přeskočit k navigaci »

Úvod > Přírodní zajímavosti > NPP Skalky skřítků

NPP Skalky skřítků

NPP Skalky skřítků |
 

Obec: Dubina (Eichenhof), Svatobor (Zwetbau), Šemnice (Schömitz)

Okres: Karlovy Vary

Nadmořská výška: 418-550 m n. m.

Druh ochrany: národní přírodní památka

Datum vyhlášení: 1979

Výměra: 11,64 ha

Stav:

Přístupnost: volně přístupné

Popis objektu

Zcela ojedinělá lokalita pseudokrasových dutin vytvořených ve vulkanické brekcii, zvaná Skalky skřítků nebo také Trpasličí jeskyně, na západním okraji Doupovských hor, modelovaném tokem řeky Ohře, v severozápadním svahu Švédlova (něm. Schwedelberg, 544,7 m n. m.), asi 1 km východně od obce Dubina. Kromě rozmanitých vulkanických produktů o mocnosti 100-130 m (popelů, strusek, brekcií, čedičového příkrovu) se v nejvyšších partiích tufových brekcií vytvořily četné jeskynní dutiny kruhového nebo oválného průřezu o průměru až 1,5 metru. Jsou přímé, hluboké od několika centimetrů do pěti metrů, zpravidla horizontální, orientované kolmo i šikmo ke skalní stěně. Dutiny jsou situovány do dvou pater vzdálených od sebe několik metrů a v jedné části, kde se jedna z nejširších rourovitých chodeb rozšiřuje do jakési jeskyně o ploše několika metrů čtverečních, jsou obě patra propojena svislým komínem. Již koncem 19. století byla tato lokalita popisována v odborných pracích.

Pověst:
Ve strmé skále nad Dubinou, které se odedávna říká Skalka skřítků, se nachází množství tajuplných jeskyněk. Tato opuštěná obydlí a chodby jsou památkou na jejich dávné obyvatele. Byli jimi mírumilovní skřítci, kteří zde, na území Doupovských hor, střežili velký poklad. S lidmi z okolních vesnic žili v dobrém a jako neviditelní pomocníci jim pomáhali s každodenní tvrdou prací. Za to požadovali od hospodářů jen trochu jídla. Časem ale sedláci začali být nenasytní a lakomí a skřítkům již nepřáli. Chléb dříve určený skřítkům raději snědli sami. Kromě toho byl odvěký klid lesů narušen vyzváněním zvonu kostela ve Svatoboru. Proto se národ skřítků rozhodl odejít z tohoto kraje. Jednoho dne tedy přišel král skřítků k převozníkovi přes řeku Ohři v Dubině a poprosil ho, jestli by nepřevezl jeho početný národ přes řeku. Převozník souhlasil a celý den vozil neviditelné skřítky z jednoho břehu na druhý. Když za soumraku převezl poslední skřítky, král ho odměnil zlatem. Také se zeptal, jestli chce být poslední, kdo zde spatří jeho národ. Převozník chtěl, neboť byl zvědav, kolik skřítků převezl. Král zvolal: "Klobouky dolů!". V té chvíli převozník užasl - na louce spatřil několik tisíc skřítků. Poté se s ním král rozloučil, skřítkové mu zamávali a vydali se s těžkým nákladem směrem ke Krušným horám. Od té doby již skřítky nikdo nespatřil.

Geologie:
Chráněné území zaujímá část údolního pravého svahu řeky Ohře budovaného pyroklasticky nejzápadnějšího okraje Doupovských hor. Vznik systému pseudokrasových je od 30. let 20. století vysvětlován odbornou veřejností buď překrytím vyvrácených kmenů, větví a jiných rostlinných zbytků třetihorních stromů uzavřených a stržených během erupce laharem a následným vyvětráním. Hlavním rozporem této teorie spočívá jednak v tom, že nebyly nalezeny žádné rostlinné zbytky v dutinách, jednak v nápadné pravidelnosti těchto dutin většinou kruhového průřezu a naprosto rovných v protažení. Rovněž, že na vrchu Pustý zámek jsou tyto dutiny vyvinuty přímo v lávovém proudu, v němž při teplotě čedičové lávy 1 200 stupňů Celsia každý rostlinný prvek okamžitě shoří. Proto se lze spíše přiklánět k názoru G. C. Laubeho z roku 1912, potvrzenému novým výzkumem hornin v okolí dutin, že jejich vznik způsobilo selektivní vyvěráním těchto hornin a otevřením a následnou vodní erozí plynových dutin, vzniklých erupcemi proplyněného a horkého proudu lávy a následného uzavření v sedimentech. Švédův vrch je totiž ve svém nejspodnějším patře tvořen pětimetrovým lávovým proudem leucitického tefritu, jak chemicky, tak i doložením souvislého výskytu, souvisejícím s vulkanickým centrem z okolí Doupova. Zbylých horních 90 metrů profilu kopce je pak tvořeno čtyřmi stupni tufových sedimentů, vždy odspodu tvořenými hrubými chaoticky uloženými tufy a navrch zavrstvenými jemnými pyroxenickými tufy, ve kterých jsou vyvinuty dutiny. Tyto pyroxenické tufy jsou vlastně „krystalovým pískem“ tvořeným krystaly pyroxenu asi 0,25 mm velkými, s jílovitým tmelem. Značné množství dutin i v mikroskopickém měřítku svědčí o původní značné proplyněnosti těchto tufů, což je typickým znakem pyroklastických proudů.
V okolí dutin se vyvinuly nasycené hnědé půdy reprezentované kambizemí eutrofní. Na mělkých překryvech čediče leží značně skeletovité rankery – ranker typický (litický), střídavě s přidruženými, menšími ostrůvky litozemí.

Květena:
Typickou vegetací květnaté bučiny podsvazu Eu-Fagenion provází mnoho tzv. hájových druhů, např. jaterník podléška (Hepatica nobilis), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), prvosenka jarní (Primula veris), sasanka pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides). Hojná je také lilie zlatohlávek (Lilium matagon), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).V těsném sousedství chráněného území roste početná populace okrotice dlouholisté (Cephalanthera longifolia). Skalní stěny porůstají polštáře glaciálního reliktu lomikámenu trsnatého křehkého (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica), který zde má své jediné stanoviště v severozápadních Čechách.

Zvířena:
Území je bohaté především ptactvem. Z typických druhů bučin Doupovských hor je nutno uvést např. žlunu šedou (Picus canus), lejska malého (Ficedula parva) a lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca), včelojeda lesního (Pernis apivorus) a dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes). Žijí tu např. kuna lesní (Martes martes), jelen lesní (Cervus elaphus), jelen sika (Cervus nippon), netopýr velký (Myotis myotis), plšík lískový (Muscardinus avellanarius). Okraje lesních porostů vyhledávají chráněné druhy motýlů batolec duhový (Apatura iris) a bělopásek topolový (Limenitis populi).

 

Fotodokumentace

NPP Skalky skřítků | Skalky skřítků na kresbě z doby kolem roku 1835
NPP Skalky skřítků | přístupové schodiště vybudované v nejvyšší partii NPP - červenec 2009
NPP Skalky skřítků | pseudokrasové dutiny v Národní přírodní památce Skalky skřítků - červenec 2009
NPP Skalky skřítků | pseudokrasové dutiny - červenec 2009
NPP Skalky skřítků | pseudokrasové dutiny - červenec 2009
NPP Skalky skřítků | žulový skalní výchoz v NPP Skalky skřítků - červenec 2009
NPP Skalky skřítků | pseudokrasové dutiny - červenec 2009
NPP Skalky skřítků | pseudokrasové dutiny - červenec 2009
 
NPP Skalky skřítků | pseudokrasové dutiny - červenec 2009
NPP Skalky skřítků | pseudokrasové dutiny - červenec 2009
NPP Skalky skřítků | pseudokrasové dutiny - červenec 2009
NPP Skalky skřítků | lesní partie NPP Skalky skřítků - červenec 2009
 

Použitá literatura

Babůrek, J. 1998: Geologie Doupovských hor, Historický sborník Karlovarska VI, Karlovy Vary, 5/14
Kolektiv 2004 : Chráněná území ČR, svazek XI., Plzeňsko a Karlovarsko, Praha, 203

 
 

Přidat komentář

Položky označené * jsou povinné.

 

Podobné objekty na Karlovarsku

 
 
 

© Památky a příroda Karlovarska 2009-2015 | autor: Jaroslav Vyčichlo | kontakt: vycichlo.jaroslav@gmail.com
creativecommons.org Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko TOPlist
Nová podoba webových stránek vznikla za finančního přispění Karlovarského kraje

 
pamatkyaprirodakarlovarska.cz

Památky a příroda Karlovarska

E-mail: info@pamatkyaprirodakarlovarska.cz