Mořičov - lovecký zámeček

Barokní lovecký zámeček nechali vystavět v letech 1738-1739 tehdejší majitelé ostrovského panství bratři Ludwig Georg a August Georg, markrabata z Baden-Badenu a Hochburku, podle návrhu neznámého architekta v dominantní poloze na vrcholu výrazného návrší (Zřícenina, 499 m n. m.) v nejvyšší části rozsáhlé panské obory v někdejším lesním revíru Tiergarten asi 1,5 kilometru jihozápadně od vsi Mořičov (Möritschau). Kolem zámečku byl vybudován důmyslný systém orientovaných cest, alejí a průhledů, řešený pro lov spárkaté a divoké zvěře. Přímo k jižní stěně zámečku přiléhala bažantnice. Lesním průsekem severozápadním směrem bylo možno od loveckého zámečku dohlédnout až k hlavnímu vstupu do Launeburského zámku v Ostrově, odkud se prý dávalo znamení k zahájení lovu.

Objekt je prvně zachycen již na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768 s označením letohrádek (Lusthaus). Lovecký zámeček sloužil potřebám majitelů snad až do počátku 19. století a následně byl opuštěn. Neudržovaný objekt následně rychle zpustl a na císařském otisku mapy stabilního katastru Mořičova z roku 1842 je již označován jako zřícenina. Postupně se propadla střecha a krov objektu, zřítily se stropy jednotlivých pater. Na počátku 20. století stálo již jen torzo bývalého zámečku v podobě zachovaného obvodového zdiva do výše druhého patra se zbytky příček a komínem.

Dne 11. února 1964 byly zříceniny bývalého loveckého zámečku u Mořičova zapsány na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 17540/4-948. Ve druhé polovině 20. století však pokračovala rychlá destrukce opuštěného neudržovaného objektu. Okolí zříceniny postupně zarůstalo vysokými stromy. Dnes jsou pozůstatky objektu bývalého loveckého zámečku z důvodu absolutní neúdržby v havarijním stavu. Pokračuje destrukce horní části obvodového zdiva a ostění okenních otvorů. Vnitřní plocha zarůstá náletovými dřevinami. Vlastníkem pozemku st. 56 pod zříceninou loveckého zámečku je státní podnik Lesy ČR.

Barokní dvoupatrová centrální stavba na půdorysu nepravidelného jedenáctiúhelníku z omítnutého čedičového lomového kamene, promíšeného cihlami, krytá neznámým typem zastřešení. Přízemí a první podlaží objektu dosahovalo výšky 4 metrů, druhé patro pak bylo o metr nižší. Vstup do objektu byl veden obdélných vchodem z jihovýchodní strany, v ose nad ním byla situována zaslepená okna v obou patrech, stejně jako v ose po pravé straně. Stěny objektu byly v dalších devíti osách prolomeny obdélnými okny s cihlovým orámováním a maltovými rámci s klenáky ve všech patrech. Červeně natřené vnější stěny objektu s imitací režného cihelného zdiva byly členěny bílými lizénovými rámci a jednoduše profilovanými plochými horizontálními římsami mezi patry. Sokl stěn měl rovněž červenou barvu.

Vnitřní prostor objektu býval 0,6 metru silnou střední příčnou zdí položenou v ose jihovýchod-severozápad, sahající až ke stropním trámům prvního poschodí, přepažen na dva nestejné díly. Prostor přízemí býval částečně klenutý, patra byla plochostropá. Vnitřní stěny zámečku bývaly hladké, bez členění, bíle vymalované, s červeně zbarveným, 0,25 m vysokým, průběžným soklem v každém patře.

Velkou jihozápadní prostoru v přízemí zaujala vstupní místnost, v přední části podsklepená. Druhá menší severovýchodní polovina přízemí byla ještě přepažena další příčnou zdí, přiloženou k hlavní příčce v pravém úhlu. Jihovýchodní prostora byla rozdělena polygonální vnitřní příčkou, souběžnou s obvodovou zdí objektu, na dvakrát mírně zalomené schodiště do patra a menší kuchyň, odkud vycházel kouř překlenutím schodiště do komína.

V prvním patře tvořila plocha celého severovýchodního dílu podlaží, pokud nebyla zabrána schodištěm, rozlehlou podestu. Vetší jihozápadní hlavní obytná prostora bývala vytápěna krbem, zcela vztaženým do hmoty komína, do kterého se přikládalo zevně u vchodu do schodiště do druhého patra. Poslední nedělené patro tvořilo jedinou prostoru, plnící funkci společenské místnosti v době honů. Krb zde byl vměstnán do kouta mezi vystouplý komín a zevní zeď objektu.