Radošov – kostel Narození sv. Jana Křtitele
Farní kostel Narození sv. Jana Křtitele nahradil starší dřevěný kostelík na starém hřbitově při cestě na Březinu na severozápadním okraji dnes již zcela zaniklé obce Radošov (Reschwitz) ve Vojenském újezdu Hradiště. Již od roku u kostela existovala fara. Roku 1356 byl jmenován farářem Jan z Haugvic. Roku 1383 byl při obsazování zdejší fary uváděn její patron Gelfrad z Haugvic. K radošovské faře patřily také vsi Březina, Hradiště, Těš a Tis u Luk. Patronát měl náboženský fond a v roce 1384 odváděla fara 7 grošů papežského desátku. Roku 1414 souhlasil Heinrich Haugvic se změnou výše prebendy. Během husitských válek byl zdejší kostel značně poškozen a fara dokonce zanikla. Kostel se tak poté stal filiálním ke kostelu sv. Vavřince v Lukách. Další zpráva o vlastním faráři je až z roku 1528, kdy svědčil ve sporu o dědictví po Jindřichovi III. z Plavna. V roce 1774 byly zahájeny práce na přestavbě kostela. Z té doby se dochoval kolorovaný plán s půdorysem a nárysem fasád. Nový kamenný barokní kostel byl poté podle těchto plánů vystavěn nad hřbitovem během let 1776-1777. Původní rozpočet zněl na částku 5067 zl, celkové náklady se nakonec vyšplhaly na 6336 zl. Teprve roku 1787 dostal kostel svého kaplana a roku 1855 byla zdejší lokalie opět povýšena na faru. Když při zimní bouřce začátkem roku 1852 uhodil do věže kostela blesk a ta začala hořet, požáru celého kostela zabránili dva zdejší tesaři tím, že hořící věž shodili do farské zahrady. Do dvou měsíců byla věž znovu opravena. Nová cibulová střecha byla zřejmě kopií původní střechy. O velikonocích bývala vždy u hlavního oltáře kostela postavena socha Nejsvětějšího srdce Páně. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války přišlo na jejich místo několik českých rodin. I ty však museli po začlenění Radošova do vojenského prostoru v roce 1954 odejít. Poté byla skoro celá obec zbourána a opuštěný kostel pomalu zchátral. Po přemístění některých soch z interiéru kostela byla většina zařízení zničena při demolici kostela vojáky základní služby, které proběhlo nejpozději do roku 1966. Důvodem demolice kostela bylo sousedství vojenské ubytovny, a existence kostela v její blízkosti nebyla žádoucí. Zbytky zbořeného kostela se dnes nacházejí v zarostlém terénu.
Barokní jednolodní obdélný kostel s půlkruhově zakončeným presbytářem ve tvaru trojlístku krytý valbovou střechou. Před západním hlavním průčelím kostela byla představěná hranolová věž s předsíní zakončená silně vystupující římsou, na níž stála s vysoká cibulová báň s lucernou. Přední strana věže bývala prolomena nevýrazným pravoúhlým portálem vchodu a polokruhově zaklenutým oknem v ose. Při severní stěně presbytáře byla připojena obdélná sakristie. Vnější stěny kostela bývaly členěny lizénovými rámci a obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Další vchod do kostela býval na jižní straně. Uvnitř býval kostel sklenut valeně s lunetami. Triumfální oblouk býval polokruhově zakončený.
Vnitřní zařízení bývalo současné s výstavbou kostela, vybavené velmi kvalitními pozdně barokními oltáři. Hlavní oltář se sochami sv. Petra a Pavla a sochou patrona sv. Jana Křtitele na vrcholu. Oltářní obraz Utrpení sv. Vavřince pocházel z pražského kláštera sv. Vavřince, který zrušil Josef II. Boční oltář Panny Marie v postranním výklenku na levé straně před triumfálním obloukem se sochami Matky Boží a Lurdskou Madonou. Po bocích oltáře stávali sochy sv. Anny a sv. Jáchyma s poutnickou holí. Protějškový boční oltář sv. Martina se sochami sv. Floriána a sv. Vendelína po stranách. Kazatelna se sousoším dvou evangelistů. Presbytář od lodi oddělovala pozlacená mříž. V presbytáři bývala umístěna křtitelnice pod baldachýnem, vedle které stávala socha sv. Jana Nepomuckého. V závěru bývaly umístěné sochy sv. Petra, sv. Pavla a sv. Jana Křtitele. V lodi býval křišťálový lustr, dvě cínové lucerny na stojanech a dvě visící cínové svítilny. Na kruchtě pak bývaly varhany.
Oltářní obraz Utrpení sv. Vavřince byl před demolicí kostela přenesen přes faru v Lukách do Teologického konventu v Litoměřicích. Ten byl však roku 2002 zrušen a diecézní konzervátor začal podnikat kroky, aby byl obraz vrácen zpět do plzeňské diecéze. Sochy sv. Anny a sv. Jáchyma z bočního oltáře Panny Marie byly přeneseny do kostela sv. Vavřince v Lukách. Osud dalšího zařízení je neznámý, pravděpodobně bylo zničeno při demolici kostela.
Kostel míval tři zvony. Největší z nich váži 235 kg a po požáru věže roku 1852 musel být znovu odlit firmou Julius Herold z Chomutova. Na plášti nesl nápis „AVE MARIA ORA PRO NOBIS“. V prosinci roku 1916 však musel být odevzdán spolu s nejmenším, 56kilovým zvonem na válečné účely. Nejmenší zvon se již nikdy nepodařilo získat zpět a roku 1920 musel být nahrazen novým. Největší zvon si však mohl Radošov po válce vyzvednout v pražském sběrném středisku. Roku 1891 byl v Chebu odlit zdejší třetí, 100kilový zvon.
Nové věžní hodiny byly zakoupeny roku 1910 za 750 K.
obec Radošov s farním kostelem v době před rokem 1945
kostel Narození sv. Jana Křtitele v Radošově před rokem 1945
interiér kostela Narození sv. Jana Křtitele před rokem 1945
zdevastovaný interiér kostela - duben 1961
Použitá literatura:
Binterová, Z. 2004 : Zaniklé obce Doupovska II., Chomutov, 59/62
Binterová, Z. 2005 : Zaniklé obce Doupovska od A do Ž, Chomutov, 61/62
Krčmář, L., Procházka, Z., Soukup, J. 2005 : Zničené kostely. Průvodce historií západních Čech č. 14, Domažlice, 86/87
