Mětikalov (Meckl)

První písemná zmínka o vsi Mětikalov, zachovaná v archivu tepelského kláštera, pochází z roku 1495. Podle ní patřila ves Kašparovi z Neubergu „zu Metikalow" – „Caspar von Neubegh zu Metikalow verkauft Sigmund abbt und dem convent des closters Toppel“. Je však pravděpodobné, že ves existovala již dříve. Na listině z roku 1295, potvrzující převod Otvic německým rytířům v Chomutově, byl totiž mezi svědky uveden nejen Peregrinus de Rednicz, ale také jistý Zubislaus de Metlek, jehož predikát připomíná dřívější tvary názvu Mětikalov – Mekel, Mekhelé apod. Spojitost s naší vsí však není spolehlivě prokázána. Roku 1542 je již Mětikalov uváděn u panství Mašťov, u kterého zůstal až do roku 1850, i když se jeho majitelé střídali – např. Kolovratové z Mašťova, Lobkovicové a Štampachové. Rovněž po pobělohorských konfiskacích, které postihlo i Štampachy, se majitelé panství dále střídali. Podle berní ruly z roku 1654 zde žilo 8 sedláků, z nichž jeden také šenkoval, 10 chalupníků, z nichž jeden měl „mlejn na 1 kolo pustý“, ale pilu u něj užíval, 2 tzv. zahradníci, drobní držitelé půdy, kteří neměli vlastní tažný dobytek. Dále zde žili ještě 3 poddaní tzv. „na obci“, jejichž chalupy byli pusté. Závěrečná poznámka berní ruly říkala, že „ves má stavení prostřední, rolí žitný, něco pšeničných, živnost jejich je z přízí“. Posledními majiteli panství Mašťov byli Černínové z Chudenic. Roku 1847 zde bylo 40 domů, ve kterých žilo 221 obyvatel. V roce 1850 se stal Mětikalov samostatnou a byly k němu připojeny osada Bukovina a osada Jeseň, která se však roku 1880 osamostatnila. Podle adresáře z roku 1914 patřil Mětikalov poštou do Doupova, kam se chodilo i na vlak. Z větší části byla ves obklopena stráněmi blízkých kopců a její klima bylo dost drsné. Bouřky a silné větry zde mnohdy napáchaly značné škody. Zemědělské usedlosti vsi bývaly seskupeny kolem kostela, fary a školy. Škola byla v Mětikalově od roku 1783, kdy byla přestavěna bývalá fara pro potřeby výuky. Nová budova dvoutřídní školy byla postavena až v roce 1896. Šikmo proti škole stál jeden ze dvou zdejších hostinců. Jižně od kostela býval parčík s pomníkem padlých a naproti parčíku byla z druhé strany obecní kovárna a obecní domek, ve kterém bydlel i pastýř. Nejstarším domem býval hrázděný dům čp. 13, který měl na vchodem vytesaný letopočet 1470. Ve 30. letech 20. století však vyhořel. Ve vsi bývala spořitelna a záložna, 15 větších usedlostí, stavební firma, 2 hostince, řezník, 2 obchody, 2 trafiky, 10 řemeslníků. Služby zde bývaly zajištěny víc než dobře. Také po kulturní stránce na tom v Mětikalově nebyli špatně. Býval zde pěvecký a hudební spolek, založený již v 19. století, hrávalo se zde divadlo, na které chodili lidé i z okolních vsí a dokce zde uspořádali koncert vojenské kapely z Litoměřic, o které se dlouho mluvilo po celém Doupovsku. Ve vsi byly 2 rybníky a zastřešená studna, mající vždy dostatek vody, takže dva největší sedláci si z ní mohli zavést dřevěným potrubím vodu až ke svým vratům. Návsí procházela silnice od Jeseně, která se ve vsi rozdělovala – vpravo do Bukoviny, vlevo do Řednice. U této silnice byl za vsí hřbitov. Na Liboci byly necelý kilometr za vsí na východ a severovýchod dva mlýna. K Mětikalovu patřila také samota Třídomí. V roce 1921 zde žilo již 318 obyvatel v 53 domech. Roku 1924 zde kromě Němců žili i 2 Češi a 1 cizinec. Do roku 1930 klesl počet obyvatel na 297, počet domů se však o jeden zvýšil. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války byla ves ještě částečně dosídlena lidmi z českého vnitrozemí a roku 1947 zde žilo 157 obyvatel. K dalšímu vysídlení vsi došlo 31. srpna 1953, tj. ve 2. etapě zřizování Vojenského újezdu Hradiště.