první poloviny 18. století. Dále zde byly zavěšeny obrazy křížové cesty z roku 1881 a na stropě visel skleněný lustr z druhé poloviny 19. století. Mezi liturgické předměty kostela patřilo šest cínových svícnů s ozdobou z rocaillů z druhé poloviny 18. století. Dále dvě žulové pokladny na milodary ve tvaru kalicha z 18. století. V lodi kostela bývalo postaveno osm párů dřevěných kostelních lavic z doby kolem roku 1850, členěných lištinami. Postranice lavic byly v horní části zdobeny řezbou rocaillů, ve spodní části pak olištovanými výplněmi.

Na kruchtě bývaly umístěny pozdně barokní varhany z doby kolem roku 1770, tvořené tmavožlutě natřenou dvojdílnou skříní s červenohnědými římsami, spojenou obloukem, zdobeným květinovými ratolestmi, jazykovými ornamenty a sochou anděla. Na krajích oblouku seděli andělé troubící na pozouny, z nichž vlály nápisové praporce „Gloria Sanctis“ a „Honor Mariae“. Výplně a strany skříní byly zdobeny rocaillovou výzdobou. Do zábradlí býval vestavěn trojdílný hrací stůl, zdobený rocailly a růžovými girlandami. Na křídlech stolu byly posazeny andělé budoucí na flétnu a kytaru.