Přemilovice - mladší tvrz

Patrně již někdy během první poloviny 16. století byla přímo v areálu poplužního dvora, pozůstatku zaniklé vsi Přemilovice (Premlowitz), vystavěna nová renesanční tvrz, která nahradila starší vodní gotickou tvrz, ležící v prostoru rybníku v sousedství dvora.

První písemná zmínka o nové tvrzi, pochází ze dne 4. dubna 1568, kdy obdržel Hans ze Steinbachu na Přemilovicích lenní list na určitý majetek, totiž na „sídlo v Přemilovicích s polmi, lukami, platy, rybníky, sádkami společně se třemi poddanskými dvory v Sedlci, dále ves Čankov s osmi osedlými“ a veškerým příslušenstvím. Jistý Hans ze Steinbachu později sloužil jako falckrabský správce ve Waldmünchenu, zda se jednalo o držitele Přemilovic, nebo šlo o různé členy rodu rytířů ze Steinbachu, z nichž jeden mohl být synem Hanse, Jana, který zde seděl v letech 1523-1525, však není známo.

Dne 14. dubna 1579 psala městská rada Karlových Varů list městské radě do Lokte, že karlovarští poddaní vzali z lesa, domněle na příkaz „starého pana Leinpacha“, devět for dřeva. Karlovarští radní se proto obrátili přímo na pana Leinpacha „auf Bremlawitz“ se žádostí o vysvětlení celé záležitosti, ale doposud od něho nedostali odpověď. Protože jsou však plně rozhodnuti zajistit bezpečnost vlastních poddaných proti zvůli okolní šlechty, hledají pomoc právě u Loketských měšťanů. Již 16. dubna 1579 odpověděla loketská rada Karlovarským, ty však doručená odpověď zřejmě neuspokojila. Loketští totiž pouze potvrdili příjem listu, ovšem nebyli schopni cokoliv učinit v jejich prospěch, neboť členové rady se nesešli v dostatečném počtu. Dne 26. dubna 1579 psali Karlovarští do Lokte o dalším případu útisku poddaných ve vsi Rosnice. Dne 28. dubna 1579 starý pan Hans ze Steinbachu na Přemilovicích odpověděl karlovarské radě na její list. Vysvětloval v něm, že odvezl ne devět, ale sedm fůr dřeva, a to se svými poddanými, kteří tak učinili na příkaz jeho syna Georga. Pře následně pokračovala až do srpna roku 1580, její výsledek bohužel neznáme.

V rozsudku komorního soudu z roku 1601 se hovoří o Jáchymovi z Jonu „na Ottowiczych a Bremlbiczych“, který statek Přemilovice získal někdy v této době, snad roku 1600, a připojil jej ke statku Otovice. Od té doby byly oba statky spojeny osobou jednoho majitele, takže až do roku 1675 tvořili jeden malý rytířský statek. Funkci panského sídla poté převzalo pohodlnější sídlo v Otovicích a majitelé se psali ve většině úředních záležitostí s predikátem „na Otovicích“.

Přemilovické sídlo poté ztratilo svou správní a rezidenční funkci a poplužní dvůr včetně tvrze byl nadále využíván výhradně k hospodářským účelům. Panské sídlo tak bylo degradováno na pouhou správní budovu dvora, v níž nadále úřadoval pouze vrchnostenský správce s pomocníky.

Roku 1634 byl prováděn odhad a sepisován inventář otovického statku. V souvislosti s touto prací komisaři prohlédli rovněž poplužní dvůr v Přemilovicích. V obytné budově tehdy nelezli starý bílý stůl, lavici, troje železná kamna a další jednoduché vybavení. V roce 1640 byl pořízen seznam bývalých manství, převedených mezi svobodná, „zpupná“ zboží a tedy teprve toho roku přestaly být Otovice a Přemilovice loketskými lény. Roku 1656 vystupoval syn Alžběty Maxmiliány ze Steindorfu jako Hans Heinrich von Groppau na Otovicích a Přemilovicích jako svědek při prodeji statku Kfely.

V roce 1675 prodali tehdejší majitelé otovického panství Vilém von Plackenheim a Marie Eleonora von Groppau prodali, pro finanční těžkosti, komisionelně statky Otovice a Přemilovice s poplužním dvorem Mezirolí, přesněji „s oběma rytířskými sídly a poplužními dvory a dvorem Mezirolí, k tomu přináležejícím hovězím a ovčím dobytkem, prasaty a drůbeží, s veškerým domácím nářadím, rovněž se senem a otavou, se zásobou ve stodolách, ve sladovně a na půdách, s tamtéž příslušejícím pivovarem a sladovnou,… a káděmi, ovčínem, beraním dvorem a zařízením, s polmi, loukami, lesy,….také se sádkou, ovocnou a kuchyňskou (kořennou) zahradou a chmelnicí, mlýnem a pilou a třemi svobodnými krčmami … a také s patronátem neboli kolaturou ke kostelu v Sedlci, cínovým dílem v Mezirolí“ a dalším příslušenstvím za sumu 35 000 zlatých vysoce postavenému kupujícímu, panu Juliovi Františkovi, knížeti saskému, který připojil zdejší zboží natrvalo k rozsáhlému ostrovskému panství.

Někdy po roce 1690 došlo k opravě objektu bývalé renesanční tvrze v areálu poplužního dvora. Zdejší dvůr je velmi dobře zachycen v Josefském vojenském mapování z let 1764-1767. Čtyřkřídlé založení bezprostředně sousedilo se dvěma rybníky obklopujícími jej od severu, západu a jihu, další velký rybník ležel nedaleko od východního křídla. V přiloženém popisu se píše: „Přemilovice. Tamtéž je o samotě stojící starý a malý vrchnostenský zámek, z větší částí téměř zaniklý, pročež je obýván pouze jedním vrchnostenským úředníkem, s poplužním dvorem …, tamtéž se nacházejí rybníky, jako např. Zámecký rybník, které mají všechny dobrou vodu“.

Katastrální mapa z roku 1842 zachycuje přibližně čtyřkřídlý poplužní dvůr, který však leží tentokrát o samotě a menší rybníček a velký rybník se rozkládají východně od něho. Znamená to, že během druhé půle 18. či počátkem 19. století došlo k vypuštění či vysušení a rekultivaci obou starších rybníků, severnější pravděpodobně zcela zanikl, jižnější byl tehdy pouze vypuštěný. Východní křídla dvora, původní renesanční tvrz, stávalo tehdy o samotě a nebylo spojeno s jinou budovou dvora.

V době před rokem 1989 sloužila budova bývalé tvrze k provozním účelům státního statku. Dnes není objekt bývalé tvrze čp. 21 spolu s přilehlým jižním křídlem prakticky využíván a postupně chátrá.

Konstrukce mladší tvrze zaujímají celé východní křídlo bývalého poplužního dvora. Původně poměrně mohutná a rozsáhlá patrová budova na obdélném půdorysu o rozměrech přibližně 27 x 11,5 metru. Budova bývalé tvrze je dnes kryta novější vysokou sedlovou střechou, druh původního zastřešení však není znám. Ze starších konstrukcí tvrze se dochovalo kromě obvodového zdiva prakticky celé přízemí. Patro tvrze, obdobně jako její zevnějšek, později zcela podlehlo úpravám. Neznámo kdy, došlo ke zpevnění východní obvodové zdi budovy opěrnými pilíři při obou nárožích. K severovýchodnímu nároží se přikládá novější přístavek se sociálním zařízením, navazující na šatny.

Do budovy se vstupovalo vchodem přímo ze dvora do nástupní místnosti se schodištěm do patra a celou řadou dalších dveří. Po levé straně mázhauzu se nacházejí dveře do dvou místností, situovaných v severní části budovy. Dnes jsou však spojeny v jednu velkou prostoru, sloužící v poslední době jako šatna. Během této úpravy byly zničeny všechny starší artefakty včetně klenby, takže dnes ji kryje nový plochý strop. Místnost za mázhauzem si však dochovala původní valenou klenbu s částečně zazděným okénkem.

Z mázhauzu se dříve vstupovalo rovněž do místnosti vpravo, tj. v jižní části budovy. Do této části však dnes vedou nové dveře opět přímo ze dvora, za kterými se rozkládají čtyři místnosti, jejichž podlaha je položena oproti úrovni terénu nádvoří o několik decimetrů níže. Tyto místnosti jsou přístupné po několika novějších schůdcích. Všechny jsou zaklenuté valenou klenbou s vysokými čely. Dnes tyto prostory slouží jako kotelna, sklad uhlí a zeleniny.

Přímo k budově bývalé tvrze se v jižní části připojuje jižní křídlo dvora, skrývající v sobě zajímavé konstrukce ze 17. až 19. století. Statika jižního křídla je silně narušena spodní vodou. Jižní obvodová zeď se z velké části již sesula, zbytek traktu je v havarijním stavu a hrozí celkovým zřícením.