Ratiboř - renesanční tvrz

V době po polovině 16. století si tehdejší držitelé zdejšího manství Ratibořští ze Chcebuze nechali vystavět jako náhradu za tehdy již nevyhovující starou gotickou tvrz nové renesanční sídlo v poplužním dvoře v severní části vsi Ratiboř (Ratiworz). Jméno Mikuláše Ratibořského ze Chcebuze je spolu s rodovým znakem uvedeno ve Žlutickém kancionálu z roku 1558, což značí, že podporoval své akvizice poskytnutím daru. V roce 1567 osvobodil Jindřich starší z Plavna ratibořský statek od manských povinností a ten se tak stal dědičným zbožím. Mikulášův syn Jan Ratibořský ze Chcebuze odkoupil od města Žlutice zboží Vladořice s tvrzí, které však již roku 1572 prodal Kunrátovi ze Sulevic.

Po smrti Mikuláše Ratibořského ze Chcebuze někdy před rokem 1577 přenechal Jan otcovo dědictví svému synu Janu Jáchymovi ze Chcebuze, který nakonec v roce 1617 prodal zboží Ratiboř Jáchymu Libštejnskému z Kolovrat, který ho připojil ke svému rabštejnskému panství. Ke zdejší tvrzi tehdy patřila ves Ratiboř, poplužní dvůr, mlýn a sedlák ve Veselově. Již po bitvě na Bílé hoře byla Jáchymu Libštejnskému z Kolovrat za účast na českém stavovském povstání v letech 1618-1620 třetina majetku včetně Rabštejna nad Střelou zkonfiskována. V roce 1623 bylo následně konfiskované sjednocené panství Údrč, ke kterému tehdy patřily kromě Ratiboře vsi Čichalov, Herstošice, Martice a Veselov, odděleno a prodáno sekretáři královské koruny Severýnu Thalovi z Horštejna. Následující majitel vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský údrčské panství včetně tvrze v Ratiboři připojil ke svému panství Toužim.

Zdejší renesanční tvrz poté ztratila svou vojensko-správní a sídelní funkci a byla nadále využívána k hospodářským účelům. Poplužní dvůr byl rozparcelován a rozprodán mezi zaměstnance. Někdy v průběhu druhé poloviny 20. století byl nakonec zchátralý objekt bývalé renesanční tvrze bez průzkumu zbořen. Z panského sídla zůstalo zachováno necelý metr vysoké zarovnané základové zdivo kopírující půdorys objektu. Stavební konstrukce zbořené tvrze jsou snad zachovány rovněž ve hmotě přilehlého rodinného domu.