Martinov (Merzdorf)

První písemná zmínka o vsi Martinov pochází ze soupisu majetku hradu Egerberk z roku 1460, kde je uvedena jako „Merczdorf“. Název vsi se objevuje i v dalších listinách, vztahujících se k Egeberku a je uveden i v pobělohorském soupisu majetku, zabaveném Matyáši ml. Ze Štampachu. Roku 1623 byl Martinov začleněn do panství Klášterec, u kterého zůstal až do roku 1850. Podle berní ruly z roku 1654 žili v Martinově 3 sedláci, z nichž také jeden šenkoval, 9 chalupníků, z nichž jeden byl tesařem a druhý krejčím, dále 2 tzv. zahradníci a 2 poddaní na obci. Závěrečná zpráva berní ruly uvádí, že byla zdejší „stavení špatné, rolí žitné špatné vršité, luk na mále, živnost jejich z dobytka, přádlem a dřívím dělání“. Poničená stavení byla zřejmě ještě důsledek třicetileté války. Roku 1787 zde bylo 26 domů a roku 1846 podle Sommera již 33 domů a žilo zde 174 obyvatel. Sommer ve vsi dále uváděl školu pod patronací vrchnosti a mlýn s pilou. Farou i poštou patřil Martinov k Radnici, vzdálené přibližně hodinu cesty na západ. Do místní dvoutřídní školy chodily děti také z Hrzína, Humnice, Litoltova, Mělníku a Velké Lesné. V roce 1850 se Martinov stal samostatnou obcí s osadou Mělník. V letech 1850-1908 byly k Martinovu připojeny osady Telcov a Tunkov, na krátký čas v letech 1868-1890 také osady Hrzín, Humnice a Litoltov a v letech 1868-1924 osady Malá a Velká Lesná. Podle statistických tabulek z roku 1863 patřilo zde vrchnosti jen něco málo polí, většina byla rozdělena mezi martinovské zemědělce, pěstující hlavně žito, oves, brambory a pícniny. Adresář z roku 1914 uváděl ve vsi 41 domů s 206 obyvateli, dále 3 dámské krejčové, krejčího, 3 ševce, 2 zedníky, 2 tesaře, kováře, řezníka, koláře, 2 hospody, trafiku a mlýn. Do roku 1930 klesl počet obyvatel na 184 a počet domů na 35. Po vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války sem přišlo poměrně dost nových osídlenců a roku 1947 ve vsi žilo 71 stálých obyvatel. K dalšímu vysídlení Martinova došlo v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Hradiště dne 15. června 1953.

Dnes z bývalé vsi zbývá pouze pár zbořených zdí a stále patrná místa, kde stávala místní kaple a hospoda.