Ostrov – kaple sv. Anny
Základní kámen pohřební kaple sv. Anny (podle Leiboldovy kroniky sv. Kříže), nejstarší raně barokní centrální stavby na území Čech navazující na klasická díla italské renesance a manýrismu, položil dne 20. dubna 1644 Julius Jindřich, vévoda Sasko-Lauenburský. K výstavbě rodového mauzolea si vybral odlehlé místo za zámeckou zahradou na jihozápadním okraji města Ostrov (Schlackenwerth). Kaple byla situována k opačnému nároží zahrady než hřbitovní kostel sv. Jakuba a v přímé pohledové ose od farního kostela sv. Michaela Archanděla. Zda již v této době byla plánována výstavba kláštera, který byl poté postaven roku 1691 v její blízkosti, není dosud známo. Zcela atypicky a náročné umístění kaple ve svahu však tomu záměru napovídá. V závěti ze dne 20. dubna 1660 V Praze, v níž nařizuje pohřbení svých ostatků do dostavované rodové pohřební kaple se však vévoda Julius Jindřich o klášteru nezmiňuje: „Co se týče našeho mrtvého těla, nařizujeme a poroučíme, aby bylo bez prodlení a rovněž bez zbytečného přepychu, avšak knížecím způsobem, našimi dědici pohřbeno a k odpočinku uloženo na určeném místě, totiž v kapli za Ostrovem, kterou jsme přikázali stavět, a rovněž má býti zřízen a v kostele v Lauenburgu postaven v mramoru vytesaný epitaf“. Autor plánů ani samotné stavby kaple není doposud znám. V. Wachsmannová přičítá autorství pohřební kaple Giovanni Domenicu Orsimu, bohužel však bez konkrétních dokladů, P. Zahradník se oproti tomu kloní spíše k okruhu Carla Luraga, který právě ve 40. letech 17. století začíná v Čechách působit. Kapli se podařilo dostavět až v roce 1663, kdy byla dne 16. září 1663 za účasti pražského arcibiskupa Arnošta Harracha, tepelského opata a mnoha dalších duchovních a světských představitelů slavnostně vysvěcena. Ke kapli šel tehdy slavnostní průvod šlechty a vysokých duchovních. Nedlouho nato, dne 20. listopadu 1665 Julius Jindřich zemřel a podle svého posledního přání byl v kapli také pohřben. V době sekularizace kolem roku 1802 byla již kaple zřejmě odsvěcena. Roku 1839 byla kaple opravována, nebyla však poté dlouho používána. V roce 1850 byl v klášterním areálu zřízen vojenský špitál a v tomto období byla pravděpodobně vykradena krypta pohřební kaple. Obecní sluha prodal zbytky umělecky bohatě zdobených kovových rakví. Pozůstatky mrtvých tehdy ležely na zemi s částmi plesnivých brokátů mezi kostmi. Malí princové a princezny byli opřeni o zeď jako loutky. Výbava rakví byla rozkradena. V roce 1864 dala velkovévodkyně Maria Antonia Toskánská kapli znovu opravit a dne 2. listopadu 1864 měla být opět vysvěcena. Po definitivním odchodu piaristů a zrušení gymnázia v roce 1876 kaple opět chátrala. V roce 1892 byla kaple vinou vlhkosti opět ve špatném stavu. Ještě v letech 1895-1897 proběhla další rekonstrukce kaple. V roce 1897 koupily areál bývalého kláštera Sestry křesťanské lásky, německý katolický řád s mateřským domem v Paderbornu, které celý areál postupně opravovaly. Kaple byla v této době zastřešena nízkou stanovou střechou. Roku 1923 sestry křesťanské lásky vyklidily zdevastovanou pohřební kapli. Koupily tehdy kovovou rakev, posbíraly kosti a uložily všechno do hrobky klášterního kostela. Zbytky látek, plíseň a prach byly spáleny v klášterní zahradě. Sestry Rilindis a Reinhilde o tom vyprávěly: „Když plameny zachvátily zbytky z rakví, stoupala z nich vůně jako kadidlo a kouř z ušlechtilého dřeva“. Zbožné sestry mínily, že to byl Boží zásah, jelikož zakladatelé kláštera byli zbožní. Ještě větší bylo překvapení, když byly při sbírání popela nalezeny 4 zlaté dukáty. Mince byly patrně zašity do oděvů. Vůně, která stoupala z ohně měla svůj důvod asi v tom, že těla byla balzamována nebo že do rakví bylo vkládáno různé koření, zabraňující zápachu. Vévoda Julius František byl například mnoho týdnů vystaven na márách v klášterním kostele. Popel z pozůstatků byl uložen do plechové schránky a prof. Anton Miebes k tomu napsal latinskou listinu. Schránka s popelem byla pak uložena pod sochu sv. Josefa v klášterní zahradě. V srpnu roku 1943 otevřely sestry obě hrobky. Musely být trochu odsunuty kostelní lavice a vyzvednuto několik prken, aby se dalo vstoupit do hrobky. Rakev byla téměř plná. Sestry přes kosti položily bílý závoj. Slečna Dr. Renner pořídila přesný popis kostí. Zřejmá byla lebka vévody Julia Františka, kterou bylo možno poznat podle obrazu zemřelého (dnes v depositáři GU v Karlových Varech). Rozeznat se daly také hlavičky dětí. Na konci druhé světové války používaly sestry kapli jako odkládacího prostoru, od zřízení ústředního topení zde bylo skladováno uhlí. Počátkem 50. let 20. století byl zkonfiskovaný areál bývalého kláštera převeden do správy československé armády a kaple postupně chátrala až byla nakonec v havarijním stavu. Na počátku 90. let 20. století bylo nad zcela obnaženou cihlovou klenbou kaple na náklady Spolku přátel města Ostrova pořízeno provizorní zastřešení. Od 5. do 27. dubna 2004 proběhl na objednávku Městského úřadu v Ostrově archeologický průzkum u pohřební kaple sv. Anny Krajským Muzeem v Karlových Varech. V letech 2004-2007 poté přistoupilo město Ostrov k celkové rekonstrukci kaple. Podle dobové ikonografie byla rovněž rekonstruována báňovitá střecha kaple.
Podle archivních dokladů byli do sasko-lauenburské pohřební kaple postupně uloženi :
Julius Heinrich (Jindřich) von Sachsen-Lauenburg 16.4.1586 – 20.11.1665, uložen zač.roku 1666
Anna Magdalena von Sachsen – Lauenburg rozená Lobkowitzová, ovdovělá Kolowratová, vdova po Juliu Jindřichovi + 7.9.1668
Franz Julius Heinrich, dítě pravděpodobně Julia Františka S. – L. + 4.11.1673
Maria Hedwig Augusta von Sachsen-Lauenburg, rozená von Pfalz – Sulzbach ovdovělá Arcivévodkyně Rakouská 16.9.1641 – 23.11.1681, manželka Julia Františka von Sachsen – Lauenburg – zemřela v Hamburku, převezena do Ostrova
Julius Franz (František) von Sachsen-Lauenburg 16.11.1641 – 30.9.1689
Leopold Wilhelm, syn Ludwiga Wilhelma von Baden- Baden a Franzisky Sibylly Augusty rozené Sasko-Lauenburské 1695 – 1696
Maria Franziska markraběnka Bádenská, rozená Fürstenbergová, vdova po Leopoldovi Wilhelmovi von Baden-Baden, teta Ludwiga Wilhelma von Baden-Baden, 6.6.1633 – 7.3.1702 zemřela v Lovosicích, převezena do Ostrova
Karl Ludwig Damian – syn Ludwiga Georga von Baden-Baden, vnuk Ludwiga Wilhelma von Baden – Baden asi 1728 – 6.7.1734
Raně barokní centrální masivní kaple stavba, postavená na osekaném skalním podloží do tvaru terasy, na osmibokém půdorysu s postranními nižšími přístavky, završená osmibokou báňovitou střechou s lucernou a cibulovitou vížkou. Západní stěna kaple těsně přiléhala ke vzniklé skalní stěně. Vnější stěny kaple jsou členěny vysokým pilastrovým řádem na okosených nárožích s položenými prostými dvouplášťovými lisenovými rámci. Na kladí nad pilastry je nasazena osmiboká nástavba, zakončená hlavní římsou. Severní přístavek, který sloužil patrně jako sakristie, je zevně členěn lizénami. Po jižním přístavku se nedochovaly žádné stopy. V interiéru přístavku se nacházelo schodiště, které vedlo na připojený ochoz, obklopující západní průčelí kaple. Ochoz, krytý patrně pultovou střechou, vynášel rozšířený sokl s mohutnými dřevěnými krakorci. Z ochozu byly přístupné empory v patře kaple. Pozůstatky jižního přístavku zcela zanikly patrně při opravách v roce 1895. Hlavní vstup do kaple se sasko-lauenburským erbem ve frontou portál je veden ze strany města. Až do roku 1864 existoval do kaple přímý vstup z klášterního kostela propojený lávkou. Od oltářního prostoru po levé straně, ve které dnes stojí oltář sv. Josefa z Calasanzy vedl přes kryté šnekovité schodiště, kterým se dosahovalo úrovně kaple, pískovcovým portálkem pod západní emporou kaple. Levý portál kaple byl slepý a sloužil pouze k optickému vyrovnání symetrie. Později bylo schodiště ubouráno, propojení zazděno a před kaplí vytvořen jakýsi anglický dvorek se spádovanou kanalizací před čelem recentní zídky. Plocha kolem kaple byla ve druhé polovině na výšena recentními navážkami do výše až 2 metrů.
V interiéru kaple jsou po obvodu, mezi vtaženými pilíři, umístěny jednotlivé dvoupodlažní výklenkové kaple, zdobené štukaturou s dvoupodlažními výklenkovými emporami pro uložení tumby (kenotafu) pohřbených s točitými dřevěnými sloupky, jež byly využívány rovněž jako zpěvácké tribuny. Tato galerie se nezachovala po celém obvodu. Nepatrně větší jižní nika mohla podle prvotních plánů sloužit pro vstup do jižního přístavku, určeného původně zřejmě k umístění hlavního oltáře patrně sv. Kříže. Naproti oltářní nice byl situován vstup do severního přístavku, sloužícího jako sakristie, uzavřeného patrně dřevěnými dveřmi. V postranních výklencích ve spodní části arkád visely obrazy mrtvých. Římsy i archivolty arkádových kaplí jsou zdobeny vlysem perlovce a vejcovce. Vstup na emporu byl veden z ochozu, přístupném schodištěm v jižním přístavku, později patrně lávkou z kopce nad kaplí, kde se zachovaly podpěry lávky. Asi 3 m od vchodu do sakristie byl sestup po 10 až 12 kamenných schodech ke kryptě obezděných asi 30 cm širokou zídkou. Kolem vstupu do krypty bylo zřejmě zábradlí. Vnitřní stěny kaple jsou členěny pilastrovým řádem, tvořeným zalomenými pilastry s korintskými hlavicemi, s ovocnými festony a hlavami andílků, nesoucí nad profilovanou římsou vzepjatou osmibokou klášterní klenbu vytvářející dojem kupole, pročleněnou po obvodu půlkruhovými nikami. I zde bývala po odvodu vložena zřejmě dřevěná balustráda ochozové galerie, přístupná točitým schodištěm z empory v patře. Okna kaple jsou zasklena šesti a osmibokými tabulkami. Podlahu kryly kamenné dlaždice nebo ploché, červené pálené cihly.
Hrobka (krypta) pod kaplí je dvouprostorová, zaklenutá křížovými klenbami s výraznými hřebínky. Ústřední prostor je na jihu doplněn odsazeným presbytářem, kde byly uloženy rakve s prvními pohřbenými příslušníky rodu. V současnosti jsou v interiéru hrobky umístěny kamenné artefakty z klášterního areálu a náhrobek patřící panskému tesařskému mistrovi Johannu Georgu Spaningerovi, náhodou objevený při terénních úpravách v okolí dnešního hřbitova, který je opatřen nápisem: „I. G. SPANINGE“ a datací 1679.
Obrazy zemřelých vévody Julia Františka a jeho manželky a dvou princů byly později umístěny v městském muzeu v letohrádku. Dva velké obrazy visely po léta ve hřbitovním kostele. Obraz malého Franze Erdmanna byl zakoupen od Theodora Müllera. Obraz malé princezny darovala muzeu paní Apother Kirchhof, rozená Pfeifferová z Liberce. Oba obrazy dětí, Franz Erdmann, bledý, milý dětský obličej, v mnišské kutně. Hnědá kutna, bílá šňůra kolem boků. Nad ním se vznášel, nemýlím-li se, andělíček, který nad mrtvým dítětem držel korunu. Dole v rohu byl nápis, týkající se dítěte. Obraz zemřelé princezny byl trochu radostnější. Dítě bylo oblečeno jako nevěsta a obklopeno květinami. Nad mrtvým děvčátkem stál anděl, který žezlem ukazoval nahoru ke světlu. Také na tomto obraze byl nápis. Oba obrazy dětí byly bez starých, původních rámů.
zdevastovaná kaple sv. Anny v roce 1971
zdevastovaná kaple sv. Anny v roce 2002
zdevastovaná kaple sv. Anny v roce 2005
vybouraný vstup do kaple od severovýchodu před počátkem rekonstrukce v roce 2004
interiér pohřební kaple před rekonstrukcí v roce 2004
rekonstrukce střechy kaple v roce 2006
pohřební kaple sv. Anny po rekonstrukci - leden 2010
pohřební kaple sv. Anny - červenec 2009
kaple za klášterním kostelem Zvěstování Panny Marie v Ostrově - září 2010
kaple sv. Anny od severu - červenec 2009
kaple sv. Anny od jihu - duben 2011
interiér pohřební kaple sv. Anny - březen 2010
interiér pohřební kaple sv. Anny - březen 2010
interiér pohřební kaple sv. Anny - březen 2010
interiér krypty pod kaplí - březen 2010
interiér krypty pod kaplí - březen 2010
náhrobek tesařského mistra Johanna Georga Spaningera z roku 1679 v kryptě
Použitá literatura:
Gnirs, A. 1933 : Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, Praha, 115
Klsák, J. 2004 : Z archeologických výzkumů Krajského muzea Karlovy Vary v roce 2004, 16/18, XIV. Historický seminář Karla Nejdla, Karlovy Vary, 16/25
Kolektiv 2001 : Dějiny města Ostrova, 109/110
Poche, E. a kol. 1978 : Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha, 560
