Radnice (Redenitz)

Původně slovanská osada Radnice (Redenitz) vznikla patrně v průběhu 13. století. Název vsi byl slovanského původu, odvozený od jména Raden. Radnice bývala nejvýznamnějším místem Lipoltovských vrchů, části Doupovských hor, táhnoucích se od Ohře až po Liboc.

První písemná zmínka o zdejší vsi pochází z roku 1295, kdy je zde uváděn jistý „Peregrinud de Rednicz“. Na základě jeho predikátu zde můžeme předpokládat existenci panského sídla, dnes již neznámé podoby a polohy. Od 14. století poté ves patřila k panství Egerberk a zřejmě již tehdy zdejší panské sídlo pozbylo významu a zaniklo. Držitelé egerberského panství poté podávali pravidelně kněze k místnímu gotickému farnímu kostelu sv. Jakuba Většího. Kostel byl vystavěn někdy na přelomu 13. a 14. století na mírném návrší nad vsí a v pramenech je prvně uváděn až k roku 1352, kdy je zmiňován jako zcela zchudlá farnost.

Po bitvě na Bílé hoře získal zdejší zboží hrabě K. Š. Thun, který Radnici připojil ke kláštereckému panství. Třicetiletá válka ves dosti poničila a podle berní ruly z roku 1654 zde tehdy žili pouze 4 sedláci, z nichž jeden také šenkoval, 8 chalupníků a 5 poddaných na obci, jeden z nich byl kovářem. Závěrečná poznámka berní ruly uváděla, že „tato ves na stavení nehrubě dobrá, rolí špatné žitné, luk pro potřebu, živnost jich z dříví dělání a k hutěm dodávání, též i z dobytkův“. Zdejší kostel se stal filiálním ke kostelu sv. Vavřince v Okounově. Z hrůz války se však Radnice patrně brzy vzpamatovala a začala se rozrůstat.

Roku 1758 byla obnovena samostatná farnost a v letech 1766-1769 nechal hrabě Joseph Thun vystavět na místě původního gotického kostela vystavět nový rokokový farní kostel sv. Jakuba Většího. Podle Schallerovi topografie z roku 1787 zde stávalo již 35 domů a podle Sommera zde roku 1846 žilo 205 obyvatel ve 38 domech. Tehdy zde stával farní kostel, fara, škola z počátku 19. století pod panskou správou, mlýn a hospoda.

Roku 1850 se Radnice stala samostatnou obcí v politickém okrese Kadaň, ke které byly v roce 1868 připojeny osady Hůrka (Horkau), Jindřichov (Heinersdorf) a Ostré (Westrum). Do zdejší trojtřídní školy chodily také děti z Donína, Hůrky, Jindřichova, Malé Lesné, Ostrého a Pastvin. Nejbližší železniční stanice byla v Želině, vzdálené 7,5 kilometrů nebo v Klášterci, do kterého to bylo přibližně 9 kilometrů.

Podle adresáře z roku 1914 v Radnici žilo již 291 obyvatel v 54 domech, Bylo zde 7 větších usedlostí, mlýn, sýrárna, 2 hostince, 2 obchody, trafika, Raiffeisenka, poštovní úřad s telegrafem, četnická stanice a pracovali zde všichni potřební řemeslníci. Elektřina sem byla zavedena k 1. lednu 1920. Také zde byla v provozu tzv. dopravní pošta, kdy vůz odjížděl do Kadaně ráno v 8,15 a zpět se vracel ve 13,00. Za osobu se platilo 4 koruny. Do roku 1930 klesl počet obyvatel na 264, z toho bylo pouze 8 Čechů.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války nebyla obec již nikdy zcela dosídlena a roku 1947 zde žilo 115 stálých obyvatel. Někdy v té době částečně vyhořel zdejší kostel, který byl ještě na počátku 50. let 20. století nově zastřešen. K definitivnímu vysídlení Radnice v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Hradiště došlo k 15. květnu 1954. Zástavba opuštěné vsi byla poté postupně demolována až zcela zanikla. Zdevastovaný kostel sv. Jakuba Většího stával ještě v roce 1965. Někdy poté byl jako jeden z posledních objektů opuštěné vsi stržen.