Přílezy - kostel sv. Bartoloměje

Původně farní pozdně románský kostel sv. Bartoloměje cisterciáckého typu obklopený hřbitovem byl postaven ve druhé čtvrtině 13. století podle návrhu neznámého architekta na okraji návsi v jižní části vsi Přílezy (Pröles). Kostel byl od počátku pod správou proboštství milevských premonstrátů v Toužimi. V první čtvrtině 14. století byl ke zdejší farnosti přifařen nově vystavěný kostel sv. Víta v nedaleké Útvině. Během 14. století byl zdejší kostel goticky upravován.

První písemná zmínka o zdejším kostelu pochází ze dne 17. září 1354, kdy byl Nicolaus toužimským proboštem nahrazen ve funkci faráře Henricusem. Díky vzrůstajícímu významu tržního města Útvina se stal ve druhé polovině 16. století kostel sv. Bartoloměje v Přílezech filiálním k tamnímu kostelu sv. Víta, u kterého byla tehdy založena nová samostatná farnost.

V průběhu 18. století byl zdejší kostel patrně tehdejšími vlastníky toužimského panství barokně upraven. Během renovace byl tehdy rozšířen kamenný románský portál hlavního vstupu a v obvodových zdech prolomena nová větší barokní okna. Nad sakristií byla vynesena oratoř v patře, přístupná přístavkem vnějšího schodiště. Úpravy probíhaly rovněž na výzdobě interiéru kostela, vnitřní stěny dostaly zaoblená nároží a byly doplněny pilastry.

Podle účetních knih kostela z let 1778-1806 bylo dne 9. prosince 1780 zaplaceno 35 zlatých varhanáři Franzi Garttnerovi z Tachova za pokračující práce na výrobě nových varhan, roku 1781 tesařskému mistrovi Johannu Pachenbergerovi z Toužimi 28 zlatých za nový nábytek do sakristie a zámečnickému mistru Melchioru Bittermannovi z Toužimi 31 zlatých a 18 krejcarů za pokování tohoto nábytku a kostelních dveří a v roce 1782 byly vyplaceny varhanáři Vincentu Garttnerovi z Tachova 4 zlaté za přeladění varhan. V roce 1828 byly pořízeny do kostela za 637 zlatých nové varhany od neznámého varhanáře. V roce 1897 provedl varhanář Christof Müller z Ušovic opravu varhan, další opravy provedl v letech 1913 a 1929 varhanář Wilhelm Schusser z Teplé.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však již nebyl kostel využíván k církevním účelům, přestal být udržován a postupně chátral. Vnitřní zařízení opuštěného kostela bylo následně postupně rozkradeno či zničeno. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Bartoloměje zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 22508/4-1017. V sedmdesátých letech 20. století byla provedena rekonstrukce šindelové střechy kostela, během které byla patrně snesena původní zchátralá barokní zvonice.

Na počátku 21. století byl volně přístupný kostel, který je jednou z nejstarších zachovaných staveb v okolí, ve velmi zdevastovaném stavu. V letech 2012-2013 proto přistoupil vlastník objektu, Římskokatolická farnost Toužim, k rekonstrukci krovu a střešní krytiny zchátralého kostela za přispění z dotačních programů Ministerstva kultury ČR a rozpočtu Karlovarského kraje.

Orientovaný jednolodní kostel cisterciáckého bezvěžového typu původní dispozice se zachovanými stavebními konstrukcemi. Na kostelní loď obdélného půdorysu, krytou mohutnou šindelovou valbovou střechou, původně doplněnou mohutnou otevřenou hranolovou sloupkovou zvonicí, završenou cibulovou bání s makovicí a křížem na vrcholu, navazuje na východě připojený, odsazený presbytář na čtvercovém půdorysu, krytý šindelovou valbovou střechou. Při severní stěně presbytáře je připojena obdélná sakristie s mladší barokní oratoří v patře, krytou šindelovou valbovou střechou. V nároží mezi sakristií a lodí kostela je situován trojboký cihlový věžicovitý přístavek vnějšího dřevěného točitého schodiště na oratoř s obdélným kamenným portálem samostatného vchodu.

Vstupní západní průčelí kostela je prolomeno pozdně románským profilovaným obdélným, polokruhově zakončeným pískovcovým portálem vchodu, druhotně stavebně rozšířeným v 18. století. V ose nad vchodem je situováno velké obdélné, segmentem zakončené okno. Jižní podélnou stěnu prolamuje dvojice velkých obdélných, segmentem zakončených oken. V ose protější severní stěny je situováno stejné okno, stejně jako v jižní boční stěně presbytáře. Prostor kněžiště prosvětluje ještě úzké mírně hrotité románské okénko či světlík v oboustranné špaletě, prolomené v závěrové stěně presbytáře. Sakristie je opatřena v severní a východní stěně po jednom malém obdélném, segmentem zakončeném okénku v hluboké špaletě, oratoř pak obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Vnější stěny kostela jsou hladké, bez členění, završené mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní zbarokizovaný prostor kostela je doplněn zaoblenými nárožími. Loď i presbytář kostela jsou plochostropé, kryté štukovými dřevěnými stropy s fabiony a iluzivním orámováním pro nástropní malby. Triumfální oblouk kostela je půlkruhový, vynesený na mohutných polosloupech s profilovanými hlavicemi. Vnitřní stěny kostela jsou členěny mohutnými pilastry s iónskými hlavicemi na stylizovaných podstavcích, původně opatřenými mramorovou výmalbou, vynášejícími mohutnou vynesenou profilovanou římsu pod stropem. Vstup do sakristie sklenuté křížovou klenbou bez konzol je veden obdélným, polokruhově zakončeným kamenným portálem. Barokní oratoř nad sakristií se do prostoru presbytáře otevírá velkým polokruhovým průzorem s vyzděným parapetem. V západní části lodi byla vestavěna dřevěná barokní kruchta s prohnutou předprsní s kuželovou balustrádou, vynesená na dvou pilířích a přístupná dřevěným schodištěm z prostoru podkruchtí.

Vnitřní zařízení kostela tvořil původně pozdně barokní portálový hlavní oltář z druhé poloviny 18. století s oltářním obrazem sv. Bartoloměje. Po stranách obrazu byly postaveny sloupy s profilovanými hlavicemi, vynášející zdobenou atiku s nasazenými úseky kladí. Sloupy bývaly doplněny bohatě vyřezávanými křídly, ve kterých byly osazeny v oválných rámech rodové znaky patronů kostela, vévodů Saských a Bádenských. V nástavci oltáře bývala situována kopie obrazu Panny Marie Pomocné v šestibokém rámu se stylizovanými sloupky po stranách. Na vrcholu nástavce oltáře byla osazena svatozář.

V lodi kostela bývala postavena jednoduchá velká žulová nádoba na svěcenou vodu, křtitelnice či kropenka, z roku 1800, která nesla na přední straně dataci a monogram Jména Ježíše Krista „IHS“. Na stěnách lodi bývaly zavěšeny obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny vyučující Pannu Marii z druhé poloviny 19. století. V sakristii býval umístěn dřevěný barokní kříž s plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista z 18. století s plastikou Nejsvětější Trojice ve vrcholu a několik lidových sošek z 19. století. Na kruchtě bývaly postaveny varhany z roku 1828 od neznámého varhanáře s mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Původně zde byly postaveny pozdně barokní varhany z doby kolem roku 1780 od varhanáře Franze Garttnera z Tachova.

Kolem kostela se rozkládá zrušený neudržovaný hřbitov, obklopený mohutnou ohradní zdí na téměř kruhovém půdorysu. V jihovýchodním cípu hřbitova se nachází pozůstatek kamenné klenuté barokní márnice na šestibokém půdorysu.