Pastviny (Ranzengrün)

První písemná zmínka o dnes zcela zaniklé vsi Pastviny pochází ze 13. století, kdy patřila do šemnického újezdu cisterciáckého kláštera v Oseku. Roku 1465 byly Pastviny spolu s dalšími vesnicemi újezdu postoupena opatem Johannem králi Jiřímu z Poděbrad – „1465 pro villis...Phaffengrun, Oberlomnicz, Rawczengrun...“ Král poté Pastviny spolu s dalším nabýtým zbožím připojil k panství Andělská Hora, u kterého ves na čas zůstala i po jejím připojení k panství Kysibel (Stružná) v roce 1623. Berní rula z roku 1654 uvádí Pastviny ještě u panství Kysibel. Tehdy zde žilo 6 sedláků, kteří měli celkem 8 potahů, 8 krav, 15 jalovic, 2 ovce, 2 prasata a 13 koz. Závěrečná poznámka berní ruly uváděla: „Tato ves má stavení mírný, rolí žitný mezi velkými vrchy, luk s potřebu, dobytkem stojí, živnost jejich dřívím sekání a šindele dělání, míli od Šlakenverdu leží.“ Farou patřila ves k Zakšovu. Později koupil Pastviny majitel panství Doupov, u kterého jsou uvedeny i v Schallerově topografii z roku 1785. V roce 1850 se Pastviny stali samostatnou obcí, příslušnou do okresu Karlovy Vary, ale v letech 1869-1890 však byly osadou Horní Lomnice. Roku 1895 zde žilo 157 obyvatel ve 28 domech. V roce 1900 se Pastviny opět stávají samostatnou obcí a roku 1927 zde žije již 163 obyvatel a stojí zde 24 domů. Pastviny byla vesnice silničního typu s novějšími domy, typické podlouhlé hrázděné stavby se tam do 2. světové války již nevyskytovaly. Poštu i nejbližší nádraží měla v Kyselce nebo v Doupově. Roku 1930 zde žilo 156 obyvatel a po konci 2. světové války a vysídlení německého obyvatelstva zde k roku 1947 nezůstal jediný stálý obyvatel. Ves již pak nebyla nikdy znovu dosídlena. Po začlenění území do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště na počátku 50. let 20. století zanikly Pastviny úplně.

Dnes již bývalou vesnici připomínají pouze ovocné stromy a poslední, velmi příkrý úsek cesty k místu, kde stávala.