Nahořečice – kostel sv. Václava
Původně gotický farní kostel sv. Václava obklopený obezděným hřbitovem je připomínaný prvně již v roce 1359 na terase na návrší uprostřed obce Nahořečice (Nahorzeditz). Dne 12. června 1359 se tehdy podílel na nadaci kostela Buzek z Kostrčan, který k ní přispěl ročním platem půl kopy českých grošů. Patronem kostela byli tehdy vladyka Mikuláš sedící na Nahořečicích a rytíř z Ocelovic, který sídlil v přifařeném Horním Záhoří. Dne 8. dubna 1407 Beneš z Kostrčan stvrdil povinnost majitelů kostrčanského statku dávat ke kostelu roční plat půl kopy českých grošů, který roku 1359 založil jeho předek Buzek. V době husitských válek v roce 1415 je kostel uváděn jako husitský. V době do roku 1623 zde působil luteránský pastor Troplberger. V roce 1650 spravoval nahořečickou farnost farář Johann Colerius spolu s Libínem a Skytaly. V průběhu 18. století byl kostel nově barokně vystavěn s využitím starších konstrukcí. Roku 1791 byla svobodným pánem z Breitenbachu, tehdejším držitelem zboží Lobkovice, vystavěna nová barokní budova fary. V roce 1803 byl kostel opravován. Během první světové války byly dne 9. prosince 1916 zabaveny všechny tři zvony kostela na válečné účely. Ke zdejší farnosti patřily mimo Nahořečic také vsi Horní Záhoří, Kostrčany, Libkovice, Vrbice a Bošov. Roku 1930 žilo ve farnosti celkem 1055 katolíků a 9 osob jiného vyznání. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války přestal být kostel udržován a postupně chátral. Během 2. poloviny 20. století přenesl tehdejší farář na faru v Lukách ze zdejšího kostela sochy světců z hlavního oltáře, obraz Panny Marie z postranního oltáře a obrazy křížové cesty, které plánoval později nabídnout k prodeji. Někdy v této době byla patrně zbořena budova zdejší fary. Počátkem 90. let 20. století byl již kostel ve špatném stavu. V roce 1990 byl inventář kostela zcela rozkraden, v interiéru zůstávaly pouze kostry oltářů a kazatelny. Zchátralá šindelová krytina střechy kostela byla poté díky iniciativě bývalých obyvatel farnosti Waldemara Schopfa a Friedy Pfannekuch z Bošova nahrazena měděnými plechy celkovým nákladem 9 tisíc marek. Počátkem 21. století prošel kostel celkovou rekonstrukcí.
Jednolodní barokní kostel krytý původně šindelovou, dnes eternitovou sedlovou střechou s odsazeným užším obdélným trojboce uzavřeným presbytářem krytým valbovou eternitovou střechou. Před vstupním západním průčelím kostela stojí představěná mohutná hranolová věž završená mohutnou oplechovanou cibulovou bání s osmibokou sloupkovou zvoničkou na vrcholu. Při severní straně presbytáře stoji připojena obdélná sakristie s valbovou střechou. Postranní stěny lodi kostela jsou doplněny dvěma mělkými kaplovými výklenky. Presbytář je podepřen vnějšími ještě gotickými opěrnými pilíři. Vstup do kostela je veden obdélným kamenným portálem vchodu v přízemí věže. První dvě patra jsou otevřena menšími obdélnými segmentem zakončenými okny, třetí patro prolamují mohutná obdélná, polokruhově zakončená okna. Podélné stěny lodi kostela jsou prolomeny dvojicí obdélných, segmentem zakončených oken. Presbytář prosvětlují obdélná, polokruhově zakončená okna. Vnější stěny kostela jsou členěny pilastry.
Jednolodní interiér kostela je plochostropý, krytý dřevěným stropem, napodobujícím zrcadlovou klenbu, s freskami Srdce Ježíše a Srdce Panny Marie ve středovém poli a malbami evangelistů na fasetách. Nad polokruhovým triumfálním obloukem je vyveden monogram Jména Ježíše „JHS“. Presbytář kostela je zaklenut valenou klenbou s lunetami, malovanými symboly jako pelikán, beránek boží s knihou se sedmi pečetěmi a další. Sakristie je sklenuta křížovou klenbou. Dřevěná empora v lodi s rovným závěrem je nesena dvojicí dřevěných sloupů.
Vnitřní zařízení kostela tvoří rámový hlavní oltář z let 1710-1720 se středovým oltářním obrazem sv. Václava v pozlaceném akantovém rámu protknutém stříbrnou stuhou. Nad oltářním obrazem je zavěšen oválný obraz, kopie obrazu Raffaela Santiho sedící Panny Marie „Madonna delle Sedia“. Po stranách oltářního obrazu bývaly postaveny sochy sv. Vavřince a patrně sv. Heleny s žezlem z doby kolem roku 1750, přenesené během 2. poloviny 20. století na faru v Lukách. Nad postranními průchody oltáře bývaly postaveny plastiky andělů světlonošů. V kruhově zakončených kaplových výklencích po stranách triumfálního oblouku bývaly umístěny protějškové postranní oltáře. Na severní straně stával portálový postranní oltář sv. Barbory z 2. poloviny 17. století s novějším obrazem od malíře Eidlicha z roku 1882, monogramem Jména Ježíše a nápisem: „St. Barbara bitte für uns“. Na oltáři stávala původně soška Korunované Panny Marie s Ježíškem. Na jižní straně stával protějškový portálový postranní oltář Panny Marie z 2. poloviny 17. století s novějším obrazem Panny Marie od malíře Eidlicha z roku 1882, přeneseným během 2. poloviny 20. století na faru v Lukách a s mariánským monogramem v bohatě vyřezávaném oltářním nástavci. Při bočních stěnách presbytáře bývaly před oválnými akantovými rámy, proplétanými stuhou, současnými s hlavním oltářem, umístěny mladší sochy sv. Jana Nepomuckého (při jižní stěně) a sv. Antonína Paduánského (při severní stěně) na podstavcích s rodovými znaky pánů Clary-Aldringen, od roku 1692 sedící na tvrzi v Libkovicích a pravděpodobní zřizovatelé plastik. Při levé straně triumfálního oblouku je umístěna polygonální kazatelna z 2. poloviny 17. století se soškami evangelistů a Panny Marie ve výklencích řečniště. Pod kazatelnou je postavena křtitelnice ze 17. století završená rokokovým víkem se skupinou figurálních plastik. Na stěnách lodi kostela bývaly zavěšeny obrazy křížové cesty z roku 1895, přenesené během 2. poloviny 20. století na faru v Lukách. Varhany umístěné na empoře z roku 1912 pochází od pražského varhanáře Heinricha Schiffnera, který přišel do Chodova. Farní kronika z let 1733-1931 uvádí ještě kamenný náhrobní kámen paní z Asmus Štampachové Margarety Hora z Ocelovic z roku 1662 s rodovými znaky Štampachů a věnovacím nápisem: „Ist in Gott seelig entschlafen die Hoch und Wohlgeborne Frau Mar. Francisca Amalibia Ritzhau geb. Gräfin von Wellsta 3. Mai 1662. Ich liege und schlafe gantz mit Friede den du allein Herr hilfst wi da ich sicher wäre. Die Gerechte werden Ewig Leben den der Herr ist Ihr Lohn. Darumb werden sie emphahen ein herrliches Reich und schöne Krone“.
Ve věži kostela byly původně tři zvony, zrekvírované dne 9. prosince 1916 na válečné účely. Jednalo se o zvon z roku 1600 od zvonaře Mathiase Flemmliho z Rakovníku s českým nápisem a rodovým znakem Lobkoviců, zvon ulitý roku 1733 s erby rodů Clary-Aldringen, reliéfem sv. Jana Nepomuckého a nápisem „F. C. G. V. C. V. A. 1733“ a posledním byl zvon z roku 1799 s reliéfem sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého.
Na hřbitově u kostela jsou stále zachovány náhrobní kameny s německými nápisy, truchlícími anděli a náhrobek vrchního učitele Adolfa Riedla, který na zdejší škole působil v letech 1871-1931.
kostel sv. Václava - červen 2011
kostel od severozápadu - červen 2011
kostel sv. Václava od západu - červen 2011
vstupní průčelí kostela - červen 2011
kostel od jihozápadu - červen 2011
jižní průčelí kostela - červen 2011
závěr kostela od východu - červen 2011
závěr kostela sv. Václava od východu - červen 2011
jižní průčelí kostela sv. Václava v Nahořečicích - červen 2011
Použitá literatura:
Poche, E. a kol. 1978 : Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha, 446
Träger, G. 1993 : Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt, 265/266
Úlovec, J. 1998 : Tvrz a zámek v Kostrčanech, Historický sborník Karlovarska VI, Karlovy Vary, 38/52
