Řednice (Rednitz)

Počátky Řednice jsou svázány s premonstráckým klášterem v Teplé, který sem povolal německé osadníky z okolí Norinberka. První zmínka o vsi pochází z manských desek z roku 1460. Někteří autoři posouvají první zprávu o vsi až do roku 1546, kdy je již doložena u panství Doupov, u kterého poté zůstala až do roku 1850. Podle berní ruly z roku 1654 zde žilo 21 sedláků, z nichž jeden „formanil s obilím sem tam“ a 4 chalupníci. Jeden byl šindelářem, druhý tesařem a třetí měl hospodu. Stavení i pole zde byla dobrá a obyvatelé kromě zemědělství a chovu dobytka také „dříví od vrchnosti kupují a šindel na prodej dělají, též z přízi se živějí“. Farou i poštou patřila Řednice k Doupovu, kde měli místní i nejbližší železniční stanici. Také své mrtvé pohřbívali Ředničtí v Doupově. Zdá se, že od třicetileté války do poloviny 19. století probíhal život ve vsi skromně a klidně, čemuž nasvědčují všechny zápisy a vzpomínky pamětníků. Jedině vítr zde napáchal větší škody. Podle Sommera bylo v Řednici roku 1847 61 domů, ve kterých žilo 319 obyvatel. Dále zde byla hospoda a ¼ hodiny severovýchodně od vsi byl ba Kiboci mlýn, zvaný později Kreuzerův. Středem vsi protékal Řednický potok, vlévající se zhruba kilometr severovýchodně od vsi do Liboce. Před návsi býval na potoce jez a potok také napájel odbočující strouhou návesní rybník. Opodál stávala v parčíku kaple sv. Anny a před ní byl později postaven pomník padlých v 1. světové válce. Na druhé straně rybníku stávala z roku 1829 a obecní kovárna. V roce 1850 se stala Řednice samostatnou obcí a v letech 1868-1880 k ní byly připojeny také osady Jírov, Prachomety a Trmová. Roku 1908 byl ve vsi zaveden vodovod, jedině dva statky měly svůj vlastní vodovod již od 18. století, který jim daroval tehdejší majitel panství Lützow. Jednalo se o dům rychtáře čp. 18 a tzv. Donnerův dům čp. 20. Rodina Donnerů, známá v celém okolí, patřila údajně k potomků prvních obyvatel vsi. Kdysi byl jeden z Donnerů dosazeným rychtářem pro Řednici, Prachometya Trmovou. Elektřina byla do vsi zavedena roku 1921. Toho roku zde žilo již 384 obyvatel v 67 domech. V roce 1927 byla otevřena parní mlékárna a obec byla napojena na telefonní síť. Do roku 1930 klesl počet obyvatel na 366, počet domů se však o 3 zvýšil. V roce 1932 byla otevřena druhá třída místní školy. Za 1. republiky zde žilo 26 sedláků s polnostmi do 30 ha, 30 hospodářství mělo 5-12 ha a několik domkařů pracovalo jako námezdní dělníci. Byly zde 3 hostince – jeden s tanečním sálem, 2 řeznictví, 2 obchody s potravinami a pracovalo zde 7 řemeslníků, potřebných pro zajištění chodu vsi. Společenský život ve vsi býval také pestrý. Kromě spolku dobrovolných hasičů, který byl na Doupovsku ve všech větších obcích, byl v Řednici i kulturní spolek, pěvecký a hudební spolek a 7 dalších. Zřídili si zde i sportovní hřiště, navazující na parčík u kaple. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války byla ves ještě částečně dosídlena osídlenci z vnitrozemí Čech a v roce 1947 zde žilo 189 obyvatel. K dalšímu vysídlení Řednice došlo v souvislosti se zařazením vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště ve 2. etapě, k 31. srpnu 1953.