Štědrá - kostel Narození Panny Marie

Původně gotický farní kostel Narození Panny Marie byl postaven v první třetině 14. století podle návrhu neznámého architekta západně od návsi v horní části obce Štědrá (Stiedra). První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1360, kdy je uváděn zdejší první známý farář Theoderich. Patronátním právem k farnímu kostelu tehdy disponovali majitelé žlutického panství páni z Rýzmburka. Bohaté desátky zaznamenané v registru k roku 1384 ukazují na historickou tradici zdejší farnosti.

Ještě k roku 1505 je zde uváděn katolický farář, ale již v roce 1567 byl ke kostelu dosazen protestantský kněz. Během následné rekatolizace na počátku 17. století působil při zdejší faře duchovní z premonstrátského kláštera v Teplé. V roce 1631 byl ulit nový zvon kostela.

Během velkého požáru v roce 1680 zdejší kostel zcela vyhořel. Následně byl kostel za patronátu tehdejšího majitele žlutického panství Ferdinanda Hroznaty z Kokořova barokně přestavěn a rozšířen. Z původní gotické stavby se dochovala pouze sakristie. V roce 1718 proběhla renovace vnějších fasád a oken kostela podle plánu významného barokního architekta Tomáše Haffeneckera. V letech 1719-1735 při kostele působil farář Johann Friedrich Langer, který daroval obraz Ukřižování Ježíše Krista, připisovaným Petru Brandlovi, do farního kostela Jména Panny Marie v Chyších. Dne 7. ledna 1777 zemřel zdejší farář Ignaz Franz Jugl, který byl následně pohřben v kostele.

Během první světové války byl zrekvírován na válečné účely zvon z roku 1784. Roku 1925 byly pořízeny dva nové zvony kostela. V roce 1938 ve zdejší farnosti, ke které tehdy patřily obce a vsi Štědrá, Borek, Lažany, Mostec, Prohoř a Chlum s filiálním kostelem sv. Jiljí, žilo celkem 1558 katolíků a 41 osob jiného vyznání.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byl zdejší kostel udržován pouze částečně a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl farní kostel Narození Panny Marie zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 26144/4-1048. Během druhé poloviny 20. století byl interiér kostela opakovaně vyloupen. V roce 1991 byl pořízen na náklady bývalých německých rodáků zdejší farnosti nový motor pro varhany. Ve druhé polovině devadesátých let 20. století bylo přistoupeno k celkové rekonstrukci kostela.

Orientovaný gotický, barokně přestavěný jednolodní kostel na obdélném půdorysu, krytý šindelovou valbovou střechou, s připojeným odsazeným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým šindelovou valbovou střechou. Při severní stěně presbytáře je připojena čtvercová sakristie se zachovanými gotickými konstrukcemi původního kostela a na jižní straně patrová oratoř se šindelovými valbovými střechami.

V hlavním západní průčelí kostela je připojena dvoupatrová hranolová věž se zkosenými nárožími, částečně vztažená do hmoty stavby, završená původně šindelovou, dnes oplechovanou nízkou stanovou střechou s nasazenou cibulovou bání s otevřenou osmibokou sloupkovou lucernou, zakončenou zvonovou střechou s makovicí a křížem na vrcholu. V přízemí na přední straně je věž prolomena obdélným kamenným portálem hlavního vchodu do předsíně v prostoru podvěží, nad kterým je v ose umístěno kruhové okno, prosvětlující prostor patra věže. Zvonové druhé patro věže, oddělené mohutnou vynesenou profilovanou římsou, je na třech stranách otevřeno velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny s dřevěnými žaluziemi. Stěny věže jsou pod střechou završeny profilovanou vynesenou korunní římsou s polokruhovými štíty v osách nad poli po bývalých kruhových plechových cifernících věžních hodin, které měly na západní straně římské, na jižní arabské a na severní hebrejské číslice.

Zkosená křídla průčelí po stranách věže jsou prolomena obdélnými kamennými portály postranních vchodů s kruhovými okny v ose nad sebou. Podélné stěny lodi kostela jsou v horní části prolomeny čtyřmi oválnými okny. V předních polích je v prostoru přízemí stěna prolomena po jednou podélně oválném okně. Ve třetím poli jižního průčelí je prolomen ještě obdélný portál vchodu. Oratoř, přístupná z vnějšku obdélným portálem ve východní stěně, je v jižní stěně prosvětlena velkým kruhovým oknem. Vedle vstupu je situováno ještě obdélné, polokruhové okénko. Ve východní stěně sakristie je situováno gotické hrotité okno. Vnější stěny kostela jsou hladké, členěné svislými pásy, doplněnými v nárožích presbytáře iluzorní bosáží, ostění v omítce kolem vchodů a oken, a završené vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor lodi kostela je plochostropý, krytý vysokým fabionovým stropem, zdobený jednoduchou štukovou výzdobou. Presbytář, oddělený od lodi polokruhovým triumfálním obloukem, valenou klenbou s lunetami s hřebínkovými žebry. Vnitřní prostor presbytáře je členěn pilastry a sloupy se zdobenými hlavicemi. Sakristie je sklenuta křížovou klenbou s klínovými žebry, klínovými konzolami a kruhovým svorníkem s růžicí. V západní části lodi nad vstupem je umístěna dřevěná kruchta, vynesená na čtyřech profilovaných dřevěných sloupech, s ve středu mírně polokruhově projmutou kuželkovou balustrádou, vybíhající po stranách do prostoru lodi křídly, zakončenými čtvrtobloukem.

Vnitřní zařízení kostela tvoří raně barokní výklenkový hlavní oltář z let 1660-1670 s kulisovitě řazenými postranními sloupy a boltcovými křídly s akantovou řezbou. V mušlovité nice ve středu oltáře je umístěna pozdně gotická socha Panny Marie (Madony) z druhé poloviny 15. století. V nástavci oltáře je umístěn obraz Nejsvětější Trojice ve trojlistém rámu s dřevěnými sochami sv. Václava a sv. Ludmily po stranách. Na vrcholu nástavce je postavena plastika anděla, držícího svitek papíru. Nad rovnými postranními brankami jsou postaveny sv. Františka a sv. Antonína Paduánského z první poloviny 18. století.

V nároží lodi po levé straně triumfálního oblouku je postaven portálový postranní oltář sv. Jana Nepomuckého z první poloviny 18. století. Ve středu oltáře je zavěšen oltářní obraz s vyobrazením svržení sv. Jana Nepomuckého vojáky do Vltavy. Na malované menze oltáře se nachází vyobrazení světce na smrtelné posteli s hvězdami kolem hlavy. Před na koso postavenými sloupy po stranách oltářního obrazu jsou postaveny kolorované vyřezávané sochy sv. Fabiána a sv. Šebestiána. V polokruhovém nástavci oltáře nad úseky kladí je umístěn reliéf jazyka, symbol zpovědního tajemství, obklopený soškami putti a oblaky. Na oltářním stole je postavena novodobá socha Nejsvětějšího srdce Ježíšova.

V nároží lodi po pravé straně triumfálního oblouku je postaven protějškový portálový postranní oltář sv. Pavla Thébského z první poloviny 18. století shodné architektury. Ve středu oltáře je zavěšen oltářní obraz s vyobrazením světce jako poustevníka s holí. Před na koso postavenými sloupy po stranách oltářního obrazu jsou postaveny dřevěné sochy dvou řeholnic Terezie z Ávily, sv. Terezie od Ježíše, s červeným srdcem a sv. Magdaléna de Pazzi s nástroji Kristova umučení. V nástavci oltáře nad úseky kladí je ve svatozáři umístěn symbol chleba, který sv. Pavlu Thébskému nosili denně v zobáku havrani a starali se o jeho obživu. V nice tabernáklu je umístěna menší soška sv. Františka Xaverského a před ním je na oltářním postavena soška Panny Marie Lurdské.

Při severní stěně lodi je postaven barokní portálový, sloupový postranní oltář sv. Anny z poslední čtvrti 17. století s vyřezávanou predelou a křídly. Původní oltářní obraz sv. Anny s malou Marií byl ztracen během restaurování v Karlových Varech. Nahrazen je všedním obrazem Panny Marie. Odstraněn byl rovněž obraz Korunování Panny Marie z nástavce oltáře. Oltář je doplněn soškami andílků. Při jižní stěně lodi je situována bohatě vyřezávaná kazatelna z doby kolem roku 1800 s volutami. Jednotlivá pole polygonálního řečniště bez vyobrazení jsou orámována pozlacenou řezbou. Na vrcholu osmiboké stříšky kazatelny je postavena malá socha sv. Jana Nepomuckého.

Na kamenném podstavci pod baldachýnem při severní stěně lodi je polychromovaná dřevěná socha Panny Marie s dítětem (Madony) z poloviny 18. století, trůnící na půlměsíci, s korunou na hlavě a žezlem, umístěná ve zdobeném vyřezávaném rámu. Vedle je postavena jednoduchá křtitelnice s víkem zdobeným kovovými pásky a završeným skupinou Křtu Kristova. Na stěnách lodi bývalo původně zavěšeno čtrnáct zastavení křížové cesty, řemeslná práce z doby kolem roku 1800, které však byly ukradeny během druhé poloviny 20. století. Největší obrazy na stěnách lodi představují sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Xaverského jako misionáře. V nice na severní stěně lodi je umístěn obraz Poslední večeře od malíře porcelánu Lochnera ze Štědré, který nechali zřídit ženy z Prohoře.

Na kruchtě jsou umístěny varhany od neznámého autora z první poloviny 18. století s bohatě vyřezávaným pozadím. Jednomanuálové varhany s osmi rejstříky mají mechanickou trakturu, zásuvkovou vzdušnici. V lodi kostela jsou postaveny bohatě vyřezávané lavice z doby kolem roku 1800. Prostor presbytáře odděluje bohatě vyřezávaná dřevěná chórová přepážka z první čtvrti 18. století, zdobená akanty, festony a rozetami. Pod kruchtou leží křížem označený hrob faráře Ignaze Franze Jugla z roku 1777. U oltáře sv. Jana Nepomuckého je pohřben zdejší farář Johann Friedrich Langer. V koutu pod kruchtou je umístěna kapličková nástavba Svatého hrobu, používané během oslav Velikonoc.

Na věži kostela je zavěšen zvon z roku 1631 s latinským veršem žalmu 150 a symboly orla a kříže. Dále zde býval zvon z roku 1784 zrekvírovaný na válečné účely během první světové války. Dnes jsou zde zavěšeny prostřední a nejmenší zvon z roku 1925.