Starý Hrozňatov - hrad a zámek Kinsberg

Původně románský hrad, nazývaný dříve Kinsberg či Alt Kinsberg (Starý Kynšperk), byl založen již v době před rokem 1200 jako sídlo ministeriálů, vázaných k chebské falci, na výrazné ostrožně vybíhající z bezejmenného vrchu nad Mohelenským potokem (Mügelbach) v severní části vsi Starý Hrozňatov (Alt Kinsberg). Kinsberg tak patří k nejstarším hradům Chebska. Zřejmě prvním, avšak nepotvrzeným majitelem hradu jako říšského léna mohl být patrně Ulšak z Kinsbergu, zmiňovaný v roce 1188. První spolehlivá písemná zmínka o zdejším hradu pochází z roku 1217 z predikátu Jindřicha z Kinsberku, který tehdy spolu se svým stejnojmenným synem vystupoval jako svědek listiny o směně statků mezi falckrabím Rabodem a hrabětem Jindřichem z Ortenburku.

Podle análů waldsaského kláštera zemřel dne 14. července 1217 v Jinřichově věži, správce tepelských klášterních statků blahoslavený Hroznata, který zde byl uvězněn pro nenávist k víře. Hroznata však vedl spory o majetek tepelského kláštera a české hranice s bavorskými Hohenbergy, kteří tehdy drželi hrad Kynžvart. Hroznata tak patrně zemřel jako vězeň na některé pevnosti Hohenbergů. Nepřesná zpráva se tak do waldsaských letopisů dostala omylem písaře někdy době baroka.

V roce 1233 byl zdejší hrad raně goticky přestavěn. Po smrti Jindřichova vnuka, Jindřicha III. z Kinsbergu patrně v roce 1260, zanechav po sobě pouze dceru Bertu, tento ministeriální rod vymírá a zdejší panství spolu s hradem připadlo jako odúmrť na říši. Již roku 1260 patřil hrad Kinsbeg jako zástava plavenským fojtům. Roku 1261 se však purkrabí z Gery, Plavna a Vejdy se vzdali za 1 000 hřiven chebské váhy zastavených hradů v Chebu, Vokově a Starém Hrozňatově.

Roku 1315 podléhal zdejší hrad přímo římskému králi Ludvíku IV. Bavorovi a jeho správu prováděli rytíři Abraham a Albert ze Sackenu. Z let 1310 a 1320 pocházejí další zprávy o Starém Hrozňatově, týkající se hlavně desátků chebských měšťanů a johanitů. Dne 4. října 1322 je hrad Kinsberg zmiňován v listině, kterou římský král Ludvík IV. Bavor zastavil za 20 000 hřiven stříbra Cheb i celé Chebsko českému králi Janu Lucemburskému. Jeden z nejdůležitějších opevněných sídel zdejší oblasti byl poté zastavován jako české královské léno různěným držitelům.

V době kolem roku 1340 získal hrad Kinsberg s okolním majetkem od Karla IV. do zástavy Arnošt Winkler z Falknova (Sokolova). Po smrti Arnošta Winklera na počátku šedesátých let 14. století držel následně zdejší léno krátce Bohuslav z Hartenbeka. V roce 1396 následně propůjčil král Václav IV. zdejší panství spolu s hradem svému nejvyššímu lovčímu Hynčíku Pluhovi z Rabštejna, který hrad Kinsberg zakoupil od chebského patricia Petra Rohrera za 1.200 zlatých rýnských a 12 kop českých grošů. Po smrti Hynčíka Pluha v roce 1401 však vdova Amálie prodala zdejší léno městu Chebu.

V roce 1405 následně prodala chebská městská rada důležité opevněné místo oblasti za 1 800 zlatých rýnských svým leníkům a měšťanům, bratrům Albrechtu a Lorenci Frankengrünerům. Od roku 1440 poté drželi Frankengrünerové jako zástavu rovněž hrad Hardeck v Bavorsku a část vsi Mýtiny, kterou jim tehdy postoupil waldsaský klášter. Frankengrünerové stáli spolu s Kašparem Junckerem a městem Chebem na straně krále Jiřího z Poděbrad v jeho sporech s papežem Piem II. a uherským králem Matyášem Korvínem. Nástupce Albrechta a Lorence, Jan Frankengrüner, musel s Chebem uzavřít pro něj nevýhodnou dohodu, podle níž musel být zdejší hrad městu vždy otevřený. V roce 1470 Frankengrünerové postoupili zdejší panství spolu s hradem načas Albrechtu Sackovi. Vlády se zde Frankengrünerové ujali v roce 1486. Následovníky z rodu Frankengrünerů v držbě zdejšího zboží byli Zikmund a Jan Kašpar.

V roce 1506 nakonec Frankengrünerové postoupil lenní panství spolu s hradem Kinsberg za 3.200 zlatých rýnských Kryštofovi z Týna. Tento starý rod pocházel z tvrze Týn u Sokolova. Kryštof z Týna se roku 1509 zúčastnil dobývání hradu Liebenstein Chebskými. Za pánů s Týna byl v roce 1555 do obce povolán evangelický farář. Ve druhé polovině 16. či na počátku 17. století byl zdejší hrad renesančně přestavěn. Nástupci Kryštofa z Týna v roce 1605 prodali zdejší zboží spolu s hradem Kinsberg Hansi Thannerovi, který vlastnil rovněž hrad Seeberg. Již v roce 1608 postoupil Hans Thanner oba hrady s panstvím za 36 000 zlatých rýnských rytíři Volfu Kryštofu Elbognerovi z Dolního Schönfeldu a Ottengrünu.

Během obléhání města Chebu koncem třicetileté války v roce 1647 dobylo švédské vojsko rovněž hrad Kinsberg a obsadilo ho. Švédská posádka setrvala na Kinsbergu poté až do roku 1649, než ho zplundrovaný a zdevastovaný vrátila původním majitelům. Následně byl poničený hrad částečně obnoven v barokním slohu. Již roku 1658 však Elbognárové prodali zdejší panství spolu s hradem za pouhých 17 750 zlatých chebským Jezitům. Jezuité nechali v letech 1664-1689 na návrší nad obcí vystavět barokní poutní loretánskou kapli Maria Loreto, ke které vedla až od Chebu Velká křížová cesta s 29 zastaveními. Roku 1758 pak nechali postavit na místě staršího pod hradem nový barokní kostel Nejsvětější Trojice. Během sedmileté války oblehli v roce 1758 hrad Kinsberg Prusové, kteří požadovali 1500 tolarů výpalného. Jelikož jezuité nemohli tolik peněz zaplatit, vzali útočníci dva rukojmí, včetně jezuitského prokurátora. Ti byli nakonec na přímluvu generála Finka u prince Jindřicha propuštěni. Po zrušení řeholních řádů Josefem II. v roce 1773 byl Kinsbergský statek spravován nově zřízeným tzv. studijním náboženským fondem a jeho nástupcem, administrací státních statků. V roce 1777 byly dva dvory a pole patřící ke kinsbergskému panství rozprodány. Dne 26. července 1822 navštívil hrad Kinsberg v doprovodu rady Grünera německý básník Johann Wolfgang von Goethe.

V roce 1824 odkoupil zboží spolu s hradem od státu za 54.605 zlatých pražský měšťan Jan Adam Nonner. Nový vlastník následně nechal hrad Kinsberg zcela přestavět na pozdně barokní zámek. Hradní areál byl tehdy od základu přestavěn, některé objekty byly nově vystavěny a budovy dostaly empírové fasády. Stržena byla tehdy tzv. Shnilá věž hrozící zřícením, ve které podle nepodložené pověsti zahynul blahoslavený Hroznata. Během demolice byl prý nalezen starý meč a láhev, které se připisovaly Hroznatovi, a proto byly uloženy v kynžvartském muzeu. Část hradního příkopu byla tehdy zasypána a přeměněna v zahrady. V roce 1872 prodali dědicové Jana Adama Nonnera zdejší statek Josefu Mindelovi z bavorského Mitterteichu, který dal na zdejším panství vykácet velkou část lesů. Zdejší zboží tehdy tvořily Starý a Nový Hrozňatov, Dolní Lipina, Nový Drahov a část Kozlů.

V roce 1883 koupil zdejší statek Josef Anton Halbmayer, který nechal zdejší zámek přestavět pod vedením chebského architekta Karla Haberzettla na reprezentativní romantizující zámecké sídlo v pseudogotickém slohu. Roku 1887 přešel zámek na Alfonse Wagnera z Wallernstädtu a po jeho smrti v prosinci roku 1888 na vdovu Annu Zuntererovou, rozenou Haasovou. V roce 1898 se spolumajitelem zdejšího statku stal zeť Anny Zuntererové, pražský advokát JUDr. Karel Maria Hermann. Starý Hrozňatov nakonec přešel do držení Karla Marii Hermanna a jeho manželky Isabely, rozené Zuntererové, kterým patřil ještě ve třicátých letech 20. století. Následně zde seděli potomci Isabely, Fechtové.

V roce 1945 byl zámek Starý Hrozňatov spolu s pozemky Fechtům konfiskován a převeden do majetku československého státu. V objektu bývalého zámku sídlil na krátkou dobu MNV, v letech 1950-1965 jej využívala jednotka pohraničí stráže. Pozemky patřící k zámku obhospodařoval státní statek. Dne 3. května 1958 byl areál hradu a zámku Kinsberg spolu kostelem Nejsvětější Trojice a přilehlým zámeckým parkem ve Starém Hrozňatově zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 28395/4-46. V roce 1965 získala objekt zámku Chebská galerie, která ihned začala s nákladnou rekonstrukcí zchátralého objektu pro potřeby instituce. Z důvodu polohy v pohraničním pásmu byl však nakonec v roce 1973 zámek Starý Hrozňatov chebské galerii zabrán a předán zpět ministerstvu vnitra, kterému poté zůstal až do počátku devadesátých let 20. století. Objekt bývalého zámku však nebyl udržován a postupně chátral.

Během neúspěšné privatizace na počátku devadesátých let 20. století zakoupila objekt od ministerstva vnitra za 9,5 milionu korun pražská firma S.M.S. Rekonstrukční práce však nebyly zahájeny a nevyužívaný zámek opět postupně chátral. Zloději postupně rozabrali střechu nehlídaného areálu, interiéry objektu ničila zatékající voda a díky vlhkosti se zde objevila dřevomorka. Částečnou údržbu tehdy alespoň prováděl obecní úřad ve Starém Hrozňatově. Z důvodu zanedbání údržby objektu bylo na společnost podáno trestní oznámení za poškozování kulturní památky a soud pak majitelům, Františku Kovaříkovi a Jaroslavu Hřebíčkovi, vyměřil podmíněné tresty.

Mezitím získala v roce 2007 zdevastovaný objekt v havarijním stavu bývalého zámku od žalované firmy pražská společnost ElitProfit, která ihned zahájila záchranné práce. Zpracován byl projekt celkové rekonstrukce objektu a stavebně-historický průzkum, náklady na opravy byly odhadnuty na 20-30 milionů korun. Po celkové rekonstrukci zde chce firma vybudovat reprezentativní sídlo firmy.

Hrad - Románský hrad bergfritového typu, řazený do skupiny štaufské hradní architektury, byl založen na výrazné ostrožně. Staveniště hradu bylo od okolního terénu odděleno hlubokým půlkruhovým šíjovým příkopem, značně širokým, vytesaným zčásti do skalnatého položí. Přístup do hradu byl veden po mostě od severovýchodu. Vlastní staveniště hradu bylo vymezeno hradební zdí, vystavěnou na okrajích skalního ostrohu, jejíž zdivo dnes tvoří součást konstrukce mladšího zámeckého křídla.

Černá věž (bergfrit) - V čele hradu stávala původně za hradební zdí mohutná románská válcová obranná věž (bergfrit), vysoká téměř 30 metrů a průměru půdorysu asi 9,5 metru. Věž je završena cibuřím, s dodnes ve větší části dochovanými románskými zuby. Nepodsklepené přízemí věže dosahovalo vnitřního průměru 3,6 metru a šířka zdiva 2,9 metru. Uvnitř věže byla vynesena čtyři plochostropá patra. Původní vstup do věže byl veden dochovaným románským portálem ve výši prvního patra, spojeným původně patrně s hradním ochozem, dnes skrytým v tělesu sousedního mladšího zámeckého objektu. Interiér věže byl vyzděn technikou klasovité vazby (opus spicatum), použitou rovněž na části vnějšího zdiva tělesa při patě věže. Po celém obvodu pláště věže vystupují v několika úrovních kamenné kvádry neznámého účelu. Po pravé straně brány bývala v hradební zdi prolomena brána neznámé konstrukce.

Obytná věž (donjon) - V jihozápadním nároží hradní dispozice stávala na nejchráněnějším místě mohutná hranolová obytná věž (donjon), nahrazující snad hradní palác. Věž byla vystavěna z bosovaného zdiva na půdorysu o rozměrech 8 x 8 metru. Z objektu zůstal pod dnešním západním zámeckým křídlem zachován valeně zaklenutý suterénní prostor, hluboko zapuštěný do skalního podloží.

Obytná budova - Další obytná budova stávala zřejmě při jižní obvodové hradbě za obranou věží. Původní podoba objektu však není známá. Z objektu se dochoval pouze velký obdélný sklep či původní přízemí.

Shnilá věž - Před jihozápadní obvodovou zdí paláce stávala další věž, nazývaná Shnilá. Po roce 1824 však byla v havarijním stavu, proto byla zcela stržena a zanikla. V jejích místech byl následně vystavěn opěrný pilíř.

Neznámou podobu měla jižní část hradního jádra v prostoru mezi obrannou věží (bergfritem) a palácem. Dosud se zde dochovalo torzo obvodové hradby, původní podoba zástavby však není známá. Mladší křídlo, vystavěné v těchto místech během 16. století, ukrylo všechny starší konstrukce. Z velkého předhradí s hospodářskými budovami a pivovarem zůstala pouze torza základových zdí, podoba opevnění není známa.

Barokní obnova po roce 1649 - Během barokní přestavby zdevastovaného hradu po třicetileté válce došlo k úpravě jižního obytného stavení a zřejmě současně byly zastavěny také východní a severní strana hradní ostrožny, do té doby volné. V sousedství jižního paláce byl údajně po roce 1617 založen snad na místě starší hradní kaple barokní kostel Nejsvětější Trojice, propojený s hradem spojovací chodbou.

Zámek - Původní hrad byl za Nonnerů v době po roce 1824 zcela přestavěn na pozdně barokní zámek. Hradní areál byl tehdy od základu přestavěn, některé objekty byly nově vystavěny a budovy dostaly empírové fasády. Stržena byla čtverhranná věž, zvaná Shnilá, před obvodovou zdí paláce v jihozápadním nároží, která hrozila zřícením, a na jejím místě byl vystavěn opěrný pilíř. Část hradního příkopu byla tehdy zasypána a přeměněna v zahrady.

Pseudogotická přestavba v 80. letech 19. století - V osmdesátých letech 19. století za Halbmayerů byl zámek přestavěn pod vedením chebského architekta Karla Haberzettla na romantizující zámecké sídlo v pseudogotickém slohu. Během přestavby došlo k úplné demolici severního a východního křídla. Jižní obytná budova byla přestavěna a v místech původního hradního paláce vystavěna nová obytná budova. Zámek tak získal svou současnou podobu patrového objektu na půdorysu písmene „L“, krytého sedlovými střechami. V nároží před dvorním průčelím je situována okrouhlá schodišťová vížka. V nároží budovy je vynesen nárožní arkýř. V interiéru prvního patra objektu je umístěn velký sál s hladkým stropem a empírovými kamny. Vstup do areálu hradu a zámku přes dodnes dochovaný hradní příkop s dřevěným mostem.